Daruj Správně

Zprávy - ihned.cz


Česká firma vymyslela způsob, jak prodávat potraviny bez obalu. Balit a dopravovat se mají v kapslích

Velká část z nákupu, kterou si přineseme domů, putuje po vybalení do odpadkového koše. Potravinové obaly jsou nejen zátěží pro životní prostředí, ale i výdaj navíc pro spotřebitele a stále více lidí už nechce platit za nákup odpadků. Tohoto trendu se rozhodla využít česká firma Arancia, která přišla s ojedinělým projektem, jenž umožňuje velkým i malým obchodům prodávat potraviny bez jednorázových obalů. 

Její koncept MIWA je detailně propracovaný systém balení, distribuce i prodeje potravin tak, aby si zákazník odnesl z obchodu pouze tolik zboží, kolik skutečně potřebuje, a navíc v obalu, který nemusí vyhodit a může ho znovu použít. Jde o princip přímého prodeje sypaného zboží z větších nádob do menších, který je ve světě, především v USA, ve Francii a dalších zemích západní Evropy posledních deset let známý jako takzvaný bulk shopping a rychle se rozmáhá.
 
„Na projektu MIWA jsme pracovali tři roky a nyní jej představujeme…

Velká část z nákupu, kterou si přineseme domů, putuje po vybalení do odpadkového koše. Potravinové obaly jsou nejen zátěží pro životní prostředí, ale i výdaj navíc pro spotřebitele a stále více lidí už nechce platit za nákup odpadků. Tohoto trendu se rozhodla využít česká firma Arancia, která přišla s ojedinělým projektem, jenž umožňuje velkým i malým obchodům prodávat potraviny bez jednorázových obalů. 

Její koncept MIWA je detailně propracovaný systém balení, distribuce i prodeje potravin tak, aby si zákazník odnesl z obchodu pouze tolik zboží, kolik skutečně potřebuje, a navíc v obalu, který nemusí vyhodit a může ho znovu použít. Jde o princip přímého prodeje sypaného zboží z větších nádob do menších, který je ve světě, především v USA, ve Francii a dalších zemích západní Evropy posledních deset let známý jako takzvaný bulk shopping a rychle se rozmáhá.
 
„Na projektu MIWA jsme pracovali tři roky a nyní jej představujeme veřejnosti. Systém je vhodný pro všechny druhy obchodů s potravinami, pro velké sítě supermarketů, malé lokální obchody, kavárny, nebo třeba farmářské prodejny. Jednoduše propojí malé a velké výrobce s globálními i malými maloobchodníky. “ popisuje Petr Báča, zakladatel firmy Arancia a jeden z hlavních tvůrců projektu.

  

Začátkem dubna spustila Arancia web miwa.eu, v němž detailně představuje fungování celého systému. Základní myšlenka je jednoduchá: výrobci potravin své zboží místo do klasických plastových obalů a kartonových krabic nasypou či nalijí do speciálně vyvinutých kapslí, které je možné opětovně plnit. Kapsle mají být na prodejní ploše obchodů umístěné ve speciálních stojanech tak, aby se z nich dalo odsypávat či odlévat.

Britský start-up vyrábí jedlé obaly na vodu. Chce tak vymýtit ze světa plastové lahve - čtěte ZDE

Zákazník si pak pomocí aplikace v chytrém telefonu nebo scanneru na vozíku navolí, jaké zboží a v jakém množství chce koupit a obsluha mu jej připraví do vratných nebo znovupoužitelných obalů. Nákup je možné také přímo z aplikace zaplatit, takže odpadá vykládání zboží na pás a čekání ve frontách u pokladen.

Ačkoli zboží se bude rozvážet bez jednorázového obalu, potřebné informace z něho nezmizí, jen se přesunou na prezentační panely v prodejně. Zároveň bude mít zákazník v aplikaci v mobilním telefonu rychlý přístup k množství detailních informací o každém produktu, včetně informací o výrobci, návrhů na použití, nebo databáze receptů, podle kterých může i snadno nakupovat. „Jakmile si zákazník zboží naskenuje, nebo si jej v aplikaci vyhledá, dozví se o něm vše potřebné. Uvidí logo značky, nutriční hodnoty, cenu a vše, co by jinak bylo na obalu,“ upozorňuje Báča.

MIWA - prodej potravin bez obalů v kapslích
Česká firma Arancia vyvinula bezobalový prodej potravin. Budou se distribuovat i prodávat v kapslích.
<< první < předchozí | další > poslední >>
V supermarketech
Bezobalový prodej MIWA by měl v supermarketech vyhrazené vlastní místo.


V supermarketech
Místo obalů sken
Více informací než z obalů
Odsypávání do vlastního
Čárové kódy
Designová kapsle
Plnění kapsle       Celkem nalezeno: 1.
   Zobrazuji: 1 - 1.  

Projekt MIWA, což je zkratka pro minimum waste, tedy minimum odpadu,  prozatím zahrnuje pouze sypké trvanlivé potraviny jako těstoviny nebo luštěniny, trvanlivé tekutiny, jako med či olej a nepotravinové zboží, například krmivo pro domácí zvířata a drogistické zboží. Právě to bývá prakticky vždy balené v jednorázových plastových obalech. 

Chystá se první concept store 

O dalším směřování projektu mají tvůrci jasnou představu. „V současné době již probíhají první jednání s potenciálními partnery pro otevření vzorového obchodu. Tento concept store umožní detailně otestovat a doladit technologickou část projektu a ukáže naši představu o maloobchodu budoucnosti a moderním způsobu nakupování,“ popisuje Báča.

„Navazujeme také spolupráci s celou řadou organizací po celém světě, které se problematikou udržitelného podnikání a nakládání s odpady dlouhodobě zabývají a společně s odborníky z akademické sféry pracujeme na propočtech sociálního a environmentálního dopadu našeho systému,“ vysvětluje Báča. Tvůrci také připravují otevření informačního střediska, kde se veřejnost dozví více o technologii a principu systému bezobalového prodeje. Stejně tak tam chtějí lidi seznamovat s výsledky studií a pomáhat budovat povědomí o metodách předcházení tvorby odpadu.  

Neplýtvat jídlem či méně plastů v mořích. V Česku se jako v první zemi na světě udělí ceny za udržitelný rozvoj - čtěte ZDE

Koncept Zero Waste Lifestyle, tedy život bez tvorby odpadu, je rychle se rozšiřující hnutí lidí, kteří odmítají kupovat a vyhazovat nejen obaly, ale také veškeré zboží na jedno použití, jako například jednorázové příbory, kelímky, letáky a podobně. Toto hnutí je stále více aktivní opět především v USA a na západě Evropy.

Prodej pomocí vážení a odsypávání zboží do vlastních nádob není nic nového ani v Česku, fungoval v koloniálech už za první republiky. V současnosti i v Česku funguje nezisková organizace Bez obalu, která před třemi lety otevřela první bezobalový obchod v Praze na Vinohradech. Je možné zde nakoupit trvanlivé potraviny z velkých nádob do vlastních nádobek a pytlíků. Obchod je zatím neziskový, funguje i díky grantům města.

„Česká rodina v průměru vyprodukuje tunu odpadků za rok. Snažíme se lidem vysvětlit, že to jde i jinak," říká ředitel projektu Bezobalu Petr Hanzel. Podle něj podstatnou část toho, co lidé vyhodí, tvoří obaly, bez kterých se ale lze docela snadno obejít, pokud tomu obchodník vyjde vstříc. Právě proto se Hanzel spolu s přáteli rozhodl otevřít první kompletně bezobalovou prodejnu potravin v Česku. „Inspirovali jsme se tehdy obchodem, který fungoval ve Velké Británii. Podobných prodejen je po celé Evropě spousta. U nás se o to ale do té doby nikdo nepokusil," dodává Hanzel.

Microsoft rozdal českým neziskovkám software a uspořádal soutěž o to, která ho používá nejvíc smysluplně

Microsoft pořádá v České republice soutěž Microsoft NGO Awards, do které se hlásí neziskové organizace, jež využívají počítače, cloudové technologie a nejrůznější druhy softwaru. Letošní druhý ročník soutěže přilákal celkem 16 neziskovek, které přihlásily své projekty v kategoriích Pomoc cílové skupině a Neziskovka v cloudu. Jednotlivé projekty posoudila odborná porota složená z členů Microsoftu, organizací TechSoup, Neziskovky.cz a Hospodářských novin.

Vítězi letošního, druhého ročníku NGO Awards se staly Domov Sue Ryder za projekt Za babičkou na cloudu, který využívá aplikace Office 365 pro jednodušší spolupráci pracovníků terénní sociální služby, aplikace Záchranka, která pro webové rozhraní využívá Microsoft Azure, a nakonec organizace Tamtamy, jejíž neslyšící pracovníci komunikují díky Skypu mnohem snáze mezi sebou i s kolegy, kteří znakovou řeč neovládají.

Microsoft daruje v průměru denně…

Microsoft pořádá v České republice soutěž Microsoft NGO Awards, do které se hlásí neziskové organizace, jež využívají počítače, cloudové technologie a nejrůznější druhy softwaru. Letošní druhý ročník soutěže přilákal celkem 16 neziskovek, které přihlásily své projekty v kategoriích Pomoc cílové skupině a Neziskovka v cloudu. Jednotlivé projekty posoudila odborná porota složená z členů Microsoftu, organizací TechSoup, Neziskovky.cz a Hospodářských novin.

Vítězi letošního, druhého ročníku NGO Awards se staly Domov Sue Ryder za projekt Za babičkou na cloudu, který využívá aplikace Office 365 pro jednodušší spolupráci pracovníků terénní sociální služby, aplikace Záchranka, která pro webové rozhraní využívá Microsoft Azure, a nakonec organizace Tamtamy, jejíž neslyšící pracovníci komunikují díky Skypu mnohem snáze mezi sebou i s kolegy, kteří znakovou řeč neovládají.

Microsoft daruje v průměru denně neziskovému sektoru na celém světě software v hodnotě 2,6 milionu dolarů. V tomto programu globálně podporuje 86 tisíc neziskových organizací. „Naší misí je umožnit každému člověku a každé organizaci na světě dokázat více. Cílem společenské odpovědnosti Microsoftu je poskytnout přístup k technologiím a znalostem právě těm lidem a organizacím, které to potřebují nejvíce a jejichž možnosti využívat moderní technologie jsou často omezené,“ říká mluvčí soutěže Jana Rydlová z Microsoftu.

Praha má nové centrum na darování plazmy, kde to vypadá jako v lázních. Podpoří projekt Srdcerváči - čtěte ZDE

„Pomáháme tím, že sdílíme naše technologie, zdroje, čas a dovednosti. Kromě nabídky softwaru tak neziskové organizace školíme v tom, jak technologie používat, například prostřednictvím intenzivních workshopů v rámci Dne pro neziskové organizace, který letos proběhl 6. dubna v sídle Microsoftu v Praze na Brumlovce. Cenami Microsoft NGO Awards oceňujeme neziskové organizace, které pomocí technologií zefektivnily svoji činnost, zlepšily dostupnost služeb pro klienty nebo zajímavým způsobem pomohly své cílové skupině,“ dodává Rydlová.

Jedna z vítězných aplikací Záchranka byla spuštěna loni v březnu. Díky obrovskému zájmu veřejnosti a odborníků si brzy získala velký počet registrovaných uživatelů a pomohla při záchraně více než 750 pacientů. Záchranné služby v její souvislosti hovoří o největší revoluci od vzniku čísla 155. 

„Aktivací nouzového tlačítka v mobilní aplikaci se odesílá přesná poloha volajícího, zdravotní karta, kontakt na blízké osoby, stav baterie a mnoho dalších informací přímo na pult dispečera záchranné služby. Současně aplikace zahajuje telefonický hovor na linku 155. Systém tak urychluje komunikaci pacientů a záchranářů, přispívá k rychlejšímu příjezdu záchranářů na místo události a zvyšuje šance zraněných na rychlou a efektivní záchranu,“ vysvětluje Filip Maleňák z Aplikace Záchranka.

Karlova univerzita proměnila chátrající objekt v komunitní prostor. Pořádá tam Týden diverzity - čtěte ZDE

Program Skype zase umožňuje řídit neslyšící zaměstnance organizace Tamtamy na dálku a být jim kdykoliv k dispozici, když potřebují podporu při práci a nemohou komunikovat verbálně. „Skype je jistota spojení a to dává zejména neslyšícím zaměstnancům větší pocit zázemí a jistoty,“ říká ředitelka organizace Mirka Kroupová.

Neziskovka může žádat o software, za který platí pouze administrativní poplatek uvedený na www.techsoup.cz. Skrze tento portál neziskovky také o software žádají. Některé služby jako Office 365 a Azure Microsoft poskytuje zcela zdarma. Oprávněnost neziskové organizace k tomu, aby software získala, prověřuje TechSoup, což je celosvětový program, který v Česku provozuje organizace Sdružení VIA.

Techsoup prověřuje status neziskové organizace, to, zda je skutečně nezisková a zda má ve své misi pomoc širší komunitě. Pro neziskovku je přihlášení jednoduché, stačí vyplnit formulář na stránkách Techsoup.cz a zaslat potřebnou dokumentaci. Schválení potom probíhá v řádu dní.

Britský start-up vyrábí jedlé obaly na vodu. Chce tak vymýtit ze světa plastové lahve

Britská společnost Skipping Rocks Lab vymyslela jedlé obaly na vodu, které by v budoucnu mohly nahradit plastové lahve. Průhledné kulaté kapsle nazvané Ooho! vyrábí z mořských řas a chloridu vápenatého. V současnosti na svůj projekt shání finanční prostředky na crowdfundingové platformě Crowdcube. Do konce kampaně zbývá 23 dní a společnost už nyní vybrala 800 tisíc liber, což je přes 200 procent původní cílové částky.

S nápadem přišla trojice mladých španělských designérů Rodrigo García Gonzalez, Pierre Pasalier a Guillaume Couche. Zakladatelé londýnského start-upu Skipping Rocks Lab využívají k uzavírání tekutiny do kuliček postup zvaný sférifikace, který je oblíbený především v molekulární gastronomii.

Při výrobě kapslí nejprve zmrazí vodu ve formách do tvaru koule. Ledovou hmotu následně pokryjí směsí tvořenou mořskými řasami a chloridem vápenatým. Ta po ztuhnutí vytváří dvojitou průhlednou membránu, která drží tvar i po rozmrznutí vody. Výsledný produkt připomíná…

Britská společnost Skipping Rocks Lab vymyslela jedlé obaly na vodu, které by v budoucnu mohly nahradit plastové lahve. Průhledné kulaté kapsle nazvané Ooho! vyrábí z mořských řas a chloridu vápenatého. V současnosti na svůj projekt shání finanční prostředky na crowdfundingové platformě Crowdcube. Do konce kampaně zbývá 23 dní a společnost už nyní vybrala 800 tisíc liber, což je přes 200 procent původní cílové částky.

S nápadem přišla trojice mladých španělských designérů Rodrigo García Gonzalez, Pierre Pasalier a Guillaume Couche. Zakladatelé londýnského start-upu Skipping Rocks Lab využívají k uzavírání tekutiny do kuliček postup zvaný sférifikace, který je oblíbený především v molekulární gastronomii.

Při výrobě kapslí nejprve zmrazí vodu ve formách do tvaru koule. Ledovou hmotu následně pokryjí směsí tvořenou mořskými řasami a chloridem vápenatým. Ta po ztuhnutí vytváří dvojitou průhlednou membránu, která drží tvar i po rozmrznutí vody. Výsledný produkt připomíná kapku vody ve stavu beztíže.

"Inspirovali jsme se tím, jak sama příroda uzavírá tekutinu do membrán z lipidů a proteinů, které drží tvar, jako je to třeba u vaječného žloutku," uvádějí tvůrci.

var playerParam = {'pcode':'BhdmY6l9g002rBhQ6aEBZiheacDu','playerBrandingId':'af1bd2c9e05745bb820df59aa45b7a12','skin': {'config': '//player.ooyala.com/static/v4/stable/latest/skin-plugin/skin.json'} };OO.ready(function() {window.pp = OO.Player.create('container', 'd1NW9xYTE6TPOA8VCCZg36jzip5_20gW', playerParam); });

Zdroj: Business Insider

Výroba jedné kapsle vyjde na dva centy, což je levnější než produkce plastových lahví. Obal je přitom odolný, hygienický, rozložitelný a jedlý. Zatím nemá žádnou příchuť, ale dá se přidat. Stejně tak je možné kapsli obarvit. Pokud ji nechcete jíst, můžete ji jednoduše nechat v přírodě, kde se během čtyř až šesti týdnů rozloží. Využít se dá i k balení limonády, alkoholu nebo třeba kosmetiky.

Tvůrci nápadu si od něj slibují, že by mohl pomoci snížit množství plastového odpadu a emisí oxidu uhličitého. "Spotřeba neobnovitelných zdrojů na jednorázové plastové lahve a množství odpadu, který tak vzniká, nejsou dlouhodobě udržitelné. Naším cílem je proto nabídnout alternativu, která je uživatelsky přátelská a zároveň snižuje dopady na životní prostředí. Na výrobu našich obalů se spotřebuje pětkrát méně oxidu uhličitého a devětkrát méně energie než na výrobu PET lahví," píše Skipping Rocks Lab na svém webu.

Společnost vyvíjela obal dva roky a nyní se jej pokouší patentovat. Zatím produkt Ooho! prodávala na zkoušku během konferencí, festivalů a dalších akcí v Británii a ve Spojených státech a v současnosti se jej chystá uvést na komerční trh. Za svůj nápad získala řadu ocenění včetně Lexus Design Award, World Technology Award, SEA Award, UK Energy Globe Award a Wired Retail Start-up of the year.

Neplýtvat jídlem či méně plastů v mořích. V Česku se jako v první zemi na světě udělí ceny za udržitelný rozvoj - čtěte ZDE

V Německu si chtějí lidé vyrábět elektřinu sami, říká ekologický expert Arne Jungjohann - čtěte ZDE

Soutěž udržitelných značek pražského týdne módy vyhrála Créeme. Vyrábí ekologické spodní prádlo - čtěte ZDE

Microsoft rozdal českým neziskovkám software a uspořádal soutěž o to, která ho používá nejvíc smysluplně

Microsoft pořádá v České republice soutěž Microsoft NGO Awards, do které se hlásí neziskové organizace, jež využívají počítače, cloudové technologie a nejrůznější druhy softwaru. Letošní druhý ročník soutěže přilákal celkem 16 neziskovek, které přihlásily své projekty v kategoriích Pomoc cílové skupině a Neziskovka v cloudu. Jednotlivé projekty posoudila odborná porota složená z členů Microsoftu, organizací TechSoup, Neziskovky.cz a Hospodářských novin.

Vítězi letošního, druhého ročníku NGO Awards se staly Domov Sue Ryder za projekt Za babičkou na cloudu, který využívá aplikace Office 365 pro jednodušší spolupráci pracovníků terénní sociální služby, aplikace Záchranka, která pro webové rozhraní využívá Microsoft Azure, a nakonec organizace Tamtamy, jejíž neslyšící pracovníci komunikují díky Skypu mnohem snáze mezi sebou i s kolegy, kteří znakovou řeč neovládají.

Microsoft daruje v průměru denně…

Microsoft pořádá v České republice soutěž Microsoft NGO Awards, do které se hlásí neziskové organizace, jež využívají počítače, cloudové technologie a nejrůznější druhy softwaru. Letošní druhý ročník soutěže přilákal celkem 16 neziskovek, které přihlásily své projekty v kategoriích Pomoc cílové skupině a Neziskovka v cloudu. Jednotlivé projekty posoudila odborná porota složená z členů Microsoftu, organizací TechSoup, Neziskovky.cz a Hospodářských novin.

Vítězi letošního, druhého ročníku NGO Awards se staly Domov Sue Ryder za projekt Za babičkou na cloudu, který využívá aplikace Office 365 pro jednodušší spolupráci pracovníků terénní sociální služby, aplikace Záchranka, která pro webové rozhraní využívá Microsoft Azure, a nakonec organizace Tamtamy, jejíž neslyšící pracovníci komunikují díky Skypu mnohem snáze mezi sebou i s kolegy, kteří znakovou řeč neovládají.

Microsoft daruje v průměru denně neziskovému sektoru na celém světě software v hodnotě 2,6 milionu dolarů. V tomto programu globálně podporuje 86 tisíc neziskových organizací. „Naší misí je umožnit každému člověku a každé organizaci na světě dokázat více. Cílem společenské odpovědnosti Microsoftu je poskytnout přístup k technologiím a znalostem právě těm lidem a organizacím, které to potřebují nejvíce a jejichž možnosti využívat moderní technologie jsou často omezené,“ říká mluvčí soutěže Jana Rydlová z Microsoftu.

Praha má nové centrum na darování plazmy, kde to vypadá jako v lázních. Podpoří projekt Srdcerváči - čtěte ZDE

„Pomáháme tím, že sdílíme naše technologie, zdroje, čas a dovednosti. Kromě nabídky softwaru tak neziskové organizace školíme v tom, jak technologie používat, například prostřednictvím intenzivních workshopů v rámci Dne pro neziskové organizace, který letos proběhl 6. dubna v sídle Microsoftu v Praze na Brumlovce. Cenami Microsoft NGO Awards oceňujeme neziskové organizace, které pomocí technologií zefektivnily svoji činnost, zlepšily dostupnost služeb pro klienty nebo zajímavým způsobem pomohly své cílové skupině,“ dodává Rydlová.

Jedna z vítězných aplikací Záchranka byla spuštěna loni v březnu. Díky obrovskému zájmu veřejnosti a odborníků si brzy získala velký počet registrovaných uživatelů a pomohla při záchraně více než 750 pacientů. Záchranné služby v její souvislosti hovoří o největší revoluci od vzniku čísla 155. 

„Aktivací nouzového tlačítka v mobilní aplikaci se odesílá přesná poloha volajícího, zdravotní karta, kontakt na blízké osoby, stav baterie a mnoho dalších informací přímo na pult dispečera záchranné služby. Současně aplikace zahajuje telefonický hovor na linku 155. Systém tak urychluje komunikaci pacientů a záchranářů, přispívá k rychlejšímu příjezdu záchranářů na místo události a zvyšuje šance zraněných na rychlou a efektivní záchranu,“ vysvětluje Filip Maleňák z Aplikace Záchranka.

Karlova univerzita proměnila chátrající objekt v komunitní prostor. Pořádá tam Týden diverzity - čtěte ZDE

Program Skype zase umožňuje řídit neslyšící zaměstnance organizace Tamtamy na dálku a být jim kdykoliv k dispozici, když potřebují podporu při práci a nemohou komunikovat verbálně. „Skype je jistota spojení a to dává zejména neslyšícím zaměstnancům větší pocit zázemí a jistoty,“ říká ředitelka organizace Mirka Kroupová.

Neziskovka může žádat o software, za který platí pouze administrativní poplatek uvedený na www.techsoup.cz. Skrze tento portál neziskovky také o software žádají. Některé služby jako Office 365 a Azure Microsoft poskytuje zcela zdarma. Oprávněnost neziskové organizace k tomu, aby software získala, prověřuje TechSoup, což je celosvětový program, který v Česku provozuje organizace Sdružení VIA.

Techsoup prověřuje status neziskové organizace, to, zda je skutečně nezisková a zda má ve své misi pomoc širší komunitě. Pro neziskovku je přihlášení jednoduché, stačí vyplnit formulář na stránkách Techsoup.cz a zaslat potřebnou dokumentaci. Schválení potom probíhá v řádu dní.

Praha má nové centrum na darování plazmy, kde to vypadá jako v lázních. Podpoří projekt Srdcerváči

Darováním plazmy pomohou lidé zachránit život druhým nebo vyléčit zákeřnou nemoc. V novém odběrovém centru Plasma place Zlatý Anděl ale mají možnost pomoci ještě více. Pokud se vzdají finanční náhrady za odběr, poputují peníze na konto organizace Srdcerváči podporující zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Dárcům krevní plazmy náleží náhrada až 1100 korun měsíčně. 

„Komerčních center na darování krevní plazmy je již relativně hodně. Našim cílem proto bylo vytvořit pro dárce dobře dostupné dárcovské centrum, které nebude připomínat nemocnici, ale nabídne příjemné prostředí a komfort," uvedla ředitelka společnosti Plasma place Michaela Kubová. Interiér nového centra připomíná spíš luxusní lázně. Zdobí ho velkoformátové fotky přírody, komorní osvětlení i designové dřevěné doplňky. 

„Prostřednictvím Srdcerváčů se snažíme veřejnosti ukázat, že zdravotně postižení chtějí a mohou pracovat a mnohdy jim jen…

Darováním plazmy pomohou lidé zachránit život druhým nebo vyléčit zákeřnou nemoc. V novém odběrovém centru Plasma place Zlatý Anděl ale mají možnost pomoci ještě více. Pokud se vzdají finanční náhrady za odběr, poputují peníze na konto organizace Srdcerváči podporující zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Dárcům krevní plazmy náleží náhrada až 1100 korun měsíčně. 

„Komerčních center na darování krevní plazmy je již relativně hodně. Našim cílem proto bylo vytvořit pro dárce dobře dostupné dárcovské centrum, které nebude připomínat nemocnici, ale nabídne příjemné prostředí a komfort," uvedla ředitelka společnosti Plasma place Michaela Kubová. Interiér nového centra připomíná spíš luxusní lázně. Zdobí ho velkoformátové fotky přírody, komorní osvětlení i designové dřevěné doplňky. 

„Prostřednictvím Srdcerváčů se snažíme veřejnosti ukázat, že zdravotně postižení chtějí a mohou pracovat a mnohdy jim jen stačí dát šanci a pootevřít pomyslné dveře. Veškeré finanční příspěvky od dárců poputují do organizací, které zaměstnávají více než padesát procent zdravotně postižených, nebo jednotlivcům, kteří se přes své onemocnění či úraz rozhodli vzít osud do svých rukou a stát se drobnými podnikateli. Velmi si proto spolupráce s Plasma Place vážíme a všem dárcům děkujeme," vysvětlila ředitelka projektu Srdcerváči Hana Potměšilová.

Darovat dvakrát - tedy darovat krevní plazmu a poté finanční náhradu ve prospěch projektu Srdcerváči se rozhodla i řada známých sportovců, mimo jiné hokejisté HC Sparta Praha Jan Piskáček a Jaroslav Hlinka. Podporu projektu vyjádřil také mistr světa v rychlostní kanoistice a dvojnásobný olympijský medailista Josef Dostál.

„Krevní plazma může zachránit život druhým nebo vyléčit zákeřnou nemoc. Beru to tak, že každým odběrem dáváte někomu naději na život, a že jednou budu potřebovat pomoc třeba i já," řekla další známá dárkyně, moderátorka a Česká Miss Earth 2013 Monika Leová.

Neplýtvat jídlem či méně plastů v mořích. V Česku se jako v první zemi na světě udělí ceny za udržitelný rozvoj - čtěte ZDE

Posláním plazmaferetických center je přispívat k záchraně lidských životů pomocí bezpečného a efektivního odběru lidské krevní plazmy určené k dalšímu zpracování a výrobě léčiv. Jde například o albumin používaný při léčbě těžkých popálenin, ztrátách krve a chemoterapiích, dále pak imunoglobuliny, užívané zejména při ztrátě imunity nebo onemocnění rakovinou, a jednotlivé faktory srážlivosti používané pro léčbu hemofilie.

Darovat plazmu v České republice může každý zdravý člověk ve věku 18 – 65 let, s váhou nad 50 kilogramů, a to jednou za 14 dní. Zdravotní způsobilost dárce plazmy posuzuje lékař přímo v odběrovém centru, a to na základě rozboru zdravotní minulosti dárce a základního fyzikálního a laboratorního vyšetření.

Češi chtějí férové a ekologicky smýšlející zaměstnavatele. Podpora diverzity pro ně důležitá není - čtěte ZDE

„Všichni dárci prochází pravidelnou zdravotní kontrolou, což považuji také za jeden z podstatných benefitů. Dárci tedy mají kromě dobrého pocitu ze svého skutku i velmi dobrý přehled o svém aktuálním zdravotním stavu, což je jistě nezanedbatelná přidaná hodnota. Bezpečnost je pro nás na prvním místě,“ doplnila Michaela Kubová.

Společnost

V květnu se v Česku poprvé budou rozdávat prestižní Ceny SDGs (Sustainable Development Goals − Cíle udržitelného rozvoje). Soutěž pro veřejný i soukromý sektor iniciovala OSN. Asociace společenské odpovědnosti, jež se na akci podílí, nyní představila klip Česko mění svět, ve kterém vystupují známé české osobnosti (na úvodním snímku). Soutěž má rozšířit povědomí o udržitelném rozvoji a motivovat firmy i veřejnost v této oblasti.

Lékárenský řetězec Benu otevřel v pražském obchodním domě Quadrio svou dvoustou pobočku. Pásku přestřihnul i generální ředitel sítě Sebastian Ring (druhý zleva). V rámci oslav tohoto výročí si budou moci zákazníci zdarma na některých pobočkách vyzkoušet novou službu, jejímž cílem je včasné odhalení cukrovky.

Tradiční výrobce sektů a vín Bohemia Sekt bude nadále partnerem prémiových večerů v Národním divadle. Svými podpisy to zpečetili v historické ředitelně zlaté…

V květnu se v Česku poprvé budou rozdávat prestižní Ceny SDGs (Sustainable Development Goals − Cíle udržitelného rozvoje). Soutěž pro veřejný i soukromý sektor iniciovala OSN. Asociace společenské odpovědnosti, jež se na akci podílí, nyní představila klip Česko mění svět, ve kterém vystupují známé české osobnosti (na úvodním snímku). Soutěž má rozšířit povědomí o udržitelném rozvoji a motivovat firmy i veřejnost v této oblasti.

Lékárenský řetězec Benu otevřel v pražském obchodním domě Quadrio svou dvoustou pobočku. Pásku přestřihnul i generální ředitel sítě Sebastian Ring (druhý zleva). V rámci oslav tohoto výročí si budou moci zákazníci zdarma na některých pobočkách vyzkoušet novou službu, jejímž cílem je včasné odhalení cukrovky.

Tradiční výrobce sektů a vín Bohemia Sekt bude nadále partnerem prémiových večerů v Národním divadle. Svými podpisy to zpečetili v historické ředitelně zlaté kapličky šéf ND Jan Burian (vpravo) a Ondřej Beránek (vlevo), ředitel společnosti Bohemia Sekt.

Tipy na firemní a společenské akce posílejte na: personalie@economia.cz

Lékárenský řetězec Benu otevřel v pražském obchodním domě Quadrio svou dvoustou pobočku. Druhý zleva generální ředitel sítě Sebastian Ring. Foto: Benu lékárny Zleva: Ředitel společnosti Bohemia Sekt Ondřej Beránek a šéf ND Jan Burian. Foto: Národní divadlo

Karlova univerzita proměnila chátrající objekt v komunitní prostor. Pořádá tam Týden diverzity

Univerzita Karlova proměnila opuštěný objekt v centru Prahy v komunitní prostor. Z prázdného sedmidomí v Hybernské ulici vytvořila nový ´kreativní kampus´, který má sloužit jako podhoubí pro vznik unikátního společenství kultury, vědy a vzdělávání. Společný projekt Filozofické fakulty a Magistrátu hlavního města Prahy se pro návštěvníky poprvé otevře v pondělí 10. dubna v rámci festivalu Týden diverzity. Čtyřdenní kulturně-vědecká akce nabídne přednášky, debaty, workshopy a další program věnovaný tématu "město a emoce".

Rozsáhlý komplex budov v historickém jádru vlastní Praha, která jej na půl roku bezplatně zapůjčila univerzitě. Pokud se projekt osvědčí, zváží magistrát dlouhodobý pronájem či zápůjčku. "Ve smysluplném využívání prázdných prostor, které jsou v majetku města, je obrovský potenciál. Projekt, jako je tento, dokáže oživit celou lokalitu a zároveň propojit akademiky, studenty a umělce s veřejností," říká pražská primátorka Adriana Krnáčová, která převzala záštitu…

Univerzita Karlova proměnila opuštěný objekt v centru Prahy v komunitní prostor. Z prázdného sedmidomí v Hybernské ulici vytvořila nový ´kreativní kampus´, který má sloužit jako podhoubí pro vznik unikátního společenství kultury, vědy a vzdělávání. Společný projekt Filozofické fakulty a Magistrátu hlavního města Prahy se pro návštěvníky poprvé otevře v pondělí 10. dubna v rámci festivalu Týden diverzity. Čtyřdenní kulturně-vědecká akce nabídne přednášky, debaty, workshopy a další program věnovaný tématu "město a emoce".

Rozsáhlý komplex budov v historickém jádru vlastní Praha, která jej na půl roku bezplatně zapůjčila univerzitě. Pokud se projekt osvědčí, zváží magistrát dlouhodobý pronájem či zápůjčku. "Ve smysluplném využívání prázdných prostor, které jsou v majetku města, je obrovský potenciál. Projekt, jako je tento, dokáže oživit celou lokalitu a zároveň propojit akademiky, studenty a umělce s veřejností," říká pražská primátorka Adriana Krnáčová, která převzala záštitu nad Týdnem diverzity a zúčastní se také panelové debaty o rozvoji města.

Univerzita se prostřednictvím nového kampusu chce veřejnosti představit nejen jako vzdělávací a vědecká instituce, ale především jako společenství umělecky a kulturně založených tvůrčích lidí. "Univerzita Karlova je po několik set let stálým obyvatelem centra Prahy a vždycky hledala způsoby, jak využívat kapacitu svých studentů a akademiků k oživení města," uvádí mluvčí Filozofické fakulty Ina Píšová.

Zdroj: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova

První akce pro veřejnost se v multifunkčním objektu odehrají už příští týden během Týdne diverzity. "Letošní ročník festivalu má za cíl ukázat Prahu jako rozmanité místo, které prožíváme a které žije v nás. Chceme představit metropoli jako město studentských básníků a amatérských herců, malířů a filmařů, ale i filozofů, aktivistů a vědců," přibližuje Píšová.

Vedle přednášek a workshopů tvoří program také výstavy, filmové projekce, koncerty, komentované prohlídky města či únikové hry. Akce se uskuteční v objektu na adrese Hybernská 4 od 10. do 13. dubna. Program začíná každý den v 10 hodin a pokračuje až do pozdního večera. Vstup na celý Týden diverzity je zdarma. Od května se budou v nových prostorách konat podobné kulturní a vzdělávací akce pravidelně.

Programy diverzity nefungují. Rovné příležitosti nejlépe podpoří přátelské prostředí - čtěte ZDE

Kanceláře budoucnosti: Jsou zelené a produkují více energie, než kolik samy potřebují - čtěte ZDE

Neplýtvat jídlem či méně plastů v mořích. V Česku se jako v první zemi na světě udělí ceny za udržitelný rozvoj - čtěte ZDE

: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/chatrajici-objekt-v-centru-mesta-ozije-obsadi-ho-filozofove-20170330.html

Neplýtvat jídlem či méně plastů v mořích. V Česku se jako v první zemi na světě udělí ceny za udržitelný rozvoj

Vůbec poprvé se v Česku budou udílet ocenění pro firmy a organizace, které se chovají odpovědně a naplňují celosvětové cíle udržitelného rozvoje. Takzvané Ceny SDGs (Sustainable Development Goals) jsou určeny společnostem, které se angažují v oblasti udržitelnosti – ať už v ochraně životního prostředí, v ochraně klimatu, v podpoře komunity, v podpoře diverzity nebo třeba férovým přístupem k zaměstnancům.

Už v září 2015 přijaly všechny státy OSN cíle udržitelného rozvoje, kterých by chtěly dosáhnout do roku 2030. A v Česku, jako ve vůbec první zemi na světě, letos startuje první ročník soutěže Cen SDGs, která ocení jednotlivé kroky a projekty firem a organizací.

Již nyní jsou do soutěže přihlášeny dvě desítky korporací, ale i malých firem z regionů, i neziskových organizací a společensky prospěšných start-upů. „Nejen ve světě, ale i v České republice lze najít skvělé konkrétní…

Vůbec poprvé se v Česku budou udílet ocenění pro firmy a organizace, které se chovají odpovědně a naplňují celosvětové cíle udržitelného rozvoje. Takzvané Ceny SDGs (Sustainable Development Goals) jsou určeny společnostem, které se angažují v oblasti udržitelnosti – ať už v ochraně životního prostředí, v ochraně klimatu, v podpoře komunity, v podpoře diverzity nebo třeba férovým přístupem k zaměstnancům.

Už v září 2015 přijaly všechny státy OSN cíle udržitelného rozvoje, kterých by chtěly dosáhnout do roku 2030. A v Česku, jako ve vůbec první zemi na světě, letos startuje první ročník soutěže Cen SDGs, která ocení jednotlivé kroky a projekty firem a organizací.

Již nyní jsou do soutěže přihlášeny dvě desítky korporací, ale i malých firem z regionů, i neziskových organizací a společensky prospěšných start-upů. „Nejen ve světě, ale i v České republice lze najít skvělé konkrétní aktivity a strategie, které podnikají firmy a další organizace v udržitelnosti a přispívají tak k plnění SDGs,“ říká Anna Kárníková, ředitelka Odboru pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády, jež soutěž zaštiťuje.

Takovým počinem může být třeba projekt německých aerolinek Lufthansa, které navýšily počet žen v řadách svých zaměstnanců, aby zbouraly představu pilota jako výhradně mužské profese. Aerolinky Air France zase spolu KLM zavedly důmyslné programy na recyklování odpadu z letů. Upravily letadla a jejich palubní vybavení tak, aby recyklaci usnadňovaly. Inovativní přístup umožňuje například znovupoužití plastů ve formě servírovacích tácků, šuplíků a podobně.

Ceny podporují Mádl, Bradáčová i šéfka českého Googlu

Cílem Cen SDGs je rozšířit povědomí o Cílech udržitelného rozvoje a motivovat firmy, neziskové organizace, veřejnou správu i veřejnost k jejich začlenění do každodenních životů. Ceny SDGs budou rozdány 27. května v Praze v pěti kategoriích: Soukromý sektor, Veřejná sféra, Cena odborné poroty, Reporting podle SDGs a Cena České rozvojové agentury. 

„Důležité je, aby si lidé uvědomili, že naplňování Cílů udržitelného rozvoje není jen věcí vlád či velkých firem. Zapojit se může každý z nás, každý může přispět k tomu, aby svět byl lepší,“ říká Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, která u příležitosti Cen SDGs představila klip Česko mění svět. V klipu vystupuje s vlastním poselstvím na 25 osobností českého kulturního a veřejného života, například modelka Petra Němcová, vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, rapper Rytmus, herci Lukáš Hejlík a Jiří Mádl, fotograf Jan Saudek, spisovatelka Bára Nesvadbová a další.

 

Nominovat projekt, produkt nebo službu napomáhající naplňovat jeden nebo více Cílů udržitelného rozvoje do Cen SDGs je možné do 16. dubna na www.globalnicile.cz. Od 24. dubna postoupí vybrané projekty do veřejného hlasování. Ceny budou slavnostně předány 27. května v prostorách Úřadu vlády v Praze. Akce se zúčastní také významní představitelé byznysu, vlády i občanské společnosti.

Češi chtějí férové a ekologicky smýšlející zaměstnavatele. Podpora diverzity pro ně důležitá není - čtěte ZDE

Sedmnáct Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals - SDGs) přijaly v září 2015 na summitu OSN všechny členské státy společenství. Představují program rozvoje na následujících 15 let (2015 – 2030) vedoucí k vymýcení extrémní chudoby, boji s nerovností a nespravedlností a k ochraně planety. Cíle jsou obecně platné pro všechny a na jejich formulaci se podílely všechny členské státy OSN, zástupci podnikatelské sféry, akademické obce i občané ze všech kontinentů.

Cíle propaguje řada světových celebrit

Mezi konkrétními cíli jsou například: do roku 2030 snížit na polovinu globální plýtvání potravinami v maloobchodech a u spotřebitelů, podporovat rozvojové země, aby posílily své vědecké a technologické kapacity a přešly tak k udržitelnějšímu způsobu výroby a spotřeby, do roku 2030 celosvětově zdvojnásobit energetickou účinnost energetických zdrojů, zlepšit kvalitu vody snížením jejího znečišťování, zamezením vyhazování odpadů do vody a minimalizovat vypouštění nebezpečných chemických látek do vody nebo výrazně snížit znečištění moří, včetně odpadků a znečištění z živin.

Téma Cílů udržitelného rozvoje podporuje ve videu We The People řada světových celebrit, například herec Leonardo DiCaprio, známý bojem proti změně klimatu, kuchař Jamie Oliver, herečky Charlize Theronová či Jennifer Lopezová, vědec Stephen Hawking i šéf Microsoftu Bill Gates.

Češi chtějí férové a ekologicky smýšlející zaměstnavatele. Podpora diverzity pro ně důležitá není

Češi u zaměstnavatelů oceňují především férové chování k zaměstnancům a snahu o ochranu životního prostředí. Důležité to je zhruba pro polovinu zaměstnanců. Naopak většina lidí nepokládá za příliš podstatné, jestli firma podporuje rovné příležitosti a komunitní život a zda se společnost zapojuje do humanitární pomoci. Za zásadní to považuje jen desetina lidí. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos CSR & Reputation Research 2016.

Dotazování ukázalo, že pro 79 procent zaměstnanců je důležité, zda je zaměstnavatel společensky odpovědný. Atraktivita zaměstnavatele je přitom dvakrát větší, jestliže se firma viditelně věnuje CSR aktivitám. 

"Z naší pravidelné studie i z dalších zkušeností vyplývá, že Češi od společensky odpovědných firem očekávají zejména odpovědné chování ke svým zaměstnancům a také ekologické chování. Pro zaměstnavatele tak bude stále důležitější dbát na celkovou firemní kulturu a férové a etické chování k zaměstnancům," uvádí Lenka Šilerová ze…

Češi u zaměstnavatelů oceňují především férové chování k zaměstnancům a snahu o ochranu životního prostředí. Důležité to je zhruba pro polovinu zaměstnanců. Naopak většina lidí nepokládá za příliš podstatné, jestli firma podporuje rovné příležitosti a komunitní život a zda se společnost zapojuje do humanitární pomoci. Za zásadní to považuje jen desetina lidí. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos CSR & Reputation Research 2016.

Dotazování ukázalo, že pro 79 procent zaměstnanců je důležité, zda je zaměstnavatel společensky odpovědný. Atraktivita zaměstnavatele je přitom dvakrát větší, jestliže se firma viditelně věnuje CSR aktivitám. 

"Z naší pravidelné studie i z dalších zkušeností vyplývá, že Češi od společensky odpovědných firem očekávají zejména odpovědné chování ke svým zaměstnancům a také ekologické chování. Pro zaměstnavatele tak bude stále důležitější dbát na celkovou firemní kulturu a férové a etické chování k zaměstnancům," uvádí Lenka Šilerová ze společnosti Ipsos.

Tuzemští zaměstnanci se také stále více zajímají o to, zda jejich zaměstnavatelé podporují nebo realizují vzdělávací a osvětové projekty související s jejich oblastí podnikání a zaměřené na širokou veřejnost. "To je výrazný rostoucí trend, který bude ještě posilovat," říká Šilerová.

Pracovat pro společensky odpovědné firmy chtějí především mladí lidé. "Zejména generace mileniálů je přesvědčena, že má jejich zaměstnavatel vytvářit pozitivní dopad na společnost a dostát svým sociálním a ekologickým závazkům," podotýká ředitelka Asociace společenské odpovědnosti Lucie Mádlová.

Podle amerického průzkumu Millennial Employee Engagement Study se 89 procent mladých zaměstnanců chce podílet na zlepšování CSR aktivit firem. Pro 88 procent lidí z mladé generace je důležité, aby zaměstnavatel sdílel cíle a výsledky svých CSR aktivit a 83 procent si přeje, aby jim zaměstnavatel umožnil dobrovolnické aktivity. Tři čtvrtiny mileniálů by si dokonce vybraly práci pro společensky odpovědnou firmu, přestože by měly nižší plat.

Leonardo DiCaprio bojuje s drancováním oceánů. Investuje do udržitelného rybího byznysu - čtěte ZDE

Brněnská firma ukazuje, jak využít vodu ze sprch či praní k topení v domě. Předvede se na březnové konferenci - čtěte ZDE

Za každý prodaný sušák jeden strom. Holandská značka doplňků do domácnosti sází stromky v Africe - čtěte ZDE

Leonardo DiCaprio bojuje s drancováním oceánů. Investuje do udržitelného rybího byznysu

Leonardo DiCaprio investoval do americké společnosti Love The Wild, která se snaží o udržitelnou produkci rybích pokrmů. Zpracovává ryby chované na farmách, které nepoužívají žádná geneticky modifikovaná krmiva, antibiotika ani další chemické látky. Hollywoodský herec chce podporou ekologicky šetrného chovu ryb bojovat s nadměrným rybolovem, který v posledních desetiletích vedl k tomu, že 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na pokraji vyhubení.

"Ryby jsou primárním zdrojem bílkovin téměř pro miliardu lidí. Ale klimatické změny, okyselování moří a nadměrný rybolov narušují přírodní stabilitu našich oceánů. Jejich drancování zanechalo spoustu mořských ekosystémů na pokraji totálního kolapsu, což omezilo naši schopnost využívat moře jako spolehlivý zdroj potravy, jak jsme byli zvyklí po tisíce let," uvedl DiCaprio v tiskovém prohlášení.

S rostoucí světovou populací přitom konzumace ryb neustále stoupá. "Podle odhadů bude v roce 2050 žít na…

Leonardo DiCaprio investoval do americké společnosti Love The Wild, která se snaží o udržitelnou produkci rybích pokrmů. Zpracovává ryby chované na farmách, které nepoužívají žádná geneticky modifikovaná krmiva, antibiotika ani další chemické látky. Hollywoodský herec chce podporou ekologicky šetrného chovu ryb bojovat s nadměrným rybolovem, který v posledních desetiletích vedl k tomu, že 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na pokraji vyhubení.

"Ryby jsou primárním zdrojem bílkovin téměř pro miliardu lidí. Ale klimatické změny, okyselování moří a nadměrný rybolov narušují přírodní stabilitu našich oceánů. Jejich drancování zanechalo spoustu mořských ekosystémů na pokraji totálního kolapsu, což omezilo naši schopnost využívat moře jako spolehlivý zdroj potravy, jak jsme byli zvyklí po tisíce let," uvedl DiCaprio v tiskovém prohlášení.

S rostoucí světovou populací přitom konzumace ryb neustále stoupá. "Podle odhadů bude v roce 2050 žít na světě devět miliard lidí, což bude ohromná zátěž pro naše přírodní zdroje potravin. Přístup společnosti Love The Wild, která propaguje rozvoj udržitelného a zodpovědného chovu ryb na farmách, ukazuje cestu, jak nasytit rostoucí světovou populaci, aniž by to ohrozilo životní prostředí," prohlásil DiCaprio.

Problémy s nemocemi a pesticidy

Hollywoodský herec chce ve spolupráci s Love The Wild zlepšit obraz průmyslového chovu ryb, který se dlouhodobě potýká s řadou problémů. Farmy po celém světě si vysloužily kritiku kvůli používání geneticky modifikovaných krmiv a rychlému šíření nemocí ve stísněných chovech, odkud se dál dostávaly do volné přírody a ohrožovaly tak celý mořský ekosystém. Pro boj s nimi se navíc často využívaly koncentrovaná antibiotika, pesticidy a další chemické látky. Řada farem také ryby krmila rybí moučkou a rybím tukem, které získávaly z ryb ulovených v moři, čímž se nadměrný rybolov ještě zhoršoval.

Podle šéfky Love The Wild Jacqueline Claudiové ale právě tato kritika vedla k tomu, že se pravidla a standardy pro akvakulturu výrazně zpřísnily. "Metody, které se při umělém chovu ryb v současnosti používají, jsou mnohem vyspělejší než v minulosti. Díky tomu se zlepšila kvalita masa a snížil se dopad na životní prostředí," tvrdí Claudiová. Ryby z farem v současnosti představují necelou polovinu celosvětové rybí produkce a podle odhadů tento poměr v budoucnu dál poroste.

Investice do elektroaut i recyklace

Love The Wild vyrábí mražené rybí pokrmy. Nejde přitom o žádné rybí prsty, ale filety z pstruha, mořského okouna či sumce doplněné o výběr omáček. Leonardo DiCaprio se stal nejen investorem společnosti, ale také jejím poradcem. Jakou částkou firmu podpořil, nicméně nechtěl prozradit.

Není to zdaleka jeho první investice do udržitelného byznysu. Loni například vložil své finanční prostředky do společnosti Runa, která vyrábí fair-trade čaje v bio kvalitě. V minulosti také investoval do výrobce elektroaut Fisker či firmy Rubicon Global, která se zabývá recyklací.

Hollywoodský herec je známý tím, že se aktivně angažuje v ochraně životního prostředí. V roce 1998 založil nadaci, která financuje ekologické projekty. Loni také uvedl do kin dokument o globálním oteplování Before The Flood a rozjel projekt na pomoc v boji proti ilegálnímu rybolovu.

Brněnská firma ukazuje, jak využít vodu ze sprch či praní k topení v domě. Předvede se na březnové konferenci - čtěte ZDE

Za každý prodaný sušák jeden strom. Holandská značka doplňků do domácnosti sází stromky v Africe - čtěte ZDE

Lidl jako první z českých řetězců končí s igelitkami. Lidé nakoupí už jen s ekologickými taškami - čtěte ZDE

Brněnská firma ukazuje, jak využít vodu ze sprch či praní k topení v domě. Předvede se na březnové konferenci

Vypouštět teplou vodu ze sprchování nebo třeba z praní bez dalšího využití do odpadu je pro většinu lidí samozřejmostí. Při bližším pohledu je ale jasné, že jde o plýtvání, protože teplo z těchto vod se dá dále použít. Právě na principu využití takzvaných šedých, tedy odpadních vod ze sprch, van a umyvadel, si postavila byznys brněnská rodinná firma Asio.

Nabízí čistírny a úpravny vod, stejně jako systémy na hospodaření s dešťovou vodou. O tom, že použitá voda nepatří nutně do kanálu a o tom, jak se dá v domácnostech, firmách i institucích využít, bude přednášet jednatel Asia Karel Plotěný na konferenci Odpad zdrojem 2017, která se koná na konci března v Humpolci. 

„Lidé už se odklánějí od letitého názoru, že odpadních vod je třeba se co nejrychleji zbavit. Rostoucí ceny energií i vody samotné pomohly k tomu, že už se na odpadní vodu nahlíží jako na komoditu. Je možné zpětně využívat nejenom vodu samotnou, ale i energii v ní. Teplá voda…

Vypouštět teplou vodu ze sprchování nebo třeba z praní bez dalšího využití do odpadu je pro většinu lidí samozřejmostí. Při bližším pohledu je ale jasné, že jde o plýtvání, protože teplo z těchto vod se dá dále použít. Právě na principu využití takzvaných šedých, tedy odpadních vod ze sprch, van a umyvadel, si postavila byznys brněnská rodinná firma Asio.

Nabízí čistírny a úpravny vod, stejně jako systémy na hospodaření s dešťovou vodou. O tom, že použitá voda nepatří nutně do kanálu a o tom, jak se dá v domácnostech, firmách i institucích využít, bude přednášet jednatel Asia Karel Plotěný na konferenci Odpad zdrojem 2017, která se koná na konci března v Humpolci. 

„Lidé už se odklánějí od letitého názoru, že odpadních vod je třeba se co nejrychleji zbavit. Rostoucí ceny energií i vody samotné pomohly k tomu, že už se na odpadní vodu nahlíží jako na komoditu. Je možné zpětně využívat nejenom vodu samotnou, ale i energii v ní. Teplá voda odtékající do kanalizace odvádí z domu až 30 % tepelné energie dodané do domu,“ upozorňuje Plotěný.

A přitom to není zas až tak složité. Vypouštěné vody je možné využít k předehřevu vody provozní, případně jako zdroj tepla pro tepelná čerpadla. „Jako nejperspektivnější se ale jeví využití kombinovaného využívání odpadních vod, kdy část vypouštěné vody - až 50 % - upravíme a opakovaně používáme v objektu, například na splachování toalet. A zároveň z této vody získáváme energii pro objekt,“ vysvětluje Plotěný.

Kromě Asia na konferenci vystoupí zástupci mnoha dalších firem a samospráv, které využívají odpady a odpadní materiály tak, aby z nich byl užitek. Představen bude i chytrý systém evidence odpadů Econit, který mohou využít hlavně menší obce a města do 10 000 obyvatel. Stavební společnost Skanska například promluví o tom, jak ve stavebnictví efektivně využívat druhotné suroviny a jak stavět bez odpadu.

Za každý prodaný sušák jeden strom. Holandská značka doplňků do domácnosti sází stromky v Africe - čtěte ZDE

Zajímavé je samo místo, kde se konference koná. Hotel Fabrika v Humpolci je ekologicky koncipovaný, vytápí pomocí tepelných čerpadel, která získávají energii z pěti podzemních vrtů. Interiéry mají pasivní chlazení, pomocným zdrojem tepla a chladu se stala kogenerační jednotka. Pro výrobu elektrické energie jsou na střeše fotovoltaické panely. Kromě toho má hotel zařízení pro odběr tepla z odpadní užitkové vody tak, aby žádná energie nepřišla nazmar. I díky těmto vylepšením získal hotel titul Stavba roku.

Konference Odpad zdrojem 2017 se koná 30. a 31. března a jde o její druhý ročník. Cílem je ukázat příklady dobré praxe z České republiky i ze zahraničí a zprostředkovat zástupcům samospráv diskuzi s odborníky. Registrace na akci se uzavírá 24. března. Konferenci pořádá Institut cirkulární ekonomiky (Incien), který se dlouhodobě zasazuje o prosazení principů oběhového hospodářství v Česku.

Lidl jako první z českých řetězců končí s igelitkami. Lidé nakoupí už jen s ekologickými taškami - čtěte ZDE

„První ročník konference Odpad zdrojem se zaměřil na nakládání s odpady v obci, které prospívá obecnímu rozpočtu, obyvatelům i životnímu prostředí. Tentokrát jsme se rozhodli podívat se na obce celistvě a nabídnout řešení pro soběstačnost a efektivní fungování obcí a měst ve čtyřech základních oblastech: odpady, energie, voda a stavby,“ říká Soňa Jonášová, ředitelka Incien.

„Představte si obec, která hospodaří tak, že jí odpady přináší zdroje a je energeticky soběstačná. Občas stačí malé kroky - být otevřený inovativním řešením, nechat se inspirovat příklady dobré praxe a být ochoten přijmout změnu. Představíme fungující chytré technologie a inovace, které pomáhají hospodařit lépe a v souladu s přírodou i oběhovým hospodářstvím,“ dodává Jonášová.

Za každý prodaný sušák jeden strom. Holandská značka doplňků do domácnosti sází stromky v Africe

Holandská značka designových doplňků do domácnosti Brabantia se rozhodla přispět k zastavení odlesňování Afriky. Spojila se s mezinárodní neziskovou organizací WeForest v kampani Love Nature a za každý prodaný sušák na prádlo tak Brabantia vysadí jeden strom v Africe, v rámci projektu Velká zelená zeď. Letos chtějí vysadit miliontý strom. 

Cílem projektu Velké zelené zdi (The Great Green Wall) v Africe je čelit rozpínání pouště v oblasti Sahary vysazováním nových stromů. Brabantia společně s neziskovou organizací WeForest zasadila od začátku kampaně Love Nature v roce 2015 v této oblasti na 700 000 stromů.

Pro letošní rok si stanovili cíl dosáhnout 1 milionu stromů, vysadí tedy dalších 300 000 stromů. Brabantia letos zapojila do projektu nejen zahradní, ale také domácí sušáky a opět plánuje vysadit strom za každý prodaný sušák. 

„Sušíte-li prádlo přirozenou cestou na sušáku, šetříte…

Holandská značka designových doplňků do domácnosti Brabantia se rozhodla přispět k zastavení odlesňování Afriky. Spojila se s mezinárodní neziskovou organizací WeForest v kampani Love Nature a za každý prodaný sušák na prádlo tak Brabantia vysadí jeden strom v Africe, v rámci projektu Velká zelená zeď. Letos chtějí vysadit miliontý strom. 

Cílem projektu Velké zelené zdi (The Great Green Wall) v Africe je čelit rozpínání pouště v oblasti Sahary vysazováním nových stromů. Brabantia společně s neziskovou organizací WeForest zasadila od začátku kampaně Love Nature v roce 2015 v této oblasti na 700 000 stromů.

Pro letošní rok si stanovili cíl dosáhnout 1 milionu stromů, vysadí tedy dalších 300 000 stromů. Brabantia letos zapojila do projektu nejen zahradní, ale také domácí sušáky a opět plánuje vysadit strom za každý prodaný sušák. 

„Sušíte-li prádlo přirozenou cestou na sušáku, šetříte tím přírodu. Nejen, že je tento způsob na rozdíl od sušení v sušičce k prádlu šetrnější a šetří vaše náklady, ale je také šetrnější k životnímu prostředí. Je to jedna z drobností, kterou pro planetu může udělat každý,“ říká Martin Noha, zástupce společnosti Brabantia v Česku.

„Snažíme se podporovat kvalitní produkty a smysluplné nákupní chování lidí. Když vysadíme strom za každou věc, kterou spotřebujeme, tak budeme moci vytvořit svět lepší a bez globálního oteplování,” podotýká Marie-Noelle Keijzer, ředitelka WeForest. 

WeForest je mezinárodní nezisková organizace, která se věnuje udržitelnému zalesňování. V Sahelu, na severovýchodě Burkiny Faso, se podílí na opětovné výsadbě lesa a odvrácení negativního dopadu působení člověka. 

Z nápojových kartonů či slámy vyrábějí panely a staví domy. České firmy se učí využívat odpady - čtěte ZDE

S podobným projektem přišla i mladoboleslavská Škoda Auto. Rozhodla se, že za každé prodané auto vysadí v Česku jeden strom. Od začátku projektu v roce 2007 do konce roku 2016 automobilka vysadila přes 640 tisíc stromů ve více než 60 lokalitách po celém Česku.

Ruku k dílu přiložili loni také učni Středního odborného učiliště Škoda, když pomohli při výsadbě zeleně kolem budovy učiliště v Mladé Boleslavi. Z více zeleně se ale mohou těšit například ve Vrchlabí, ve Mšeně, v Kochánkách a dalších obcích. Do projektu se každoročně aktivně zapojují desítky zaměstnanců Škoda Auto, kteří vyhledávají vhodné lokality na výsadbu a společně se svými rodinami se účastní i samotného sázení mladých stromků.

Čeští vědci vyvinuli technologii, která výrazně zrychlí a zjednoduší výrobu zdravotnických stentů

Vědci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze přišli na nový způsob výroby lékařských stentů. Stenty se v medicíně používají pro zprůchodňování tělních trubic a jejich příprava pomocí dosavadní technologie je poměrně náročná. Vědci Pavel Novák a Pavel Salvetr své poznatky publikovali a nyní se chystají oslovit výrobní firmy. 

Na začátku pomohla náhoda. Záměr vyrobit slitinu NiTi takzvaný nitinol ve vakuu pro testování mechanických vlastností nevyšel. Váleček tvořený slisovanou směsí prášků niklu a titanu uzavřený do zkumavky z křemenného skla se po zahřátí na určitou teplotu začal chovat neočekávaně. Vzniklá explosivní reakce roznesla slitinu po stěnách evakuované trubice, kde rychle ztuhla a vytvořila pravidelnou trubku.

„Chvíli jsme na sebe s kolegou vrhali překvapené pohledy, ale po dalších analýzách nám bylo jasné, že máme v ruce něco, co se doposud vyrábělo extrémně složitě,“ říká Pavel Novák z…

Vědci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze přišli na nový způsob výroby lékařských stentů. Stenty se v medicíně používají pro zprůchodňování tělních trubic a jejich příprava pomocí dosavadní technologie je poměrně náročná. Vědci Pavel Novák a Pavel Salvetr své poznatky publikovali a nyní se chystají oslovit výrobní firmy. 

Na začátku pomohla náhoda. Záměr vyrobit slitinu NiTi takzvaný nitinol ve vakuu pro testování mechanických vlastností nevyšel. Váleček tvořený slisovanou směsí prášků niklu a titanu uzavřený do zkumavky z křemenného skla se po zahřátí na určitou teplotu začal chovat neočekávaně. Vzniklá explosivní reakce roznesla slitinu po stěnách evakuované trubice, kde rychle ztuhla a vytvořila pravidelnou trubku.

„Chvíli jsme na sebe s kolegou vrhali překvapené pohledy, ale po dalších analýzách nám bylo jasné, že máme v ruce něco, co se doposud vyrábělo extrémně složitě,“ říká Pavel Novák z Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství. „Pokračovali jsme v dalších experimentech za upravených podmínek i poměru prášků, až jsme dostali slitinu ve tvaru trubky, která může sloužit k velmi jednoduché výrobě lékařských stentů prostřednictvím laserového opracování,“ doplňuje Novák.

Stenty se v medicíně používají pro zprůchodňování tělních trubic a jejich příprava pomocí dosavadní technologie je poměrně náročná. „Odlije se ingot slitiny v ochranné atmosféře, z něj se tvářením vyrobí drátek a ten se v podstatě ručně splétá do podoby stentu. Což je dohromady práce zhruba na 10 hodin,“ vysvětluje Novák.

Z nápojových kartonů či slámy vyrábějí panely a staví domy. České firmy se učí využívat odpady - čtěte ZDE

Nová technologie, kterou s kolegou Salvetrem vyvinuli, sníží čas výroby na třetinu. To bude znamenat výraznou finanční úsporu, a proto se dá očekávat zájem průmyslové sféry. Novák připouští, že by rád aplikaci nápadu pomohl. „Chystám se sám oslovit podniky a vysvětlit jim přednosti nové technologie.“ Kromě stentů lze technologii využít také při výrobě různých tepelných spínačů nebo jističů a v robotice.

Z nápojových kartonů či slámy vyrábějí panely a staví domy. České firmy se učí využívat odpady

Co někdo považuje za odpad, pro jiného je stavební materiál. A postaví z něj třeba rodinný dům. Stále více firem zjišťuje, že právě odpady jsou cennou surovinou, ze které se dá vyrábět. Svůj byznys si založily na tom, že prodávají produkt s přidanou hodnotou: například nápojové kartony, tedy odpadní materiál, dostanou druhou šanci k využití. Jednou z takových společností je třeba Flexibau.

Speciální technologií, která je českým patentem, dokáže vyrobit z nápojových kartonů panely pro stavbu. Zjednodušeně řečeno kartony nadrtí, vysuší, lisuje v teplém i studeném lisu a následně ořízne na požadovaný rozměr. „Samozřejmě se jedná o složitější proces, musíme dodržovat různá množství, teploty, časy, poměry. Ale tohle je hrubý princip,“ říká Bohuslav Musil, vedoucí provozu ve Flexibau.

Jejich ambicí je, aby všechny nápojové kartony, které lidé vytřídí do oranžovo-černých kontejnerů, dokázali zpracovat. „V Česku se dle různých statistik použije okolo 25…

Co někdo považuje za odpad, pro jiného je stavební materiál. A postaví z něj třeba rodinný dům. Stále více firem zjišťuje, že právě odpady jsou cennou surovinou, ze které se dá vyrábět. Svůj byznys si založily na tom, že prodávají produkt s přidanou hodnotou: například nápojové kartony, tedy odpadní materiál, dostanou druhou šanci k využití. Jednou z takových společností je třeba Flexibau.

Speciální technologií, která je českým patentem, dokáže vyrobit z nápojových kartonů panely pro stavbu. Zjednodušeně řečeno kartony nadrtí, vysuší, lisuje v teplém i studeném lisu a následně ořízne na požadovaný rozměr. „Samozřejmě se jedná o složitější proces, musíme dodržovat různá množství, teploty, časy, poměry. Ale tohle je hrubý princip,“ říká Bohuslav Musil, vedoucí provozu ve Flexibau.

Jejich ambicí je, aby všechny nápojové kartony, které lidé vytřídí do oranžovo-černých kontejnerů, dokázali zpracovat. „V Česku se dle různých statistik použije okolo 25 tisíc tun nápojových kartonů ročně, z toho se vytřídí jen asi 15 %. Kapacita našich linek nám zanedlouho umožní toto množství technologicky plně zpracovat,“ plánuje Musil. 

Firma si neklade za cíl konkurovat cihlovým domům. Stavební panely z nápojových kartonů mají být alternativou například pro OSB a sádrokartonové desky. Jak Musil říká, jednou z výhod je i nižší pořizovací cena těchto panelů.

„Úspora je ve srovnání s OSB deskou několik tisíc korun. Zůstane vám navíc vědomí, že máte dům z materiálu, který byl schváleným potravinářským obalem, nemůže být tedy z principu škodlivý. U jiných materiálů bychom mohli asi polemizovat,“ podotýká Musil.

Sbírka Nadačního fondu Veolia vynesla 770 tisíc korun. Vyhloubí se za ně vodní vrty v Africe - čtěte ZDE

Předchůdce firmy, od níž Flexibau patent na výrobu těchto desek převzal, už v Česku realizoval přes šest desítek staveb, převážně rodinných domů. Jak Musil říká, někdy musí odrážet nedůvěřivost zákazníků. „Zjednodušeně řečeno myším náš materiál nechutná a s vlhkostí si umí poradit velmi dobře. To jsou nejčastější pochybnosti ze strany veřejnosti. V těch technických hodnotách pak náš materiál není vůbec horší, než sádrokarton a OSB desky. Je to prostě ekologická alternativa za dobrou cenu,“ shrnuje Musil.

Sláma místo cihel a betonu

Další českou firmou, která se rozhodla využít odpad jako stavební materiál, je společnost Ekopanely z Přelouče na Pardubicku. Pro své stavební desky používají obilnou slámu, která se v dnešní době prakticky nijak nevyužívá, nezkrmuje se s ní ani dobytek.

„Slámu nakupujeme přímo od místních zemědělců. V loňském roce jsme naskladnili přibližně 14 tisíc balíků slámy, tedy přes 4 tisíce tun,“ říká Jan Bareš, jednatel a ředitel společnosti. Základem ekopanelu je slaměné jádro lisované pod vysokým tlakem a teplotou, které se pak polepí recyklovanou papírovou lepenkou. Slaměné jádro neobsahuje žádná pojiva ani přísady. Ekopanel se využívá hlavně pro stavbu samonosných příček, podhledů, obkladů stěn nebo jako kompletní obvodová stěna celé dřevostavby. 

Firmy Raben a Nestlé bojují s plýtváním. Krmivo před koncem trvanlivosti vozí do útulků - čtěte ZDE

„Historicky se sláma využívala ve stavbách jako tepelně izolační materiál. Všichni si jistě pamatujeme půdní prostory u našich babiček. Upravit slámu do takové formy, aby nahradila cihlu, se podařilo už po válce, kdy lidé zkoušeli lisovat slaměné desky podobné těm dnešním,“ popisuje Bareš.

Slaměné jádro, které neobsahuje mezi jednotlivými stébly skoro žádný vzduch, má výborné požární parametry. "Deska se chová podobně jako telefonní seznam v ohni – jednotlivé listy dobře hoří, ale zapálit celý seznam pohromadě je v podstatě nemožné. Další z výhod jsou tepelně akumulační vlastnosti. V zimě dokáže ekopanel teplo dobře akumulovat a v létě brání přehřívání prostoru,“ dodává Bareš.

Nyní firma Ekopanely chystá výstavbu několika rodinných domů, kde bude nabízet domy včetně pozemků jako ucelený projekt. „A chystáme také novu samostatnou linku pro výrobu nejmenšího rozměru ekopanelu. První testy by měly proběhnout na konci letošního března,“ plánuje Bareš. 

IKEA začala vykupovat své použité zboží. Chce také svůj nábytek pronajímat - čtěte ZDE

Využívání odpadů jako alternativních stavebních materiálů je jedno z hlavních témat takzvané cirkulární ekonomiky. Tedy způsobu hospodaření s materiály a věcmi, které místo aby skončily bez využití ve spalovně nebo na skládce, nalézají další použití. Šetří se tak přírodní zdroje i energie nutná pro jejich zpracování.

„Důsledná recyklace, znovu používání stavebních materiálů a hledání alternativních zdrojů právě například z odpadů je a bude aktuálním tématem i vzhledem k měnící se legislativě využívání odpadů. Příklady českých firem jsou pro nás ukázkou toho, že je toto téma zajímavé i pro české podnikatele,“ říká Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.

Siemens ocenil nadějné české studenty. Jeden překonal vážnou nemoc, další vyvinul miniaturní glukometr

Student Roman Švec měl svůj obor dokumentace památek opravdu rád. Od začátku studia dokazoval velké nadání i nadšení pro věc, hned od prvního ročníku se zapojoval do studentských projektů. Jenže pak přišel zlom. Postihla jej vážná nemoc, kompletně mu selhal nervový systém, patrně po přechozené nemoci.

Když se po třech měsících probral z umělého spánku, učil se znovu hýbat i mluvit, překonal fázi na vozíku a nakonec se mu podařilo znovu nastoupit do studia. Zakrátko úspěšně složil bakalářskou zkoušku a od září pokračuje v magisterském studiu. I když se stále potýká s důsledky nemoci, pustil se do další práce. Nyní spolupracuje na projektu výzkumu a vývoje národní a kulturní identity a je členem terénního týmu, který zkoumá oblasti Žatecka, Lounska a Úštěcka.

Za své úsilí a výdrž ve čtvrtek večer získal ocenění Ceny Wernera von Siemense v kategorii Ocenění za překonání překážek ve studiu. Letos již po devatenácté ocenil…

Student Roman Švec měl svůj obor dokumentace památek opravdu rád. Od začátku studia dokazoval velké nadání i nadšení pro věc, hned od prvního ročníku se zapojoval do studentských projektů. Jenže pak přišel zlom. Postihla jej vážná nemoc, kompletně mu selhal nervový systém, patrně po přechozené nemoci.

Když se po třech měsících probral z umělého spánku, učil se znovu hýbat i mluvit, překonal fázi na vozíku a nakonec se mu podařilo znovu nastoupit do studia. Zakrátko úspěšně složil bakalářskou zkoušku a od září pokračuje v magisterském studiu. I když se stále potýká s důsledky nemoci, pustil se do další práce. Nyní spolupracuje na projektu výzkumu a vývoje národní a kulturní identity a je členem terénního týmu, který zkoumá oblasti Žatecka, Lounska a Úštěcka.

Za své úsilí a výdrž ve čtvrtek večer získal ocenění Ceny Wernera von Siemense v kategorii Ocenění za překonání překážek ve studiu. Letos již po devatenácté ocenil český Siemens nejlepší mladé vědce, studenty a pedagogy v prestižní vědecké soutěži.

V kategorii o nejvýznamnější výsledek vývoje a inovace získal cenu Marek Novák za svůj miniaturní glukometr s možností bezbateriového provozu a propojením na smartphone. Vynález pomůže především diabetikům. 

Na slavnostním večeru v Betlémské kapli v Praze převzalo ceny celkem 11 vítězů. I letos byla udělena také Cena za nejlepší ženskou disertační práci. Vítězové si rozdělili finanční odměny v celkové výši 1 milion korun. Do 19. ročníku soutěže, která se zaměřuje na práce z technických a přírodovědných oborů, se přihlásilo rekordních téměř 350 soutěžících z 19 českých vysokých škol.

Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým Petra Šittnera (Akademie věd ČR), který se zabývá studiem slitin s tvarovou pamětí a jejich využití v medicíně, robotice, v leteckém a automobilovém průmyslu.

Sbírka Nadačního fondu Veolia vynesla 770 tisíc korun. Vyhloubí se za ně vodní vrty v Africe - čtěte ZDE

Jako již tradičně se nejvíce soutěžících přihlásilo v kategoriích o nejlepší diplomovou a disertační práci – více než tři čtvrtiny. Ocenění si zde odnesli: Tomáš Pikálek z Vysokého učení technického v Brně za diplomovou práci, v níž vyvinul novou metodu pro měření indexu lomu vzduchu a Martin Ullrich z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze za nejlepší disertační práci, ve které jako první zrealizoval prototyp funkčního chemického robota.

Cenu Wernera von Siemense pořádá Siemens spolu s významnými představiteli vysokých škol a Akademie věd ČR, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií je Cena Wernera von Siemense jednou z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v Česku.

Firmy Raben a Nestlé bojují s plýtváním. Krmivo před koncem trvanlivosti vozí do útulků - čtěte ZDE

V předchozích osmnácti ročnících soutěže bylo již oceněno 319 studentů, pedagogů a vědců. Formou finančních odměn Siemens podpořil české školství a vědu celkovou částkou dosahující devíti milionů korun. „To, jak se chováme k našim pedagogům a jak dokážeme motivovat talentované studenty, považuji za jeden z důležitých ukazatelů stavu naší společnosti,“ říká generální ředitel české pobočky Siemensu Eduard Palíšek.

„Letošních 346 přihlášek napříč technickými a přírodovědnými obory a jejich rok od roku rostoucí kvalita jsou pro mne důkazem, že české technické a přírodovědné vysoké školství vytváří pevný základ budoucí konkurenceschopnosti naší země.“ dodává Palíšek.

Sbírka Nadačního fondu Veolia vynesla 770 tisíc korun. Vyhloubí se za ně vodní vrty v Africe

Sedmý ročník projektu Voda pro Afriku, který organizuje skupina Veolia a Nadační fond Veolia, přinesl 770 tisíc korun, které putovaly na konto Člověka v tísni. Jde o výtěžek z charitativního prodeje designových předmětů a kávy, které pomohou zajistit pitnou vodu lidem ve vesnici Bargo v okresu Aleta Wondo v jižní Etiopii. 

Za uplynulých sedm ročníků poslala skupina Veolia a Nadační fond Veolia na opravy a budování nových vodních zdrojů v Etiopii téměř čtyři miliony korun. Díky tomu se už opravily a vybudovaly zdroje vody pro 33 tisíc Etiopanů na chudém etiopském venkově. 

„Peníze z předloňské i loňské sbírky jdou do tříletého projektu, díky kterému získá dalších deset tisíc lidí čistou a nezávadnou vodu. Ve vesnici Teso se vybudoval celý nový vodovodní systém, včetně vodojemu, tedy nádrže, z kterého se voda rozvádí do potrubí, a na něm je asi šest odběrných míst. Nestačí jen vybudovat nový vodovod, ale je potřeba…

Sedmý ročník projektu Voda pro Afriku, který organizuje skupina Veolia a Nadační fond Veolia, přinesl 770 tisíc korun, které putovaly na konto Člověka v tísni. Jde o výtěžek z charitativního prodeje designových předmětů a kávy, které pomohou zajistit pitnou vodu lidem ve vesnici Bargo v okresu Aleta Wondo v jižní Etiopii. 

Za uplynulých sedm ročníků poslala skupina Veolia a Nadační fond Veolia na opravy a budování nových vodních zdrojů v Etiopii téměř čtyři miliony korun. Díky tomu se už opravily a vybudovaly zdroje vody pro 33 tisíc Etiopanů na chudém etiopském venkově. 

„Peníze z předloňské i loňské sbírky jdou do tříletého projektu, díky kterému získá dalších deset tisíc lidí čistou a nezávadnou vodu. Ve vesnici Teso se vybudoval celý nový vodovodní systém, včetně vodojemu, tedy nádrže, z kterého se voda rozvádí do potrubí, a na něm je asi šest odběrných míst. Nestačí jen vybudovat nový vodovod, ale je potřeba zajistit i jeho dlouholetou udržitelnou správu,“ vysvětluje Jan Faltus, koordinátor pro vodu, hygienu a sanitaci v Člověku v tísni.

„Lide musí za vodu platit a ne málo. Kanystr je vyjde až na 50 centů v místní měně, což je víc než platí za vodu lidé v České republice. Z poplatků se platí mimo jiné ostraha, nafta pro dieselový agregát a veškeré opravy. Provádí se on line monitoring, automatický odečet a sleduje se, jak je zdroj vody využíván,“ doplňuje Jan Faltus.

Firmy Raben a Nestlé bojují s plýtváním. Krmivo před koncem trvanlivosti vozí do útulků - čtěte ZDE

Zájemci si loni před Vánoci mohli vedle tradiční křišťálové karafy od designéra Daniela Piršče koupit také porcelánové šálky značky Thun s africkým motivem a pravou etiopskou kávu Sidamo od mammacoffee. Kromě rozšířené nabídky předmětů přinesla sedmička i nový model spolupráce s hlavním partnerem projektu společnosti Člověk v tísni.

Nadační fond Veolia založil pro projekt Voda pro Afriku vlastní dlouhodobou veřejnou sbírku. Na budování vodních zdrojů v Etiopii lze tedy od 1. listopadu 2016 nově přispět nejen nákupem předmětů, ale i poskytnutím přímého daru na sbírkové konto.

Díky penězům od České rozvojové agentury a výtěžku z projektu Voda pro Afriku se na etiopském venkově budují hlubinné vrty nebo opravují či vyměňují jejich nefunkční části. Vznikají tak místa v blízkosti vesnic, kde si lidé mohou odebírat vodu, takže nemusí nezávadnou pitnou vodu dopravovat z míst vzdálených od domovů i několik hodin pěší chůze. Celý projekt se odehrává ve spolupráci s místními vodními úřady a pomáhají s ním čeští místní zaměstnanci Člověka v tísni.

Firmy Raben a Nestlé bojují s plýtváním. Krmivo před koncem trvanlivosti vozí do útulků

Logistická společnost Raben Logistics Czech vozí už půl roku krmivo pro psy a kočky s končící dobou minimální trvanlivosti do zvířecích útulků. Opuštěným zvířatům pomáhá společně se svým klientem, výrobcem krmiva Nestlé Purina PetCare. Každý měsíc rozveze přibližně 800 kilogramů krmiva, které by jinak skončilo vyhozením.

"Dlouhodobě podporujeme programy proti plýtvání potravinami a uvědomili jsme si, že s krmivem je to velmi podobné jako s jídlem pro potřebné lidi. Útulky pro opuštěné psy a kočky, které nejsou podporovány například městskými dotacemi, shánějí potravu pro své svěřence velmi obtížně," říká Martina Netuhová, marketingová a PR specialistka ze společnosti Raben.

S nápadem přišel klient firmy Raben, společnost Nestlé Purina PetCare. "Jsme rádi, že jsme se s firmou Raben dohodli a pomáháme společně. My dáme krmivo, oni dopravu. Tak si představuji nejen dobrou společenskou odpovědnost obou firem, ale i velmi dobrou mezifiremní spolupráci v oblasti…

Logistická společnost Raben Logistics Czech vozí už půl roku krmivo pro psy a kočky s končící dobou minimální trvanlivosti do zvířecích útulků. Opuštěným zvířatům pomáhá společně se svým klientem, výrobcem krmiva Nestlé Purina PetCare. Každý měsíc rozveze přibližně 800 kilogramů krmiva, které by jinak skončilo vyhozením.

"Dlouhodobě podporujeme programy proti plýtvání potravinami a uvědomili jsme si, že s krmivem je to velmi podobné jako s jídlem pro potřebné lidi. Útulky pro opuštěné psy a kočky, které nejsou podporovány například městskými dotacemi, shánějí potravu pro své svěřence velmi obtížně," říká Martina Netuhová, marketingová a PR specialistka ze společnosti Raben.

S nápadem přišel klient firmy Raben, společnost Nestlé Purina PetCare. "Jsme rádi, že jsme se s firmou Raben dohodli a pomáháme společně. My dáme krmivo, oni dopravu. Tak si představuji nejen dobrou společenskou odpovědnost obou firem, ale i velmi dobrou mezifiremní spolupráci v oblasti dobročinnosti," podotýká manažerka rozvoje obchodních příležitostí ze společnosti Nestlé Purina PetCare Lenka Vašutová.

Výrobce krmiv se rozhodl podpořit ověřené útulky, které dobře zná a ví, jaké mají potřeby. Patří mezi ně Spolek na ochranu zvířat Tábor, Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat v Ostravě a Depozitum Flíček na Moravě. "Díky darovanému krmivu se už nemusíme bát, že naši svěřenci zůstanou bez potravy. Dokonce se můžeme rozdělit i s dalším útulkem, azylem Sirius v Záhoří u Písku," uvádí Ivana Musilová, předsedkyně Spolku na ochranu zvířat Tábor.

Základní myšlenkou projektu je jak pomoc opuštěným zvířatům, tak boj proti plýtvání. "Je skutečně zbytečné, aby stovky kilogramů krmiva s končící dobou minimální trvanlivosti končily v odpadu, když útulky takový dar hlasitě vítají. A pro nás není takový problém jednou za měsíc naložit pytle s krmivem a rozvést je tam, kde pomohou," říká Netuhová ze společnosti Raben. Loni společně s Nestlé Purina PetCare rozvezli do útulků celkem 6,5 tuny krmiva a v jejich zásobování chtějí pokračovat i letos.

IKEA začala vykupovat své použité zboží. Chce také svůj nábytek pronajímat - čtěte ZDE

Švédské supermarkety "tetují" ovoce a zeleninu laserem. Ekologické značení má nahradit samolepky - čtěte ZDE

Unikátní česká aplikace Záchranka míří do Rakouska. Její autor ji chce rozšířit i do dalších zemí - čtěte ZDE

IKEA začala vykupovat své použité zboží. Chce také svůj nábytek pronajímat

Od začátku ledna nabízí IKEA přímo ve svých prostorách bazar s vlastním použitým zbožím. Když se zákazníkovi nábytek po čase přestane líbit nebo ho poškodí, nabídne jej řetězci k výkupu. Ten nábytek opraví, zalakuje šrámy nebo vymění celý poškozený díl a za výkupní cenu ho v druhém kole prodává dál.

„Neděláme to kvůli zisku. Chceme zákazníkům nabídnout servis a také dát nábytku druhý život. Chceme ukázat, že použité věci není třeba vyhazovat. Má to ekologický rozměr,“ říká Vladimír Víšek, manažer pro udržitelný rozvoj IKEA pro Česko, Slovensko a Maďarsko.

 

HN: Proč jste se rozhodli spustit projekt Druhý život nábytku? Chcete konkurovat různým internetovým IKEA bazarům?
Vnímáme trend mezi zákazníky, že si chtějí nejen kupovat nový nábytek, ale mají potřebu se také zbavit starého. Buď ho chtějí přeprodat dál nebo ho ekologicky zlikvidovat, a my…

Od začátku ledna nabízí IKEA přímo ve svých prostorách bazar s vlastním použitým zbožím. Když se zákazníkovi nábytek po čase přestane líbit nebo ho poškodí, nabídne jej řetězci k výkupu. Ten nábytek opraví, zalakuje šrámy nebo vymění celý poškozený díl a za výkupní cenu ho v druhém kole prodává dál.

„Neděláme to kvůli zisku. Chceme zákazníkům nabídnout servis a také dát nábytku druhý život. Chceme ukázat, že použité věci není třeba vyhazovat. Má to ekologický rozměr,“ říká Vladimír Víšek, manažer pro udržitelný rozvoj IKEA pro Česko, Slovensko a Maďarsko.

 

HN: Proč jste se rozhodli spustit projekt Druhý život nábytku? Chcete konkurovat různým internetovým IKEA bazarům?
Vnímáme trend mezi zákazníky, že si chtějí nejen kupovat nový nábytek, ale mají potřebu se také zbavit starého. Buď ho chtějí přeprodat dál nebo ho ekologicky zlikvidovat, a my jsme jim chtěli vyjít vstříc. Služba Druhý život nábytku je prozatím pilotně pouze v IKEA Zličín. Pokud má zákazník doma nepotřebný nábytek IKEA, přijde k nám na web, produkt stučně popíše a nahraje jeho fotky včetně ukázek, kde jsou poškození, oděrky a podobně.

Kolegové v obchodním domě řeknou, za jakou cenu mohou nábytek vykoupit a pokud zákazník souhlasí,buď může produkt přivézt do obchodního domu sám, nebo mu zajistíme svoz. To už je placená služba za 300 korun po celé Praze a Středních Čechách. Zajímavostí je, že pro svoz využíváme takzvanou reverzní logistiku, tedy auta, která rozváží nový nábytek našim zákazníkům, vytěžujeme i na cestě zpátky právě svozem toho bazarového. D

Důležité je, že my ten nábytek prodáváme za stejnou cenu, za jakou jsme jej vykoupili, nic si nepřirážíme. Prodávající dostává voucher v hodnotě smluvené výkupní ceny na nové produkty. Tahle služba není navržená tak, aby konkurovala online bazarům, ale spíš jsme chtěli vyjít vstříc zákazníkům, kteří u nás nakupují pravidelně. Víme, že kolikrát bojovali s tím, když si koupí něco nového, co udělat s tím starým kouskem.

Tesco se přidává k prodeji nevzhledné zeleniny a ovoce. Bude je nabízet se slevou - čtěte ZDE

HN: Je ale spousta možností na Facebooku nebo na Aukru, kde lze bazarový nábytek IKEA získat.
Je určitá cílová skupina lidí, kteří chtějí vědět, kolik za nábytek dostanou a už se nestarat o prodej. Prodej garantujeme my. Zákazníka už nemusí zajímat, kdy a jestli ten nábytek reálně prodáme. Peníze má jisté.

HN: Jaký je zatím o Druhý život nábytku zájem?
Když jsme tu službu připravovali, čekali jsme jednotky nabídek denně. Překvapil nás ale mnohem větší zájem zákazníků, v řádu desítek kusů denně. Za prvních sedm dní od spuštění služby jsme dostali víc jak sto nabídek od zákazníků. Nejrychleji se jeden produkt prodal za čtyři minuty, kolegové ho ani nestačili označit cenovkou. Průměrně produkt v obchodním domě zůstane dva dny.

Překvapil nás zájem nejen od lidí, kteří použité produkty nabízejí, ale také těch, kteří je kupují. Prodává se to v koutku se zlevněným zbožím, tedy například tam, kde se prodávají věci z výstavy obchodního domu nebo kde se prodává zboží, které bylo poškozené při přepravě. Tyhle produkty jsou ale označeny speciální visačkou, aby zákazník viděl, že je to už od někoho jiného. Poslední reakce od zákazníků byla velmi pozitivní. My na všechny tyto bazarovné produkty dáváme roční záruku a jsme schopni zaručit bezpečnost a hygienický standard výrobků.

HN: Je nějaký limit, co se týká poškození nebo opotřebení věci, kterou se člověk chystá u vás prodat?
Jen co se týká bezpečnosti. Nesmí to ohrožovat spotřebitele. Ale i to jsou věci, které kolegové umějí do velké míry řešit. Kdybych měl říct, co se děje za oponou: v tom koutku se zlevněným zbožím máme oddělení Recovery, tedy obnovy. Je to dílna, kde kolegové dokáží opravit 90 % poškozených výrobků, které se tam dostanou, zbytek jde na ekologickou likvidaci, tedy do recyklace.

Kolegové tam třeba mají obrovskou zásobu náhradních dílů. Dám příklad: pokud se při přepravě poškodí noha židle, kolegové mají náhradní, kterou přimontují a produkt se může prodat dál. Výrazně tak redukujeme odpad, který by musel vzniknout, kdybychom tu židli prostě jen odepsali.

Švédské supermarkety "tetují" ovoce a zeleninu laserem. Ekologické značení má nahradit samolepky - čtěte ZDE

HN: IKEA si zakládá na své image „zelené firmy“, která dává důraz na udržitelnost. Snažíte se nějak omezovat obaly při prodeji vašeho zboží?
Samozřejmostí u nás je, že všechno naše zboží balíme do plochých krabic, které se dají v autě naskládat těsně na sebe, takže takříkajíc nevozíme vzduch. Jinak minulý rok jsme úplně opustili polystyren, který se těžko recykluje a je založený na fosilních materiálech. Ročně to za celou IKEA dělá redukci 8 000 tun polystyrenu. Přešli jsme také na přírodní vlákna papíru, kartony jsou ve tvaru medového plástu, jsou plně recyklovatelné a ekologické.

HN: Ta služba Druhý život nábytku přišla jako nápad české pobočky, nebo je to nějaký širší koncept celé IKEA?
Už to funguje v Belgii, pilotují to také ve Španělsku a teď se přidává Česká republika. Pokud o službu bude zájem, jakože vidíme, že je, tak bychom to rádi rozšířili do všech obchodních domů v Česku. Celkově se IKEA velmi soustředí na princip circular economy, tedy oběhového hospodářství. Jinými slovy, produkovat co nejméně odpadu a nechat věci, ať se vracejí zpátky do služby lidem.

Zaměřujeme se na tři hlavní oblasti: prodlužování životnosti nábytku a opravování nábytku. Rádi bychom zákazníkům pomáhali a vzdělávali je v tom, jak výrobky udržovat, aby jim déle vydržely. Třeba u určitého druhu kuchyňské linky je třeba ji po jisté době používání znova přelakovat, aby déle vydržela. Pokud si koupíte bambusové prkénko na krájení zeleniny, tak před použitím doporučujeme ho na 24 hodin potřít kuchyňským olejem. Prkénko se zakonzervuje a teprve pak se doporučuje ho používat. Prostě chceme, aby zákazníci věděli, jak se o výrobky starat, aby prodloužili jejich životnost. Chceme také pomáhat zákazníkům s opravami výrobků po záruční době.

HN: Co ještě do tohoto konceptu patří?
Další oblastí, na kterou se zaměříme, je pronajímat a sdílet. Vnímáme od určitého typu zákazníků, že ne každý chce hned investovat do nového vybavení. Může se třeba jednat o startupy, které nevědí, jestli budou nebo nebudou úspěšné nebo o skupinu studentů, kteří přijdou do Prahy na vysokou školu a nevědí, jestli tu budou tři roky nebo půl roku. Tak se chceme podívat, jestli je možné jim nábytek do budoucna pronajímat.

Dělali jsme třeba projekt se studenty VŠE, kteří mají nově předmět Management udržitelnosti a podle jejich průzkumu, který dělali mezi sebou, by je sdílení nábytku velmi zajímalo. Třetí oblastí je zpětný odběr a prodej, což je právě služba Druhý život nábytku. Ale i když si chcete koupit třeba nový gauč a zbavit se starého, který není IKEA, zajistíme jeho ekologickou likvidaci. Do budoucna bychom chtěli cenné materiály, které ve starých výrobcích jsou, znova použít v naší výrobě. Jako IKEA máme cíl, že do roku 2020 bude veškeré dřevo, které používáme, bude pouze FSC certifikované (z šetrně obhospodařovaných lesů, pozn. red.) nebo recyklované.

Francouzi stavějí silnici ze solárních panelů. Vozovka vyrobí energii na roční osvětlení jedné obce - čtěte ZDE

HN: A to ještě neděláte?
Teď jsme na 61 procentech dřeva s certifikátem FSC nebo recyklovaného dřeva. Do konce roku 2020 chceme vyrábět 100% pouze z dřeva získaného udržitelným způsobem. Celkově se bude IKEA velmi soustředit na princip oběhové ekonomiky, protože věříme, že je to správná cesta. Nechceme vyrábět jen jednotlivé ekologické výrobky, díváme se na celou řadu kritérií u všech našich výrobků a sledujeme, jestli splňují principy udržitelnosti. Pokud ne, tak se něco v tom procesu výrobu musí změnit, nebo ten produkt vypustíme z našeho sortimentu. Teď udržitelné produkty představují 55 % našeho prodeje, do roku 2020 to bude 90 % prodeje. Máme tedy ambiciozní plány, nechceme vytvářet jenom zelené řady. Důležitá je pro nás také nízká cena. Nechceme, aby si zákazník musel za ekologické produkty připlácet, ale aby byly dostupné pro všechny.

HN: Jaké konkrétní udržitelné výrobky prodáváte už teď?
Například vázu vyrobenou ze zbytků skla, které vzniklo při výrobě jiného našeho produktu. Nebo polštáře, jejichž náplň je z recyklovaného plastu, ručně šitý koberec z vláken, která zbyla při výrobě povlečení nebo příborník z bambusového dřeva. Bambus velmi rychle roste, až metr za den, takže je to rychle obnovitelná surovina. Z vodního hyacintu, což je plevel, který ucpává vodní toky, zase vyrábíme prostírání nebo květináče.

HN: Jak moc čeští zákazníci slyší na to, že je nějaký výrobek ekologický, zajímá je to?
Zajímá. Nás zákazníci hodně vnímají jako firmu, která je ekologická a o to větší nároky na nás kladou. Třeba nám píší: Jste velmi ekologická firma, a proto mě překvapilo...My to ale vnímáme jako pozitivní znamení. Netvrdíme, že jsme dokonalí, ale chceme se zlepšovat. Takže ano, české zákazníky to zajímá, ale většina není ochotna si za ekologický výrobek připlatit. Proto také říkáme, že udržitelnost by neměla být luxus pro pár lidí, ale dostupná pro všechny.

HN: Jak jsou na tom Češi se zájmem o ekologické výrobky třeba v porovnání s Maďary nebo Slováky?
Dělali jsme si průzkum mezi 500 domácnostmi v každém z těchto regionů a ptali jsme se jich, jak vnímají produkty, které jsou ekologicky vyrobené. Dvě třetiny řekly, že je vnímají jako lepší produkty oproti těm běžným. Ale celá čtvrtina automaticky předpokládá, že ty produkty budou dražší. Když porovnáme Česko, Slovensko a Maďarsko, tak Češi jsou asi nejvíc takoví pragmatičtí. Ptali jsme se: když byste si koupili výrobek, který vám doma ušetří – například LED žárovku pro úsporu energie - co bude ta hlavní motivace? Budou to peníze, bude to životní prostředí nebo obojí? V Česku 31 % domácností řeklo, že hlavní motivací jsou pouze peníze. Kdežto třeba v Maďarsku domácností, které to dělají jenom pro peníze, bylo pouhých 22 %. Vidíme to i v jiných průzkumech, že Maďaři jsou k životnímu prostředí daleko vnímavější než Češi.

Tesco se přidává k prodeji nevzhledné zeleniny a ovoce. Bude je nabízet se slevou

Obchodní řetězec Tesco, který svými tržbami zaujímá na českém maloobchodním trhu třetí místo, se pustil do prodeje esteticky vybočujících potravin. Různorodě tvarovaná jablka, mrkev, řepu a brambory najdou od dnešního dne zákazníci na pultech označených logem Perfectly Imperfect, tedy "dokonale nedokonalé".

Pokřivené zboží bude obchod nabízet za zvýhodněnou cenu, která bude zhruba o 20 procent nižší než cena tvarově dokonalých konkurentů.

V rámci pilotního programu bude Tesco pokroucené potraviny nabízet v 50 obchodech ve střední Evropě a ve 12 vybraných v Česku: Brno-Heršpice, Praha-Eden, Ostrava, Frýdek-Místek, Děčín, Mělník, Havířov, Karlovy Vary, Rychnov nad Kněžnou, Sokolov, Vysoké Mýto, Český Krumlov. Pokud o ně zákazníci projeví zájem, bude nabídku obchodů i sortimentu rozšiřovat.

"Tímto rozhodnutím se snažíme pomoci našim dodavatelům omezit množství znehodnocených potravin. Ovoce a zelenina v dobré kvalitě jsou často vyhazovány, protože nesplňují…

Obchodní řetězec Tesco, který svými tržbami zaujímá na českém maloobchodním trhu třetí místo, se pustil do prodeje esteticky vybočujících potravin. Různorodě tvarovaná jablka, mrkev, řepu a brambory najdou od dnešního dne zákazníci na pultech označených logem Perfectly Imperfect, tedy "dokonale nedokonalé".

Pokřivené zboží bude obchod nabízet za zvýhodněnou cenu, která bude zhruba o 20 procent nižší než cena tvarově dokonalých konkurentů.

V rámci pilotního programu bude Tesco pokroucené potraviny nabízet v 50 obchodech ve střední Evropě a ve 12 vybraných v Česku: Brno-Heršpice, Praha-Eden, Ostrava, Frýdek-Místek, Děčín, Mělník, Havířov, Karlovy Vary, Rychnov nad Kněžnou, Sokolov, Vysoké Mýto, Český Krumlov. Pokud o ně zákazníci projeví zájem, bude nabídku obchodů i sortimentu rozšiřovat.

"Tímto rozhodnutím se snažíme pomoci našim dodavatelům omezit množství znehodnocených potravin. Ovoce a zelenina v dobré kvalitě jsou často vyhazovány, protože nesplňují estetická kritéria, jako jsou standardizovaná velikost, váha nebo tvar, přitom jsou ve skvělém stavu a jsou vhodné ke konzumaci," říká Patrik Dojčivovič, ředitel společnosti Tesco pro čerstvé potraviny.

Podle organizace pro výživu a zemědělství OSN se kvůli vzhledu vyhodí až 20 procent zemědělské produkce. Prodej "ošklivé" zeleniny tak může toto plýtvání zmírnit. "Je to marketing, nicméně nic proti tomu. Rodinné farmy, které zastupujeme, prodávaly takové ovoce a zeleninu za nižší cenu vždy. Každé zboží má svého kupce a není důvod, aby se jinak kvalitní potraviny vyhazovaly. Už to tu mělo být dávno," říká Jaroslav Šebek, tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR.

Jako první z velkých obchodů začal "křivou" zeleninu v Česku nabízet před několika lety Globus. Zákazníci však tehdy neměli o takové potraviny zájem.

S růstem důrazu na zdravý životní styl se někteří kupující více začali zajímat o kvalitu zboží a estetika u nich už přestala být rozhodující. Loni v srpnu vyzkoušel prodej ošklivé zeleniny s minimálně desetiprocentní slevou Penny Market. Nápad se ujal, a tak řetězec rozšířil sortiment i na ovoce. Do konce října prodal pokroucené brambory, mrkev, cukety, cibuli, papriky, česnek, jablka a hrušky za 13,5 milionu korun. 

Úspěch s prodejem nestandardní zeleniny za nižší cenu zaznamenal také internetový prodejce potravin Rohlik.cz. "Šeredné" okurky si za více než měsíc provozu koupila zhruba čtvrtina všech kupujících a nevzhledných paprik se prodalo zhruba tolik co esteticky vyvážených. E-shop po této zkušenosti rozšířil nabídku o brambory, cibuli, česnek, karotku a hrušky.

"Zájem o ‘ošklivou‘ českou zeleninu trvá. Aktuálně máme vzhledem k sezoně v nabídce ‘ošklivou‘ karotku, hrušky a brambory, které jsou o o 5-25 procent levnější než jejich krásnější kolegyně, a jejich podíl na prodejích těchto druhů ovoce a zeleniny je zhruba čtvrtinový," uvedla mluvčí e-shopu Michala Gregorová.

Škoda loni porazila Citroën a postoupila ve světovém žebříčku. Rozjede byznys s daty o počasí i prodej hudby - čtěte ZDE

Samsung zdvojnásobil zisk, dařilo se mu i přes problém s hořícími bateriemi vlajkové lodě - čtěte ZDE

Reálný kapitalismus Luďka Vainerta: Nesnesitelná lehkost loopu - čtěte ZDE

Britové nemohou odejít z EU bez souhlasu parlamentu, rozhodli soudci. Brexit to ale nejspíš neoddálí - čtěte ZDE

Švédské supermarkety "tetují" ovoce a zeleninu laserem. Ekologické značení má nahradit samolepky

Švédské supermarkety začaly místo samolepicích etiket na ovoci a zelenině používat laserové značkování. Ačkoliv se na první pohled nemusí zdát, že by malé nálepky s informacemi o zboží mohly nějak výrazněji zatěžovat životní prostředí, jejich nahrazení hi-tech technologiemi může podstatně snížit spotřebu plastu a energie i množství emisí oxidu uhličitého. Novou metodu v současnosti testuje švédský řetězec supermarketů ICA ve spolupráci s nizozemským dodavatelem ovoce a zeleniny Nature & More.

S laserovým "tetováním" plodů přišla španělská firma Laser Food. Technologie funguje tak, že laser odstraní pigment z nepatrné části slupky, čímž vytvoří nápis či logo, aniž by se narušila kvalita ovoce či zeleniny. Podle autorů nápadu jde o ekologičtější a úspornější alternativu k tradičním nálepkám.

"Každý den se na celém světě používají miliony samolepících etiket na potraviny. Naše technologie by tedy mohla výrazně snížit množství spotřebovaného materiálu, ale také…

Švédské supermarkety začaly místo samolepicích etiket na ovoci a zelenině používat laserové značkování. Ačkoliv se na první pohled nemusí zdát, že by malé nálepky s informacemi o zboží mohly nějak výrazněji zatěžovat životní prostředí, jejich nahrazení hi-tech technologiemi může podstatně snížit spotřebu plastu a energie i množství emisí oxidu uhličitého. Novou metodu v současnosti testuje švédský řetězec supermarketů ICA ve spolupráci s nizozemským dodavatelem ovoce a zeleniny Nature & More.

S laserovým "tetováním" plodů přišla španělská firma Laser Food. Technologie funguje tak, že laser odstraní pigment z nepatrné části slupky, čímž vytvoří nápis či logo, aniž by se narušila kvalita ovoce či zeleniny. Podle autorů nápadu jde o ekologičtější a úspornější alternativu k tradičním nálepkám.

"Každý den se na celém světě používají miliony samolepících etiket na potraviny. Naše technologie by tedy mohla výrazně snížit množství spotřebovaného materiálu, ale také energie potřebné k výrobě a transportu nálepek," uvedl pro britský server Guardian Stephane Merit, manažer obchodního rozvoje Laser Food. Výhodou laserového značení je také, že na rozdíl od samolepek, které občas padají, zůstává nápis na zboží trvale.

Švédský řetězec ICA tímto způsobem zatím označuje bio ovoce a zeleninu, a to konkrétně avokádo a sladké brambory. Podle zkušeností jeho vedení totiž mají zájem o udržitelné balení hlavně zákazníci, kteří nakupují bio potraviny. "To jsou obvykle ekologicky smýšlející lidé. Na základě toho, jak je obal šetrný k životnímu prostředí, si přitom vybírají potraviny především mladší nakupující. V budoucnu to bude stále silnější trend," domnívá se Peter Hagg, šéf obchodního oddělení ICA. 

O 99 procent méně emisí

Používání laserové technologie namísto nálepek podle Hagga ročně sníží množství emisí oxidu uhličitého vyprodukovaných při značení ovoce a zeleniny o více než 99 procent. Pokud se technologie osvědčí, plánuje ji ICA využít i na další zboží. "Do budoucna bychom chtěli touto metodou značit i jablka, nektarinky či melouny. Pokud na to budou spotřebitelé reagovat pozitivně, tak v podstatě neexistuje žádný limit," tvrdí Hagg.

Věří přitom, že i přes vysoké počáteční náklady, začnou novou metodu používat i další řetězce. "Musíte si kvůli tomu pořídit velmi drahý přístroj. Ale je to investice do budoucna, která výrazně snižuje náklady na zdroje a energii," říká Michaël Wilde, manažer komunikace a udržitelnosti ze společnosti Nature & More, která ICA dodává ovoce a zeleninu. Hagg k tomu doplňuje: "Podle našich výpočtů to bude stát stejně jako používání samolepek. Ale je to mnohem udržitelnější řešení, což je pro nás nejdůležitější."

"Potetované" kokosy z Marks & Spencer

Laserové značení začal loni zkoušet také britský módní a potravinářský řetězec Marks & Spencer. K testování si vybral pomeranče. Podle technologa Andrewa Mellonieho, který na projekt dohlížet, tak řetězec ušetřil několik tun balení. Ukázalo se ale, že kvůli schopnosti citrusové kůry "regenerovat se" nebylo značení tak účinné, jak prodejce předpokládal. V současnosti jej nicméně používá na kokosové ořechy a plánuje ho rozšířit i na další produkty.

Legislativa upravující značení ovoce a zeleniny je v celé Evropské unii harmonizovaná. Stejná pravidla tedy platí i v Česku. "U čerstvého ovoce a zeleniny musí být viditelně pro spotřebitele uvedeny informace o druhu zboží a zemi původu, a to minimálně na regálovém štítku. Neexistuje tedy žádná povinnost, že by každý plod musel být označen nálepkou, laserem nebo jakýmkoliv jiným způsobem," přibližuje mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva.

Česko zatím boom laserového značení nečeká

Nálepky tak obvykle slouží spíše k marketingovým účelům. Podobně označené ovoce a zelenina se ale v českých regálech vyskytuje spíše v menší míře, obzvlášť pokud jde o zboží v bio kvalitě. "Prodáváme v podstatě jen bio ovoce a zeleninu, na kterých prakticky nikdy nebývají samolepky, proto tento problém řešit nemusíme," říká Lubomíra Chlumská, mluvčí sítě prodejen zdravých potravin Country Life.

Na rozdíl od některých zahraničních zemí ale tuzemští spotřebitelé nenajdou příliš polepených plodů ani na pultech velkých řetezců. Velký boom laserového značení tak pravděpodobně Česko v blízké době nečeká. "Nepředpokládáme, že by se v nejbližších letech podobné značení na českém trhu prosadilo, a to především kvůli vyšším nákladům," uvádí mluvčí obchodního řetězce Globus Pavla Hobíková.

Podle Kopřivy ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce by se nový trend v Česku mohl rozšířit až ve chvíli, kdy by zkušenosti zahraničních výrobců a prodejců ukázaly, že jde o finančně úspornější řešení. "Pokud by to bylo levnější, splňovalo všechny zákonné podmínky a nevadilo to spotřebitelům, tak se dá očekávat, že by se tato praxe mohla rozšířit i nás," uzavírá Kopřiva.

Francouzi stavějí silnici ze solárních panelů. Vozovka vyrobí energii na roční osvětlení jedné obce - čtěte ZDE

Zelený cvrkot. Mladí ekopodnikatelé vyrábějí tašky a světla z odpadu a tyčinky ze cvrčků - čtěte ZDE

V Paříži zkoušejí ekologické pisoáry s květinami. Přeměňují moč na hnojivo - čtěte ZDE

Francouzi stavějí silnici ze solárních panelů. Vozovka vyrobí energii na roční osvětlení jedné obce

Francouzi přišli se zajímavým nápadem, jak využít plochu silnic k získávání čisté energie. Stavějí silnice, které dokáží přenášet energii ze slunce do elektráren. Firma Colas, dceřiná společnost francouzské stavební firmy Bouygues, vytvořila robustní solární panely, které jsou schopné odolat hmotnosti nákladního vozu s návěsem a které se zabudují do povrchu vozovky.

Po téměř pěti letech výzkumu a laboratorních testů firma nyní staví venkovní testovací silnici. Na počátku roku 2018 plánuje technologii uvést na trh. "Chtěli jsme najít silnicím druhý život," řekl Philippe Harelle, projektový manažer firmy Colas. "Solární farmy využívají půdu, která by jinak mohla sloužit pro zemědělské účely, a přitom máme k dispozici silnice."

Protože ceny solárních panelů klesají, výrobci tyto panely stále častěji začleňují do každodenních materiálů. Před nedávnem překvapila automobilka Tesla Motors investory představením nové střechy,…

Francouzi přišli se zajímavým nápadem, jak využít plochu silnic k získávání čisté energie. Stavějí silnice, které dokáží přenášet energii ze slunce do elektráren. Firma Colas, dceřiná společnost francouzské stavební firmy Bouygues, vytvořila robustní solární panely, které jsou schopné odolat hmotnosti nákladního vozu s návěsem a které se zabudují do povrchu vozovky.

Po téměř pěti letech výzkumu a laboratorních testů firma nyní staví venkovní testovací silnici. Na počátku roku 2018 plánuje technologii uvést na trh. "Chtěli jsme najít silnicím druhý život," řekl Philippe Harelle, projektový manažer firmy Colas. "Solární farmy využívají půdu, která by jinak mohla sloužit pro zemědělské účely, a přitom máme k dispozici silnice."

Protože ceny solárních panelů klesají, výrobci tyto panely stále častěji začleňují do každodenních materiálů. Před nedávnem překvapila automobilka Tesla Motors investory představením nové střechy, která funguje jako solární panely. Další společnosti začleňují fotovoltaické články do fasád budov. Zmíněný projekt francouzské firmy nazývaný Wattway se tak připojuje ke skupině podobných projektů firem typu švédské Scanie či americké Solar Roadways, které se snaží integrovat panely do chodníku. 

Aby panely Wattway odolaly vysokému tlaku na silnici, jsou chráněny vrstvami z několika typů plastů, které vytvářejí průzračné a odolné pouzdro. Solární panel pod tím je podobný běžnému modelu, jako jsou panely na střechách. Elektrické vedení je vložené do silnice a zařízení je pokryto protiskluzovým povrchem vyrobeným z drceného skla. 

Minulý měsíc začala firma s výstavbou testovací silnice o délce jednoho kilometru ve francouzském městečku Tourouvre. Panely o ploše 2800 metrů čtverečních by měly při nejvyšším výkonu vyrobit 280 kilowattů elektřiny. Celá instalace by měla vyrobit dost energie pro veřejné osvětlení obce s 1600 obyvateli na rok. 

První solární cyklostezka na světě překvapuje vědce. Funguje lépe, než čekali - čtěte ZDE

V současnosti náklady na výstavbu umožňují pouze demonstrační projekt. Metr čtvereční solární silnice totiž stojí 2000 až 2500 eur (54 100 až 67 600 korun). To zahrnuje náklady na sledování, shromažďování dat a instalaci. Firma však očekává, že do roku 2020 může být cena silnice srovnatelná s tradičními solárními farmami. 

Elektřina vyrobená z tohoto úseku solární silnice půjde přímo do sítě. Elektřina z další plánované silnice má být použita pro dobíjení elektrických vozů. Jiná silnice má zase pohánět malý závod na výrobu vodíku. Další dvě silnice mají být postavené v Kanadě a Spojených státech.

První solární letiště na světě už nemusí platit za elektřinu. Po Indii vyrostlo další i v Africe - čtěte ZDE

Firma rovněž plánuje výstavby silnic v Africe, Japonsku a v dalších zemích Evropské unie. "Musíme otestovat všechny druhy různých provozů a klimatických podmínek," uvádí Harelle. "Chci nalézt její limity. Myslíme si, že možná nebude schopná odolat sněžnému pluhu." 

"Jsme svědky toho, že se solární panely integrují do celé řady věcí, od oken v budovách po střechy automobilů, což umožnil pokles cen panelů," řekl analytik agentury Bloomberg New Energy Finance Pietro Radoia. "Pokud se týká silnic, nemyslím si, že to opravdu prorazí, pokud nebude někdy v budoucnosti nedostatek pozemků."

Podobný projekt už před dvěma lety vznikl v Nizozemsku. Nešlo ale o klasickou silnici, nýbrž o solární cyklostezku.

Zelený cvrkot. Mladí ekopodnikatelé vyrábějí tašky a světla z odpadu a tyčinky ze cvrčků

Vybrali si byznys, který se neobejde bez "ekologicky smýšlejících" zákazníků. Riskují, protože jejich výrobky a služby mohou skončit jen jako předmět vášnivých debat několika osamělých ekoaktivistů libujících si v praní ořechovými šlupkami. Dělají ale všechno pro to, aby uspěli také u širší klientely. Byznys nestaví jen na ekologii, svým produktům dodávají další benefity, jako je styl, výživové hodnoty či originalita. Nejdou do extrému.

Ekologicky vychovávat zákazníky je jedna věc, ale zároveň vědí, že zcela ignorovat třeba jejich touhu po exotických příchutích dovezených z opačného konce světa by byla ekonomická sebevražda. Uhlíkovou stopu svého podnikání nejsou schopni srazit i proto, že jsou ve svém oboru průkopníky a využívají technologie nebo suroviny, které lokálně ještě nejsou k mání. Pro někoho budou ekologičtí příliš málo, pro jiné až moc. Zákazníky hledají někde uprostřed.

Možná je to…

Vybrali si byznys, který se neobejde bez "ekologicky smýšlejících" zákazníků. Riskují, protože jejich výrobky a služby mohou skončit jen jako předmět vášnivých debat několika osamělých ekoaktivistů libujících si v praní ořechovými šlupkami. Dělají ale všechno pro to, aby uspěli také u širší klientely. Byznys nestaví jen na ekologii, svým produktům dodávají další benefity, jako je styl, výživové hodnoty či originalita. Nejdou do extrému.

Ekologicky vychovávat zákazníky je jedna věc, ale zároveň vědí, že zcela ignorovat třeba jejich touhu po exotických příchutích dovezených z opačného konce světa by byla ekonomická sebevražda. Uhlíkovou stopu svého podnikání nejsou schopni srazit i proto, že jsou ve svém oboru průkopníky a využívají technologie nebo suroviny, které lokálně ještě nejsou k mání. Pro někoho budou ekologičtí příliš málo, pro jiné až moc. Zákazníky hledají někde uprostřed.

Možná je to jen módní vlna, možná bude ekologicky uvědomělých klientů přibývat a bude výhodné jít jim naproti.

Z ordinace do tkalcovny

Hana Němcová studuje na lékařské fakultě, závěrečný ročník si ale musela rozložit. Nešlo to jinak. Poslední měsíce se nezastaví. Vyřizuje maily z celého světa, jezdí do tkalcovny a dohlíží na vznik pestrobarevných pytlíků z jemné kompostovatelné tkaniny, které by mohly nahradit mikrotenové sáčky na nákup pečiva nebo ovoce. Její ekologičtější sáčky se jmenují Frusack.

"Máme už desetitisíce objednávek z celého světa. Sáčky poptávají distribuční společnosti z USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a z několika zemí EU," říká drobná tmavovláska a potvrzuje tím, že těch asi 300 mikrotenových pytlíků, které si každý z nás donese domů s nákupem během jednoho roku, trápí lidi po celém světě.

Tonutí v plastové kaši

◼ Za posledních 50 let se produkce plastů dvacetinásobně zvýšila, v roce 2014 dosahovala 311 milionů tun a toto číslo by se mělo do roku 2050 zčtyřnásobit.

◼ Navíc osm milionů tun plastu skončí v oceánech, kde se kupí, a bude­-li se kupit stejným tempem i nadále, do roku 2050 bude na váhu v oceánech více plastu než ryb.

◼ Nadějí jsou bioplasty, ale ani s těmi není zatím vyhráno. Nejasnosti panují v jejich třídění. Některé bioplasty nelze odložit na kompost, protože jsou jenom biodegradabilní.

◼ Spadají sem zejména levné odnosné tašky vyráběné ze směsi polyetylenu a organické hmoty, která se postará o degradaci plastu. Sice se rozloží, ale nelze je kompostovat – doma ani v průmyslových areálech.

◼ Jejich výhodou je, že se rychle rozloží na skládkách. Naproti tomu kompostovatelné plasty vyrobené ze zemědělských produktů lze zkompostovat, mají na to certifikaci.

◼ Přesná legislativa označování a třídění výrobků z bioplastu ještě není hotová, nicméně má určit, jak s kterým bioplastem nakládat, tedy do jaké popelnice ho hodit.

◼ Masivní využívání kompostovatelného plastu má význam jen tehdy, pokud bude zajištěn dostatek popelnic na bioodpad, kterých je v českých městech stále málo.

◼ Vyhozením kompostovatelného nebo i biodegradabilního plastu do žlutých popelnic na běžný plast se ztrácí nejen smysl materiálu, ale zároveň to komplikuje recyklaci obyčejných plastů.

Rozčilovaly i Hanu. Pytlíky z mikrotenu se jí hromadily doma pod dřezem a málokdy se daly použít znovu. Pátrala, co by je mohlo nahradit − jako se to podařilo v případě přemnožených igelitek, místo nichž už zase stále častěji používáme textilní tašky −, ale bezúspěšně. Rozhodla se tedy vymyslet vlastní variantu a přibrala k tomu spolužačku z fakulty Terezu Dvořákovou, dnes už MUDr., vyučující v Anatomickém ústavu.

Úkol to byl těžší, než se na první pohled zdá. "Chtěly jsme Frusack navrhnout tak, aby byl co nejtenčí a nejlehčí, aby sám o sobě nezdražil zboží, které je v něm zabaleno. Měl být také průsvitný, což je důležité pro placení u pokladny. Tenký sáček také rychleji schne, takže se snadněji udržuje," vyjmenovává Hana požadavky na materiál, jenž by měl vydržet opakované používání až dva roky a poté by se dal zkompostovat.

Jenomže − jak záhy zjistila − vyrobit z kompostovatelného plastu vlákno, z něhož by se posléze dala utkat tenká tkanina, umí jediná firma na světě, a ta má sídlo ve Švýcarsku. To je přece jen trochu z ruky.

Hana s Terezou si uvědomovaly, že tak podstatně stoupnou náklady, navíc se prohloubí "ekologická" stopa při dovozu potřebného materiálu, ale nakonec se rozhodly do toho jít. Loni na jaře založily firmu Infiberry a ze Švýcarska dnes dovážejí speciální vlákno. To dál putuje do českých tkalcoven a pak do dílen, kde se šijí sáčky Frusack.

Mladé české podnikatelky přitom řeší i to, jak ho nakonec, když se jeho životnost naplní, ekologicky zlikvidovat. Frusack je totiž sešitý bavlněnými nitěmi, opatřený bavlněnou cedulkou a šňůrou z viskózy. "Máme certifikaci kompostovatelnosti k samotné tkanině, ale ještě není udělena na Frusack jako takový. Musíme také zjistit, zda můžeme uvádět i komponenty sáčku jako kompostovatelné, nebo budeme muset dát do instrukcí, že se musí odstřihnout."

Jejich e­-shop začne fungovat na konci ledna − zatím jen pro Česko a Slovensko. Koncoví zákazníci za sadu pěti pytlíků zaplatí 490 korun, přičemž distributoři si budou muset počkat, až se dívkám ještě podaří srazit výrobní náklady.

Přesto předpokládají, že příští rok budou mít už k prodeji 100 tisíc sad pytlíků. Podařilo se jim na to získat úvěr. A studium medicíny? "Jestli v něm budu pokračovat, ještě uvidím. Zatím se to dá zvládat, ale cítím, že podnikání mě táhne víc," přiznává Hana Němcová.

Cvrččí tyčinky do každé rodinky

Nedlouho poté, co si Daniel Vach přečetl zprávu OSN s názvem Jedlý hmyz, pomyslel na Radka Hušku. Ne snad proto, že by jeho bývalý šéf vypadal jako brouk, ale proto, že když Daniel před pár lety vedl Radkovu internetovou firmu, oba se dobře doplňovali. Byl to prostě ideální kandidát na podnikání v neprobádaném oboru, jakým je jedlý hmyz. A tak tihle dva pětadvacetiletí mladíci společně založili firmu Sens.

"Na spotřebu krmiva i vody je hmyz zcela nenáročný, vypouští minimum metanu a má v sobě spoustu bílkovin. Hmyz je prostě cesta, kterou bychom se měli vydat, abychom nakrmili rozrůstající se lidstvo," vysvětluje Dan. Jenomže − kolik Čechů, Němců či Poláků se nebude štítit pojídat brouky?

"V Evropě se na takovou stravu orientují zatím jen komunity zasvěcených. Došlo nám, že proto, aby se hmyz mohl dostat na jídelníček většinové populace, se nesmí podávat vcelku," dodává Radek a Dan už vyndává z kapsy sáček s šedohnědým práškem. Jsou to namletí cvrčci neboli cvrččí mouka. Mladí podnikatelé ji dovážejí z Thajska a z ní a z dalších ingrediencí, jako je ovoce, oříšky nebo čokoláda, vyrábějí Sens tyčinky.

"Trvalo nám tři čtvrtě roku, než jsme našli správný poměr přísad, aby výsledek dobře chutnal, měl optimální nutriční údaje a zároveň držel pohromadě. Vyzkoušeli jsme více než sto vzorků," popisuje Dan vznik dvou základních tyčinek − proteinové a energetické. Každá z nich je ve dvou příchutích.

"V rámci přírodních tyčinek jsme vytvořili to nejlepší, co šlo, pak už bychom museli přidat cukry a tuky," doplňuje Radek. "Proteinovka s 20 gramy bílkovin je určená spíš sportovcům, zatímco energetická tyčinka může posloužit i jako svačinka pro lidi v kanceláři. Příští rok bychom chtěli prodat 500 tisíc tyčinek po celé Evropě, finalizujeme technologii výroby v továrně."

S odbytem přes vlastní elektronický obchod si mladíci, oba vystudovaní ekonomové, starosti nedělají. "Když jsme sháněli peníze na Kickstarteru, dostali jsme objednávky nejen od jednotlivců, ale i z posiloven z Německa, z obchodů se zdravou výživou ze Španělska nebo Holandska," vyjmenovává Radek s energií, jako by si právě zobl z hmyzí tyčinky.

"Časem chceme nabídnout celé portfolio produktů, aby mohli lidé přejít na hmyzí produkty od snídaně až po večeři. Svačinu už mají." A Dan, který působí spíš jako klidná síla celého projektu, vysvětluje, že hmyzí prášek lze přidávat do těstovin nebo do pečiva a že nemusí být pouze ze cvrčků, ale třeba i z moučných červů, kteří mají vyšší obsah tuku. "Nejsme radikální, nejde nám o to, aby lidi jedli jenom hmyz. Chceme ale, aby jeho podíl v evropské potravě stoupl."

Fast food po ekologicku

Když se řekne fast food, ekologičtí aktivisté berou vidle do ruky. Jídlo dovážené přes půl kontinentu a hory odpadků po tom, co se sní. Provozovat rychlé občerstvení bez toho snad ani nejde. Nebo jde? Od začátku listopadu se o to pokouší Petr Jiskra, který pracuje pro firmu Ordr. Ta existuje od roku 2014, kdy začala rozvážet v centru Prahy a přilehlých čtvrtích teplé obědy a večeře na základě objednávek přes internet nebo mobil − a to do několika minut. Petr Jiskra měl za úkol nabídku firmy rozšířit, a tak se to rozhodl udělat co nejvíc "eco­-friendly" způsobem. Vymyslel chlazená jídla připravená ze surovin od lokálních zemědělců.

První zásada − suroviny se, pokud je to možné, nakupují "bezobalově". Ušetří se tím hromady odpadků ročně. Ordr takto nakupuje luštěniny, rýži nebo mouku. Hotové pokrmy, z poloviny bezmasé, dodává Ordr zákazníkům v kompostovatelných obalech a rozváží je převážně na cargo kolech.

"Máme výhodu v tom, že kontrolujeme celý řetězec od nákupu surovin až po servis zákazníkovi," říká Petr Jiskra. Přiznává, že nepracují výhradně s produkty ekologického zemědělství, ale i s potravinami z takzvaného integrovaného hospodářství, které se nachází někde mezi organickým a konvenčním farmařením. Hlavní je ale v každém případě sezonnost. "Má to celou řadu limitů. Teď je leden, takže není moc z čeho vybírat. Třeba u kořenové zeleniny si však lze hrát s různými úpravami, s fermentací nebo s nakládáním, každý její druh se dá připravit na různé způsoby."

Zatímco maso nebo zelenina mohou "vyrůstat" v Česku, sójové omáčky, pohankové nudle nebo koření k nám často putují tisíce kilometrů. "Jistě by šlo vařit výhradně z lokálních surovin, nicméně musíme také vyjít vstříc zákazníkům, a ti si oblíbili asijskou kuchyni. Snažíme se proto o kompromis mezi udržitelností z ekologického a ekonomického hlediska," objasňuje Jiskra, proč jsou mezi dodavateli i dovozci ze Sapy. Hotové jídlo se ale v Ordru balí do krabic vyrobených z odpadu z cukrové třtiny, jež jsou pak kompostovatelné. Stejně tak krabičky na dresinky jsou z kompostovatelného plastu."

Ekologičtí puristé by mohli namítnout, že šokové zchlazení, kterým vařené pokrmy procházejí, spotřebovává energii. "Díky němu si ale jídlo uchová delší trvanlivost, dá se rozvážet celý den, takže se zase snižuje počet neprodaných porcí, které by se musely likvidovat," argumentuje Jiskra.

Své hranice, a to doslova, má i rozvoz na kolech. "Čtvrtě jako Vinohrady nebo Vršovice se kvůli kopcovitému terénu a rozlehlosti území nedají na bicyklech odjezdit. Tam používáme motorky," přiznává autor konceptu nové řady jídel, kterých se zatím prodá asi 700−800 měsíčně, každé za 160 korun.

Jídla z Ordru jsou z poloviny bezmasá a firma je zákazníkům dodává v kompostovatelných obalech a rozváží je převážně na cargo kolech.

Lustr ze zákazu vjezdu

Málokdo si té reflexní fólie, jež připomíná včelí plástve, na dopravních značkách vůbec všimne. Jindřicha Fialku však zaujala na první pohled.

"Byla to vlastně náhoda. Jednou před lety jsem se stavil za kamarádem, který pracoval ve firmě vyrábějící značky. Vedle tovární linky stál koš plný zbytků reflexní fólie. Kamarád mi to dal s tím, že jim to tam zbývá každý den a ať s tím odpadem něco udělám, když jsem ten kreativec."

Jindřich Fialka studoval antropologii, ale pak se věnoval dlouho šperkařině, takže z fólie nejprve vyrobil náušnice a další drobné šperky. Byl o ně zájem. "Otestoval jsem si na nich, že dělat z odpadu je dobrý koncept. Pořád jsem měl ale pocit, že to má daleko větší potenciál a že by šlo vyrábět rozměrnější a různorodější věci." To už zbýval jen krok k tomu, aby vznikla společnost Q Designers. Její osmadvacetiletý majitel přizval ke spolupráci designéry i výrobní firmy.

"Úplně první produkt, který jsme udělali, bylo tohle světlo," ukazuje v ateliéru stojací lampu zhotovenou právě z reflexní fólie. Vznikly z ní také vertikální a vodorovné závěsné lustry, které se dokonce dostaly až do českého domu na Expo 2015 v Miláně. Účast na světové výstavě byla obchodně strategickým úspěchem. "Rok jsme něco kutili ve sklepě a já věděl, že potřebujeme velkou realizaci. Protože bylo zrovna Expo, začal jsem se zajímat o možnosti vystavovat tam. Nakonec jsem se domluvil s Ondřejem Chybíkem, jedním z architektů českého pavilonu, a s Maximem Velčovským, který mi dělal kurátora." Svítidel z reflexní fólie nakonec vznikla téměř stovka.

Za dalšími zakázkami z průmyslového odpadního materiálu už šel cíleně, vyhledal několik výrobců. Připouští, že ekologické hledisko nebylo zrovna tahákem číslo jedna a řada producentů na něj také neslyšela. Nakonec ale přece jen zaujalo společnost Wiesner Hager, která dělá kožený nábytek.

"Pracují s prvotřídní kůží. Z kousků zbylých po výřezu se dají ušít peněženky, pořadače na vizitky a další drobné kožené věci," vysvětluje mladík a ukazuje svou vlastní peněženku. "Výroba z odpadního materiálu není jednoduchá − na produktu to totiž nesmí být vidět. Pokud máme zakázku od výrobní firmy, s kterou spolupracujeme, nejdřív jim ukážeme výsledný výrobek, a když nic nepoznají, teprve potom prozradíme, že je z jejich odpadu."

Q Designers ale postupem času začali pracovat i s jinými materiály než jen s odpadními, a dnes se dokonce věnují designu služeb, zrovna pracují na návrhu úvěrového produktu. "Postup při navrhování věci a služby se příliš neliší. Právě při práci s odpadem jsme se naučili strašnou spoustu věcí a technologií, které se nám teď hodí," je přesvědčen Jindřich Fialka.

Up­cykluj, kdo můžeš

Zatímco firmě Q Designers pomohla práce s průmyslovým odpadem odlišit se a časem přejít i k jiným zakázkám, u společnosti Respiro to bylo naopak. Začínala před 12 lety v jedné ostravské garáži, kde vyráběla trička s osobitým potiskem. Bylo by to tak dál, kdyby nepřišly události roku 2009.

"Finanční krize, která nás měla potopit, nám dala druhou šanci," říká Jakub Mastík, jeden ze zakladatelů a dnes obchodní ředitel firmy s ročním obratem 10 milionů korun. "Kolega jel tehdy hledat nové distributory našeho původního sortimentu do Spojených států, kde ale narazil na up­cycling." Anglický termín označuje výrobu předmětů z použitých materiálů − a právě to byl pro Respiro nový impulz.

Dnes ze starých reklamních bannerů, billboardů nebo plachet, které na nákladních autech brázdí dálnice, vyrábí barevné tašky, batohy, obaly na notebooky nebo pouzdra na mobil. Podobně firma využívá i cyklo duše, hasičské hadice či bezpečnostní pásy z aut ve výslužbě. Z těch jsou třeba ucha u tašek, z gramodesek vznikají hodiny či šperky a z vylisovaných lahví od vína zase servírovací prkénka na sýry.

"Vysloužilé bannery získáváme od různých firem a z festivalů včetně Colours of Ostrava, cyklo duše z cykloservisů, hasičské hadice od kamarádů a jejich známých, kteří se pohybují v dobrovolnických sborech. Gramodesky hledáme všude, kde se dá, a vinné lahve si bereme od spřízněných vinařů. Rádi navštěvujeme vinné sklípky, takže máme dostatek zdrojů," vysvětluje Jakub Mastík. Kolik materiálu jeho firma zachránila před odvozem na skládku či spálením, přesně spočítáno nemá, ale odhaduje, že to jsou tuny.

Kromě individuálních zákazníků prodává Respiro své výrobky a know­-how i společnostem, pro něž vyrábí reklamní předměty. Za ně už také získala několik ocenění na mezinárodní úrovni.

V jejich dílně vznikají rovněž bicykly nebo motorky. "Jsou složeny ze starých modelů, kterým jsme u nás dali šanci na druhý život. Samozřejmě jsou částečně doplněny novými díly," přiznává obchodní ředitel. Nakolik se zákazníci při koupi rozhodují s ohledem na životní prostředí, není schopen odhadnout. "Podle našich zkušeností hraje roli několik faktorů dohromady. Životní prostředí bude jedním z nich, stejně jako ruční práce, výroba v České republice a fakt, že každý kousek je originál."

Produkce: Symona Půhonná

Český student sbírá ceny za výzkum účinků levandule proti rakovině či srdeční arytmii - čtěte ZDE

I řepkový olej musí chutnat a vonět, říká zakladatel rodinné firmy Fabio Produkt - čtěte ZDE

Čaj nad zlato. Firma Oxalis dováží od roku 1993 sypaný čaj, dnes má obchody po celé zemi a vyváží i do Británie a Indie - čtěte ZDE

Kladenská Beznoska vyrábí lidské umělé klouby na 3D tiskárně. Do deseti let se chce stát evropskou jedničkou - čtěte ZDE

V Paříži zkoušejí ekologické pisoáry s květinami. Přeměňují moč na hnojivo

Francouzské státní dráhy SNCF zahájily u Lyonského nádraží v Paříži zkušební provoz dvou ekologických pisoárů s květinami. Obsahují slámu nebo piliny a umožňují přeměnit moč v hnojivo. Než dojde k této proměně, uhlík obsažený ve slámě smíšený s dusíkem v moči zachytává nepříjemný zápach.

Pokud se novinka osvědčí, železniční společnost je připravena objednat pro francouzská nádraží dalších 360 těchto zařízení. Zájem projevilo také vedení západofrancouzského města Nantes, které hodlá od jara vyzkoušet tři podobné pisoáry ve svých ulicích.

"Velkou výhodou našeho systému je, že není napojen na kanalizaci. Na druhé straně je ale potřeba, aby byl umístěn nedaleko místa pro přípravu kompostu. Pokud by kamiony musely jezdit s recyklovaným odpadem pro zahradnictví desítky kilometrů, ekologický rozměr by se výrazně snížil," uvedl jeden z autorů projektu Laurent Lebot pro francouzský deník Le Figaro.

Obchodní domy si samy vyrábějí elektřinu a mají pisoáry bez…

Francouzské státní dráhy SNCF zahájily u Lyonského nádraží v Paříži zkušební provoz dvou ekologických pisoárů s květinami. Obsahují slámu nebo piliny a umožňují přeměnit moč v hnojivo. Než dojde k této proměně, uhlík obsažený ve slámě smíšený s dusíkem v moči zachytává nepříjemný zápach.

Pokud se novinka osvědčí, železniční společnost je připravena objednat pro francouzská nádraží dalších 360 těchto zařízení. Zájem projevilo také vedení západofrancouzského města Nantes, které hodlá od jara vyzkoušet tři podobné pisoáry ve svých ulicích.

"Velkou výhodou našeho systému je, že není napojen na kanalizaci. Na druhé straně je ale potřeba, aby byl umístěn nedaleko místa pro přípravu kompostu. Pokud by kamiony musely jezdit s recyklovaným odpadem pro zahradnictví desítky kilometrů, ekologický rozměr by se výrazně snížil," uvedl jeden z autorů projektu Laurent Lebot pro francouzský deník Le Figaro.

Obchodní domy si samy vyrábějí elektřinu a mají pisoáry bez splachování. Zelená centra jsou trendem i v Česku - čtěte ZDE

"Nový pisoár umožňuje recyklovat živiny, které jinak ničí čistící stanice. Naše moč je velmi bohatá, obsahuje hodně fosforu, který je strategickou látkou, a dusíku, který se používá jako chemické hnojivo v zemědělství. Dusík z naší moči se ale ničí v čističkách. Poté se za vynaložení značného množství energie produkuje pro zemědělství v pevné podobě. To je plýtvání," řekl Tristan False, jehož firma bude odpovídat za výměnu slámy a pilin.

Nový systém má navíc zařízení, které včas hlásí, kdy je zásobník slámy či pilin plný moči. Předejde se tak přeplnění pisoáru i zbytečným jízdám, kdyby zásobník nebyl naplněný.

Unikátní česká aplikace Záchranka míří do Rakouska. Její autor ji chce rozšířit i do dalších zemí

Už více než 5500 lidem pomohla aplikace Záchranka, která stisknutím jednoho tlačítka přivolá sanitku nebo vrtulník a zároveň na dispečink záchranné služby odešle vaši přesnou polohu a případně i informace o vašem zdravotním stavu. Pomoc si díky ní mohou zavolat i nevidomí a neslyšící. Za 10 měsíců fungování si mobilní aplikaci nainstalovalo přes 270 tisíc lidí. Její autor Filip Maleňák ji plánuje v příštím roce rozšířit také do Rakouska. Současně vyvíjí speciální zařízení, na kterém budou moci aplikaci používat i lidé bez chytrého telefonu.

Podle Maleňáka je největším přínosem aplikace, že výrazně zkracuje dobu intervalu příjezdu záchranářů k volajícímu. Od spuštění Záchranky v březnu letošního roku přijaly záchranné služby přes 5500 nouzových volání přes tuto aplikaci. Z toho ve více než 500 případech hrála při záchraně pacienta nepostradatelnou roli lokalizace pomocí GPS souřadnic, která umožňuje přesně najít místo události.

Sivekovi budují centra, která učí…

Už více než 5500 lidem pomohla aplikace Záchranka, která stisknutím jednoho tlačítka přivolá sanitku nebo vrtulník a zároveň na dispečink záchranné služby odešle vaši přesnou polohu a případně i informace o vašem zdravotním stavu. Pomoc si díky ní mohou zavolat i nevidomí a neslyšící. Za 10 měsíců fungování si mobilní aplikaci nainstalovalo přes 270 tisíc lidí. Její autor Filip Maleňák ji plánuje v příštím roce rozšířit také do Rakouska. Současně vyvíjí speciální zařízení, na kterém budou moci aplikaci používat i lidé bez chytrého telefonu.

Podle Maleňáka je největším přínosem aplikace, že výrazně zkracuje dobu intervalu příjezdu záchranářů k volajícímu. Od spuštění Záchranky v březnu letošního roku přijaly záchranné služby přes 5500 nouzových volání přes tuto aplikaci. Z toho ve více než 500 případech hrála při záchraně pacienta nepostradatelnou roli lokalizace pomocí GPS souřadnic, která umožňuje přesně najít místo události.

Sivekovi budují centra, která učí postižené lidi, jak jednat s bankou i se svým budoucím šéfem - čtěte ZDE

"Často se stává, že se například turisté nebo cyklisté zraní během výletu v přírodě nebo na horách a nedokáží přesně specifikovat, kde se nacházejí. Najít takového člověka přitom může trvat třeba hodinu a půl. Sami dispečeři tak už dnes v těchto situacích radí volajícím, aby si stáhli naší aplikaci, pokud mají k dispozici internet," říká šestadvacetiletý tvůrce aplikace.

Stažení Záchranky, které je zdarma, doporučují preventivně už i organizátoři některých sportovních akcí. "To jsme zaznamenali například u jedněch cyklistických závodů. Nakonec se to skutečně hodilo. Jeden ze závodníků spadl a těžce se zranil. Další jezdec zavolal pomoc přes aplikaci a díky tomu záchranářský vrtulník přesně věděl, kde má přistát," líčí Maleňák.

Hlasová verze pro nevidomé a piktogramy pro neslyšící

Lokalizace pomáhá i v případech, kdy volající z jakéhokoliv důvodu nemůže mluvit. "Měli jsme případ, kdy se dispečerce do telefonu nikdo neozval, ale tím, že znala lokaci volajícího, tak tam mohla poslat sanitku. Posádka na místě našla pána s mozkovou příhodou, kterého se díky tomu podařilo zachránit. Nedávno zase volal hluchoněmý pacient a dispečerka slyšela jenom chrčení. Nicméně díky tomu, že v aplikaci můžete specifikovat svůj zdravotní stav, hned věděla, že jde o neslyšícího, a mohla podle toho jednat," podotýká Maleňák.

Právě pro neslyšící stejně tak jako pro nevidomé je běžná komunikace s linkou 155 mnohdy obtížná, a Záchranka tak pro ně představuje velký přínos. Pro nevidomé už existuje speciální verze aplikace s hlasovým průvodcem, který například volajícímu řekne, kde přesně se v danou chvíli nachází. V únoru přibude také nová funkce pro neslyšící, díky které budou moct svůj zdravotní stav popsat pomocí speciálních piktogramů.

Kromě toho, že aplikace může dispečery informovat o tom, zda volá nevidomý či neslyšící, jim dokáže říct, i zda mluví s kardiakem, diabetikem nebo třeba s člověkem s plicními problémy. Uživatelé mohou v takzvané Kartě života uvést také, jaké léky užívají, zda mají nějakou alergii a jakékoliv další informace, které by mohly záchrannou službu zajímat. Dispečeři se tak nemusí na všechno vyptávat, což velmi urychluje celý hovor.

Rejstřík pohotovostí a lékáren i encyklopedie první pomoci

Vedle volání první pomoci můžete v aplikaci vyhledat také nejbližší pohotovosti, lékárny či defibrilátory. "Na seznamu jsou zatím veřejně dostupné defibrilátory, které používá záchranná služba. Řadu těchto přístrojů vlastní ale i soukromé organizace či osoby. Od příštího roku je proto budou moct sami přidávat na seznam," nastiňuje Maleňák. V aplikaci najdete také databáze postupů první pomoci, interaktivní návody a instruktážní videa.

Záchranku si můžete stáhnout nejen do mobilních telefonů, ale i do chytrých hodinek. Příští rok by se na trhu mělo objevit také nové zařízení pro ty, kteří nemají chytrý telefon ani hodinky nebo si je nechtějí brát s sebou například na sport. Půjde o jakýsi malý telefon, který disponuje pouze nouzovým tlačítkem a lze připevnit třeba na rám kola na nebo karabinu.

E.ON spouští službu pro neslyšící zákazníky. Mluvené slovo převádí do znakové řeči nebo do textu - čtěte ZDE

Aplikaci je možné přepnout i do angličtiny. Navíc dokáže detekovat stát, ve které se nacházíte, takže v zahraničí vytočí tísňové číslo dané země, aniž byste ho museli složitě hledat. Maleňák se také pokouší rozšířit možnost odeslat svou polohu i do dalších zemí. V současnosti jedná se Slovenskem a v dubnu plánuje aplikaci spustit v Rakousku. Český uživatel si přitom nebude muset při návštěvě sousední země stahovat rakouskou verzi, ale postačí mu česká.

Aplikace podobné české Záchrance se využívají například ve Švýcarsku pro leteckou záchrannou službu a také v některých částech Spojených států. Česká varianta je ale unikátní v tom, že funguje pro celý záchranný systém a pro celý stát.

Od bakalářské práce k záchraně životů

Nápad na její vývoj dostal Maleňák před čtyřmi lety. Na myšlenku vytvořit řešení, které pomůže záchranářům s lokalizací volajících, ho přivedla firma Per4mance, ve které pracuje jeho otec a která vyvíjí softwarová řešení pro záchranné služby. "Vybral jsem si to jako téma své bakalářské práce během studia biomedicínské techniky a bioinformatiky na Vysokém učení technickém v Brně. Projekt jsem následně představil na záchranářské konferenci v Mikulově, kde sklidil velký ohlas. Neobjevil se ale nikdo, kdo by realizaci této myšlenky zafinancoval," vypráví Maleňák.

Vývoj aplikace se tak na dva roky zastavil až do chvíle, kdy studenta oslovil spolumajitel letecké záchranné služby Alfa Helicopter Pavel Müller s tím, že mu pomůže projekt zaštítit a najít další partnery. O spolupráci požádali také Českou pojišťovnu, u které měli pojištěné vrtulníky. Ta se stala hlavním soukromým partnerem projektu, jehož technologická část vyšla asi na 1,5 milionu korun. Pojišťovna zároveň pomáhala prostřednictvím svého know-how i s PR kampaní, která stála jeden milion korun. Podporu pro realizaci aplikace nabídl také Jihomoravský kraj.

Vedle shánění finančních prostředků bylo pro Maleňáka další výzvou přesvědčit vedení všech 14 krajských záchranných služeb, že jeho aplikace má smysl. Situaci navíc komplikoval fakt, že vzhledem k tomu, že jednotlivé záchranky nejsou řízeny centrálně, používají informační systémy od tří různých poskytovatelů. "Výhodou přitom bylo, že devět krajů zastřešuje již zmíněná společnost Per4mance, ve které pracuje můj otec," líčí Maleňák, kterému se nakonec společně s Pavlem Müllerem a dalšími odborníky podařilo postupným vyjednáváním zapojit do projektu všech 14 krajů.

Aplikace jako CSR projekt

Další komplikace nastaly, když krátce po spustění aplikace skončil svou činnost generální partner projektu Alfa Helicopter. Důvodem bylo rozhodnutí, že v České republice nebudou nadále poskytovat leteckou záchrannou službu soukromé subjekty v takovém formátu, jak tomu bylo doposud. I přesto se ale Záchrance podařilo fungovat nadále neziskově s pomocí dalších partnerů projektu. V současnosti mezi ně patří Nadace Vodafone, GrECo JLT, iSetos, Per4mance, Nadační fond Tomáše Berdycha a již zmíněný Jihomoravský kraj a Česká pojišťovna, která aplikaci podporuje od počátku.

"Posláním pojišťovny je pomáhat lidem v tíživých životních situacích. Proto je pro nás klíčová podpora podobných projektů. Příběhy o tom, jak aplikace pomohla zachránit lidské životy, nás motivují, abychom ji i nadále pomáhali rozvíjet. Obecně hledáme CSR projekty, které co nejvíce souzní s hodnotami pojišťovny. Vedle Záchranky se podílíme také na projektu Gentleman silnic, v rámci kterého ve spolupráci s Policií ČR odměňujeme odvážné lidi, kteří zachránili lidský život při autonehodě. Dále máme například projekt Index bezpečnosti České pojišťovny, který sleduje nehodovost v rámci České republice a pomáhá tak prevenci neštěstí," uvádí on-line marketingový manažer České pojišťovny Pavel Mužík.

Majitel restaurací Zátiší pomáhá Indům do škol a Čechům k lepšímu vzdělání. Pro Lékaře bez hranic ujel 850 kilometrů na kole - čtěte ZDE

Pojišťovna v minulosti podpořila také vznik podobné aplikace Horská služba, která stejně jako Záchranka dokáže pomocí GPS lokalizace určit přesnou polohu uživatele a přivolat nejbližší hlídku Horské služby. Horská služba ostatně zaštiťuje i projekt Záchranka a v případě potřeby vyjíždí i k volajícím z této aplikace.

Podle Mužíka je dnes tísňové volání obecně velkým technologickým trendem. "Když se podíváte například do posledních aktualizací systému iOS, tak tam najdete zdravotní kartu, tísňové volání i kontaktní osoby připojené k vašemu profilu. V budoucnosti takové funkce budou běžnou součástí každého operačního systému," uzavírá.

Stromy přání nebo dobročinné večírky. Firmy chrlí nápady, jak o Vánocích pomoci i pobavit zaměstnance

Poslat peníze na účet charity nebo vhodit bankovky do kasičky předvánoční sbírky je ve firmách už tak trochu přežitek. Velké, ale i menší podniky přicházejí se stále nápaditějšími způsoby, jak před Vánoci přispět na dobrou věc a zároveň své zaměstnance pobavit a přimět je o příspěvku přemýšlet.

Jednou z cest je strom splněných přání, který letos postavila ve svých vstupních halách řada firem. Takzvaný Strom pro lepší život během adventu stojí například i na centrále a v ředitelstvích regionálních poboček pojišťovny Kooperativa.

Jedná se o živé vánoční stromy, na kterých jsou zavěšena přání z neziskových organizací. Většinou jde o hračky, didaktické pomůcky nebo výtvarné a hygienické potřeby v hodnotě od 500 do 1500 korun. Součástí přání je také konkrétní adresa, kam se má dárek doručit. Každý zaměstnanec může koupit to, co ho zaujalo a neziskovce vánoční dárek sám poslat.

Poslat peníze na účet charity nebo vhodit bankovky do kasičky předvánoční sbírky je ve firmách už tak trochu přežitek. Velké, ale i menší podniky přicházejí se stále nápaditějšími způsoby, jak před Vánoci přispět na dobrou věc a zároveň své zaměstnance pobavit a přimět je o příspěvku přemýšlet.

Jednou z cest je strom splněných přání, který letos postavila ve svých vstupních halách řada firem. Takzvaný Strom pro lepší život během adventu stojí například i na centrále a v ředitelstvích regionálních poboček pojišťovny Kooperativa.

Jedná se o živé vánoční stromy, na kterých jsou zavěšena přání z neziskových organizací. Většinou jde o hračky, didaktické pomůcky nebo výtvarné a hygienické potřeby v hodnotě od 500 do 1500 korun. Součástí přání je také konkrétní adresa, kam se má dárek doručit. Každý zaměstnanec může koupit to, co ho zaujalo a neziskovce vánoční dárek sám poslat.

„Každý rok vybereme asi 65 neziskových organizací, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Každoročně tak zaměstnanci Kooperativy splní přes 400 přání, například dětí z dětských domovů. Nejvíce jich bylo v roce 2012, kdy zaměstnanci ze svých prostředků nakoupili 470 dárkových balíčků za 460 tisíc korun,“ říká mluvčí Kooperativy Milan Káňa. Strom pro lepší život Kooperativa organizuje už od roku 2010. Za tu dobu zaměstnanci vyplnili neziskovým organizacím přes 2600 přání za celkem téměř 2,5 milionu korun.

CSR v roce 2017: posune se od charity k udržitelnosti? - čtěte ZDE

K podpoře dobré věci firmy stále častěji využívají i firemní vánoční večírky. Nemusejí tak sloužit jen pro zábavu, jídlo a pití, ale i jako nevšední zaměstnanecká sbírka. Například zaměstnanci společnosti Pfizer vybírají na vánočních večírcích kolem 100 tisíc korun, loni to bylo celkem 92 tisíc.

Sbírka podpořila děti a seniory z neziskových organizací, kde v průběhu roku pomáhali jako dobrovolníci. „Vybraná částka je důkazem toho, že když se firemní akce vezme za správný konec, může přinést nejen zábavu, ale i prospět dobré věci. Zaměstnanci se mohli zapojit nákupem lístků v charitativní tombole nebo dobrovolným příspěvkem ze své mzdy,“ popisuje koordinátorka společenské odpovědnosti Pfizeru, Tamara Stanisavljevičová.

Srdcerváči mají nového partnera. Experti z firem také postiženým poradí, jak rozjet podnikání - čtěte ZDE

Vybrané peníze rozdělili zaměstnanci na konta třech neziskových organizací, Fondu ohrožených dětí Klokánek v Praze, Nadačního fondu Klíček v Malejovicích a pražského domova pro seniory Sue Ryder.

Zajímavý způsob, jak přispět, jsou také zaměstnanecké vánoční trhy, které společnosti pořádají přímo ve svých sídlech. Společnost Telefónica například i letos uspořádala tradiční vánoční trhy výrobků z chráněných dílen a výrobků Fair Trade. Trhy se pořádají ve dvanácti budovách Telefónicy po celé České republice. Možnost nakoupit si originální dárky z chráněných dílen dostává téměř 7 200 zaměstnanců a celkově se při těchto trzích vybírá na dobročinné účely kolem 300 tisíc korun.

E.ON spouští službu pro neslyšící zákazníky. Mluvené slovo převádí do znakové řeči nebo do textu - čtěte ZDE

Zaměstnanci vydavatelství Economia (vydavatel Hospodářských novin) zase každoročně ve svém kruhu pořádají dobročinnou aukci předmětů, které se rozhodli darovat na pomoc potřebným. Dražba vín, pochutin, knih nebo nejrůznějších suvenýrů je oblíbená společná aktivita zaměstnanců, která funguje jako netradiční teambuilding, kdy se kolegové trumfují v přihazovaných částkách.

A zároveň se tak každoročně vybere přes 200 tisíc korun, které putují na konta neziskových organizací podporujících například dětské domovy, paliativní péči nebo ochranu přírody.

CSR v roce 2017: posune se od charity k udržitelnosti?

Firmy tak budou muset sestavovat pravidelnou zprávu o tom, jak jsou odpovědné, čímž se u nás dosáhne výraznějšího prosazování konceptu společenské odpovědnosti firem neboli CSR. V rámci nefinanční zprávy se bude muset podávat komplexní přehled o korporátních strategiích, výsledcích a rizicích v oblasti společenské, environmentální a ekonomické. Aby firmy splnily povinnost hodnocení svých dopadů i v rámci svých dodavatelských řetězců, budou tyto nefinanční informace požadovat i od svých dodavatelů a subdodavatelů.

CSR má tedy velký potenciál rozšířit se i do kruhů menších společností, které se o tyto aktivity doposud nezajímaly. Díky tomu se snad i kvalita sbíraných informací bude navyšovat. Očekáváme, že firmy budou chtít využít nových povinností a převést je na konkrétní finanční i nefinanční výhody. To znamená, že postupně přestanou vnímat CSR jen jako dobrovolnictví a charitativní akce, které pořádají jednou do roka, ale začnou ho cíleně…

Firmy tak budou muset sestavovat pravidelnou zprávu o tom, jak jsou odpovědné, čímž se u nás dosáhne výraznějšího prosazování konceptu společenské odpovědnosti firem neboli CSR. V rámci nefinanční zprávy se bude muset podávat komplexní přehled o korporátních strategiích, výsledcích a rizicích v oblasti společenské, environmentální a ekonomické. Aby firmy splnily povinnost hodnocení svých dopadů i v rámci svých dodavatelských řetězců, budou tyto nefinanční informace požadovat i od svých dodavatelů a subdodavatelů.

CSR má tedy velký potenciál rozšířit se i do kruhů menších společností, které se o tyto aktivity doposud nezajímaly. Díky tomu se snad i kvalita sbíraných informací bude navyšovat. Očekáváme, že firmy budou chtít využít nových povinností a převést je na konkrétní finanční i nefinanční výhody. To znamená, že postupně přestanou vnímat CSR jen jako dobrovolnictví a charitativní akce, které pořádají jednou do roka, ale začnou ho cíleně uplatňovat jako cenný firemní systém, který přináší firmě řadu hmatatelných benefitů. Právě díky dobře nastavené strategii udržitelnosti mohou firmy dosahovat udržitelného růstu.

Nefinanční reporting je třeba využít jako nástroj pro integraci hodnot, zapojení zaměstnanců, zlepšení výkonu a strategického rozhodování a objevení nových příležitostí pro firemní dlouhodobý růst. Zatímco se tedy i v roce 2017 budeme s CSR v České republice pouze seznamovat, v mnoha zemích západní Evropy budou trendy postupovat již do konkrétních strategických aktivit. Příkladem je např. prohlubování spolupráce se zainteresovanými skupinami, sladění strategie udržitelnosti s Cíli udržitelného rozvoje OSN, konkrétnější zapojení investorů do udržitelných iniciativ firmy či snižování uhlíkové stopy jako odpověď na Pařížskou klimatickou dohodu. A kdy se tohle dostane do České republiky? My doufáme, že brzy. Pracujeme na tom!

Sandra Feltham, ředitelka Flagship CSR Consultancy

Srdcerváči mají nového partnera. Experti z firem také postiženým poradí, jak rozjet podnikání

Známý projekt Srdcerváči, který pomáhá postiženým lidem najít práci, má nového partnera. Podpořit Srdcerváče se rozhodla Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS). Fundraisingový projet projekt Srdcerváčů, který vede Nadační fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) se tak díky partnerství se stavební spořitelnou bude rychleji rozvíjet a nabídne postiženým lidem ještě více uplatnění na trhu práce.

„Chtěli jsme se spojit s partnerem, který skutečně pomáhá a který zároveň má zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci, přináší vlastní nápady a má v charitativní oblasti skutečnou přidanou hodnotu. Nechceme budovat jen finanční partnerství, ale chceme do spolupráce zapojit i naše zaměstnance, třeba formou vhodného poradenství,“ říká předseda představenstva ČMSS Vladimír Staňura.

„Je pro nás skvělé, že se firma s tak velkou tradicí stává naším partnerem. Ti, kteří…

Známý projekt Srdcerváči, který pomáhá postiženým lidem najít práci, má nového partnera. Podpořit Srdcerváče se rozhodla Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS). Fundraisingový projet projekt Srdcerváčů, který vede Nadační fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) se tak díky partnerství se stavební spořitelnou bude rychleji rozvíjet a nabídne postiženým lidem ještě více uplatnění na trhu práce.

„Chtěli jsme se spojit s partnerem, který skutečně pomáhá a který zároveň má zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci, přináší vlastní nápady a má v charitativní oblasti skutečnou přidanou hodnotu. Nechceme budovat jen finanční partnerství, ale chceme do spolupráce zapojit i naše zaměstnance, třeba formou vhodného poradenství,“ říká předseda představenstva ČMSS Vladimír Staňura.

„Je pro nás skvělé, že se firma s tak velkou tradicí stává naším partnerem. Ti, kteří o to budou mít zájem,  se stanou v projektu Srdcerváči expertními dobrovolníky a budou tam svými zkušenostmi a vědomostmi pomáhat těm, kteří se snaží najít či posunout na trhu práce,“ dodává ke spolupráci ředitelka NFOZP Hana Potměšilová.

E.ON spouští službu pro neslyšící zákazníky. Mluvené slovo převádí do znakové řeči nebo do textu - čtěte ZDE

Srdcerváči ale nejsou sbírkou, kam se jednoduše posílají peníze. Oslovují instituce, firmy a významné osobnosti, ať věnují cokoliv, co může udělat radost. Vzniká tak katalog unikátních dárků a zážitků, které se jen těžko shání někde jinde. Stačí si vybrat a pořídit nevšední dárek či zážitek z katalogu, hodnota příspěvku bude zaslána na konto projektu Srdcerváči.

Každý tak získá kromě dobrého pocitu i odměnu v podobě něčeho, co ho potěší. V katalogu jsou k pořízení i zcela takové zážitky jako možnost stát se komentátorem fotbalového zápasu, zažít show s burleskou nebo stát se na zkoušku kovářem.

V loňském roce díky Srdcerváčům našlo nové zaměstnání přes 450 lidí. Získané finance jsou v grantových řízeních rozděleny mezi organizace, které zaměstnávají více než padesát procent lidí se zdravotním postižením, a především mezi handicapované, kteří se rozhodli začít podnikat.

Švédové bojují proti plýtvání daňovými úlevami. Chtějí snížit DPH na opravy starých věcí - čtěte ZDE

Loni takto Srdcerváči rozdělili téměř 3 miliony korun. Letošní novinkou je unikátní příležitost pro lidi s handicapy, kteří se chtějí ve svém profesním životě posunout dál – expertní dobrovolnictví. Expertní dobrovolníci poradí handicapovaným s rozjezdem jejich podnikání, nebo jim pomohou se zorientovat na trhu práce. Společně s tím nyní ČMSS a NFOZP spouštějí průzkum, který může přinést nové finanční produkty na míru lidem se zdravotním postižením. Dotazník je možné vyplnit do poloviny února.

E.ON spouští službu pro neslyšící zákazníky. Mluvené slovo převádí do znakové řeči nebo do textu

Energetická společnost E.ON spouští ve svých poradenských centrech v Českých Budějovicích a v Brně aplikaci pro neslyšící a nedoslýchavé. Služba Tiché Spojení umožňuje lidem se sluchovým postižením zdarma komunikovat ve znakovém jazyce nebo pomocí psaného textu. Podobnou službu už nabízí například Česká spořitelna, T-Mobile nebo Vodafone.

Zákazník si pomocí aplikace dostupné na stránkách společnosti E.ON sjedná schůzku na pobočce, kde mu bude k dispozici zaměstnanec společnosti a tlumočník, který je připojený on-line. "Díky službě Tiché Spojení můžeme bez problémů komunikovat i s neslyšícími a nedoslýchavými klienty, pro které je vyřizování formalit obecně složité. Můžou si přitom vybrat on-line tlumočení do znakového jazyka, nebo okamžitý přepis mluvené řeči do textu," uvádí Rudolf Uzlík, vedoucí oddělení prodeje energie hromadným zákazníkům.

Způsob komunikace si klienti zvolí přímo v aplikaci na webu. V případě on-line tlumočení do znakového jazyka následně obdrží…

Energetická společnost E.ON spouští ve svých poradenských centrech v Českých Budějovicích a v Brně aplikaci pro neslyšící a nedoslýchavé. Služba Tiché Spojení umožňuje lidem se sluchovým postižením zdarma komunikovat ve znakovém jazyce nebo pomocí psaného textu. Podobnou službu už nabízí například Česká spořitelna, T-Mobile nebo Vodafone.

Zákazník si pomocí aplikace dostupné na stránkách společnosti E.ON sjedná schůzku na pobočce, kde mu bude k dispozici zaměstnanec společnosti a tlumočník, který je připojený on-line. "Díky službě Tiché Spojení můžeme bez problémů komunikovat i s neslyšícími a nedoslýchavými klienty, pro které je vyřizování formalit obecně složité. Můžou si přitom vybrat on-line tlumočení do znakového jazyka, nebo okamžitý přepis mluvené řeči do textu," uvádí Rudolf Uzlík, vedoucí oddělení prodeje energie hromadným zákazníkům.

Způsob komunikace si klienti zvolí přímo v aplikaci na webu. V případě on-line tlumočení do znakového jazyka následně obdrží také textové shrnutí hlavních bodů schůzky. Pokud si zvolí komunikaci pomocí přepisu do textu, budou mít k dispozici celý obsah schůzky v textovém dokumentu. 

Linka pro neslyšící vyřeší tisíce požadavků měsíčně. Funguje přes Skype i SMS - čtěte ZDE

"V poradenských centrech v Českých Budějovicích a v Brně chceme otestovat, jaký bude o tuto službu zájem. Na základě ohlasu u zákazníků zvážíme, zda bychom mohli v budoucnu podobným způsobem ulehčit neslyšícím a nedoslýchavým klientům i telefonickou komunikaci," říká mluvčí E.ON Vladimír Vácha.

Služba Tiché Spojení je zdarma a E.ON na ní spolupracuje se společností Kodeo.cz. Ta tuto službu poskytuje mimo jiné i pro klienty České spořitelny. Banka svým zákazníkům nabízí on-line tlumočení a on-line přepis ve 26 pobočkách. Ve vybraných pobočkách mohou její klienti využít také indukční smyčky pro zesílení a zkvalitnění zvuku.

Ulehčit komunikaci zákazníkům se sluchovým postižením se snaží také telekomunikační společnost T-Mobile, která nabízí simultánní přepis řeči na dálku ve všech 158 prodejnách. Službu e-Přepis pro operátora zajišťuje sociální firma Transkript online. S tou spolupracuje i další operátor Vodafone, jehož klienti mohou v rámci služby eScribe využít on-line přepis mluvené řeči do textu na sedmi pobočkách.

Facebook umožňuje nevidomým "vidět" fotografie. Snímky doplňuje hlasovým popisem - čtěte ZDE

Na neslyšící klienty myslí i Moneta Money Bank, která pro ně vytvořila speciální webovou stránku s videi ve znakové řeči. Na té si také mohou zákazníci domluvit schůzku v bance s tlumočníkem do znakového jazyka. Tuto službu ale zatím banka nabízí pouze v pobočce na pražském Andělu.

Operátor O2 zase provozuje linku pro neslyšící. Ta jim pomáhá telefonicky vyřídit jednání s úřady, objednat se k lékaři nebo třeba vyřešit reklamaci. Stačí poslat stručný písemný požadavek a operátor už vše zařídí. Linka ale slouží i slyšícím, kteří potřebují zprostředkovat komunikaci s neslyšícími.

V České republice žije podle odhadů asi půl milionu neslyšících a nedoslýchavých lidí. Znakový jazyk přitom ovládá asi 1,2 procenta z nich. Většinou jde o lidi, kteří trpí vadou sluchu od narození. Ti, kteří přišli o sluch až v průběhu života, obvykle preferují při komunikaci spíše písemný záznam mluvené řeči.

Úvodník

Vážím si aktivit Fóra dárců a oceňuji společenský přínos firem, které dobrovolně darují hmotné věci, potraviny nebo čas svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Nejde mi přitom ani tak o úklid kolem sídla firmy nebo o pomoc v místní školce, jakkoliv i ta je vhodná. Mnohem spíše jsem rád, když vidím, že firmy jsou ochotné sdílet své know-how − pomoci svými právními expertizami, finančním poradenstvím či asistencí při budování PR −, a darovat tak to, co by si neziskové organizace v takové ceně a kvalitě nikdy nemohly dovolit. 

Obdivuhodné je nejen to, že darují velké firmy, které již mají svoje sofistikované dárcovské strategie. Zvláštní uznání je třeba vyslovit malým podnikům, jež v obcích a městech darují na různé místní potřeby nebo různým místním spolkům, pro něž jsou často jediným finančním zdrojem. Svými dary se tak firmy podílejí na komunitním životě. A ten je důležitý, aby se obyvatelé cítili spokojeně.

Vážím si aktivit Fóra dárců a oceňuji společenský přínos firem, které dobrovolně darují hmotné věci, potraviny nebo čas svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Nejde mi přitom ani tak o úklid kolem sídla firmy nebo o pomoc v místní školce, jakkoliv i ta je vhodná. Mnohem spíše jsem rád, když vidím, že firmy jsou ochotné sdílet své know-how − pomoci svými právními expertizami, finančním poradenstvím či asistencí při budování PR −, a darovat tak to, co by si neziskové organizace v takové ceně a kvalitě nikdy nemohly dovolit. 

Obdivuhodné je nejen to, že darují velké firmy, které již mají svoje sofistikované dárcovské strategie. Zvláštní uznání je třeba vyslovit malým podnikům, jež v obcích a městech darují na různé místní potřeby nebo různým místním spolkům, pro něž jsou často jediným finančním zdrojem. Svými dary se tak firmy podílejí na komunitním životě. A ten je důležitý, aby se obyvatelé cítili spokojeně.

Vím, že firmy, zejména když darují čas svých zaměstnanců nebo věcné dary, narážejí na různé bariéry, jež vyplývají z aktuálního právního řádu, a překonávají je. Koneckonců to je i úkol, který jsem si vymínil od vlády při příležitosti přijetí Státní politiky vůči nestátním neziskovým organizacím v letech 2015 až 2020. Bylo mi uloženo navrhnout, jak by vláda mohla vhodně podpořit snahy firem darovat. Stát a jeho instituce mají vůči dárcovskému snažení firem dluh. Zatím se nestalo, aby představitelé státu projevili výslovné uznání firmám, které se spolu s ním starají o veřejně prospěšné věci, a ve výsledku mu tak pomáhají. Spolu s Radou vlády pro nestátní neziskové organizace se to pokusím v nejbližší době napravit. 

Líbí se mi nápad Fóra dárců a Nadace rozvoje občanské společnosti, dvou neziskových organizací, vyhlásit jeden den v roce Dnem dárců. Byl by to signál veřejnosti o mimořádné hodnotě dárcovství. Domnívám se, že by neziskový sektor spolu se státními institucemi uměly takový den společně naplnit významem a obsahem, který si dárcovství zasluhuje.

50 nejvýznamnějších nadací a fondů v Česku

5 trendů nefiremních nadací a fondů

- Nefiremní nadace a nadační fondy jsou u nás stabilizované, zejména ve srovnání s ostatními státy střední a východní Evropy. 

- Důležití hráči jsou zkušené a dlouhodobě působící nadace v Česku (více než 20 let, např. Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace Charty 77, Nadace Partnerství a další). Za dobu působení rozdělily a transparentně grantovaly stovky milionů korun a jsou významnými investory do společnosti. 

- Svoji roli mají i soukromé rodinné nadace nebo nadace soukromých investorů (Kellner Family Foundation nebo nadační subjekty Karla Janečka). 

- Nefiremní nadace pracují s institutem nadačního jmění, rozšiřují jej a je znakem jejich stability. Věnují se tedy investování − nejen finančního kapitálu, ale také třeba do nemovitostí nebo do inspirativních projektů ve svém oboru s širším společenským přesahem …

5 trendů nefiremních nadací a fondů

- Nefiremní nadace a nadační fondy jsou u nás stabilizované, zejména ve srovnání s ostatními státy střední a východní Evropy. 

- Důležití hráči jsou zkušené a dlouhodobě působící nadace v Česku (více než 20 let, např. Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace Charty 77, Nadace Partnerství a další). Za dobu působení rozdělily a transparentně grantovaly stovky milionů korun a jsou významnými investory do společnosti. 

- Svoji roli mají i soukromé rodinné nadace nebo nadace soukromých investorů (Kellner Family Foundation nebo nadační subjekty Karla Janečka). 

- Nefiremní nadace pracují s institutem nadačního jmění, rozšiřují jej a je znakem jejich stability. Věnují se tedy investování − nejen finančního kapitálu, ale také třeba do nemovitostí nebo do inspirativních projektů ve svém oboru s širším společenským přesahem (např. Nadace Partnerství a Nadace Veronica jako spoluinvestoři do ekologické moštárny v Hostětíně). 

- Významným přínosem českého nadačního sektoru je jeho vysoká profesionalita a transparence při rozdělování financí.

5 trendů firemních nadací a fondů

- Oproti loňsku mírný nárůst počtu firemních nadací a fondů (v řádu jednotek procent).

- Také letos platí, že z firemních subjektů je třetina nadací, byť většinou nepracují s institutem nadačního jmění, nechávají jej na zákonem stanovené minimální hranici 500 tisíc korun. Platí tedy i nadále, že výše nadačního jmění nemá souvislost s tím, kolik firemní nadace ročně rozdělí. 

- Firemně nadační prostředí u nás se stabilizuje, silní hráči potvrdili své pozice. Stabilně a strategicky se firemnímu dárcovství začínají věnovat i menší úspěšné firmy (například Lasvit apod.). 

- Nejvíce se věnují oblasti vzdělávání a výzkumu, podobně jako to dělají firemní nadace a fondy v zahraničí. 

- Firemní nadace a fondy jsou často koordinačním místem zaměstnaneckých dárcovských aktivit ve firmě (zaměstnanecké sbírky, dobrovolnictví apod.). 

Šéfové nadací mají právo na velký plat, řídí obří byznys

Nezáleží, kolik peněz darujete, ale jak efektivně jsou následně využity, říká šéf britské Asociace charitativních nadací (Association of Charitable Foundations − ACF) David Emerson. O tom, jestli nadace funguje dobře, či nikoliv, podle něj často rozhodují kvality jejího šéfa. "V řadě případů jde o multimilionový byznys, který potřebuje zkušeného lídra. Takový člověk by ale měl mít adekvátní mzdu. Pokud investujete do dobrého šéfa, tak se vám ty peníze vrátí v podobě efektivity celé organizace," říká Emerson.

Jak funguje nadační sektor ve Velké Británii? 

Tradice nadací tady sahá až do dob před Magnou chartou. Některé z organizací, které byly založeny ještě před podepsáním Velké listiny práv a svobod v roce 1215, přitom fungují dodnes. V ACF jsou nejméně tři takové. Historicky nadace sloužily především ke zřizování škol, nemocnic či chudobinců. Zakládali je bohatí lidé, kteří se tímto způsobem snažili jednak poskytovat…

Nezáleží, kolik peněz darujete, ale jak efektivně jsou následně využity, říká šéf britské Asociace charitativních nadací (Association of Charitable Foundations − ACF) David Emerson. O tom, jestli nadace funguje dobře, či nikoliv, podle něj často rozhodují kvality jejího šéfa. "V řadě případů jde o multimilionový byznys, který potřebuje zkušeného lídra. Takový člověk by ale měl mít adekvátní mzdu. Pokud investujete do dobrého šéfa, tak se vám ty peníze vrátí v podobě efektivity celé organizace," říká Emerson.

Jak funguje nadační sektor ve Velké Británii? 

Tradice nadací tady sahá až do dob před Magnou chartou. Některé z organizací, které byly založeny ještě před podepsáním Velké listiny práv a svobod v roce 1215, přitom fungují dodnes. V ACF jsou nejméně tři takové. Historicky nadace sloužily především ke zřizování škol, nemocnic či chudobinců. Zakládali je bohatí lidé, kteří se tímto způsobem snažili jednak poskytovat základní služby a jednak reagovat na lokální problémy. Vzhledem k tomu, že dnes zdravotnictví, školství a sociální služby zaštiťuje stát, se původní účel posunul více k financování veřejně prospěšných projektů. Většina britských nadací dnes poskytuje granty jiným charitám, některé z nich nicméně používají finance i na vlastní aktivity. Co se nezměnilo, je, že velká část těchto organizací dodnes působí na místní či národní úrovni. To je velký rozdíl například oproti USA, kde nadace vznikaly teprve ve 20. století a jejich zakladatelé už od začátku přemýšleli globálněji.

Kolik nadací ve Spojeném království působí?

V našem právu neexistuje pojem nadace, v zákoně se mluví jen o charitě. Dochází tak k situacím, kdy má největší nadace (Henry Smith Charity) ve jméně charita a největší charita (British Heart Foundation) v názvu nese slovo nadace. Výraz nadace používáme pro veřejně prospěšnou organizaci, jež rozdává peníze, ale ten termín nemá právní zakotvení. Nevíme tak, kolik nadací tu přesně je, ale odhadujeme, že mezi 160 tisíci charitami je jich asi 6000.

David Emerson
Je ředitelem britské členské organizace Asociace charitativních nadací (Association of Charitable Foundations). Původně se věnoval krajinářskému designu a projektům venkovského komunitního rozvoje. V té době působil také jako zástupce vedoucího odboru Venkov v Národní radě pro dobrovolnické organizace. Později pracoval v divadle a v televizi a vedl sdružení regionálních divadel. V čele ACF stojí od roku 2003. Koncem tohoto roku plánuje z funkce ředitele odstoupit, jelikož po 13 letech je podle něj čas na změnu jak pro něj, tak pro asociaci samotnou. Asociace charitativních nadací vydává každý rok zprávu o trendech v darování (Giving Trends Report). Jaké jsou nejnovější tendence v této oblasti?

Naše zpráva se věnuje 300 nejvýznamnějším nadacím, které stojí za 90 procenty veškerých peněz, jež nadace rozdají. V období 2014/2015 rozdělila skupina "Top 300" na dobročinné účely celkem 2,7 miliardy liber (přes 82 miliard korun). Zajímavé přitom je, že objem rozdaných peněz se nesnížil, ačkoliv příjmy nadací kvůli zhoršení ekonomické situace klesly. Nadacím v tomto ohledu pomáhá, že investují a zhodnocují své peníze a mají majetek, který jim přináší výnosy. Jedním z možných vysvětlení je tak princip zvaný total return. To znamená, že nadace se při rozhodování o tom, kolik peněz může darovat, dívá na návratnost všech investic bez ohledu na to, odkud pocházejí. Díky tomu, že není jasně určeno, zda jde o příjem, či majetek, je může použít způsobem, který považuje za nejlepší. To jí umožňuje vydávat peníze i v době klesajících akciových trhů a srovnat ztrátu v době jejich růstu.

Které oblasti britské nadace nejčastěji financují?

Na prvním místě je jasně vzdělávání (24 %), po něm následuje zdravotnictví (11 %) a umění a kultura (11 %). Vedle toho je významná také sociální oblast (9 %) a pomoc dětem (8 %).

Jak britský nadační sektor ovlivnilo referendum o vystoupení z Evropské unie?

Brexit pocítily zejména nadace, které financují projekty v zahraničí. Jejich peníze tam ztratily až 20 procent hodnoty. Ty, jež působí jen v tuzemsku, to zatím příliš neovlivnilo. Těžko ale říct, jaké dopady bude mít odchod z EU na náš sektor v budoucnu.

ACF existuje už 25 let. Co se za tu dobu změnilo?

Neřekl bych, že dnes nadace darují výrazně více než dříve, ale fungují rozhodně efektivněji. Můžete klidně rozdat milion liber jen tak, ale pokud je dáte prvním šesti neziskovkám, které o ně požádají, nemáte jistotu, že budou využity ideálním způsobem. Je velký rozdíl, když jedna charita vykope v Africe jednu studnu za týden a druhá pět. Nadace dnes zároveň více přemýšlejí o tom, jaké všechny možnosti mají. Vědí, že charitám nemusí poskytnout jen grant, ale že jim můžou nabídnout sociální investici, dát jim půjčku nebo jim třeba pomoct s fundraisingem. Když za nimi dnes žadatelé přijdou, postupují systematičtěji. Nejprve posoudí jejich požadavky a teprve pak pro ně vyberou tu nejlepší možnost. Lidé v nadačním sektoru se také naučili více sdílet své zkušenosti a vyhodnocovat dopad dárcovských aktivit.

Co dalšího mohou nadace udělat pro to, aby zvýšily svou efektivitu?

Klíčem k úspěchu je trvalý proces sebereflexe a učení se. Zástupci nadace by si nejdřív měli uvědomit, kdo má být příjemcem jejich peněz a jak nejlépe mu mohou pomoci. Následně si musí stanovit cíle a neustále sledovat, jak se jim daří jich dosahovat. Pořád se musí ujišťovat, že ze svých zdrojů vytěžují maximum. Naprosto zásadní je přitom komunikace s příjemci pomoci a vzájemná zpětná vazba. Je potřeba poučit se z toho, co se povedlo i nepovedlo, a pracovat na ustavičném zlepšování.

Jedna z nejdůležitějších věcí v neziskovém sektoru je důvěra. Jak ji získat?

Pro menší lokální charity to není tak těžké, protože je lidé v okolí znají. Zástupci těch větších, které působí na národní či nadnárodní úrovni, si ale musí důvěru vybudovat. K tomu potřebují tři věci: musí prokázat, že jsou kompetentní, spolehliví a čestní.

Dalším významným prvkem je transparentnost. Čím je možné jí dosáhnout?

Se slovem transparentnost bych byl velmi opatrný. Podle mě dobře zní, ale ve skutečnosti nic neříká. Řada firem a organizací se tím termínem ohání, ale často to vůbec neodpovídá realitě. Podle mě jsou mnohem důležitější ty tři věci, které jsem již zmínil: kompetence, spolehlivost a čestnost. 

Jaké vlastnosti by měl mít správný ředitel nadace?

V Británii mají charity dva řídicí orgány: ředitele a správní radu. Často se stává, že správní rada je příliš slabá a nezvládá ředitele kontrolovat. Obě složky by proto měly dokázat prosadit své názory a měl by mezi nimi panovat balanc. Stejně důležití jako kvalitní lídr jsou tak i schopní členové rady a především předseda, kterému se musí ředitel zodpovídat.

Velkou diskusi na ostrovech vyvolala zpráva, že ředitelé 32 charit vydělávají ročně přes 200 tisíc liber (v přepočtu přes šest milionů korun). Měli by mít šéfové v neziskovém sektoru tak vysoké mzdy?

Podívejte se třeba na Wellcome Trust, což je druhá největší nadace na světě. Zaměstnává 700 lidí a dává miliony liber na zdravotnický výzkum. Jde o multimilionový byznys, který potřebuje zkušeného lídra nejvyšší kvality. Takový člověk by ale měl mít adekvátní mzdu. Pokud investujete do dobrého šéfa, tak se vám ty peníze vrátí v podobě efektivity celé organizace. Navíc takových lidí je v neziskovém sektoru jen zlomek. Většina neziskovek v Británii jsou malé místní organizace, jež mají v 80 procentech roční rozpočet menší než 10 tisíc liber (asi 300 tisíc korun).

Opačný extrém jsou zase mzdy zaměstnanců charit, které jsou často velmi nízké.

To je velký problém především v Londýně, kde se nyní vyšplhaly ceny bydlení neuvěřitelně vysoko. Pokud lidé nemají vlastní dům či byt, často si ze mzdy vydělané v charitě nemohou bydlení v hlavním městě dovolit. Potýkají se s tím především mladší lidé, kteří často nemají jinou šanci než žít u rodičů. 

Které nadace darují nejvíce? Firemní, rodinné, nebo ostatní?

Když se podíváme na nejvýznamnějších 300 nadací, celých 62 procent veškerých darovaných financí pochází z rodinných nadací. Posledních deset let jejich podíl roste každý rok téměř o pět procent. Firemní nadace stojí za osmi procenty rozdaných peněz, zbylých 30 procent připadá na ostatní nadace.

Korporátní nadace tedy dávají nejméně.

To sice ano, ale na druhou stranu je potřeba dodat, že objem peněz, které každý rok rozdají, poslední dobou výrazně vzrostl. Ze 165 milionů (přes pět miliard korun) se za pět let zvýšil na 232 milionů liber (zhruba sedm miliard korun). Nicméně je pravda, že 100 firemních nadací, které v celé Británii působí, skýtá ještě velký prostor pro další firmy, aby je následovaly.

Které firmy nejčastěji zakládají nadace?

Mezi 45 nejvýznamnějšími firemními nadacemi dominují finanční instituce. Mezi největší patří například Lloyds Bank či Goldman Sachs. Další významnou skupinou jsou firmy, jejichž podnikání je postaveno na nějakém etickém principu, jako například Innocent Drinks či Bodyshop. Pro ty je vlastní nadace logickým krokem, který souzní s jejich byznysem.

Které výhody firmám založení nadace přináší?

Někteří šéfové stále preferují tradiční způsob, kdy šeky pro charitu vypisují oni sami nebo jejich manželka. U větších firem, které neziskovým organizacím posílají rozsáhlejší objemy peněz, ale dává smysl oddělit dobročinnost od byznysu. Založením nadace si tak výrazně zjednoduší život. Nemusí řešit náročnou administrativu a zároveň si vylepší svou pověst.

Jakou roli budou hrát nadace v budoucnu?

V Británii se po staletí vyvíjela občanská společnost postavená na pluralitě názorů. Dnes je možná víc než kdy dřív právě tato různorodost hlasů extrémně důležitá. Po referendu o brexitu je společnost velmi rozdělená a řada lidí nespokojených se současnou situací. Nadace v této rozpolcené době můžou podpořit ty, kteří chtějí říkat ne zcela populární věci a chtějí mluvit za menšinové komunity. Můžou tak přispět nejen k financování dobročinnosti, ale posloužit především jako nezávislý zdroj peněz pro podporu rozmanitosti názorů, jež je základem zdravé společnosti.

Trendy ve světovém i tuzemském dárcovství

Data, která jsou k dispozici od ministerstva financí, ukazují, že Češi podle analýz daňových přiznání darují v posledních letech něco přes 1,5 miliardy korun. Za loňský rok to bylo dokonce přes 1,7 miliardy. Nejvíce si daňově odepsali daňoví poplatníci v Praze, a to něco přes 400 milionů korun. Toto jsou sice velmi důležitá data, jež nám poskytnou rámcový obrázek o tuzemském individuálním dárcovství, ale o struktuře a kvalitě darů nám bohužel příliš mnoho neřeknou.

O něco výstižnější mohou být data z dárcovských SMS − unikátního nástroje tuzemského mobilního dárcovství, které v České republice přináší finance do veřejně prospěšného sektoru již od roku 2004. V posledních několika letech se jedná zhruba o 30 milionů korun pro přibližně 300 charitativních projektů. Nejčastěji jejich prostřednictvím lidé přispívají na projekty sociální a zdravotní, dále pak na ty podporující děti. 

Je třeba…

Data, která jsou k dispozici od ministerstva financí, ukazují, že Češi podle analýz daňových přiznání darují v posledních letech něco přes 1,5 miliardy korun. Za loňský rok to bylo dokonce přes 1,7 miliardy. Nejvíce si daňově odepsali daňoví poplatníci v Praze, a to něco přes 400 milionů korun. Toto jsou sice velmi důležitá data, jež nám poskytnou rámcový obrázek o tuzemském individuálním dárcovství, ale o struktuře a kvalitě darů nám bohužel příliš mnoho neřeknou.

O něco výstižnější mohou být data z dárcovských SMS − unikátního nástroje tuzemského mobilního dárcovství, které v České republice přináší finance do veřejně prospěšného sektoru již od roku 2004. V posledních několika letech se jedná zhruba o 30 milionů korun pro přibližně 300 charitativních projektů. Nejčastěji jejich prostřednictvím lidé přispívají na projekty sociální a zdravotní, dále pak na ty podporující děti. 

Je třeba vyzdvihnout fakt, že tento projekt takto výborně a dlouhodobě může fungovat zejména díky spolupráci všech tří operátorů (O2, Vodafone a T-Mobile) a dalších partnerů, jako je technický agregátor společnost ATS Praha a Fórum dárců jakožto garant pro neziskový sektor. I díky tomu nyní probíhají jednání o důležitých inovacích této unikátní veřejně prospěšné služby, jako je třeba dárcovská SMS jako trvalý příkaz, rozšíření cenových hladin, a dokonce snížení provozního poplatku. To vše z české dárcovské SMS dělá vysoce efektivní a kvalitní službu i v přísném globálním srovnání.

Den dárců – 29. 11., www.dendarcu.cz
Smyslem Dne dárců je upozornit širokou veřejnost a média na oblast dárcovství u nás, ukázat jeho výsledky a poděkovat všem dárcům – nejen jednotlivcům, dobrovolníkům, ale i angažovaným firmám a jejich zaměstnancům.
Jde o společnou iniciativu Fóra dárců a Nadace rozvoje občanské společnosti. Snahou je ukázat zajímavé příklady dobré praxe, trendy v oblasti dárcovství, srovnání se zahraničím nebo výsledky analýz včetně konkrétních dat. Globální trendy se prosazují i v Česku

Tuzemské dárcovství je velmi různorodé. Vedle sebe tu fungují nejrůznější dárcovské nástroje: od tradičního přispívání do kasiček přes přímé mailingy dárcům až k on-line možnostem darování. Od nezvykle populárních charitativních běhů až ke skupinovému financování, tedy crowdfundingu (CF), nebo tzv. přispívání známému či kamarádovi (P2P − peer to peer, vzájemné přispívání). Posledně jmenované způsoby, tedy crowdfunding a peer to peer, patří ke globálně významným trendům, které se intenzivně začínají prosazovat i v Česku.

Crowdfunding je způsob financování, který se u nás již stačil poměrně dobře etablovat. Vznikl v roce 2009 v USA díky projektu Kickstarter a již v roce 2010 byl americkým listem Times oceněn jako skvělý nápad roku. Na Kickstarteru se pro různorodé projekty podařilo dosud získat před dvě miliardy amerických dolarů, celkově se zde prezentovalo přes 260 tisíc projektů a požadovanou částku získalo přes 90 tisíc z nich. Nejvíce na něm lidé podporují oblast on-line her a jejich dalšího rozvoje. 

Skupinové financování může mít celou řadu podob a většinu z nich známe i ze své, české zkušenosti. Crowdfunding může být odměnový, investiční, charitativní a dluhový. U nás známe nejvíce zřejmě ten odměnový. Funguje na principu, že podporujeme svým příspěvkem vybraný projekt a za svoji podporu si podobně jako v e-shopu vybereme svoji odměnu. Tu však dostaneme pouze v případě, že se podaří získat celou částku na realizaci projektu. V opačném případě se všechny příspěvky, očištěné například o bankovní poplatky, vracejí svým odesilatelům. Pro nás a naše téma je nejzajímavější charitativní crowdfunding a jeho mutace s ostatními typy fundraisingu. Charitativní skupinové financování totiž funguje na principu daru a může být kombinováno s ostatními způsoby. 

Večeře za pomoc

V zahraničí funguje jeden velmi významný crowdfundingový nástroj, který se jmenuje GoFundMe a jenž působí na bázi dobročinného skupinového financování projektů. Charitativní crowdfunding si ve své podstatě může vzít z jednotlivých druhů to nejlepší. Nejčastěji to jsou různé kreativní formy odměn, nebo spíše v českých podmínkách poděkování dárcům za jejich velkorysý dar. Díky tomu mohou za svůj příspěvek získat opravdu nevšední zážitky (jako třeba večeři či běh s celebritou) anebo prostě potvrzení o daru. 

Češi podle analýz daňových přiznání darují v posledních letech něco přes 1,5 miliardu korun. Za loňský rok to bylo dokonce více než 1,7 miliardy. Foto: Archiv HN

Tak funguje český charitativní portál Darujsprávně.cz. Spuštěn byl letos na jaře a zhruba za půl roku se přibližně patnáctce projektů podařilo získat přes milion korun od dárců. Díky tomuto portálu mohou české neziskovky a jejich dárci realizovat svoje kampaně a sbírkové akce s nulovým poplatkem a využívat jednotlivých variací tohoto typu financování. Nejzajímavějším z nich je tzv. peer to peer.

P2P je jakousi podmnožinou crowdfundingu. V českém, (mírně) kostrbatém překladu znamená vzájemné přispívání a prakticky jde o situaci, kdy někdo vede sbírku ve prospěch vybraného veřejně prospěšného účelu. Typicky se může jednat o osobnost, jež se rozhodne uspořádat sbírku pro vybraný charitativní účel. Může jí být celebrita, ale krásným příkladem jsou i čistě komunitní projekty, kdy silná a aktivní osobnost v regionu iniciuje sbírku mezi širším okruhem dárců, díky níž se povede podpořit a hlavně realizovat důležitý lokální projekt. Podobné sbírky jsou efektivní modifikací crowdfundingového financování.

Tedy, ne že by "historické" způsoby sbírek nefungovaly, jen je třeba se seznámit i s těmi inovativními. Jednou z dobrých příležitostí může být i Den dárců, který letos poprvé vyhlašujeme spolu s Nadací rozvoje občanské společnosti jako příležitost pro poděkování nejrůznějším typům dárců. Češi, naše nadace i firmy jsou totiž dobří dárci, za což jim patří dík. A zaslouží si také vědět, jak si naše dárcovství stojí a jaké před námi stojí výzvy.

Dárcovství na pracovišti je čím dál oblíbenější

U nás i v zahraničí se roky vedou diskuse o tom, jestli zaměstnanci o firemní dárcovství vůbec stojí a jestli jim vlastně dává smysl se do něj zapojovat. Americký Forbes letos potvrdil, že ano. Nejenom že firemní dárcovství není na okraji zájmu zaměstnanců, ale že jej dokonce od svých zaměstnavatelů očekávají. A co víc − přejí si, aby se do něj mohli sami zapojit. 

Kdybychom měli seřadit trendy firemního dárcovství podle amerického rankingu, začali bychom dobrovolnictvím. Hned v závěsu jsou matchingové fondy a dary (znásobení financí ze zaměstnanecké sbírky firmou − ke každé koruně přidá korunu nebo znásobí výtěžek sbírky od zaměstnanců) a práce v oblasti lidských zdrojů (zaměstnávání ohrožených skupin, práce s kolegy 60+ a další související projekty). Nesmírně důležitým tématem je zapojení lídrů − bez toho není možné uvedená témata posouvat v rámci firemních strategií. Díky zapojování mladých talentů se daří…

U nás i v zahraničí se roky vedou diskuse o tom, jestli zaměstnanci o firemní dárcovství vůbec stojí a jestli jim vlastně dává smysl se do něj zapojovat. Americký Forbes letos potvrdil, že ano. Nejenom že firemní dárcovství není na okraji zájmu zaměstnanců, ale že jej dokonce od svých zaměstnavatelů očekávají. A co víc − přejí si, aby se do něj mohli sami zapojit. 

Kdybychom měli seřadit trendy firemního dárcovství podle amerického rankingu, začali bychom dobrovolnictvím. Hned v závěsu jsou matchingové fondy a dary (znásobení financí ze zaměstnanecké sbírky firmou − ke každé koruně přidá korunu nebo znásobí výtěžek sbírky od zaměstnanců) a práce v oblasti lidských zdrojů (zaměstnávání ohrožených skupin, práce s kolegy 60+ a další související projekty). Nesmírně důležitým tématem je zapojení lídrů − bez toho není možné uvedená témata posouvat v rámci firemních strategií. Díky zapojování mladých talentů se daří rozvíjet důležité byznys strategie a jedná se rovněž o velmi zásadní trend v oblasti firemního dárcovství. V neposlední řadě jde o angažování malých a středních podniků, které nemohou v oboru firemního dárcovství stát stranou. A posledním z trendů, které zde uvedu, je propojování firemních strategií s přesahovými a hodnotovými tématy (například firmy, jež si dávají veřejně prospěšná témata do svých byznys cílů: ekologické obalové techniky, zjednodušení dopravy, odpovědné aplikace apod.). 

Silné téma na okraji zájmu

U nás v České republice patří ke klíčovým trendům zejména ty první dva − dobrovolnictví a zaměstnanecké sbírky spolu s matchingem. Dobrovolnictví by si určitě zasloužilo samostatný text a pohled na aktuální inovativní pozici. Dobrovolnická pomoc už totiž dávno neznamená jenom nějaké sezonní práce, jako třeba hrabání listí, svépomocné vymalování místností nebo natírání plotů. Možností, jak se efektivně zapojit, je podstatně více. 

Zaměstnanecká sbírka – pohled auditora

Miroslava Nebuželská, auditorka, 22Hlav

Při zaměstnaneckých sbírkách se nejedná o sbírku upravenou zákonem o veřejných sbírkách, protože nejde o oslovení neznámých dárců. Jde o poskytnutí individuálních darů jednotlivými zaměstnanci, tedy jde o darování v souladu s občanským zákoníkem. Zaměstnaneckou sbírku organizuje zaměstnavatel jako výběr darů individuálních zaměstnanců na konkrétní, předem daný veřejně prospěšný účel s tím, že vybranou částku od zaměstnanců následně zaměstnavatel často dle předem daných pravidel navýší, například zdvojnásobí. Poskytnutí daru zaměstnancem lze na základě příkazu zaměstnance řešit jednoduše srážkou ze mzdy. Pokud je částka poskytnuta v souladu s podmínkami § 15 odst. 1, resp. § 20 odst. 8, mohou následně za období, kdy byl dar fyzicky poskytnut, zaměstnanci, resp. zaměstnavatel na základě příslušného potvrzení o přijetí daru uplatnit snížení základu daně z příjmů o poskytnutý dar.

Zaměstnanecké sbírky jsou velmi silným tématem, ovšem dosud se mu bohužel u nás nedostalo širší pozornosti. Jedná se o jednu z mála velmi efektivních možností, jak se do firemního dárcovství mohou zapojit zaměstnanci, kdy sami opravdu darují v barvách svojí zaměstnavatelské firmy. 

Kdybychom chtěli vybrat hlavní trendy v zaměstnaneckém firemním dárcovství, museli bychom vyzdvihnout hlavně propojení s firemní dárcovskou strategií, smysluplný matching a zaměstnanecké příběhy. 

Dobrou ukázkou tohoto typu dárcovství je příklad společnosti ČSOB a jejího matchingového fondu Společně s ČSOB. Do něj mohou zaměstnanci přispívat a také po splnění podmínek čerpat finance na veřejně prospěšné projekty neziskových organizací, jejichž práci například sledují nebo znají ze svého okolí. Velmi důležitou hodnotou je i skutečnost, že se do přispívání do fondu zapojily dvě třetiny zaměstnanců banky − za rok 2015 bylo podpořeno 23 různých projektů. Zaměstnanci na ně přispěli částkou 323 019 korun a ČSOB věnovala 277 058 korun. Celkem tedy projekty získaly 600 077 korun.

Konzultantská společnost KPMG v posledním roce realizovala velmi efektivní a zajímavou Pirátskou sbírku. Sedm partnerů firmy z auditního oddělení se rozhodlo podpořit dobrou věc a uspořádat zábavnou dobročinnou sbírku. Těchto sedm statečných komunikovalo svým kolegům, že mezi sebou budou soutěžit o nejvyšší vybranou částku od zaměstnanců pro organizaci Cesta domů. A že ten, kdo vybere částku nejvyšší, se na tradiční týmovou plavbu lodí po Vltavě pro celé oddělení převlékne za piráta.

Celá sbírka probíhala prostřednictvím interního darovacího portálu, na kterém byla založena sbírka pro každého partnera. Na portálu bylo možné vybrané příspěvky sledovat a v rámci soutěživosti podporovat svého favorita. Zaměstnanci tak měli k darování dvojí motivaci, kromě samotné pomoci dobré věci také vidět svého šéfa jako piráta. Vznikla tak soutěživost mezi jednotlivými týmy i samotnými partnery. Zaměstnanci mezi sebou za necelé tři týdny vybrali téměř padesát tisíc korun a firma přispěla stejnou částkou. Cesta domů, organizace působící v oblasti hospicové péče, tak díky této sbírce získala přes 98 tisíc korun.

Pečení pro dobrou věc

Nadace O2 je v Česku typickým příkladem společnosti, která dělá celou řadu aktivit a svoje zaměstnance jednak podporuje a zároveň inspiruje v oblasti dárcovství. Dobrým příkladem toho, jak se sbírková akce pořádaná v jednom z regionů může stát celofiremní akcí, je třeba sbírka s názvem Pěkně vypečená pomoc, která vznikla díky iniciativě zaměstnanců call-centra v Ústí nad Labem. Měla mezi zaměstnanci velkou popularitu, Nadace O2 se tedy rozhodla umožnit zapojení zaměstnanců i v jiných lokalitách, jako třeba v Praze, Ostravě a Pardubicích. Zaměstnanci O2 napekli doma různé dobroty a přinesli je do práce, kde jejich kolegové dostali zákusky výměnou za příspěvek do sbírky. Letos bylo takto vybráno 83 tisíc korun.

Srážkou ze mzdy přispívají také zaměstnanci poradenské společnosti PwC. Zde se jedná o typickou předvánoční charitativní sbírku. Každou korunu, kterou zaměstnanci v říjnu a listopadu věnují, firma znásobí. Loni se takto podařilo věnovat přes 300 tisíc korun. Velmi úspěšné a populární matchingové sbírky pořádá pro zaměstnance i Nadace ČEZ.

Lehce neobvyklou sbírkou zaměstnanců byla sbírka Nadačního fondu Albert. Zaměstnanci Aholdu mezi sebou vybrali kvalitní byznysové oblečení, jež následně předali dětem z dětských domovů a doplnili je o služby vizážisty, ke kterým přidali i kariérní poradenství. To dětem může pomoci získat v jejich životech adekvátní pracovní uplatnění. 

Základem českého firemního dárcovství zaměstnanců na pracovištích je, podobně jako v zahraničí, shromažďování finančních příspěvků a jejich násobení firmou. Jak už ale i naše praxe ukazuje − smyslem je zaměstnance zapojit do inspirativních komunitních projektů, které mají díky matchingu od firmy skvělý finanční i komunikační dopad.

Úhly pohledu: Jak vybíráte, komu pomoci?

Libor Winkler: Klíčová je kvalita a především lidé, kteří za jednotlivými projekty stojí

Nejdříve jsme s manželkou asi jako většina lidí spontánně při různých charitativních akcích věnovali menší částky peněz. První promyšlenější dárcovství byla a stále je naše podpora Adopce na dálku. Myslíme si se ženou, že žijeme v bohaté společnosti a náš stát má dostatek prostředků na to, aby řešil problémy sociálně slabších rodin, a proto jsme se tehdy rozhodli podporovat vzdělání dětí v opravdu chudých zemích světa. 

Libor Winkler
Předseda představenstva společnosti RSJ a odborník na kapitálové trhy, který svou profesní dráhu zahájil jako vědecký pracovník. V roce 2013 se stal mecenášem Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Ze svých soukromých zdrojů dlouhodobě podporuje kromě vědy také rozvoj českého umění.

Jakmile jsme si mohli dovolit darovat větší částky, tak jsme naši podporu v sociální oblasti…

Libor Winkler: Klíčová je kvalita a především lidé, kteří za jednotlivými projekty stojí

Nejdříve jsme s manželkou asi jako většina lidí spontánně při různých charitativních akcích věnovali menší částky peněz. První promyšlenější dárcovství byla a stále je naše podpora Adopce na dálku. Myslíme si se ženou, že žijeme v bohaté společnosti a náš stát má dostatek prostředků na to, aby řešil problémy sociálně slabších rodin, a proto jsme se tehdy rozhodli podporovat vzdělání dětí v opravdu chudých zemích světa. 

Libor Winkler
Předseda představenstva společnosti RSJ a odborník na kapitálové trhy, který svou profesní dráhu zahájil jako vědecký pracovník. V roce 2013 se stal mecenášem Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Ze svých soukromých zdrojů dlouhodobě podporuje kromě vědy také rozvoj českého umění.

Jakmile jsme si mohli dovolit darovat větší částky, tak jsme naši podporu v sociální oblasti rozšířili. Stále však sledujeme základní pravidlo, aby podpora pomáhala lidem, kteří se sami aktivně snaží překonat překážky, jimž musí čelit. Podporujeme například přes jednu nadaci děti opouštějící dětské domovy nebo nadace, které se starají o lidi bez domova. Ne však tím, že jim házejí peníze do klobouku, ale snaží se o jejich aktivní zapojení do normálního života.

Přesto si však myslím, že sociální oblast by měla být hlavně doménou státu, tak je to zakořeněno v naší evropské tradici. Na rozdíl od toho kultura byla vždy podporována soukromými mecenáši a bohatší lidé by měli kulturu v naší zemi více podporovat. Snažíme se s manželkou vybírat skupiny, které jsou stranou zájmu velkých korporací, a to především z oblasti výtvarného umění, hudby a divadla. Při rozhodování, koho podpořit, je klíčová kvalita a především lidé, kteří za jednotlivými činnostmi nebo projekty stojí. To znamená, že se snažíme neřídit se pouze srdcem, ale rozumově posoudit dlouhodobou udržitelnost jednotlivých projektů. Největším projektem, který podporujeme, je Centrum současného umění DOX a sochařské studio Bubec Čestmíra Sušky. 

Podstatná je pro mě i podpora mladých vědců, která se uskutečňuje prostřednictvím Nadačního fondu Neuron. Sám z vlastní zkušenosti vím, jak jsou důležité peníze pro začínajícího vědce. A tady opět platí zásada, že finanční zdroje jsou omezené, a proto je třeba, aby byly rozdělovány co nejlépe. K tomu potřebujete fond nebo nadaci, která je natolik kvalitní, že to dokáže. Takže i v případě podpory fondu Neuron se u mě jedná o kombinaci emocí a rozumu.

Sanjiv Suri: Pokud dívky získají vzdělání, změní to zcela životní úroveň další generace

Jako malý jsem v Indii vyrůstal v rodině střední třídy. Maminka byla ředitelka školy, tatínek administrativní pracovník na ústředí armády. Každý bral zhruba 400 Kč měsíčně. Oba museli chodit do práce, abychom my, jejich děti, mohli navštěvovat soukromé školy. Bez ohledu na to, co se aktuálně dělo, jsme měli jedno pravidlo. Deset procent z rodinných příjmů bylo vyčleněno pro ty nejchudší z chudých v Indii, které nikdy nebyl problém najít.

Sanjiv Suri
Prezident a generální ředitel pražské gastronomické společnosti Zátiší Group. Když na počátku 90. let poprvé přijel do Prahy, okamžitě mu učarovala. Otevřel svou první restauraci – Vinárnu V Zátiší. Od té doby se firma rozrostla, prosperuje a Suri dnes Českou republiku považuje za svůj domov.

Jde o tradici, kterou jsem nikdy nepřestal dodržovat. Od svého prvního zaměstnání v roce 1979 vždy dávám 10 procent z příjmu na charitu. Ze začátku šlo jen o ty nejchudší z chudých, pro které byla hodnota první rupie zcela jiná než hodnota naší poslední rupie. Jsem rodičům nesmírně vděčný za to, že mi tuto tradici vštípili. Nyní, 37 let poté, se postupem času z původních 10 stalo 30 procent. V příštím roce jsme si dokonce dali za cíl překročit 50procentní hranici prostředků ze zisku Zátiší Group věnovaných na charitu nebo udržitelné filantropické projekty. 

Máme pravidlo 80/20, kdy 20 procent z celkové sumy, kterou máme k dispozici, jde na životní prostředí a společenské projekty − konkrétně ve spolupráci s organizacemi Dobrý anděl, Člověk v tísni (Lepší škola pro všechny), filmový festival Jeden svět, UNICEF ČR, kde jsem 10 let působil ve výkonné radě, a dále Transparency International, Rekonstrukce státu a mnoha dalšími menšími. Naše cateringová sekce také zajišťuje catering pro všechny neziskové akce za náklady.

Osmdesát procent prostředků pak jde na země třetího světa a rozvojové země s důrazem na zdraví dětí, vzdělávání a výživu, kdy zvláštní pozornost věnujeme dívkám ve věku 7−14 let. Proč právě jim? Protože průzkumy prokázaly, že pokud dívky získají vzdělání, změní to zcela životní úroveň další generace. Vzdělané dívky činí zodpovědná rozhodnutí ohledně porodů, odstupů mezi dětmi, výživy a také udělají vše pro to, aby i jejich děti byly vzdělávané. Existuje řada projektů v Africe a Indii, které se snaží zajistit viditelnou změnu. Většinou poukazujeme prostředky v menších objemech na měsíčně udržitelném základu. V roce 2016 jsme trochu zmírnili intenzitu poskytované pomoci z důvodu konsolidace a reinvestic do Zátiší, ale věříme, že se v roce 2017 s novými projekty vrátíme na původní úroveň. 

Jeden z projektů, kde zvažujeme účast, je Akshaya Patra, který v Indii denně zajišťuje jedno teplé jídlo celkem pro 1,7 milionu školáků. Jídlo stojí 7,38 rupie a vláda je dotuje částkou 4,13 rupie. Jde tedy o dotaci 3,25 rupie na školáka a den, což je přibližně jeden dolar na dítě a měsíc. V roce 2016 jsme se zavázali dotovat 10 tisíc jídel denně. Každý následující rok v lednu se počet zvýší o 10 tisíc, abychom v roce 2020 sponzorovali stravování 50 tisíc dětí denně za pouhých 50 tisíc dolarů měsíčně. Pro mnoho dětí z vesnic v odlehlých částech Indie jde pravděpodobně o jediné teplé jídlo denně. Mnoho z nich chodí do školy proto, že tam dostávají najíst. 

Druhým dlouhodobě udržitelným projektem, který podporujeme, je Ikerezi ve Rwandě. Tam pomáháme více než 400 farmářům pěstovat vybrané rostliny, například petúnie a pelargonie, a extrahovat z nich olej pro další zpracování v parfémovém průmyslu. Každá zapojená rodina získá malé organické políčko a my pomáháme s jejich vyškolením a následnou propagací výsledných produktů. Čtyři sta zapojených rodin ovlivňuje životy a životní standard zhruba 3000 lidí. 

Renáta Kellnerová:  Máme rádi odvážné a inovativní přístupy

O filantropii jsme začali spolu s manželem přemýšlet zhruba před 16 lety, kdy se nám narodila naše druhá dcera. Uvědomovali jsme si, že se Česká republika pomalu začala řadit do kategorie vyspělých společností, v nichž je naprosto běžné věnovat peníze na dobročinnost. Ovlivnilo nás, že ne všechny děti žijí v takových ekonomických podmínkách, které jim umožní kvalitní vzdělání, tak jako našim dětem. To nás vedlo k úvahám o založení vzdělávacího zařízení − nynější základní školy a gymnázia Open Gate −, které by nabídlo vzdělávání dětem ze všech skupin společnosti. Tedy jak sociálně potřebným, tak těm, kterým vzdělání mohou zaplatit jejich rodiče. 

Renáta Kellnerová

Zřizovatelka a předsedkyně správní rady Nadace The Kellner Family Foundation. Z její iniciativy vznikla v roce 2005 škola Open Gate, která jako první ryze česká škola získala certifikaci, aby její studenti mohli skládat i mezinárodní maturitu IB. Se svým manželem založila rovněž Nadaci Educa, jež poskytovala sociální stipendia studentům gymnázia Open Gate nebo podporovala další vzdělávání absolventů středních škol v projektu Univerzity. V roce 2011 se nadace sloučily pod hlavičku Nadace The Kellner Family Foundation, která se věnuje především vzdělávání, podpoře vědy a kultury.

Několik let po otevření osmiletého gymnázia Open Gate jsme založili Nadaci The Kellner Family Foundation, jejíž hlavní činností jsou dlouhodobé projekty zaměřené na oblast vzdělávání, vědy a kultury. Hlavní motivací byl zřejmě pocit určité společenské odpovědnosti. Tím, že se podařilo vytvořit stabilní ekonomické zázemí a že oba dva, já i manžel, pocházíme z rodin, kde peněz nikdy nebylo nazbyt, jsme začali rozvíjet naši rodinnou nadaci do dnešní podoby. 

Nejvíce úsilí a finančních prostředků věnujeme vzdělávacím projektům. Věříme, že podpora mladých motivovaných a vzdělaných lidí je budoucností každého národa. Je ale pravda, že se naše snaha s největší pravděpodobností projeví v horizontu 20 let, možná i později. Je pro nás také důležité nejít cestou anonymního dárcovství, ale držet kontrolu nad jednotlivými projekty a spolupracovat s týmy odborníků, kteří spolu s námi naplňují cíle nadace. 

Máme rádi odvážné a inovativní přístupy, což se promítá i do výběru nadačních projektů. Hlavními směry v oblasti vzdělávání je již výše zmíněná škola Open Gate; dále projekt Univerzity, ve kterém každoročně poskytujeme granty pěti desítkám českých studentů na studium různých oborů v Česku i zahraničí. Podporu od nás získávají jak špičkoví hráči na hudební nástroje, tak i budoucí biologové, lékaři, kosmičtí inženýři, ekonomové nebo matematici.

Před pěti lety jsme pak doplnili naše aktivity projektem Pomáháme školám k úspěchu, zaměřeným na vzdělávání učitelů ve veřejných základních školách, kam nabízíme i podporu pedagogických konzultantek a celkově se snažíme za souhlasu zřizovatelů státních škol zvyšovat úroveň výuky v těchto zařízeních. Dalšími velmi důležitými okamžiky pro nadaci jsou situace, kdy musíme rychle reagovat na žádosti o pomoc rodinám − třeba po autonehodě s tragickými následky, kdy se život otočí úplně naruby, nebo po katastrofálních povodních. V Libereckém kraji pomáháme zvelebovat životní prostředí. Přispíváme také na operace, jejichž provedení nehradí zdravotní pojišťovna.

Milena Černá: Společnost roste a zraje

Společnost roste a zraje. Například nadace dnes nejsou zacílené na "dětské domovy", ale na konkrétní děti a mladé lidi, kteří v nich žijí. Nejenže podporují vyšší stupeň vzdělávání, ale též náhradní péči v pěstounských rodinách či sanaci rodin, aby se děti mohly vrátit ke svým rodičům. Starají se i o prevenci, aby se děti do dětských domovů dostávaly co nejméně. 

Milena Černá

Předsedkyně Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Do roku 1986 pracovala jako lékařka, po sametové revoluci byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy. Byla blízkou přítelkyní Olgy Havlové. Více než 20 let byla ředitelkou Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, letos se stala předsedkyní jeho správní rady. Je rovněž místopředsedkyní české pobočky Evropské sítě proti chudobě.

Sledujeme-li trendy v sociální, zdravotní a vzdělávací oblasti, můžeme se při výběru pomoci zaměřit na ty nestátní neziskové organizace, které reagují na naléhavé potřeby ve svém oboru. Momentálně jsou to například nové metody rehabilitace dětí se zdravotním postižením, raná péče, vzdělávání personálu v domovech pro seniory, domácí péče, paliativní terapie nevyléčitelně nemocných a jiné. Organizace by měly prokázat dostatečnou kapacitu a profesionalitu. Nejinak je tomu u individuálních nadačních příspěvků. Žadatelé předkládají své životopisy, zprávy o svém zdravotním stavu, příjmech a jiných zdrojích. Důležitým prvkem je způsob poskytování příspěvků, kdy nadace proplácí faktury za nakoupené zboží, aby se zabránilo zneužití. Mnohé změny se postupně odehrávají na úrovni státu, takže nadace nemusí suplovat to, co chybí. Přesto dost nepokrytých oblastí zůstává. 

Nadace se staly významným článkem společnosti, neboť posilují dobré mravy a dávají lidem odvahu pustit se s nimi do díla. Podobně jako univerzity jsou i ony krystalizačními jádry v rozsahu své působnosti. Spolupráce nadací a univerzit je novým fenoménem, který se jistě v budoucnu pozitivně projeví. 

Česko poprvé slaví svátek dárcovství

Dnešek je dnem dobrých skutků. Lidé, firmy i neziskové organizace budou letos poprvé v České republice slavit Giving Tuesday − dárcovské úterý. Je to den, kdy mnoho zaměstnanců odejde ze svých kanceláří a místo ťukání do klávesnice budou třeba prodávat charitativní adventní věnce nebo natírat zdi v neziskových organizacích. Nebo do speciálních boxů odevzdají své staré mobily a kalkulačky, které se tak dostanou do recyklace a ještě za ně získá příspěvek Jedličkův ústav, pečující o postižené děti.

Tohle úterý je den, kdy velké korporáty spustí zaměstnanecké sbírky, vybrané peníze znásobí a pošlou na pomoc dětem, sociálně slabým či seniorům v nouzi nebo třeba kdokoliv z veřejnosti pošle peníze zvířecímu útulku. Na webu Giving-tuesday.cz je nyní skoro 100 výzev, jak pomoci, zapojit se může úplně každý. Není nutné jen posílat peníze. Lidé mohou darovat i svůj čas. Například tím, že budou jednou měsíčně na pár hodin pomáhat v…

Dnešek je dnem dobrých skutků. Lidé, firmy i neziskové organizace budou letos poprvé v České republice slavit Giving Tuesday − dárcovské úterý. Je to den, kdy mnoho zaměstnanců odejde ze svých kanceláří a místo ťukání do klávesnice budou třeba prodávat charitativní adventní věnce nebo natírat zdi v neziskových organizacích. Nebo do speciálních boxů odevzdají své staré mobily a kalkulačky, které se tak dostanou do recyklace a ještě za ně získá příspěvek Jedličkův ústav, pečující o postižené děti.

Tohle úterý je den, kdy velké korporáty spustí zaměstnanecké sbírky, vybrané peníze znásobí a pošlou na pomoc dětem, sociálně slabým či seniorům v nouzi nebo třeba kdokoliv z veřejnosti pošle peníze zvířecímu útulku. Na webu Giving-tuesday.cz je nyní skoro 100 výzev, jak pomoci, zapojit se může úplně každý. Není nutné jen posílat peníze. Lidé mohou darovat i svůj čas. Například tím, že budou jednou měsíčně na pár hodin pomáhat v neziskovce, která jim dává smysl.

Kompenzace za dny utrácení

Mezinárodní den dárcovství Giving Tuesday se ve světě slaví už popáté a letos připadá na 29. listopad. Svátek dárcovství je především ve Spojených státech akcí s obrovskou odezvou. Nápad vznikl jako protipól Black Friday a Cyber Monday, což jsou listopadové dny utrácení v kamenných obchodech a v e-shopech, tedy doslova oslavy konzumu, kdy lidé nakupují kvanta zlevněného zboží.

700 tisíc lidí

se zapojilo do akce Giving Tuesday v loňském roce ve světě.

S myšlenkou, že by se po dnech utrácení měly prostředky také darovat, přišel v roce 2012 Henry Timms, výkonný ředitel respektované kulturní a komunitní instituce 92nd Street Y v New Yorku.

Za pět let se Giving Tuesday stalo velmi oblíbenou akcí. Loni se do ní zapojilo více než 700 tisíc lidí ze 70 zemí světa a na dobročinné účely se vybralo celkem 117 milionů dolarů, tedy v přepočtu skoro tři miliardy korun.

117 milionů dolarů

na dobročinné účely se vybralo v loňském ročníku, v přepočtu skoro tři miliardy korun.

V USA akci podporují největší američtí filantropové, například Bill Gates na svém Twitteru napsal: Všichni známe Black Friday, pojďme celému světu říct, co to je Giving Tuesday. Za propagací akce stojí také mnoho celebrit, například známá spisovatelka J. K. Rowlingová nebo zpěváci Beyoncé a Jay-Z, kteří oslovují veřejnost skrze sociální sítě. Hashtag #GivingTuesday ten den zaplavuje internet.

Uživatelé on-line platební služby PayPal za jeden den loni darovali dobročinným organizacím v přepočtu více než miliardu korun (45,8 milionu dolarů) a více než zdvojnásobili rekord z předchozích let. Přidali se i velcí hráči jako Google, Microsoft, Snapchat nebo módní řetězec H&M.

70 zemí světa

organizuje každoročně Giving Tuesday. Česko se zapojilo letos poprvé.

Zapojit se může každý skrze výzvy na webu

Do Česka se dárcovské úterý dostalo v plné podobě až letos díky Asociaci společenské odpovědnosti − platformě sdružující odpovědné firmy a organizace, která se spojila s organizátory v New Yorku a spustila českou verzi tohoto svátku. Zapojit se je snadné: stačí se podívat na webové stránky Giving-tuesday.cz a vybrat si jednu z téměř stovky výzev, které jsou zde uveřejněny.

Sto tisíc korun pro děti v Africe

Například Lékaři bez hranic při této příležitosti vyhlašují zvláštní dárcovskou výzvu na pomoc lidem ze severovýchodu Nigérie, kde se bez pozornosti světa odehrává jedna z největších humanitárních krizí současnosti. Cílem je získat v rámci Giving Tuesday od dárců 100 tisíc korun, přičemž jejich příspěvky zdvojnásobí společnost TextilEco. Například 600 korun zajistí jednomu těžce podvyživenému dítěti terapeutickou výživu na měsíc.

"Statisíce lidí urgentně potřebují pomoc, a přesto zůstává tato obrovská krize mimo pozornost veřejnosti a médií. Nehovoříme přitom o katastrofě typu opakujícího se sucha, ale o ohromné humanitární katastrofě, již způsobil člověk," podotkl Pavel Gruber, ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic.

Velcí operátoři spouštějí sbírky ve vlastních řadách

Společnost T-Mobile zase spouští zaměstnaneckou sbírku s názvem Pomáhejme příběhům. Každý pracovník firmy může zveřejnit prostřednictvím speciální interní aplikace příběh člověka, kterému chce pomoci. Podpořit lze jedince, který se ocitl v nouzi, klienta neziskové organizace, jenž momentálně něco potřebuje, nebo postiženého, o něhož se stará rodina v jeho okolí. Sbírkovou aplikaci vymysleli a vytvořili sami zaměstnanci.

"Předpokládáme, že do Pomáhejme příběhům se zapojí okolo 500 pracovníků a na pomoc lidem v těžké životní situaci poputuje poté, co naše firma vybranou částku zdvojnásobí, přes milion korun," říká mluvčí T-Mobilu Eva Karasová.

"Je pro nás důležité, aby se do společenské odpovědnosti zapojovali i naši zaměstnanci. A právě sbírkové akce nebo dobrovolnictví mají v tomto směru ve firmách velký potenciál," dodává Karasová.

Do Giving Tuesday se zapojil i další velký operátor, Vodafone. Jeho zaměstnanci mohou během Giving Tuesday přispívat na moderní technologie pro spinální jednotky (oddělení péče o pacienty s míšní lézí). Nadace Vodafone každou darovanou korunu ztrojnásobí. Cílem je vybrat celkem 900 tisíc korun, které poputují na vybavení pro čtyři spinální jednotky a tři spinální rehabilitační jednotky.

Kromě velkých firem své výzvy uveřejnily ale i malé společnosti nebo různé neziskovky. O finanční pomoc například žádá útulek pro zvířata, který sbírá peníze na rekonstrukci nových, větších prostor pro kočičí svěřence.

Sociální podnik Statek Vlčkovice by uvítal dobrovolníky na pomoc nebo je možné přispět na vydávání prvního časopisu o autismu v Česku. Zajímavá je také výzva Giving Hours, kdy se dobrovolník zaváže k pravidelné, dlouhodobé pomoci vybrané neziskové organizaci.

Učíme darovat s nápadem

Na jejich webu přibývá jedno barevné okénko s dobrovolnickou výzvou za druhým. Ještě v polovině listopadu bylo na stránkách Giving-tuesday.cz zhruba třicet možností, jak se do mezinárodního dne dobrovolnictví zapojit, už včera jich tam visela stovka. Asociace společenské odpovědnosti − významná platforma sdružující odpovědné firmy a organizace − doslova importovala Giving Tuesday do České republiky.

O štědrý úterek, který je oslavou a propagací dárcovství mezi firmami i veřejností, je ze strany firem obrovský zájem, říkají Lucie Mádlová a Markéta Šetinová z vedení asociace.

HN: Mezinárodní den dárcovství, tedy Giving Tuesday, se letos ve světě slaví už popáté a má velký ohlas. V České republice se ale letos koná poprvé. Proč až nyní?

Mádlová: Ta myšlenka vznikla v Americe. Je to první úterý po Dni díkůvzdání, který se v USA slaví vždy jako čtvrtý čtvrtek v listopadu. Následují svátky…

Na jejich webu přibývá jedno barevné okénko s dobrovolnickou výzvou za druhým. Ještě v polovině listopadu bylo na stránkách Giving-tuesday.cz zhruba třicet možností, jak se do mezinárodního dne dobrovolnictví zapojit, už včera jich tam visela stovka. Asociace společenské odpovědnosti − významná platforma sdružující odpovědné firmy a organizace − doslova importovala Giving Tuesday do České republiky.

O štědrý úterek, který je oslavou a propagací dárcovství mezi firmami i veřejností, je ze strany firem obrovský zájem, říkají Lucie Mádlová a Markéta Šetinová z vedení asociace.

HN: Mezinárodní den dárcovství, tedy Giving Tuesday, se letos ve světě slaví už popáté a má velký ohlas. V České republice se ale letos koná poprvé. Proč až nyní?

Mádlová: Ta myšlenka vznikla v Americe. Je to první úterý po Dni díkůvzdání, který se v USA slaví vždy jako čtvrtý čtvrtek v listopadu. Následují svátky konzumu Black Friday a Cyber Monday (výprodeje zboží v kamenných obchodech a v e-shopech, pozn. red.), kdy všichni nakupují. Původní myšlenka byla: fajn, že se máme takhle dobře, slavíme a bereme, ale měli bychom také něco dávat zpět společnosti. Ten svátek se slaví po celém světě a i v Česku loni proběhlo několik málo projektů. Firmy spustily pár dobrovolných akcí a konaly se konference. Jenže nebyl nikdo, kdo by svátek koordinoval a zastřešoval a představil, co je Giving Tuesday, aby se zapojili ostatní.

Lucie Mádlová a Markéta Šetinová

Lucie Mádlová je zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, která sdružuje stovky odpovědných firem a organizací. Markéta Šetinová je manažerka rozvoje Asociace společenské odpovědnosti a koordinátorka UN Global Compact v ČR, největší platformy CSR pod OSN.

Asociace společenské odpovědnosti začátkem roku začala komunikovat s organizací Giving Tuesday v New Yorku a řešili jsme, že bychom se stali národním ambasadorem a zastřešovali Giving Tuesday v tuzemsku. Dali jsme jednotný rámec všem aktivitám, které letos poprvé oficiálně s českým logem a českým srdíčkem vznikají.

HN: Kolik firem a organizací se vám přihlásilo a kdo se vlastně může do Giving Tuesday zapojit?

Šetinová: Přihlášené aktivity nám hodně narostly, teď máme na webu 70 projektů, ale do Giving Tuesday předpokládáme více než 100. Zapojit se může úplně každý, neziskovky, které uveřejní své výzvy, ale i firmy, které dělají své interní aktivity, mohou to být třeba i školy, které organizují materiální sbírky. Obecně Giving Tuesday podporuje kreativní fundraising, aby komunita o dárcovství trochu popřemýšlela a vyhrála si s tím.

HN: Jak jste akci propagovali? Museli jste firmy oslovovat, nebo se hlásily samy?

Mádlová: Vzniká to hodně organicky skrze sociální sítě. Giving Tuesday má svou stránku na webu, kde jsou základní informace, ale hodně žije na sociálních sítích. K tomu, aby to bylo úspěšné, máme významná partnerství, spojili jsme se s Nadací Via, s Asociací veřejně prospěšných organizací, s organizací Neziskovky.cz a dalšími. Je pravda, že ta kreativita jim mnohdy není úplně vlastní, takže jsme pro ně společně s americkou ambasádou uspořádali i seminář, kam přišlo 45 neziskových organizací, které se samy přihlásily. Svátek je zajímal, ale potřebovaly pomoc, protože vlastně nevědí, co mohou všechno dělat.

Šetinová: Zajímavě se zapojili Lékaři bez hranic, kteří svátek berou jako oslavu a poděkování všem dárcům, již jim přispívají celý rok. Nejde o to jen říct, že ten jeden den se firmy budou věnovat dárcovství. Aktivity mají probíhat kontinuálně, dlouhodobě a ten den jen chtějí oslavit, že něco započalo nebo končí, nebo poděkují svým dárcům. Giving Tuesday je výjimečný v tom, že opravdu padají rekordy. Platební společnost PayPal například loni na Giving Tuesday překonala rekord v platbách a zapsala se do Guinnessovy knihy rekordů. Ten den za 24 hodin vysbírali nejvíc peněz na charitu, byla to v přepočtu více než miliarda korun.

HN: Jak se mohu zapojit jako jednotlivec?

Mádlová: Stačí se podívat na náš web Giving-tuesday.cz, vybrat si nějakou výzvu a rozhodnout se. Je možné poslat peníze, jít dobrovolničit nebo třeba odevzdat svůj starý mobil.

Šetinová: Nebo prostě udělat dobrý skutek. Například rodiny pečou koláče. Ale neměl by to být jen jeden skutek, jako spíš dlouhodobý osobní závazek, že člověk chce pomáhat a vyčlení nějaký časový fond, kdy se bude dobrovolnictví věnovat.

Mádlová: Je dokonce možné se přes United Nations Foundation zapsat k dlouhodobému dobrovolnictví v nějaké organizaci. Je to formou giving hours, tedy dárcovství hodin. Jednotlivec se například zaváže, že měsíčně daruje třeba osm hodin nějaké konkrétní neziskové organizaci jako pomoc. A výzva Giving Hours funguje i v Česku, je mezi projekty na stránkách Giving Tuesday, takže svůj čas mohou darovat i Češi.

Šetinová: Vyberete si organizaci ve vašem okolí, která vám dává smysl, a domluvíte se s ní, že budete chodit každý měsíc například na tři hodiny. Zapíšete se a dobrovolničíte.

HN: Myslíte si, že se do Giving Tuesday zapojí i firmy, které se dříve dárcovství nevěnovaly?

Mádlová: Hlavně u malých a středních podniků pozorujeme výzvy, které vznikají jen kvůli Giving Tuesday, jako například společnost TPA, která se rozhodla právě na Giving Tuesday podpořit neziskovou organizaci Dlaň životu. Tato organizace poskytuje sociální služby těhotným ženám a matkám s dětmi v tísni. Giving Tuesday tak pomáhá startovat společenskou odpovědnost. V Albatros Media prostřednictvím své Nadace Albatros spustili speciální zaměstnanecké granty. Každý zaměstnanec tak může přihlásit projekt z oblasti podpory vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí.

Šetinová: Zaměstnaneckou sbírku spouští u příležitosti Giving Tuesday i v T-Mobilu nebo ve Vodafonu. Cílová hladina ve Vodafonu je 300 tisíc korun a firma tuto částku ztrojnásobí.

HN: V čem je pro firmu prospěšné, když se zapojuje do charity nebo když organizuje zaměstnaneckou sbírku? Proč to mají manažeři dělat?

Mádlová: Hned z několika důvodů. Pokud jde o skupinovou aktivitu, které se účastní celý tým, je to skvělý teambuilding. Navíc s přidanou hodnotou − z výzkumů víme, že pomáhat ostatním zvyšuje naši spokojenost. Zároveň je to skvělá příležitost, jak propojit firmu s komunitou, ve které funguje. To z ní dělá lepšího souseda, ale i atraktivnějšího zaměstnavatele.

Šetinová: Víme například ze spousty výzkumů, že darovat druhým zvyšuje životní spokojenost. Zároveň to má dobrý dopad na vnímání firmy v okolí, je díky tomu atraktivnějším sousedem i zaměstnavatelem. Mladí lidé chtějí pracovat pro odpovědné zaměstnavatele. Generace mileniálů tvoří už dvě miliardy lidí po celém světě, je to velká skupina. Když se s firmami bavíme, zjišťujeme, že se jich na pohovorech mladí lidé ptají na CSR. Dřív tyhle otázky vůbec nedostávaly, ale nyní to uchazeči vyžadují čím dál tím víc. Mladí lidé jsou dokonce ochotni pracovat za méně peněz pro firmu, která je odpovědná a pomáhá.

HN: Kdo se na Giving Tuesday hlásí víc − firmy pořádající zaměstnanecké sbírky a akce, nebo spíš organizace, které chtějí příspěvek?

Mádlová: Zatím zaznamenáváme spíše více jednotlivých výzev samotných neziskových organizací a nadací, které díky Giving Tuesday oslovují nové dárce nebo děkují dárcům stávajícím. Veřejnost se díky Giving Tuesday může dozvědět více o dobročinných aktivitách ve svém okolí. Pro firmy je Giving Tuesday příležitost, jak myslet jinak. Mohou se propojit s lidmi, kterým poskytují služby, a sdělit jim skvělé příběhy, ale také tím pomohou podpořit aktivity a loajalitu svých zaměstnanců. Jako zapojení se počítá i to, když firma začne šířit myšlenky Giving Tuesday vlastní cestou. Na portálu Giving-Tuesday.cz lze během chvíle založit vlastní dárcovskou výzvu a poprosit třeba naše známé, aby přispěli.

Kdo pomáhá

Silke Horáková,
Albatros Media

Giving Tuesday šíří myšlenku společenské odpovědnosti, která patří k hlavním hodnotám ve společnosti Albatros Media. I proto jsme v letošním roce založili Nadaci Albatros, která podporuje vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí. Do těchto aktivit zapojujeme i naše zaměstnance. Jako hlavní partner Giving Tuesday jsme podpořili šíření myšlenky tohoto svátku v České republice a vyhlásili jsme zaměstnanecké granty, kdy sami naši zaměstnanci nominovali projekty v oblasti podpory vzdělávání dětí, které si podle nich zaslouží naši podporu. Z nominovaných projektů vybere nadace tři finalisty. Tyto projekty zaměstnanci podpoří formou firemní sbírky. Sami zaměstnanci Albatros Media navíc mezi nimi zvolí vítěze, který získá plnou podporu Nadace Albatros.

V rámci české části kampaně Giving Tuesday se dnes koná více než sedmdesát charitativních akcí. Zeptali jsme se zástupců několika subjektů, čím a proč…

Silke Horáková,
Albatros Media

Giving Tuesday šíří myšlenku společenské odpovědnosti, která patří k hlavním hodnotám ve společnosti Albatros Media. I proto jsme v letošním roce založili Nadaci Albatros, která podporuje vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí. Do těchto aktivit zapojujeme i naše zaměstnance. Jako hlavní partner Giving Tuesday jsme podpořili šíření myšlenky tohoto svátku v České republice a vyhlásili jsme zaměstnanecké granty, kdy sami naši zaměstnanci nominovali projekty v oblasti podpory vzdělávání dětí, které si podle nich zaslouží naši podporu. Z nominovaných projektů vybere nadace tři finalisty. Tyto projekty zaměstnanci podpoří formou firemní sbírky. Sami zaměstnanci Albatros Media navíc mezi nimi zvolí vítěze, který získá plnou podporu Nadace Albatros.

V rámci české části kampaně Giving Tuesday se dnes koná více než sedmdesát charitativních akcí. Zeptali jsme se zástupců několika subjektů, čím a proč se zapojily jejich společnosti do prvního tuzemského ročníku.

Adriana Dergam,
Vodafone ČR

V letošní Vánoční kampani chceme vyzdvihnout pravý smysl Vánoc − radost z darování. K tomu se přidávají i naši zaměstnanci, pro které nikdy nebylo cizí darovat svůj čas, prostředky nebo se podělit o znalosti. Na Giving Tuesday připravujeme celofiremní finanční sbírku, do které mohou lidé přispět jak finančním obnosem, tak benefitními body, sbírku oblečení pro Českou asociaci paraplegiků (CZEPA), tradiční Pečení pro neziskovky i zapojení dobrovolníků z řad nejvyššího vedení do Dne pro neziskovku. Finance ze sbírek podpoří projekt vybavení spinálních jednotek v ČR moderními technologiemi a další tři organizace pečující o lidi s postižením. Částku vybranou zaměstnanci se Nadace Vodafone zavázala ztrojnásobit.

Lenka Váňová,
Cesta domů

Do Giving Tuesday jsme se zapojili dvěma aktivitami. První je Klub přátel, v rámci kterého mohou lidé podpořit péči o naše pacienty pravidelnou částkou. Druhou možností podpory je koupě dne v kalendáři, protože na každém dni záleží. Rozpočet Cesty domů je poskládán z významné části právě z darů od individuálních i firemních dárců. Jejich podpory si velmi ceníme a můžeme díky ní každý rok uspokojit více zájemců o naše služby. Iniciativu Giving Tuesday vnímáme jako možnost dále rozvíjet a kultivovat vztah s našimi dárci, a proto ji vítáme.

Rostislav Kuneš,
TPA Česká republika

Výsledek našeho podnikání závisí na vzájemné důvěře, porozumění, spolupráci a bezpečí. Není nám lhostejný osud nejen našich klientů, ale všech lidí. Proto poskytujeme finanční, materiální či odbornou pomoc řadě dobročinných a neziskových organizací. Zapojením se do Giving Tuesday chceme podpořit nejen obecně prospěšnou společnost Dlaň životu, ale i tento jedinečný projekt, který se snaží rozšířit povědomí a inspirovat společnost v oblasti dárcovství a dobrovolnictví. Na Giving Tuesday darujeme deset tisíc korun obecně prospěšné společnosti Dlaň životu, která poskytuje sociální služby těhotným ženám a matkám s dětmi v tísni.

Nevidí, a nikomu to nevadí

Na první pohled by na ní člověk nic nepoznal. Pohledná blondýna s modrýma očima už od vchodu zdraví a vede návštěvníky centrálou Komerční banky v pražských Stodůlkách sebejistým krokem. Slepeckou hůl, kterou má v ruce, už tu skoro ani nepoužívá.

"Protože tady už to dobře znám," usmívá se přes rameno a usazuje hosty. Ve skutečnosti je devětadvacetiletá Tereza Moravová téměř nevidomá, její zrak je velmi omezený. "To, co normálně člověk vidí na 60 metrů, já vidím na jeden metr. Všechno musí být mnohonásobně zvětšené a kontrastní, abych rozeznala třeba čísla či symboly. V cizím prostředí se příliš dobře neorientuji," vysvětluje Moravová.

Když se narodila, viděla téměř normálně, byla jen lehce šeroslepá. Před pěti lety se jí ale zrak začal zhoršovat, až se stala téměř nevidomou. Moravová má dvě vysoké školy − na Univerzitě Karlově vystudovala andragogiku a speciální pedagogiku. Se svým…

Na první pohled by na ní člověk nic nepoznal. Pohledná blondýna s modrýma očima už od vchodu zdraví a vede návštěvníky centrálou Komerční banky v pražských Stodůlkách sebejistým krokem. Slepeckou hůl, kterou má v ruce, už tu skoro ani nepoužívá.

"Protože tady už to dobře znám," usmívá se přes rameno a usazuje hosty. Ve skutečnosti je devětadvacetiletá Tereza Moravová téměř nevidomá, její zrak je velmi omezený. "To, co normálně člověk vidí na 60 metrů, já vidím na jeden metr. Všechno musí být mnohonásobně zvětšené a kontrastní, abych rozeznala třeba čísla či symboly. V cizím prostředí se příliš dobře neorientuji," vysvětluje Moravová.

Když se narodila, viděla téměř normálně, byla jen lehce šeroslepá. Před pěti lety se jí ale zrak začal zhoršovat, až se stala téměř nevidomou. Moravová má dvě vysoké školy − na Univerzitě Karlově vystudovala andragogiku a speciální pedagogiku. Se svým handicapem měla ale na pracovním trhu poměrně omezený výběr. Nakonec se rozhodla, že absolvuje stáž v Komerční bance zaměřenou právě na handicapované.

Jak se chovat k postiženým v práci

◼ Nejdůležitější je otevřená komunikace. K podřízenému s postižením je potřeba přistupovat rovnocenně a okamžitě reagovat na věci, které se líbí nebo nelíbí.
◼ Když má handicapovaný individuálně upravenou pracovní dobu nebo náplň práce, je potřeba to sdělit celému týmu a vysvětlit důvody, aby to ostatní pochopili a přijali. Uzavírání dohod typu "víme to jenom my dva" vede k problémům.
◼ Požádejte svého podřízeného či kolegu, aby ostatním vysvětlil, jaký vliv má jeho postižení na danou pozici. Kolegové si musí zvyknout na odlišnosti v komunikaci či bezbariérovost.
◼ V zaškolovacím období je dobré ustanovit "důvěrníka" – kolegu, se kterým může handicapovaný zaměstnanec řešit citlivé věci.
◼ Na rovinu se domluvte s daným člověkem, aby mu pomoc nebyla na obtíž, ale aby mu ani nechyběla.

"Přemýšlela jsem o svojí budoucí práci. Měla jsem v hlavě myšlenku, že bych ráda prosazovala téma zaměstnávání postižených," vzpomíná Moravová. V Komerční bance má nyní na starosti nábor lidí, pracuje v oddělení lidských zdrojů a pomáhá s výběrovými řízeními. Dost často pracuje s životopisy uchazečů, které jí kandidáti posílají e-mailem.

A to je také téměř jediná situace, kdy je zřejmé, že má zrakový handicap. Speciální software, který jí banka pořídila, mnohonásobně zvětšuje písmena na monitoru a Tereze se objevují žlutá na černém podkladu, aby byla co nejvíce kontrastní. "S tímhle softwarem jsem stejně rychlá jako moje kolegyně. Dostávám přiděleno stejně práce jako ostatní," říká Moravová. 

Jediné, v čem se jí dostává speciálního zacházení, je výprava na oběd. "Kolegové mě doprovází, abych nemusela být pořád ve střehu," usmívá se Moravová.

Mladí s postižením jsou už více cenění

Sama se zevrubně věnuje problematice zaměstnávání postižených, a jak říká, lidé s handicapem začínají být na trhu "cenným zbožím". Především s tím, jak podniky začínají nabírat a vyostřuje se boj o talenty. "Situace je určitě lepší než třeba před pěti lety. Firmám nedělá problém se postiženému člověku přizpůsobit, vytvořit mu vhodné pracovní prostředí. V mém případě to znamenalo nakoupit právě speciální software," podotýká Moravová. Dodává však, že problém pro mladé lidi s handicapem je získat po škole praxi. "Udělat si brigádu při studiu je téměř nemožné," krčí rameny.

V současnosti už Komerční banka zaměstnává 74 handicapovaných lidí, kteří zastávají nejrůznější pozice: pokladník, bankovní poradce, poradce pro hypoteční úvěry, obchodní analytik, systémový inženýr, specialista telesales a další.

Víte, že…

průzkum švédské společnosti Universum je největší svého druhu na světě? Letos se ho zúčastnilo 1,3 milionu studentů z více než 2200 špičkových akademických pracovišť v 60 zemích včetně České republiky. Několik tisíc firem tak získává přehled o tom, jak si u studentů stojí.

SAP zaměstnává lidi s autismem

Že lidé s postižením mohou být pro firmu cennou pracovní silou, si uvědomuje například i softwarová společnost SAP. Od loňského roku spustila program na zaměstnávání autistů, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí. Hlavním důvodem bylo využití jejich schopností precizního a exaktního myšlení především v inovacích a vývoji. V zahraničních pobočkách SAP lidé s autismem pracují na pozicích softwarových designérů, testerů, vývojářů nebo grafických designérů. V Praze nyní zaměstnává SAP osm autistů, kteří pracují hlavně na pozicích jako administrátoři, v personálním oddělení a v oblasti náboru a zpracování dat.

"Výborně se také uplatňují v procesu kontroly kvality dat," upozorňuje Andrea Hepnerová, ředitelka pražského byznysového a servisního centra SAP.

Tereza Moravová

Devětadvacetiletá vystudovaná andragožka a speciální pedagožka přišla do Komerční banky, která se tak stala jejím prvním a zatím jediným zaměstnavatelem. Do banky se dostala díky stáži pro handicapované a místo získala na stálo. Jejím úkolem je číst a třídit životopisy uchazečů o práci. Rozdíl mezi jejím a běžným pracovištěm je vidět hlavně na monitoru počítače. Speciální software, který jí banka pořídila, písmena textu zvětšuje až do velikosti poloviny monitoru a zvyšuje jejich kontrast. I v soukromí se zajímá o téma zaměstnávání handicapovaných.

"Všichni zaměstnanci z programu se účastní teambuildingů, oslav narozenin, společných snídaní, výletů i jiných firemních společensky exponovaných aktivit stejně jako ostatní. Takže běžný pozorovatel zvenčí by ani nepoznal rozdíl mezi handicapovaným a nehandicapovaným zaměstnancem. Někteří z kolegů s autismem se dokonce již dobrovolně rozhodli fungovat také jako takzvaný 'buddy' pro nováčky," přibližuje Hepnerová. "Jestli mám vyzdvihnout několik vlastností a schopností, které jsou pro kolegy s autismem typické, jsou to určitě upřímnost, rychlost, smysl pro odpovědnost a smysl pro detail," dodává.

VZP postižené záměrně vyhledává

Do zaměstnávání lidí s handicapem se pustila i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Na začátku bylo potřeba dodržet zákonem stanovený podíl zdravotně postižených zaměstnanců. "V roce 2012 jsme se rozhodli spustit nové programy Handicap a Trainee, které byly úzce propojeny. Na vybrané agendy jsme začali vyhledávat kolegy s postižením," říká mluvčí VZP Oldřich Tichý. Handicap programem prošlo v letech 2013 až 2016 celkem 114 lidí a z toho 22 je dnes v pojišťovně trvale zaměstnaných.

"Účastníky programu směrujeme do útvarů, kde mohou v případě potřeby plnohodnotně nastoupit za zaměstnance v důchodovém věku nebo za nastávající maminky. Zdravotně znevýhodnění kolegové jsou ale samozřejmě přijímáni i v běžných výběrových řízeních, není pravidlem, že prochází vždy programem Handicap," dodává Tichý.

A tak se z původních dvou procent zdravotně postižených zaměstnanců v roce 2012 dostali až na dnešní 3,45 procenta a chtějí dosáhnout až na procenta čtyři.

Jednou z takových zaměstnankyň je ve VZP i čtyřiadvacetiletá Zuzana Grunová. Od dětství má zrakovou vadu a vidí velmi špatně na dálku i na blízko. V jihlavské pobočce VZP dělá administrativní práci, její místo je u informačního pultu, kde klientům pomáhá s obsluhou vyvolávacího systému a směruje je ke specializovaným pracovníkům.

Zuzana Grunová

Je jí 24 let, má středoškolské vzdělání a pochází z Práčů
u Znojma. Kvůli práci na jihlavské pobočce VZP se ale přestěhovala do Olešné u Pelhřimova. Grunová je silně slabozraká, zrak se jí horší od jejích pěti let. Pracuje u informačního pultu, kde klientům pojišťovny radí, které tlačítko zvolit, podle toho, co potřebují řešit. Do VZP se dostala na inzerát, který nabízel pozici postiženému uchazeči. Až na jednu drobnou výjimku se nesetkala se žádnými problémy kvůli svému handicapu. U svého pracoviště má speciální cedulku s krátkým sdělením, že patří do programu Handicap.

"Do VZP jsem se dostala náhodou díky inzerátu, který byl vyvěšen na webových stránkách pracovního úřadu, a tak jsem zkusila napsat," líčí Grunová. "Následně si mě pozvali na pohovor, který vyšel. Můj handicap nebyl problémem, poněvadž se jednalo o stáž pro lidi s postižením, které VZP takto podporuje," dodává Grunová.

Hlavně mluvit na rovinu

Organizace, které pomáhají zdravotně postiženým začlenit se do pracovního života, potvrzují, že situace se v posledních letech lepší. "Zejména velké firmy, které se cíleně snaží o rozmanitost pracovníků, velmi často nabízejí juniorské pozice a pozice na zkrácené úvazky, jež často využívají právě lidi se zdravotním postižením," hodnotí Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP).

"Z naší zkušenosti ovšem těchto míst stále není dostatek. V současné době je v Česku nejnižší nezaměstnanost, ale paradoxně počty nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením hlášených na úřadech práce neklesají stejným tempem jako celková nezaměstnanost zdravých obyvatel," vysvětluje Potměšilová.

Podle jejích zkušeností jsou největší překážkou zejména tajnosti. Tedy když člověk se zdravotním postižením nepřizná na pohovoru, že mu něco dělá problémy, že třeba nemůže zvedat nic nad pět kilogramů. "V provozu už pak těžko může říci kolegovi, že mu nepomůže. To pak vede buď k tomu, že kolegové či nadřízený jeho chování interpretují špatně, nebo ještě hůř, daný člověk bude tak dlouho dělat něco proti svému zdraví, až danou práci přestane zvládat úplně. Prostě je nutné mluvit na rovinu o tom, co potřebují obě strany," podtrhuje Potměšilová.

Největší firmy začnou uvádět, jaký dopad mají na okolí

Poslanci tento měsíc schválili pro velké společnosti novou povinnost. Od roku 2018 bude muset zhruba třicítka největších firem v Česku vydat zprávu o společenské odpovědnosti (CSR), tedy veřejně říct, jaký dopad mělo jejich podnikání v předchozím roce na okolí či co dělají pro své zaměstnance. O tom, jaký dopad bude nová povinnost mít na české podniky, se bavili odborníci i zástupci společností v diskusi, kterou uspořádaly Hospodářské noviny ve spolupráci s poradenskou firmou Deloitte.

Česko novou povinnost, která bude platit v celé EU, zavádí v minimálním rozsahu, jaký žádá Evropská komise. To znamená, že se týká jen zhruba 26 největších firem v této zemi. "Pokud jsou firmy součástí konsolidovaného celku a vydává report jejich mateřská společnost, tak tuto zprávu vydávat lokálně nemusí," upřesňuje Lucie Mádlová z Asociace společenské odpovědnosti.

Do budoucna se regulace zvyšovat nemá. …

Poslanci tento měsíc schválili pro velké společnosti novou povinnost. Od roku 2018 bude muset zhruba třicítka největších firem v Česku vydat zprávu o společenské odpovědnosti (CSR), tedy veřejně říct, jaký dopad mělo jejich podnikání v předchozím roce na okolí či co dělají pro své zaměstnance. O tom, jaký dopad bude nová povinnost mít na české podniky, se bavili odborníci i zástupci společností v diskusi, kterou uspořádaly Hospodářské noviny ve spolupráci s poradenskou firmou Deloitte.

Česko novou povinnost, která bude platit v celé EU, zavádí v minimálním rozsahu, jaký žádá Evropská komise. To znamená, že se týká jen zhruba 26 největších firem v této zemi. "Pokud jsou firmy součástí konsolidovaného celku a vydává report jejich mateřská společnost, tak tuto zprávu vydávat lokálně nemusí," upřesňuje Lucie Mádlová z Asociace společenské odpovědnosti.

Do budoucna se regulace zvyšovat nemá. "Přikláníme se k tomu, aby se povinnost nerozšiřovala, aby to firmy dělaly dobrovolně," říká Hana Šimková z ministerstva průmyslu, pod kterou spadá dopad regulace a společenská odpovědnost podniků. "Spousta firem už takové zprávy v nějaké formě vydává dobrovolně, aby zlepšila vnímání své značky," doplňuje Lenka Neuvirtová z Deloitte.

Ne volba, ale už nutnost, pokud chcete získat mladé lidi

Mladí lidé se při rozhodování, u koho budou pracovat, čím dál víc ohlížejí na image firmy. Nejen kolik si u ní vydělají, ale i co dělá pro své okolí či jaké má hodnoty. A aby se firmám dařilo nové lidi přilákat, je nutné značku budovat tak, že je společensky odpovědná. Shodli se na tom účastníci diskuse Nefinanční reportování a CSR, kterou uspořádaly Hospodářské noviny ve spolupráci s Deloitte Academy.

Společnosti rovněž mají volnost v tom, jakými pravidly se budou při sestavení zprávy řídit. Auditor také bude pouze kontrolovat, zda jsou splněny náležitosti podle zákona, nikoliv zda jsou uvedené údaje pravdivé. "Dnes je společnost on-line a firma si nemůže dovolit v této věci lhát, protože se jí to vždycky negativně vrátí. Obzvlášť když je to velká korporace sledovaná i řadou aktivistů," říká Mádlová.

Jednou z firem, která bude muset povinně každý rok zprávu zveřejnit, je energetická skupina ČEZ. Ta už zhruba 12 let vydává zprávu dobrovolně a novou povinnost nekritizuje. Oceňuje, že zákon nediktuje, jak se má postupovat. "Nové nastavení pravidel v Česku je pro nás přívětivé, dává nám možnost vybrat si, jak tuto zprávu uděláme, čemu budeme věnovat největší pozornost," uvádí Michaela Chaloupková, členka představenstva ČEZ.

S novými pravidly chce ale ČEZ zprávu "zprofesionalizovat". "Dřív jsme si ji dělali podle sebe, teď jsme si řekli, že je třeba jít podle nějaké mezinárodně uznávané metodiky. Nakonec jsme si na to najali poradce, aby nám řekli základní strategii, jak na to," říká Chaloupková. "Pro nás pak bylo nejtěžší posbírat všechna data. I proto si nový způsob zprávy zkoušíme nanečisto dva roky. Ale bez prvotní pomoci poradců bychom se s tím docela trápili," dodává.

Podle Bohdana Soukupa, technického ředitele vodárenské společnosti Veolia, která dobrovolně zprávu vydává několik let, je důležité umět s daty pracovat. "Řadu údajů firma stejně sbírá z jiných důvodů, jen se s nimi musí naučit jinak zacházet, a to chvíli trvá," říká.

Diskutující se shodli na tom, že je lepší vydávat samostatnou zprávu o odpovědnosti než ji komponovat do výroční zprávy. "Můžeme ji na obchodním jednání předat partnerovi a pochlubit se. Je to lepší než ho znudit spoustou účetních čísel a statistik," popisuje Soukup. Podle Chaloupkové oddělením obou zpráv si firma vypracování zprávy o odpovědnosti odloží na dobu, kdy ji nevytěžuje práce na výroční zprávě.

"Už to není volba, zda takovou zprávu vydávat, ale jeden ze základních nástrojů ke zvyšování konkurenceschopnosti. Značka v dnešní době musí být komunikovaná ven jako ta, která jde cestou udržitelného rozvoje," říká Chaloupková. "Některé investiční fondy vyřazují ze svých portfolií akcie firem jen proto, že nejsou příliš šetrné k životnímu prostředí. Lidé jsou ochotni si připlatit za produkt, který byl vyroben šetrně. A i na zaměstnancích vidím, že si svého zaměstnavatele vybírají i podle toho, jak působí navenek," vysvětluje Chaloupková a pokračuje: "Překvapilo mě, kolik uchazečů o práci se ptá, jaké má naše firma hodnoty. To před deseti patnácti lety bylo výjimečné."

Podle Soukupa bude chování firmy k okolí hrát roli například i u veřejných zakázek. "Podle mě to do Česka postupně přichází. V minulosti rozhodovala vesměs nejnižší cena, ale nebude to trvat dlouho a bude posuzováno, jaký jste zaměstnavatel, jak v regionu působíte, jak se dělíte o zisk," míní Soukup.

Zpráva o udržitelnosti je pro podnik reklamou a pomáhá šetřit náklady

Silným důvodem, proč dělat zprávu o společenské odpovědnosti (CSR), je to, že pomáhá zlepšovat image firmy, říká auditorka Lenka Neuvirtová z Deloittu. Zpráva podle ní ale kromě reklamy může pomoct zlepšit hospodaření společnosti. Třeba když podnik řeší, jak produkovat méně odpadu, a tedy lépe využívat materiál.

HN: Co se změní v okamžiku, kdy v Česku začnou platit nová pravidla pro vydávání zpráv o společenské odpovědnosti?

Neočekáváme žádnou velkou skokovou změnu. Podniky, pro které začnou pravidla být závazná, už vesměs nějakou zprávu o udržitelnosti vydávají. Doteď byla úplná volnost, jak si zprávu napsat, nově bude mít právní základ a právě zákonem danou minimální strukturu. Bude tak možné tyto zprávy jednotlivých společností lépe porovnávat.

HN: Kolik je firem, kterých se to bude týkat?

Podle důvodové zprávy k novele zákona o účetnictví, který tuto oblast upravuje, by jich mělo být 26. Ale…

Silným důvodem, proč dělat zprávu o společenské odpovědnosti (CSR), je to, že pomáhá zlepšovat image firmy, říká auditorka Lenka Neuvirtová z Deloittu. Zpráva podle ní ale kromě reklamy může pomoct zlepšit hospodaření společnosti. Třeba když podnik řeší, jak produkovat méně odpadu, a tedy lépe využívat materiál.

HN: Co se změní v okamžiku, kdy v Česku začnou platit nová pravidla pro vydávání zpráv o společenské odpovědnosti?

Neočekáváme žádnou velkou skokovou změnu. Podniky, pro které začnou pravidla být závazná, už vesměs nějakou zprávu o udržitelnosti vydávají. Doteď byla úplná volnost, jak si zprávu napsat, nově bude mít právní základ a právě zákonem danou minimální strukturu. Bude tak možné tyto zprávy jednotlivých společností lépe porovnávat.

HN: Kolik je firem, kterých se to bude týkat?

Podle důvodové zprávy k novele zákona o účetnictví, který tuto oblast upravuje, by jich mělo být 26. Ale podniků, které zprávu o udržitelnosti vydávají, je mnohonásobně víc. V současnosti vidíme zvýšený zájem − firmy chtějí ukázat majitelům, zaměstnancům, zákazníkům i svému okolí, že jsou odpovědnou společností.

Lenka Neuvirtová (39)

Ředitelka v oddělení auditu společnosti Deloitte ČR, kde pracuje od roku 2001. Na starost má aktivity zaměřené na trvale udržitelný rozvoj. Kromě toho vede tým auditních poradenských služeb. Je členkou Komory auditorů České republiky.

HN: Co taková zpráva může přinést firmám?

Například je to dobré pro jejich image. To je silný důvod pro to, dělat zprávu o udržitelnosti. Ale zároveň taková aktivita může mít pozitivní dopad na chod podniku, jeho strategii i hospodaření. Pomáhali jsme jedné energetické společnosti s tím, jak začlenit udržitelný rozvoj do své firemní strategie a nefinančního reportingu. Do toho spadá třeba cíl snížit emise či odpad nebo lepší využití materiálu a tím snížení jeho spotřeby, což se samozřejmě pozitivně odráží rovněž v hospodaření společnosti. V neposlední řadě je pak taková firma vnímána jako inovativní s pozitivním vztahem k zákazníkovi, což jí může otevřít nové obchodní příležitosti.

Dalším zajímavým trendem je, že mladá generace víc než předchozí vnímá, jak se zaměstnavatel prezentuje. Při současné situaci na trhu, kdy je nedostatek zaměstnanců, to může být rozhodujícím prvkem při rozhodování mezi více nabídkami. Mladí chtějí pracovat pro firmu, ve které budou mít pocit, že jejich práce má nějaký smysl.

Navíc je několik soutěží, které se CSR zprávami zabývají. A když společnost v nějaké takové uspěje, přispívá to k šíření jejího dobrého jména. Navíc potenciální obchodní partneři berou tuto nefinanční zprávu jako důležitý prvek obchodních diskusí.

HN: Jaký dopad může mít nová povinnost pro zhruba třicítku firem na ostatní společnosti v zemi?

Největší dopad je v tom, že se o CSR zprávách víc mluví. A to může přimět další společnosti se zamyslet, jestli něco takového pro ně může být užitečné.

HN: Jaký je největší problém při tvorbě nefinanční zprávy?

Klíčové je, jestli aktivity kolem udržitelnosti za své vezme vedení firmy, ten, kdo rozhoduje. Pokud ne, tak to nefunguje a zprávu o udržitelnosti dá podnik dohromady jen stěží, protože to vyžaduje spolupráci různých oddělení napříč společností. Pokud lídři firmy tuto věc podporují, pak je nejtěžší sesbírat data a nastavit první report v souladu s uznávanými standardy, další roky už je to jednodušší. Některé údaje už firmy uvádět musí ve výroční zprávě, například z oblasti životního prostředí a o zaměstnancích.

HN: V minulosti se ve firmách postupně vyčleňovaly personální oddělení či marketing. Budou podobně v budoucnu ve firmách vznikat týmy zabývající se dopadem společnosti na své okolí?

Vypadá to tak. Řada z firem, na které bude mít zákon dopad, ale už má na CSR vyčleněné lidi. V řadě firem funguje filantropie, společnosti čím dál častěji zakládají své nadační fondy. O tom ale udržitelnost není. Nyní nabývá na významu jednak téma životního prostředí a obecně dopadu na své okolí, ale také vztah k zaměstnancům.

Bizoni dělají zdarma PR Klokánkům, zapojili se i české celebrity

Do Klok.Artu jsou zapojeni současní umělci a celebrity, kteří vytvářejí unikátní designy využité na vysoce kvalitním oblečení a módních doplňcích. Aktuálně se projektu účastní například Matěj Ruppert, Pasta Oner nebo Matěj Janák.

Zisk z prodejte těchto předmětů je darován fondu. Bison &Rose pomáhá bez nároku na honorář a zaměstnanci agentury navíc v rámci Klok.Artu vytvořili i vlastní fundraisingovou kampaň. Agentura podporu Klokánků chápe jako dlouhodobý počin, nicméně tento týden se s ní připojila do globálního projektu největší světové PR sítě Burson Marstellers 1 week 4 kids. Jeho účelem je vybrat peníze na charity pracující s dětmi a zvýšit povědomí o nich.

Do Klok.Artu jsou zapojeni současní umělci a celebrity, kteří vytvářejí unikátní designy využité na vysoce kvalitním oblečení a módních doplňcích. Aktuálně se projektu účastní například Matěj Ruppert, Pasta Oner nebo Matěj Janák.

Zisk z prodejte těchto předmětů je darován fondu. Bison &Rose pomáhá bez nároku na honorář a zaměstnanci agentury navíc v rámci Klok.Artu vytvořili i vlastní fundraisingovou kampaň. Agentura podporu Klokánků chápe jako dlouhodobý počin, nicméně tento týden se s ní připojila do globálního projektu největší světové PR sítě Burson Marstellers 1 week 4 kids. Jeho účelem je vybrat peníze na charity pracující s dětmi a zvýšit povědomí o nich.

Naučili Bangladéšany, jak místo kácení pralesa sázet nové stromy. Získali prestižní ekologickou cenu

Téměř 13 tisíc tisíc hektarů deštného lesa se podařilo zachovat a konzervovat na území Bandarbanských vrchů v Bangladéši. Místní organizace Tahzingdong přesvědčila zdejší obyvatele, aby místo kácení a plenění cenných pralesů sázeli v okolí svých vesnic stromy.

Od roku 2009 tamější příroda nejen že už neubývá, ale v posledních letech vzkvétá. Chráněný les nyní představuje pro okolní vesnice zdroj čisté vody, eliminuje erozi a v kombinaci s lidskou aktivitou také omezuje množství oxidu uhličitého v ovzduší.

I díky tomu získala organizace Tahzingdong ocenění za první místo v kategorii Země v prestižní mezinárodní soutěži Energy Globe Award. Slavnostní vyhlášení se konalo na začátku listopadu v marocké Marakéši u příležitosti světové klimatické konference. Mezi šesti nejlepšími projekty soutěže Energy Globe Award nechybí nápady z Evropy, Afriky či Asie. Český zástupce se letos do finále neprobojoval. 

Téměř 13 tisíc tisíc hektarů deštného lesa se podařilo zachovat a konzervovat na území Bandarbanských vrchů v Bangladéši. Místní organizace Tahzingdong přesvědčila zdejší obyvatele, aby místo kácení a plenění cenných pralesů sázeli v okolí svých vesnic stromy.

Od roku 2009 tamější příroda nejen že už neubývá, ale v posledních letech vzkvétá. Chráněný les nyní představuje pro okolní vesnice zdroj čisté vody, eliminuje erozi a v kombinaci s lidskou aktivitou také omezuje množství oxidu uhličitého v ovzduší.

I díky tomu získala organizace Tahzingdong ocenění za první místo v kategorii Země v prestižní mezinárodní soutěži Energy Globe Award. Slavnostní vyhlášení se konalo na začátku listopadu v marocké Marakéši u příležitosti světové klimatické konference. Mezi šesti nejlepšími projekty soutěže Energy Globe Award nechybí nápady z Evropy, Afriky či Asie. Český zástupce se letos do finále neprobojoval. 

Soutěž Energy Globe Award probíhá každoročně ve 177 zemích světa včetně České republiky, kde je jejím iniciátorem a pořadatelem již od roku 2008 energetická společnost E.ON. Ve světovém finále, které se uskutečnilo při příležitosti světové klimatické konference, byli vyhlášeni vítězové v celkem šesti kategoriích: Země, Vzduch, Mládež, Voda, Oheň a nově také ve zvláštní kategorii Ekologické plasty.

Vítězem kategorie Vzduch je rakouský řetězec supermarketů Hofer KG, kterému se po přechodu na ekologické zdroje daří od začátku roku 2016 fungovat v CO2 neutrálním prostředí. Nejlepší projekt kategorie Mládež pak pochází ze Španělska, kde se díky mobilní aplikaci Marnoba snaží identifikovat a odstraňovat zdroje znečištění pocházející z lodí a námořní činnosti.

Letošní novinkou světového finále byla kategorie Ekologické plasty, v níž porota ocenila projekt z Tanzanie. V této africké zemi využívají plastový odpad k výrobě netradičních venkovních plotů, které jsou ekologické a 100% recyklovatelné. Za snahu o restaurování korálových útesů si první místo v kategorii Voda odnesla organizace z Malajsie. V kategorii Oheň byl vybrán projekt mobilních solárních panelů z Německa, jimiž je možné v rozvojových zemích nahradit běžně používané dieselové agregáty.

Hotel si topí a svítí z vlastní energie vyrobené chovem prasat. Ta pak končí hostům na talíři - čtěte ZDE

V České republice probíhá soutěž Energy Globe Award pod názvem E.ON Energy Globe již od roku 2008 a doposud se do ní přihlásilo více než 1 900 projektů. Absolutním vítězem letošního 8. ročníku se stala malá obec Haňovice na Hané, které se daří účelně využívat technologie pro úsporu energií, snižovat své provozní náklady a zároveň vytvářet nová pracovní místa pro své obyvatele.

Soutěž E.ON Energy Globe je nejvýznamnější české ocenění v oblasti ekologie. V rámci soutěže se oceňují projekty a inovativní nápady v oblasti životního prostředí a úspor energií. Řada projektů, které se soutěže zúčastnily, přitom ovlivnila životy stovek tisíc obyvatel České republiky: do iniciativy Ukliďme Česko se zapojují stovky tisíc lidí, ekologické programy Tereza zase každoročně pomáhají vzdělávat přes 90 000 dětí.

Češi hromadně darují jídlo charitě. Čtvrtina národa se v sobotu zapojí do Národní potravinové sbírky

V sobotu bude v mnoha českých obchodech k vidění nevšední situace: lidé budou nakupovat potraviny a balit je do krabic určených pro charitu. Sobota 12. listopadu je totiž den Národní potravinové sbírky, kdy lidé darují nakoupené potraviny těm, kteří je potřebují. 

Zajít do obchodu, nakoupit a odevzdat potraviny do předem připravených krabic plánuje v rámci Národní potravinové sbírky 12. listopadu zhruba čtvrtina Čechů. Polovina Čechů je dokonce ochotna darovat potraviny i několikrát ročně. Vyplývá to z říjnového průzkumu agentury Ipsos. Většina populace také vnímá plýtvání potravinami jako akutní problém. 

Národní potravinová sbírka se letos uskuteční v rekordním počtu 659 obchodů po celém Česku. Organizátoři tak plánují překonat 236 tun potravin, které se vysbíraly v loňském ročníku. „I letos budeme sbírat trvanlivé potraviny ve prospěch těch, kteří jsou na hranici chudoby či za ní. Potraviny poputují neziskovým…

V sobotu bude v mnoha českých obchodech k vidění nevšední situace: lidé budou nakupovat potraviny a balit je do krabic určených pro charitu. Sobota 12. listopadu je totiž den Národní potravinové sbírky, kdy lidé darují nakoupené potraviny těm, kteří je potřebují. 

Zajít do obchodu, nakoupit a odevzdat potraviny do předem připravených krabic plánuje v rámci Národní potravinové sbírky 12. listopadu zhruba čtvrtina Čechů. Polovina Čechů je dokonce ochotna darovat potraviny i několikrát ročně. Vyplývá to z říjnového průzkumu agentury Ipsos. Většina populace také vnímá plýtvání potravinami jako akutní problém. 

Národní potravinová sbírka se letos uskuteční v rekordním počtu 659 obchodů po celém Česku. Organizátoři tak plánují překonat 236 tun potravin, které se vysbíraly v loňském ročníku. „I letos budeme sbírat trvanlivé potraviny ve prospěch těch, kteří jsou na hranici chudoby či za ní. Potraviny poputují neziskovým organizacím a potřebným v místě, kde je lidé darují“, připomíná hlavní princip sbírky Pavlína Kalousová z pořádající organizace Byznys pro společnost. „Těší nás, že se letos plánuje do sbírky zapojit už zhruba čtvrtina Čechů“, dodává. K darování jsou nejvhodnější konzervy všeho druhu, instantní polévky, trvanlivé uzeniny, cukr nebo luštěniny či těstoviny. 

  

Průzkum dále potvrdil, že Národní potravinovou sbírku zná více než polovina české populace. Povědomí o ní stoupá spolu s věkem a vzděláním. Nejvíce ji znají lidé z Prahy (66 %), nejméně pak lidé z Olomouckého kraje (33 %). Ženy jsou přitom oproti mužům ochotnější darovat potraviny a také více vnímají plýtvání potravinami jako alarmující.
 
Speciální výzkum společnosti Ipsos ukázal, že 6 z 10 dotázaných je ochotno kupovat prošlé potraviny za zvýhodněnou cenu. „Nakupování prošlých potravin za zvýhodněnou cenu jsou nejvíce otevření mladí do 29 let. Podle názoru české populace by ale toto zboží mělo být spíše darováno potřebným“, doplňuje Tomáš Macků z agentury Ipsos. A právě i mladí lidé mají největší zájem o informace, které by přispěly k zamezení plýtvání potravinami v domácnosti. K tomuto účelu slouží i webový portál potravinypomahaji.cz.
 
V letošním roce se Národní potravinová sbírka rozrostla o 3 nové partnery – BILLA, Lidl a ROSSMANN. I díky druhému drogistickému řetězci dm drogerie markt se bude letos nově v drogistických obchodech vybírat na základě speciálního letáčku i nepotravinové zboží. Poprvé se také sbírky zúčastní dodavatel papírových krabic Thimm Packaging.

Microsoft nechal své lidi pracovat odkudkoliv a má 90 % spokojených zaměstnanců, zaznělo na konferenci o CSR - čtěte ZDE

V letošním roce eviduje sbírka i zvýšený zájem zapojených organizací a firem, které se rozhodly, že uspořádají Národní potravinovou sbírku mezi zaměstnanci na vlastním pracovišti nebo mezi rodiči. Obvykle se jedná o sběr v týdnu před sbírkou. Patří mezi ně například společnosti Nestlé, Sodexo, Unilever, Ipsos, MŠ U Uranie z Prahy 7, Rodinné a komunitní centrum Paleček z Prahy 3.

Český rozhlas, hlavní mediální partner sbírky, bude mít v budově rozhlasu na Vinohradské třídě v sobotu 12. listopadu také své sběrné místo, otevřené nejen pro zaměstnance, ale i pro širokou veřejnost. Některé firmy také vysílají své zaměstnance jako dobrovolníky do předem vytipovaných obchodů. Dopravním partnerem sbírky je již podruhé společnost Raben Logistics, která se stará o zajištění hladkého průběhu svozu vybraného zboží do potravinových bank a charitativních organizací. V loňském roce tak řidiči Raben ve svém volnu najeli celkem 2 193 km.

O smysluplnosti Národní potravinové sbírky hovoří jednak pomoc v minulých letech a také poděkování paní K., která je na mateřské dovolené a dlouhodobě využívá služeb Armády spásy. „Nebýt této možnosti, bylo by mnohdy pro mě velice těžké vyžít. Když jsem nemusela kupovat všechno jídlo, mohla jsem lépe zabezpečit další potřeby dětí a jsem za to opravdu vděčná.“

Čeští vysokoškoláci chtějí pracovat pro odpovědné firmy. Středeční fórum ukáže, jak CSR postavit a zviditelnit - čtěte ZDE

Rostoucí zájem o sbírku je vidět na číslech. V premiérovém ročníku se zapojilo 50 neziskových organizací ve 111 obchodech z celkem 5 obchodních řetězců. Loni už to bylo 475 obchodů ve všech regionech. Díky darům veřejnosti a firem se vybralo 236 tun potravin, které putovaly sociálně slabým.

K Národní potravinové sbírce se připojily známé osobnosti, které propůjčily svou tvář kampani Neplýtvejme jídlem/Darujme potraviny. Národní potravinovou sbírku organizuje platforma Byznys pro společnost ve spolupráci s Českou federací potravinových bank a Armádou spásy. Na realizaci sbírky se podílí řada neziskových organizací, například jednotlivé pobočky Armády spásy a Charity, azylové domy a podobně.

Microsoft nechal své lidi pracovat odkudkoliv a má 90 % spokojených zaměstnanců, zaznělo na konferenci o CSR

Ještě před 12 lety v Pivovarech Staropramen prostě vzali několik milionů a řekli radnicím okolních měst: Tady jsou peníze, na co by se u vás daly využít? Dnes je situace úplně jiná.

„Sociální odpovědnost je součástí naší firemní kultury, projekty děláme systematicky, dlouhodobě. A hlavně do nich zapojujeme naše zaměstnance, to oni sami je dokonce často řídí. CSR je pro nás velmi podstatná oblast našeho podnikání,“ řekl Petr Kovařík, generální ředitel Pivovarů Staropramen, na středeční konferenci UP! 2016. 

Toto celodenní rozsáhlé fórum, které v pražské La Fabrice uspořádalo vydavatelství Economia (vydavatel Hospodářských novin a iHNed.cz) společně s platformou Byznys pro společnost, se celé věnovalo udržitelnému podnikání. Nabídlo pohled na současné zahraniční i domácí trendy v odpovědném podnikání, včetně konkrétních příkladů z řad velkých i menších firem, panelové diskuse i praktické workshopy.

Ještě před 12 lety v Pivovarech Staropramen prostě vzali několik milionů a řekli radnicím okolních měst: Tady jsou peníze, na co by se u vás daly využít? Dnes je situace úplně jiná.

„Sociální odpovědnost je součástí naší firemní kultury, projekty děláme systematicky, dlouhodobě. A hlavně do nich zapojujeme naše zaměstnance, to oni sami je dokonce často řídí. CSR je pro nás velmi podstatná oblast našeho podnikání,“ řekl Petr Kovařík, generální ředitel Pivovarů Staropramen, na středeční konferenci UP! 2016. 

Toto celodenní rozsáhlé fórum, které v pražské La Fabrice uspořádalo vydavatelství Economia (vydavatel Hospodářských novin a iHNed.cz) společně s platformou Byznys pro společnost, se celé věnovalo udržitelnému podnikání. Nabídlo pohled na současné zahraniční i domácí trendy v odpovědném podnikání, včetně konkrétních příkladů z řad velkých i menších firem, panelové diskuse i praktické workshopy.

Kromě Kovaříka na Fóru UP! 2016 vystoupila i Bernedine Bosová z významné nizozemské platformy CSR Netherlands, Salim Murad, přednášející o migraci na New York University in Prague, nebo Martina Březinová, bývalá generální ředitelka české pobočky Sodexo Pass. O tom, jak mají ukotvené CSR aktivity v jedné z největších českých firem, energetické Skupině ČEZ, promluvila Michaela Chaloupková, ředitelka divize Správa a členka představenstva ČEZ.

„Podařila se nám unikátní věc. Prosadili jsme strategii udržitelného rozvoje i pro takový obrovský polostátní kolos. Dali jsme dohromady koncept udržitelného rozvoje, který je napasovaný na koncept rozvoje ČEZ jako společnosti,“ vysvětlila v jedné z diskusí Chaloupková. Popisovala, jak před týmem zhruba stovky manažerů z celé energetické skupiny prosazovala myšlenku strategie odpovědnosti.

„To, co už dlouhá léta děláme, se nám podařilo zformulovat. Od letošního roku máme jasnou strategii, máme na to speciální tým lidí a budeme ji zveřejňovat i v rámci našeho nefinančního reportingu,“ slíbila Chaloupková.

Ceny Pro Bono & CSR 2016 vyhlášeny, na akci se sešli šéfové soudů i významné právničky - čtěte ZDE

Zajímavý projekt představil na konferenci i Microsoft. Již před 3 lety zahájil změnu firemní kultury, a to hlavně v tom, že zavedl vysokou míru flexibility. „Kromě recepční a podobných pozic vázaných na místo mohou téměř všichni naši zaměstnanci pracovat odkudkoliv,“ popsala na konferenci mluvčí Microsoftu Lenka Čábelová. Podle aktuálních průzkumů má tento softwarevý gigant 90 % spokojených zaměstnanců, přičemž spokojenost se zvedla o 30 % poté, co zavedli flexibilní práci odkudkoliv.

„Ve firmách často chybí důvěra. Vedení si myslí, že když jsou zaměstnanci v kanceláři, odvádějí svoji práci. Problém ovšem často není na straně nejvyššího managementu, práci odkudkoliv se brání hlavně střední management. Myslí si, že když lidé nebudou v kancelářích, tak by je museli hlídat, jestli skutečně pracují,“ podotkla Čábelová. Gabriela Tamchynová, HR ředitelka mediálního domu Economia, upozornila, že zaměstnanci volnost velmi oceňují.

„Z mojí zkušenosti za ta léta, co pracuji v HR, vím, že nejlépe je říct lidem: Pracujte si, odkud chcete, své úkoly a termíny znáte. Hlavně to dělejte tak, aby vás to bavilo. To skutečně vede k motivovanosti zaměstnanců,“ uzavřela Tamchynová.

Vesnice, která svítí a topí energií z odpadu svých farmářů, vyhrála prestižní ekologickou soutěž - čtěte ZDE

Fórum se uskutečnilo i proto, že o témata společenské odpovědnosti se firmy v Česku zajímají stále více. Společnosti, které podnikají odpovědně, mají například mnohem větší šanci přilákat talenty z řad vysokoškoláků. Mladí Češi totiž potřebují pocit, že kromě hromadění zisku dělají v práci něco, co je prospěšné pro společnost nebo pro životní prostředí. Ukazuje se, že čeští vysokoškoláci tenhle požadavek upřednostňují dokonce víc než naprostá většina ostatních národů.

Pocit, že ve své práci „sloužím dobré věci“, chce ve své budoucí práci cítit zhruba polovina českých studentů (51 %). Zjistil to letošní rozsáhlý výzkum švédské společnosti Universum, která se ptala více než 14 tisíc tuzemských vysokoškoláků, kam by chtěli po škole nastoupit a proč. Více než polovina studentů uvedla, že se „ve své profesi budou cítit úspěšně, pokud budou skutečně přispívat k blahobytu společnosti a pomohu učinit svět lepším místem“.

Co dělá firmu odpovědnou

Stále více firem si uvědomuje, že společenská odpovědnost není jen nějaká fráze, ale celkem důležitá podmínka úspěšného byznysu. Mít krédo odpovědné firmy znamená nejen příznivou image u zákazníků, ale například i mnohem větší šanci uspět v boji o talenty z řad studentů. Mladí Češi totiž potřebují mít pocit, že kromě hromadění zisku dělají v práci něco, co je prospěšné pro společnost nebo pro životní prostředí. Ukazuje se, že čeští vysokoškoláci tenhle požadavek upřednostňují dokonce víc než naprostá většina ostatních národů. Pocit, že "sloužím dobré věci" chce ve své budoucí práci cítit zhruba polovina českých studentů (51 %), jak zjistil letošní rozsáhlý výzkum švédské společnosti Universum.

I proto uspořádal mediální dům Economia společně s platformou Byznys pro společnost fórum o udržitelném podnikání UP! 2016, které se koná dnes v budově La Fabrika v pražských Holešovicích. Fórum je příležitostí pro zástupce CSR (Corporate…

Stále více firem si uvědomuje, že společenská odpovědnost není jen nějaká fráze, ale celkem důležitá podmínka úspěšného byznysu. Mít krédo odpovědné firmy znamená nejen příznivou image u zákazníků, ale například i mnohem větší šanci uspět v boji o talenty z řad studentů. Mladí Češi totiž potřebují mít pocit, že kromě hromadění zisku dělají v práci něco, co je prospěšné pro společnost nebo pro životní prostředí. Ukazuje se, že čeští vysokoškoláci tenhle požadavek upřednostňují dokonce víc než naprostá většina ostatních národů. Pocit, že "sloužím dobré věci" chce ve své budoucí práci cítit zhruba polovina českých studentů (51 %), jak zjistil letošní rozsáhlý výzkum švédské společnosti Universum.

I proto uspořádal mediální dům Economia společně s platformou Byznys pro společnost fórum o udržitelném podnikání UP! 2016, které se koná dnes v budově La Fabrika v pražských Holešovicích. Fórum je příležitostí pro zástupce CSR (Corporate Social Responsibility), personalisty a další profesionály seznámit se s aktuálními trendy v oblasti společenské odpovědnosti firem.

Firmy se dozvědí, jak koncipovat jednotlivé CSR projekty, jak sestavit celou CSR strategii nebo jak své aktivity přiblížit médiím a veřejnosti.

1. Dbá o ochranu životního prostředí, ve kterém působí

Firma dlouhodobě a významně investuje do technologií, které dopady její výroby co nejvíce zmírňují. Zároveň investuje do inovací a zelených technologií a podporuje ekologické aktivity ve svém okolí. Například E.ON Česká republika se stal generálním partnerem kampaně Pták roku 2014, za níž stojí Česká společnost ornitologická. Kromě finanční podpory se firma na projektu podílela tvorbou tiskovin, videospotu a aktivní účastí při sčítání hnízd. Podpora druhové rozmanitosti je zase součástí strategie společnosti Veolia. Díky tomu prošlo posouzením Českého svazu ochránců přírody již 18 areálů firmy. Výsledkem jsou desítky nově vysazených stromů a keřů, které nabízejí útočiště ptákům a dalším živočichům.

2. Stará se o potřeby zaměstnanců a o jejich pracovní prostředí

Zaměstnanci odpovědné firmy patří mezi její priority. Snaží se jim zajistit co nejlepší pracovní prostředí, investuje do vybavení pracovišť tak, aby bylo co nejpohodlnější. Například společnost Socialbakers nebo Kentico dovoluje svým lidem vzít si do práce psy, mnoho firem nabízí svým lidem zdarma poradnu pro odvykání kouření a řadu jiných zdravotních benefitů. Firma zaměstnává na zkrácený úvazek, například matky s dětmi. Svým lidem také poskytuje koučink a školení. Například české O2 v projektu Experts as Trainers pomáhá využívat a rozvíjet potenciál všech zaměstnanců − ať v roli interních lektorů, či účastníků. Školení pořádaných v roce 2015 se zúčastnilo 440 zájemců.

3. Podporuje diverzitu mezi svými zaměstnanci

V kancelářích odpovědné firmy sedí také starší lidé nad 60 let, lidé zdravotně nebo mentálně postižení, s různou sexuální orientací či různých ras. Ve vedení takových firem jsou stejnou nebo alespoň přibližně stejnou měrou zastoupeny jak ženy, tak muži a ženy za svou práci pobírají srovnatelný plat jako jejich mužští kolegové. Na LGBT komunitu se zaměřila například společnost Vodafone. Uvědomila si, že benefity, které jsou samozřejmé pro heterosexuální zaměstnance, v případě lesbické či gay orientace vždy neplatí. Firma proto zavedla volný den na uzavření registrovaného partnerství a pět dnů volna při narození dítěte pro partnerku matky. Vodafone aktivně i finančně pomáhá s organizací Prague Pride, pochodu gayů a leseb.

4. Do společensky prospěšných aktivit zapojuje své zaměstnance

Ať už jsou to charitativní vánoční trhy v sídlech firem, zaměstnanecké sbírky či celofiremní charitativní běhy, odpovědná firma své CSR aktivity nenechává za zavřenými dveřmi kanceláře vedení, ale co nejvíce do nich zapojuje své zaměstnance. Díky tomu se daří nejen vybrat více prostředků, ale o akci se dozví mnohem více lidí. Nechává své zaměstnance, aby se v pracovním čase věnovali neziskové, sociálně prospěšné činnosti, třeba aby pomáhali neziskovkám nebo sbírali odpadky v krajině. Například zaměstnanci počítačové společnosti IBM pomáhají romským studentům uspět ve studiu nebo pro dívky připravují letní IT tábor. Díky programu Rok jinak Nadace Vodafone mohou experti až rok pomáhat neziskovým organizacím.

5. Ctí principy oběhové ekonomiky, s odpadem zachází chytře

Firma se snaží co nejméně spotřebovávat a co nejméně vyhazovat. Pokud jí při výrobě vzniká odpad, místo aby jej nechala odvézt svozovou firmou, snaží se pro něj najít další uplatnění. Například česká firma Ciur z Brandýsa nad Labem recykluje papír a využívá ho na foukanou izolaci. Z použitého papíru dokonce vyrábí umělý sníh pro filmový průmysl. Firmy, které ctí principy oběhového hospodářství, vyrábějí produkty co nejkvalitněji, aby zákazníkovi vydržely co nejdéle. Zásilky zákazníkům balí do recyklovaných kartonů, na obaly pro své výrobky se snaží spotřebovat co nejméně papíru. Případně ze svých vlastních odpadů z výroby nechají vyrobit upomínkové předměty pro zákazníky.

6. Má zpracovanou CSR strategii, zajímá se o to, s kým obchoduje

Především středně velké a velké odpovědné firmy mají zpracovanou a přesně formulovanou CSR strategii, kterou dlouhodobě dodržují. Firma v ní stanovuje, v jaké oblasti CSR aktivit se hodlá zasadit a klást na ni důraz. Firma si určí, v jakém rozmezí chce finančně podporovat charitu, jaké akce chystá v rámci firemního dobrovolnictví, případně jak se chce zasadit o diverzitu na pracovišti. Ukotví si také vztahy ve svém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Tedy podporuje spolupráci s těmi dodavateli, případně odběrateli, kteří ctí zásady odpovědného podnikání. Naopak nenavazuje spolupráci s firmami, jejichž podnikání jde proti těmto zásadám.

Čeští vysokoškoláci chtějí pracovat pro odpovědné firmy. Středeční fórum ukáže, jak CSR postavit a zviditelnit

Firmy, které podnikají odpovědně, mají mnohem větší šanci přilákat talenty z řad vysokoškoláků. Mladí Češi potřebují pocit, že kromě hromadění zisku dělají v práci něco, co je prospěšné pro společnost nebo pro životní prostředí. Ukazuje se, že čeští vysokoškoláci tenhle požadavek upřednostňují dokonce víc než naprostá většina ostatních národů.

Pocit, že ve své práci „sloužím dobré věci“ chce ve své budoucí práci cítit zhruba polovina českých studentů (51 %). Zjistil to letošní rozsáhlý výzkum švédské společnosti Universum, která se ptala více než 14 tisíc tuzemských vysokoškoláků, kam by chtěli po práci nastoupit a proč. Více než polovina studentů uvedla, že se „ve své profesi budou cítit úspěšně, pokud budou skutečně přispívat k blahobytu společnosti a pomohu učinit svět lepším místem“.

Šlo dokonce o druhý nejžádanější kariérní cíl, tento požadavek byl pro studenty…

Firmy, které podnikají odpovědně, mají mnohem větší šanci přilákat talenty z řad vysokoškoláků. Mladí Češi potřebují pocit, že kromě hromadění zisku dělají v práci něco, co je prospěšné pro společnost nebo pro životní prostředí. Ukazuje se, že čeští vysokoškoláci tenhle požadavek upřednostňují dokonce víc než naprostá většina ostatních národů.

Pocit, že ve své práci „sloužím dobré věci“ chce ve své budoucí práci cítit zhruba polovina českých studentů (51 %). Zjistil to letošní rozsáhlý výzkum švédské společnosti Universum, která se ptala více než 14 tisíc tuzemských vysokoškoláků, kam by chtěli po práci nastoupit a proč. Více než polovina studentů uvedla, že se „ve své profesi budou cítit úspěšně, pokud budou skutečně přispívat k blahobytu společnosti a pomohu učinit svět lepším místem“.

Šlo dokonce o druhý nejžádanější kariérní cíl, tento požadavek byl pro studenty důležitější než například řídit lidi nebo mít mezinárodní kariéru.

Že se mladí lidé velmi zajímají o společensky odpovědné podnikání vyplývá i z letošního průzkumu iniciativy Global Compact patřící pod OSN, jehož se zúčastnilo 1800 studentů z různých zemí světa. Téměř polovina z nich si myslí, že je škola nevzdělává v odpovědnosti dostatečně.

Když se průzkum dotázal studentů na jejich budoucnost, 92 procent z nich řeklo, že jim záleží na tom, aby pracovali pro sociálně a ekologicky odpovědnou firmu. Dokonce by byli schopni tomu obětovat i výši svého výdělku. Obdobný průzkum dělala tato iniciativa i v letech 2012 a 2014. Z porovnání s tím letošním je zřejmé, že se studenti o témata udržitelnosti zajímají stále více.

Ceny za férové podnikání si odnesly KPMG a chovatel krůt ZOD Brniště. Porota ocenila i Sanofi či Veolii - čtěte ZDE

A i firmy si dobře uvědomují, že pro svou image a budování jména značky je společenská odpovědnost v podnikání (CSR) stále důležitějším tématem. Majitelé malých, středně velkých i velkých podniků se zajímají o to, jak svou společenskou odpovědnost prezentovat před veřejností.

I proto uspořádalo vydavatelství Economia společně s platformou Byznys pro společnost fórum o udržitelném podnikání UP! 2016, které se bude konat ve středu 9. listopadu v budově La Fabrika v pražských Holešovicích. Fórum je příležitostí pro CSR, HR a další profesionály seznámit se s aktuálními trendy v oblasti společenské odpovědnosti firem.

Mezi tématy, která se budou diskutovat na panelech, jsou jednotlivé CSR projekty a nadšenectví až po budování profesionální CSR strategie, včetně doporučení, jak vše promítnout do řízení firem nebo jak pracovat s tématem odpovědnosti vůči zaměstnancům. Odpovědné podnikání je také provázáno s oblastí HR, diverzity a inkluze, což zejména v současné situaci na trhu práce hraje významnou roli. Program Fóra se dotkne i udržitelného podnikání či cirkulární ekonomiky.

Firemní nadace v Česku rozdaly skoro půl miliardy. Nyní startuje přihlašování do žebříčku firemních nadací - čtěte ZDE

V programu mimo jiné vystoupí: Bernedine Bosová ze CSR Netherlands, Hannah Shanksová – Business in the Community UK, expertka na CSR a firemní dobrovolnictví, Salim Murad - přední odborník na diverzitu z New York University Prague, Michaela Chaloupková – členka představenstva Skupiny ČEZ a Petr Kovařík - generální ředitel Staropramenu představí roli a význam leadershipu v rozvoji CSR.
 
Praktickou část Fóra budou tvořit moderované panelové diskuse a dva workshopy. První bude zaměřený na hledání identity odpovědnosti a zodpoví otázky jak komunikovat odpovědnost a jak CSR a odpovědná témata „dostat do hlav novinářů. Druhý workshop představí zkušenosti a dobrou praxi firemního dobrovolnictví a přiblíží aktuální trendy dobrovolnictví V Česku i v zahraničí.

Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

čas od času se stane, že někdo udělá něco slušného nebo čestného, aniž by z toho měl prospěch. Jen tak, pro dobrý pocit, že to tak má být. Třeba ve sportu. Tenista přizná, že jím zahraný míček byl v autu, volejbalista nezapře dotek sítě nebo fotbalista gól rukou, když "to" rozhodčí nevidí. Takové fair play, čestné jednání, naštěstí nezůstává výsadou sportu, ale prostupuje i jinou sférou lidského konání, kde také často o výsledku spolurozhoduje síla a tah na bránu − byznysem.

Férovost v podnikání k sobě přitahuje i další "ušlechtilé" postoje, jakými jsou třeba odpovědnost nebo udržitelnost. A tak třeba poradenské společnosti nabízí bezplatnou právní pomoc neziskovým organizacím a lidem v těžké životní situaci, kteří si právníka nemohou dovolit. Jinde dbají o princip rovných příležitostí, a tak umožňují lidem práci z domova, na částečný úvazek nebo podporují…

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

čas od času se stane, že někdo udělá něco slušného nebo čestného, aniž by z toho měl prospěch. Jen tak, pro dobrý pocit, že to tak má být. Třeba ve sportu. Tenista přizná, že jím zahraný míček byl v autu, volejbalista nezapře dotek sítě nebo fotbalista gól rukou, když "to" rozhodčí nevidí. Takové fair play, čestné jednání, naštěstí nezůstává výsadou sportu, ale prostupuje i jinou sférou lidského konání, kde také často o výsledku spolurozhoduje síla a tah na bránu − byznysem.

Férovost v podnikání k sobě přitahuje i další "ušlechtilé" postoje, jakými jsou třeba odpovědnost nebo udržitelnost. A tak třeba poradenské společnosti nabízí bezplatnou právní pomoc neziskovým organizacím a lidem v těžké životní situaci, kteří si právníka nemohou dovolit. Jinde dbají o princip rovných příležitostí, a tak umožňují lidem práci z domova, na částečný úvazek nebo podporují pracující rodiče. Myslí na životní prostředí a snaží se snižovat spotřebu papíru, produkci odpadu či emise v důsledku služebních cest.

Společensky odpovědné firmy získávají snáze dlouhodobou důvěru zaměstnanců, zákazníků i veřejnosti. Mají lepší přístup ke kapitálu a promyšlená strategie jim umožňuje inovace a růst. A právě takové firmy a jejich nejrůznější projekty sleduje cena TOP Odpovědná firma platformy Byznys pro společnost. Oceňuje firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují rozvoji společnosti, snižování dopadu na životní prostředí a přinášejí inovativní řešení. Kompletní výsledky najdete v článku Výsledky TOP Odpovědná firma 2016.

Pozoruhodný je příběh stavební firmy Hochtief, která staví lávky a mosty přes řeky v chudých afrických zemích. KPMG zase pořádá kurzy sociálního podnikání pro studenty, organizuje dobrovolnické dny a zasazuje se o transparentní podnikání. Anebo každý měsíc promítá zaměstnancům a jejich blízkým dokumentární film týkající se celospolečenského nebo environmentálního problému. Více se dočtete v rozhovoru Jany Niedermeierové v článku Učíme neziskovky fungovat efektivněji.

Přeji vám dobré čtení.

Stavějí mosty, běhají pro postižené. CSR projekty se zpestřují

Hochtief
Staví mosty v afrických zemích. Nechává jim i své know-how

Mnohé africké děti se každé ráno při cestě do školy brodí přes řeky a potoky po kluzkých kamenech nebo přelézají polorozpadlé lávky. Nejenže je to zdržuje v cestě, ale riskují tím i své životy.

L'Oréal

Růžová bublina pomáhá

◼ Kosmetická firma L'Oréal si vybrala onkologicky nemocné děti, kterým pomáhá prostřednictvím Nadačního fondu Pink Bubble (růžová bublina). Pro pacienty pořádá jednou v roce celodenní program v rámci L'Oréal Citizen Day, což je dobrovolnický program pro zaměstnance. Mimo jiné předala nadačnímu fondu a nemocným dětem mnoho dárků a uspořádala pro ně zábavní a vzdělávací aktivity.
◼ Nadační fond Pink Bubble vznikl v roce 2012 a název je inspirovaný takzvanou meditací růžové bubliny. "Ta říká, že když má člověk velké přání, stačí prý si představit svůj sen tak, jako by byl už splněný. Potom je…

Hochtief
Staví mosty v afrických zemích. Nechává jim i své know-how

Mnohé africké děti se každé ráno při cestě do školy brodí přes řeky a potoky po kluzkých kamenech nebo přelézají polorozpadlé lávky. Nejenže je to zdržuje v cestě, ale riskují tím i své životy.

L'Oréal

Růžová bublina pomáhá

◼ Kosmetická firma L'Oréal si vybrala onkologicky nemocné děti, kterým pomáhá prostřednictvím Nadačního fondu Pink Bubble (růžová bublina). Pro pacienty pořádá jednou v roce celodenní program v rámci L'Oréal Citizen Day, což je dobrovolnický program pro zaměstnance. Mimo jiné předala nadačnímu fondu a nemocným dětem mnoho dárků a uspořádala pro ně zábavní a vzdělávací aktivity.
◼ Nadační fond Pink Bubble vznikl v roce 2012 a název je inspirovaný takzvanou meditací růžové bubliny. "Ta říká, že když má člověk velké přání, stačí prý si představit svůj sen tak, jako by byl už splněný. Potom je třeba ,zabalit' tuto představu do pomyslné růžové bubliny a odeslat ji do vesmíru. Až nastane správná chvíle, bublina se prý vrátí i se splněným snem," říká ředitelka fondu Martina Šmuková. Dodává, že pacienty dokáže povzbudit, když se mohou na něco těšit, mít představu, že se přání vyplní.
◼ Fondu se už podařilo rozdělit mladým lidem s rakovinou přibližně pět milionů korun. Ať už v podobě splněných přání, nebo formou terapeutické zahrady, kterou fond vybudoval v pražské Fakultní nemocnici v Motole.

Stavební firma Hochtief se rozhodla, že Afričanům cestu ulehčí. Už čtvrtým rokem spolupracuje s neziskovou organizací Bridges to Prosperity (B2P), která staví lávky a mosty přes potoky a řeky v chudých afrických státech. Každý rok tak za společnost vyráží mezinárodní desetičlenný tým do středoafrické Rwandy stavět bezpečné přechody řek tam, kde je místní lidé překonávají po kamenech nebo spadlých stromech.

Organizace B2P vytipuje oblast a koncern Hochtief ve spolupráci s místními pobočkami vybere tým zaměstnanců a zaplatí veškeré náklady. Český Hochtief se přidal vloni. Jedním z dobrovolníků, kteří do Rwandy vyrazili stavět, byl i osmadvacetiletý Matěj Bůžek, který má ve společnosti na starosti dopravní stavby na dálnici D3.

"O Rwandě jsem se dozvěděl z našeho firemního časopisu. Vyplnil jsem přihlášku, poslal motivační dopis a pak mě vybrali do desetičlenného mezinárodního týmu," říká Bůžek.

Africké děti bavily omalovánky

Těsně před odletem se v něm mísily adrenalin a nejistota z toho, co ho v Africe potká. "Ten pocit bych přirovnal k adrenalinovému sportu. Něco jako když jedete rychle na lyžích a užíváte si to, ale víte, že když uděláte chybu, nemusí to dobře dopadnout," popisuje Bůžek. Ve Rwandě strávil celkem 16 dní. Vstávalo se okolo šesté ráno a na stavbu se odjíždělo před sedmou hodinou.

Tým pracoval zhruba do pěti do odpoledne, od pondělí do soboty. "Po příjezdu na místo ubytování jsme hráli s místními dětmi různé hry a sportovali. Například fotografie z polaroidu nebo nafukovací balonky pro ně byly ohromný hit.

Milovaly také fotbalové míče, fotbalové dresy nebo omalovánky," vzpomíná Bůžek. Často si také povídali s místními o české a africké kultuře.

Staví se bez těžké techniky Přínos projektu mostů ve Rwandě není jen v tom, že vznikne lávka. Především tam zůstávají desítky proškolených místních lidí s expertizou na stavbu podobných projektů. Foto: Philipp Weber

Na stavbě mostu dělali prý všichni všechno. "Jeden den člověk pracoval na zásypech, další den třeba na mostovce. Jednotlivé úkoly jsme si v našem týmu točili mezi sebou. Všechny práce ale probíhaly bez pomoci mechanizace," upozorňuje Bůžek, který bydlel zhruba kilometr od místa stavby v pokoji po třech lidech, kde jediným vybavením byly postele a moskytiéry.

"Obyvatelé vesnice, kde jsme bydleli, věděli, proč tam jsme, a také jsme jim dávali práci. Takže v naší vesnici nás vítali a brali velmi vřele. Když jsme vyjeli mimo, většina lidí mi přišla neutrální, ale také jsem měl občas pocit, že se na nás místní dívají ve smyslu ,odjeďte, nechceme vaši pomoc'. Každopádně všude, kde jsme byli, nás provázely všudypřítomné mávající děti," popisuje Bůžek.

Přínos projektu mostů ve Rwandě není jen v tom, že vznikne lávka. Především tam zůstávají desítky proškolených místních lidí s expertizou na stavbu a design podobných projektů. Jinými slovy, zůstává tam know-how, jak mosty stavět, a to je pro Afričany velmi cenné. Proto bude Hochtief v projektu pokračovat i v dalších letech.

Na stavbě mostu dělali prý všichni všechno. „Jeden den člověk pracoval na zásypech, další den třeba na mostovce," říká Matěj Bůžek. Foto: Philipp Weber Nadace ČEZ

Lidé pomáhají pohybem

◼ Se zajímavým nápadem, jak přimět Čechy sportovat a ještě tím přispět na dobrou věc, přišla také Skupina ČEZ. Vyvinula aplikaci pro chytré telefony EPP Pomáhej pohybem, kterou si může kdokoliv stáhnout do svého telefonu. "Prostě se přihlásíte, zadáte výšku, hmotnost, pohlaví a věk, údaje, které jsou nutné ke správnému měření, a můžete vyběhnout," popisuje Adriana Semorádová, koordinátorka projektů Nadace ČEZ.
◼ Každý kilometr, který lidé uběhnou, ujedou na kole, na lyžích nebo třeba odbruslí, přetaví aplikace do bodů, jimiž přispívají na projekt vybraný z nabídky přímo v aplikaci. "Nepřispíváte tak penězi, ale vlastním potem: čím víc si dáte do těla, tím víc získáte pro projekt bodů. V momentě, kdy s ostatními sportovci bodovou hranici naplníte, přispěje Nadace ČEZ předem stanovenou částkou," dodává Semorádová. Aplikace zároveň funguje jako standardní sports tracker, takže dobrovolníci mají pořád po ruce statistiku svých aktivit. Přehled o uběhnutých či ujetých kilometrech, o době trvání aktivity, tempu, spálených kaloriích a nasbíraných bodech se pak zobrazuje na displeji přímo během sportování.
◼ Aplikace EPP Pomáhej pohybem funguje od loňského roku a stáhlo si ji přes 234 tisíc lidí. Podpořeno bylo díky ní už 368 projektů za více než 26 milionů korun, mezi nimi například pomoc autistům, seniorům, vybavení knihovny, rekonstrukce dětských hřišť nebo pomoc zvířecím útulkům.

Birell

Brána Nezastavitelných

◼ Potkala je vážná nemoc nebo těžký úraz. Přesto se nevzdali a navzdory handicapu chtějí sportovat. Řeč je o projektu Nezastavitelní, celkem osmi českých a třech slovenských handicapovaných. Vybrala je odborná komise v čele se známým paralympionikem Jiřím Ježkem. Handicapovaní se tak dočkají vysněných pomůcek, jako jsou handbiky, tedy kola poháněná rukama, monoski, na nichž se dá lyžovat jen s jednou nohou, nebo třeba sledge běžky, tedy běžky se sedátkem.
◼ Projekt Nezastavitelní značky Birell navazuje na dvě úspěšné kampaně s názvem Birell jízda, díky kterým získalo 14 handicapovaných kola a handbiky za více než milion korun. Akce spočívá v tom, že kdokoliv z veřejnosti může projít nebo projet velkou nafukovací bránou s logem projektu. Za každý průchod bránou posílá Birell na konto Nezastavitelní pět korun. Brána stála po celém Česku a Slovensku na místech, kde lidé tráví volný čas, například na stezkách nebo sportovištích. Celkem se už podařilo vybrat téměř milion korun. Do Nezastavitelných se tak může zapojit každý, kdo chce pohybem pomoci handicapovaným, aby se vrátili do aktivního života.
◼ "Chceme motivovat lidi, aby svůj volný čas trávili aktivně. Každý, kdo se vydal k bráně Nezastavitelných, pomohl hned dvakrát. Jednak sobě tím, že sportuje, a také 11 Nezastavitelným, kteří neměli v životě takové štěstí," říká manažerka značky Birell Veronika Hořáková.

Neobyčejná role "obyčejného" družstva

Na kraji obce Brniště na Českolipsku stojí moderní budova, obklopená opečovávanou zelení, vlastní zahradou a deseti dřevěnými plastikami. Ekocentrum, jak tento dům zemědělci z podniku ZOD Brniště pojmenovali, má za úkol nejen vzdělávat děti i dospělé a kultivovat jejich vztah ke krajině a půdě. Slouží rovněž jako relaxační středisko, galerie nebo mateřský klub a každoročně také pořádá mnoho akcí pro širokou veřejnost jak z řad místních obyvatel, tak i návštěvníků kraje.

ZOD Brniště obhospodařuje více než dva a půl tisíce hektarů půdy a chová stovky kusů skotu a statisíce krůt. Současní většinoví akcionáři Petr Kubíček a Peter Sklenár přišli do družstva v roce 2008. Oba si uvědomovali, že by měli svůj mikroregion Podralsko nejen využívat, ale také se snažit mu vracet něco zpět. A tak se v hned v témže roce zrodila kromě finančních plánů i strategie společenské odpovědnosti. "Ještě v listopadu roku 2008 jsme založili Podralský…

Na kraji obce Brniště na Českolipsku stojí moderní budova, obklopená opečovávanou zelení, vlastní zahradou a deseti dřevěnými plastikami. Ekocentrum, jak tento dům zemědělci z podniku ZOD Brniště pojmenovali, má za úkol nejen vzdělávat děti i dospělé a kultivovat jejich vztah ke krajině a půdě. Slouží rovněž jako relaxační středisko, galerie nebo mateřský klub a každoročně také pořádá mnoho akcí pro širokou veřejnost jak z řad místních obyvatel, tak i návštěvníků kraje.

ZOD Brniště obhospodařuje více než dva a půl tisíce hektarů půdy a chová stovky kusů skotu a statisíce krůt. Současní většinoví akcionáři Petr Kubíček a Peter Sklenár přišli do družstva v roce 2008. Oba si uvědomovali, že by měli svůj mikroregion Podralsko nejen využívat, ale také se snažit mu vracet něco zpět. A tak se v hned v témže roce zrodila kromě finančních plánů i strategie společenské odpovědnosti. "Ještě v listopadu roku 2008 jsme založili Podralský nadační fond ZOD. Základní vizí bylo podporovat tento region, i když jsem v té době ještě neuměl přesně definovat, jak by pomoc měla vypadat. Jen jsem věděl, že chceme něco dělat," vzpomíná Petr Kubíček.

Začaly vznikat malé projekty, které však byly pro Podralsko přínosné. Fond podporoval nejrůznější lokální spolky, pořádal akce pro místní i přespolní veřejnost, finančně pomáhal lidem, které postihla povodeň, a přispěl i na rekonstrukci kaple sv. Floriána v nedalekém Náhlově. Formální stvrzení toho, že fond a jeho aktivity mají opravdu smysl, přišlo v roce 2011, kdy ZOD získalo dvě ocenění za společenskou odpovědnost. Od této doby začal fond pracovat trochu jinak. Kromě jednorázových akcí postupně vznikaly i dlouhodobé projekty a zrodila se tehdy rovněž myšlenka na výstavbu Ekocentra jako víceúčelové budovy pro veřejnost. A jak si v ZOD řekli, tak udělali.

Neobyčejná role "obyčejného" družstva

<< první < předchozí | další > poslední >>
Pohled na kostel svatého Mikuláše od jedné ze zastávek naučné Stezky hastrmanů.
Pohled na kostel svatého Mikuláše od jedné ze zastávek naučné Stezky hastrmanů.


Pohled na kostel svatého Mikuláše od jedné ze zastávek naučné Stezky hastrmanů.
Společenský sál slouží dospělým i dětem. Konají se zde přednášky pro žáky základních škol, výstavy či relaxační večery.
Ředitel Ekocentra Tomáš Vilím se skleněnou duší jedné z dřevěných plastik.   Celkem nalezeno: 2.
   Zobrazuji: 1 - 1. Další>    Konec>> Ekocentrum jako místo setkávání

Ekocentrum vyrostlo před čtyřmi lety na místě, kde do té doby stála stará zchátralá administrativní budova bývalého družstva. Jde o středně velký jednopodlažní dům, ve kterém je kromě několika administrativních místností všechno stavěno pro veřejnost. Jeho dominantou je místnost sloužící jako herna pro děti, ale také jako prostor pro stálou výstavu. Návštěvníci se zde mohou dozvědět nejen místní reálie a něco z historie kraje, ale také interaktivním způsobem získají informace o zemědělství a o tom, čím vším se zabývá brnišťské družstvo.

"Je to paradox, ale mnohé děti, a to i děti z okolních vesnic, nevědí, co to zemědělství je. Nikdy neviděly krávu a nevědí, kde se vzaly potraviny, které mají doma na stole," říká ředitel Ekocentra Tomáš Vilím. Kromě prostoru s expozicí se v domě nachází i společenský sál, vybavený pro výuku a zábavu. Centrum zde pořádá přednášky s ekologickou či agrární tematikou pro školy, výstavy, relaxační večery, dílny a různé rukodělné kurzy, ale třeba i lekce jógy. Fungují tu také dva stálé kroužky a tzv. Baby klub, který je otevřený dvakrát v týdnu a slouží jako místo setkávání maminek a dětí z blízkého okolí.

ZOD Brniště

◼ Firma je známá především jako největší chovatel krůt a krocanů v Česku, kromě nich chová i holštýnský černostrakatý skot. Klíčovou součástí podnikání je také rostlinná výroba zaměřená na produkci tržních plodin a vlastních krmiv. Celkově družstvo obdělává 2300 ha zemědělské půdy, na níž pěstuje pšenici, ječmen, žito či řepku.

◼ Vedle zemědělské prvovýroby rozšiřuje ZOD Brniště své aktivity do oblasti zpracování krůtího i kuřecího masa, velkoobchodu a maloobchodu převážně s drůbežím masem a masnými specialitami. Zpracování masa a obchodní činnost jsou soustředěny do dceřiné společnosti Prominent CZ, která má 15 svých prodejen po celé republice.

◼ ZOD Brniště zaměstnává zhruba 140 lidí a jeho obrat dosáhl v roce 2015 půl miliardy korun.

Kromě těchto "interiérových" aktivit organizuje nadační fond rovněž spoustu akcí pod širým nebem. Z původně jednorázových nápadů se postupně stala tradice, takže letos se konal už pátý ročník dožínek s průvodem zemědělské techniky nebo třetí ročník půlmaratonu, kde startovalo téměř pět set běžců. Loni také odstartovala tradice svatomartinského jarmarku a krůtích hodů v prostoru před Ekocentrem. Fond dále vybudoval naučnou Stezku hastrmanů, vedoucí přes zajímavá místa v okolí, a zhruba 30 kilometrů dlouhou jezdeckou trasu. Po ní se lidé mohou projet jak na vlastním, tak na půjčeném koni.

Fond učí a zároveň výuku podporuje

Součástí areálu Ekocentra je také výuková zahrada, na níž nyní kromě všemožných rostlin vyrůstá ze země i deset dřevěných soch, vytvořených českými a německými řezbáři. Plastiky symbolizují slunce, zemi i zvířata a budou součástí tematicky rozdělených okruhů v zahradě. Postupně se tak realizuje vize, která bude mít ve finální podobě velký výukový a zastřešený altán, cestičky, osvětlení i vodní prvky a vlastní studnu.

Zatím je v zahradě, která byla ještě před nedávnem zcela zarostlým brownfieldem, několik záhonů se zeleninou a bylinkami, nově vysazené stromky, houbová zahrádka a dřevěná cesta, vedoucí až na obecní pozemek, kterému se říká Lesní zátiší. A neříká se mu tak pro nic za nic. Jde o malebný kout, který je zčásti obklopený lesem a zčásti je odtud výhled do kopcovité krajiny Lužických hor, v němž se pořádají jak obecní akce, tak i podniky Ekocentra.

Příhodný reliéf tohoto zákoutí dal vzniknout přírodnímu amfiteátru, kde se hraje divadlo, pořádají koncerty a vrcholí v něm i dožínky. Nedaleký travnatý plac je zase vhodný pro pořádání jurtových táborů pro děti, a to nejen z regionu, ale i nedalekého německého Neukirchu, s nímž fond spolupracuje. Když tábor skončí a děti zase odjedou domů, získají jurty nové nájemníky. Začne totiž festival, který má každý rok trochu jiný ústřední motiv, vždy se však nějakým způsobem dotýká přírody. A lokální i republikové organizace, jež se festivalu účastní, mají ve stanech například přednášky.

Kromě všech těchto kulturních akcí, majících lidem zpříjemnit život, má nadace ještě jeden cíl. Přitáhnout k zemědělství mladé lidi. Proto spolupracuje se Střední školou hospodářskou a lesnickou ve Frýdlantu, kde podporuje maturitní obory zemědělec-farmář a agropodnikání. Studentům dává stipendium ve výši pět set korun měsíčně a následně i prospěchové odměny. Navíc nabízí i studentské praxe, stáže a pracovní uplatnění v ZOD Brniště. V současné době se domlouvá obdobná spolupráce i s odborným učilištěm v České Lípě.

Budoucnost patří řemeslům

Podralský fond má také mnoho plánů do budoucna. S Tomášem Vilímem jsme postupně prošli část Brniště a viděli místa, kde fond počítá s brzkou realizací už vypracovaných i teprve načrtnutých projektů. Připravuje se výstavba cyklostezky, která by vedla cyklisty přírodou mimo hlavní silnici a propojovala zajímavá místa v okolí jak na české, tak německé straně.

Během pár let by mělo také začít v přibližně tři sta let starém statku fungovat malé komunitní středisko s expozicí řemesel a hospodářstvím, jež fond buduje jako protipól velkému zemědělskému podniku. Návštěvníci by měli mít možnost se seznámit s farmařením na malém prostoru, péčí o domácí zvířata, pěstováním zeleniny nebo včelařením. Rozsáhlá rekonstrukce objektu počítá rovněž s kavárnou, kde by se mělo prodávat občerstvení z lokálních surovin.

V plánu je také vytvoření arboreta a projekt Mlýn a mlýn. Název odkazuje ke dvěma mlýnům, které se v Brništi nacházejí. Jeden z nich je funkční, ZOD v něm suší a čistí obilí, druhý je zchátralý a opuštěný.

"Rádi bychom z něj udělali středisko řemesel a stálé tržiště místních výrobků. Zatím je to jenom představa, ale snad se nám podaří ji uskutečnit. Opět by mělo jít o to, aby lidé viděli kontrast velko- a malovýroby," říká s nadšením Tomáš Vilím. Další nápady jsou zatím pouze v hlavách zaměstnanců ZOD, nadačního fondu i veřejnosti a čekají na podrobnější rozpracování.

Dejte zaměstnancům v CSR volnost, radí firmy

Společenskou odpovědností se v naší zemi zabývá čím dál tím více firem. Ty velké − mnohdy nadnárodní korporace − si nastavují dlouhodobé globální strategie, založené na propracovaných studiích a plánech. Menší firmy naopak častěji reagují na aktuální potřeby ve svém blízkém okolí. To, zda budou připravované projekty nakonec úspěšné, překvapivě nezávisí ani tak na množství vložených financí, jako spíš na ochotě zaměstnanců podílet se na jejich realizaci.

Nejangažovanější zaměstnanci 2016

Dell Computer

Když mají zaměstnanci na výběr, jak chtějí pomáhat, přináší to výsledky. Ve společnosti Dell se dnes dobrovolnictví věnují téměř tři čtvrtiny zaměstnanců. Za čtyři roky toto číslo vzrostlo více než dvojnásobně. Lidé v Dellu finančně podporují kampaň Movember a prevenci rakoviny prsu nebo se věnují mladým lidem z dětských domovů v rámci prázdninových praxí. Vysoké účasti napomáhá i vtipná forma…

Společenskou odpovědností se v naší zemi zabývá čím dál tím více firem. Ty velké − mnohdy nadnárodní korporace − si nastavují dlouhodobé globální strategie, založené na propracovaných studiích a plánech. Menší firmy naopak častěji reagují na aktuální potřeby ve svém blízkém okolí. To, zda budou připravované projekty nakonec úspěšné, překvapivě nezávisí ani tak na množství vložených financí, jako spíš na ochotě zaměstnanců podílet se na jejich realizaci.

Nejangažovanější zaměstnanci 2016

Dell Computer

Když mají zaměstnanci na výběr, jak chtějí pomáhat, přináší to výsledky. Ve společnosti Dell se dnes dobrovolnictví věnují téměř tři čtvrtiny zaměstnanců. Za čtyři roky toto číslo vzrostlo více než dvojnásobně. Lidé v Dellu finančně podporují kampaň Movember a prevenci rakoviny prsu nebo se věnují mladým lidem z dětských domovů v rámci prázdninových praxí. Vysoké účasti napomáhá i vtipná forma propagace a možnost setkávat se mimopracovně.

GlaxoSmithKline

Společnost GlaxoSmithKline se věnuje neziskovým organizacím. Odborníci z GSK neziskovkám radí například s PR nebo finančním a projektovým řízením. Podílejí se také na zdravotně-osvětovém programu Krokuz pro ženy z azylových domů či projektu Inicio, který pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným ženám pustit se do podnikání. Díky globálnímu projektu Pulse pomáhají odborníci z GSK i v rozvojových zemích.

IBM Česká republika

Posun v myšlení lidí je hlavním motivem veřejně prospěšných aktivit IBM. Do aktivit se zapojují zaměstnanci jak individuálně, tak v týmech. Romským studentům pomáhají uspět ve studiu, pro dívky připravují letní IT tábor. Prostřednictvím Pride Business Fora otevírá IBM témata, která řeší lesbická a gay komunita. K celonárodní diskusi o vzdělávání přispěli experti z IBM analýzou obsahu sociálních médií pro think-tank EDUin. Díky odbornému speed datingu (rychlému seznamování) propojuje IBM v rámci sítě Know-how pro lepší svět firmy a neziskovky. IBM Think Academy zase podporuje inovace v boji s virem zika.

Dobrovolnictví je základ

Jednou z klíčových motivací je možnost volby. Tedy že si zaměstnanci mohou vybrat z velkého portfolia aktivit činnost, ve které by se chtěli realizovat. "Vedení se minulý rok zeptalo zaměstnanců, jak by chtěli oslavit 25. výročí působení EY na trhu. A ti místo velké party přišli s nápadem, že by chtěli pomáhat potřebným. Mohli nominovat neziskovku, která si podle nich zaslouží naši pomoc. A proto je směs hodně různorodá − od organizací, které pomáhají opuštěným kočkám, až například po ty zaměřené na děti nebo staré lidi," říká Magdalena Souček, vedoucí partnerka poradenské společnosti EY v České republice a v části regionu střední a jihovýchodní Evropy.

Kromě finanční a materiální podpory v podobě různých sbírek a fundraisingových aktivit nabízí EY také dobrovolnickou pomoc. "Největší přínos pro neziskové organizace vidíme v pro bono službách, tedy poradenství v oblasti daní, účetnictví, práva, lidských zdrojů, IT a auditu zdarma," dodává Souček.

Podobný systém funguje i v IBM, kde zaměstnanci také pomáhají jako dobrovolníci v neziskových organizacích. "Organizaci, její zaměření i konkrétní aktivity si volí sami. Často se angažují v místě svého bydliště, podle svých osobních zkušeností, zájmů či podle toho, co jim sami mohou nabídnout a co chtějí změnit," přidává své zkušenosti Kristina Kosatíková, která má v českém IBM CSR aktivity na starosti.

Nejčastěji se lidé z firem angažují v oblastech péče o potřebné, například seniory, sociálně vyloučené děti či handicapované lidi, dále se starají o opuštěná zvířata a zajímají se též o aktivity v oblastech ochrany přírody, zdravotnictví či školství. "Zaměřujeme se jak na seniory, pro které pořádáme kurzy základů práce s počítačem, tak na studenty. Zájemce učíme programovat, snažíme se motivovat dívky, aby šly studovat technické obory. Otevíráme letní IT školy a nabízíme praxe či stáže," pokračuje Kosatíková.

Komu pomáhá vzdělávání

Důležitým faktorem, který přispívá k tomu, že budou mít zaměstnanci o oblast společenské odpovědnosti zájem, je interní komunikace a vzdělávání. Firmy na toto téma pořádají velké množství seminářů, a to jak pro lidi, kteří nastupují, tak pro jejich stávající kolegy.

Kde projekt EY 25 pro 25 pomáhá

◼ Projekt odstartoval na začátku března 2016 finančním darem v hodnotě 50 000 Kč Nadačnímu fondu Klíček, který zlepšuje podmínky vážně nemocných dětí.
◼ EY také přispěla částkou 150 tisíc Kč obecně prospěšné společnosti Zajíček na koni na nájem prostoru kavárny AdAstra, která zaměstnává handicapované. Částkou 25 tisíc Kč přispěla EY na letní tábory pro děti z této organizace.
◼ Pro Nadaci Naše dítě, která poskytuje pomoc týraným, zneužívaným a jinak ohroženým dětem, tým zaměstnanců EY provedl pro bono audit.
◼ Lokálnímu spolku Újezdský strom pomohli zaměstnanci EY při úklidu Klánovického lesa v dubnu 2016. V průběhu letošního roku EY podpoří dobrovolnictvím další neziskové organizace, mimo jiné i Azylový dům Gloria pro matky s nezletilými dětmi, kterým lidé z oddělení podnikového poradenství pomohou s přestavbou dětského hřiště.
◼ Pro dobročinný obchod Domova Sue Ryder, kavárnu AdAstra Zajíčka na koni a organizace Dotek, Barevný svět děti, Nadaci Naše dítě, Nadační fond Klíček a Sestry v sukni, které pomáhají seniorům a sociálně znevýhodněným dětem, zorganizovali zaměstnanci EY sbírku knih, oblečení a věcí na dětské tábory.
◼ 35 zaměstnanců EY darovalo krev Vojenské fakultní nemocnici. V září se v rámci projektu 25 pro 25 sešlo v pražské kanceláři firmy 20 dobrovolníků, kteří se přihlásili do Českého národního registru dárců kostní dřeně. V listopadu proběhnou podobné akce v Brně a v Ostravě.

Společnost EY například o svých CSR aktivitách zaměstnance pravidelně informuje skrze intranet, na sociálních sítích, ale také v rámci různých schůzek či společenských akcí. "Jako člen dobrovolnické iniciativy United Nations Global Compact také globálně pravidelně vydáváme obsáhlý CSR report," dodává Magdalena Souček.

V KPMG funguje zajímavý systém duální motivace, který tkví opět v pro bono, tedy dobrovolnických aktivitách. Pomáhají neziskovým organizacím efektivněji nastavit jejich fungování a tím vytvářet větší prostor pro samotnou dobročinnou činnost. Vedou školení pro zástupce neziskových organizací, poskytují individuální konzultace a služby a mentorují zástupce neziskového sektoru v konkrétních problémech spojených se svou odborností. Věnují se tedy CSR aktivitám v organizacích, jež si sami vybrali, a zároveň se rozvíjejí a mají možnost získat jinou perspektivu. "Procvičují si měkké dovednosti − asertivitu, komunikaci, prezentační dovednosti. Mentoringem se učí delegovat, což je nezbytné k jejich dalšímu růstu ve firmě," vysvětluje smysl pro bono pomoci Ivana Pokorná, ředitelka CSR aktivit KPMG.

Velkou motivací může být pro zaměstnance také to, že organizaci, kterou si vyberou, mohou pomoci reálně získat peníze. IBM například nabízí dobrovolnické granty. Zaměstnanec, který odpracuje určitý počet dobrovolnických hodin v neziskovce, může pro tuto organizaci požádat o grant na nějakou konkrétní aktivitu. Dalším bonusem jsou měsíční stáže v rozvíjejících se zemích, kde jsou vybraní lidé součástí mezinárodních týmů, a pomáhají tak přímo tam, kde je to nejvíce potřeba.

Co když ale někteří zaměstnanci o tematiku společenské odpovědnosti nestojí? Oslovené firmy se shodují na tom, že to nevadí, protože nejdůležitější je dobrovolnost a opravdovost celého CSR. Podle Ivany Pokorné z KPMG se navíc často stává, že zájem a aktivita kolegů nakonec pohltí i původně zapřisáhlé odpůrce společenskoodpovědných aktivit.

Lidé mají velké předsudky. I ve vedení firem, říká manažerka pro diverzitu firmy IKEA

Mladí lidé nejsou loajální a staří neumí pracovat s počítači. Někdy to může platit, ale v mnoha případech jsou to podle Brodyové jen předsudky, se kterými se musí firma vypořádat.

Sari Brodyová je manažerkou pro diverzitu ve společnosti IKEA. Když se pro magazín Férový byznys, který vychází v pondělí, zamýšlí nad tím, v čem se liší přístup k jinakosti v Evropě a v USA, vzpomene si na imigraci. Podle ní je evropský strach z imigrantů dán částečně tím, že se v Evropě o jinakosti příliš nemluví. Na druhou stranu stranu rasové předsudky ve Spojených státech přetrvávají.

Které přístupy k diverzitě se ve společnosti IKEA ukázaly jako nejúčinnější?

Pozorovali jsme, že každá země dělá něco jiného, více či méně úspěšně. Rozhodli jsme se proto před třemi lety pro jeden systematický přístup pro všechny země. Nejdůležitější bylo propojit toto pojetí s byznysem. Stanovili jsme tedy konkrétní obchodní cíle, ale tentokrát…

Mladí lidé nejsou loajální a staří neumí pracovat s počítači. Někdy to může platit, ale v mnoha případech jsou to podle Brodyové jen předsudky, se kterými se musí firma vypořádat.

Sari Brodyová je manažerkou pro diverzitu ve společnosti IKEA. Když se pro magazín Férový byznys, který vychází v pondělí, zamýšlí nad tím, v čem se liší přístup k jinakosti v Evropě a v USA, vzpomene si na imigraci. Podle ní je evropský strach z imigrantů dán částečně tím, že se v Evropě o jinakosti příliš nemluví. Na druhou stranu stranu rasové předsudky ve Spojených státech přetrvávají.

Které přístupy k diverzitě se ve společnosti IKEA ukázaly jako nejúčinnější?

Pozorovali jsme, že každá země dělá něco jiného, více či méně úspěšně. Rozhodli jsme se proto před třemi lety pro jeden systematický přístup pro všechny země. Nejdůležitější bylo propojit toto pojetí s byznysem. Stanovili jsme tedy konkrétní obchodní cíle, ale tentokrát zaměřené i na diverzitu. Prvním stupněm byl nábor zaměstnanců, kde jsme si například řekli, že chceme najít ty nejtalentovanější na trhu. V ten okamžik vlastně propojujete samotný nábor s diverzitou, protože je potřeba zvolit správná slova pro výběr té dané části populace. Musíte si rozmyslet, jak povedete pohovor a jak následně proběhne integrace nových spolupracovníků do týmu. Druhým stupněm je povýšení zaměstnanců. Jestliže jsme měli v managementu jen muže a zároveň víme, že vedení je mnohem úspěšnější, je-li zastoupení ­diverzitní, musíme se zamyslet, jak integrovat více žen.

Jak jste postupovali?

Začali jsme školit naše prodejce, jak se co nejvíce podobat našim zákazníkům, aby jim byli blíže. Tomu pomohl právě diverzitní tým, který je rozmanitější, navíc si pak mezi sebou stanovuje nové výzvy. Vyvstane více otázek a docházíme k lepším výsledkům. V IKEA je ale nejdůležitější, že jsme hrdí sami na sebe a vážíme si firemní značky. Proto jsme se společně rozhodli pro diverzitu, protože každý má nárok, aby se s ním jednalo férově a rovnocenně. A když to uděláte i ve vaší zemi, uvidíte, že lidé pro vás chtějí pracovat a budou přicházet další dobří lidé.

férový byznys

Více informací o trendech v oblasti společenské odpovědnosti firem a výsledky soutěže TOP Odpovědná firma 2016 najdete v magazínu Férové vztahy v byznysu, který vychází v pondělí 24.10. v Hospodářských novinách.

Co se naopak neosvědčilo?

Když se některé cíle pro jednu kategorii stanovují až moc specificky a druhá se cítí vyčleněná. Jednou jsme se třeba zaměřili na mladší generaci okolo 25 let. Prvním záměrem bylo integrovat ji do našeho vedení. Problém se objevil ve chvíli, kdy se lidé starší 50 let cítili, jako by selhali. "Zaměřili jste se na mladé, přitom já jsem dal IKEA tolik let a už nemám budoucnost," ptali se. Postupně se začali cítit špatně i lidé, kteří byli mladší a neměli dobré vyhlídky za několik let, až překročí padesátku. Začali jsme se tedy věnovat všem věkovým kategoriím. Nerozlišujeme věk, ale jednotlivé generace a jedinečnost každé z nich, aby se mohly navzájem podporovat a učit se od sebe.

Funguje tento model? Starší generace někdy považuje svůj styl práce za nejlepší a nechce se od mladých učit. Samozřejmě to může být i naopak.

Nejde o plynulý proces. Teď se hodně věnujeme oblasti takzvaných podvědomých předsudků, protože − jak jste řekla − mladí lidé mají předsudky o starších, že neumí třeba na počítačích. Starší si zase myslí o mladých, že nejsou loa­jální. Jen se chtějí co nejvíce naučit a odejít. Některé předsudky jsou realitou, ale některé jsou prostě jen předsudky. Proto se snažíme zaměstnance školit. Každá generace přináší něco nezbytného. Například ta starší je stabilnější a umí se možná díky své životní zkušenosti lépe vcítit do zákazníka.

Sari Brodyová

manažerka pro diverzitu a inkluzi ve společnosti IKEA

◼ Diverzitě a inkluzi se profesně věnuje více než 20 let. Od roku 2012 je součástí globálního management týmu IKEA, který sídlí ve Švédsku. Stále ale komunikuje s centrálou on-line a přes telekonference z amerického San Diega, kde žije se svým manželem a synem. V USA předtím zastávala pozici talent manažerky v IKEA pro region Severní Ameriky.
◼ Narodila se v Izraeli, kde vystudovala Bar-llanovu univerzitu se zaměřením na průmyslovou a organizační psychologii.

Mohla byste srovnat přístup k diverzitě v Evropě a v USA?

Podle mě je ve Spojených státech diverzita mnohem starším tématem. Je součástí života a mluvíme o ní otevřeněji. Někdy to mohou být i ne moc hezké diskuse, ale probíhají. Evropa je podle mého názoru méně vyspělá, co se diverzity týče. Proto hodně lidí děsí imigranti, protože jsou jiní, jinak mluví, jinak se oblékají, mají jinou kulturu. V Americe je každý jinak kulturně založený, stejně tak v Izraeli.

Z multikulturního Izraele jste se přestěhovala do "stejných" Spojených států. Co vás po příjezdu z pohledu zaměstnanecké diverzity překvapilo nejvíce?

Asi rasové vztahy. Nemyslela jsem si, že filmové scény se podobají opravdové realitě. Je to přece Amerika a rok 2016. Nevím, jestli jsou lidé přímo rasističtí, ale mají velké předsudky. Trhá mi třeba srdce, co se děje v policii, a je to pro mě šokující. Separace v sousedství je ovšem nepřehlédnutelná. Vždy existuje černá čtvrť, bílá čtvrť, hispánská nebo asijská.

Děje se něco podobného i ve firmách?

Obdobná situace je i na úrovních vedení. Na nižších pozicích vidíte diverzitu, ale jakmile vstoupíte do vyšších pater managementu, zaznamenáte větší separaci.

V IKEA rovněž?

Situace je lepší, ale ne ideální. Jsme součástí společnosti, takže pokud dojde na rasovou diverzitu na úrovních managementu, máme před sebou v USA ještě dlouhou cestu.

Které problémy stran diverzity řeší česká IKEA?

Je skvělé, jak se věnují diverzitě a nenechávají ji jako okrajovou záležitost. Jestliže ale vstoupíte do místnosti společnosti, jejímž hlavním cílem je mít podíl mužů a žen ve vedení 50 ku 50, tak to nevidíte. Byli tam převážně muži. Uvědomujeme si proto, že prvním bodem diverzity je zajistit genderovou vyváženost a reagovat na jednotlivé národy. V managementu by se měly odrážet všechny národnosti. Takže jsme stanovili tyto dva cíle a vedení je akceptovalo. Doufáme, že v roce 2020 se dostaneme na 50 procent žen ve vedení.

Učíme neziskovky fungovat efektivněji

Ráno si v práci koupíte snídani z chráněné pekárny a posilněni vyrazíte na kole na schůzku s klientem. Po návratu si u šálku kávy z fair trade automatu připravíte podklady na školení pro neziskovou organizaci a večer s kolegy společně zhlédnete dokumentární film o ochraně životního prostředí. Hádáte-li, že jde o popis dne v nějakém "sluníčkovém" start-upu, jste na omylu. Řeč je o poradenské firmě KPMG, která letos v soutěži TOP Odpovědná firma získala titul Strategie roku v kategorii Velká firma.

"V posledních letech se posouváme od charitativních sbírek více k udržitelnosti a projektům společenské odpovědnosti, které jsou přínosné jak našemu okolí, tak firmě samotné," říká Ivana Pokorná, vedoucí CSR oddělení KPMG Česká republika.

Karel Růžička, partner KPMG odpovědný za společenskou odpovědnost, k tomu dodává: "Pomáháme hlavně tím, co umíme nejlépe − tedy našimi službami. Soustřeďujeme se…

Ráno si v práci koupíte snídani z chráněné pekárny a posilněni vyrazíte na kole na schůzku s klientem. Po návratu si u šálku kávy z fair trade automatu připravíte podklady na školení pro neziskovou organizaci a večer s kolegy společně zhlédnete dokumentární film o ochraně životního prostředí. Hádáte-li, že jde o popis dne v nějakém "sluníčkovém" start-upu, jste na omylu. Řeč je o poradenské firmě KPMG, která letos v soutěži TOP Odpovědná firma získala titul Strategie roku v kategorii Velká firma.

"V posledních letech se posouváme od charitativních sbírek více k udržitelnosti a projektům společenské odpovědnosti, které jsou přínosné jak našemu okolí, tak firmě samotné," říká Ivana Pokorná, vedoucí CSR oddělení KPMG Česká republika.

Karel Růžička, partner KPMG odpovědný za společenskou odpovědnost, k tomu dodává: "Pomáháme hlavně tím, co umíme nejlépe − tedy našimi službami. Soustřeďujeme se přitom hlavně na projekty, do kterých můžeme zapojit co nejvíce zaměstnanců."

TOP Odpovědná velká firma 2016

◼ DPD CZ: Poskytovatel zásilkových služeb DPD se v letošním roce úspěšně věnuje integraci nové strategie společenské odpovědnosti pod názvem DrivingChange. Hlavním cílem je být zodpovědným partnerem všem lidem a firmám, se kterými spolupracuje, a podnikat s ohledem na společnost. DrivingChange je zároveň velkou výzvou s konkrétními a měřitelnými cíli. Jedním z nich je snížení vyprodukovaných emisí. S tím souvisí i nejnovější projekt na jejich kompenzaci, který je realizován přímo v České republice.
◼ Plzeňský Prazdroj: Plzeňský Prazdroj posouvá neustále dál spolupráci s partnery z řad drobných podnikatelů v segmentu pohostinství a tradičního maloobchodu. V rámci rozvojových programů nabízí svým zákazníkům vzdělávání v oblasti péče o pivo, školení personálu nebo marketingovou podporu a zlepšování interiérového prostředí. Od roku 2014 se do rozvojových programů Plzeňského Prazdroje zapojilo už téměř 9500 drobných podniků. Největší český producent piva se věnuje také zvyšovaní povědomí o odpovědné konzumaci alkoholu. V uplynulém roce svými programy na toto téma oslovil téměř 2,5 milionu dospělých. Největší ohlas si získal projekt Respektuj 18, který se věnuje prevenci podávání alkoholu mladistvým.
◼ Skupina ČEZ: Odpovědnost a udržitelný rozvoj vnímá Skupina ČEZ jako nedílnou součást své firemní filozofie a také jako zdroj nových příležitostí pro firmu i pro celou společnost. V roce 2016 představila strategii udržitelného rozvoje pod názvem Energie pro budoucnost, jejímž cílem je podpořit podnikání vedené s ohledem na společenskou odpovědnost a v souladu s ochranou životního prostředí. V zájmu větší transparentnosti zavádí také nefinanční reporting. Dlouhodobě razí odpovědný přístup k zaměstnancům, zavedla nové firemní principy, nabízí flexibilní formy práce a podporuje sladění profesního a osobního života. Skupina ČEZ je také velkým podporovatelem a průkopníkem elektromobility.

Na jaká témata se zaměřujete v oblasti CSR?

Karel Růžička: Máme několik základních pilířů, na nichž stojí naše strategie: jednáme eticky a transparentně; staráme se o naše zaměstnance; pomáháme tím, co umíme; podnikáme zeleně a vedeme příkladem.

Ivana Pokorná: Snažíme se především profesionalizovat neziskový sektor pomocí mentoringových programů. Naši auditoři, daňoví a další poradci pomáhají neziskovým organizacím zefektivnit proces řízení, tak aby měly větší kapacitu věnovat se tomu, proč jsou tady − tedy dělat dobro.

Jak taková školení probíhají?

K. R.: Naší vlajkovou lodí je projekt Rok společně, krok dopředu. Základem je série školení pro zástupce neziskového sektoru, v rámci kterých získávají znalosti z oblasti auditu, účetnictví, daní či interních procesů. Naši mentoři si díky tomu zase osvojují prezentační a školicí dovednosti. V další fázi vybírají zaměstnanci KPMG jednu neziskovou organizaci, s níž navážeme roční partnerství. Podporujeme ji jak finančně, tak i odbornou pomocí ve formě poradenských služeb, mentoringu a nastavování procesů.

Kolik lidí už absolvovalo vaše mentoringové programy?

I. P.: V rámci projektu Rok společně, krok dopředu našimi školeními projde na 250 zástupců neziskového sektoru ročně.

Loni jste také rozjeli nový projekt Škola odpovědného podnikání. Můžete ho přiblížit?

I. P.: Jde o program, který má za cíl šířit myšlenku sociálního podnikání na vysokých školách. Studenti a absolventi jsou pro nás důležitá cílová skupina, která je velmi otevřená vůči spojení byznysu a pomoci druhým. V rámci Školy odpovědného podnikání jim nabízíme šest odborných školení, jak rozjet sociální podnik. Po jejich absolvování mohou soutěžit o nejzajímavější podnikatelský záměr, který pomůžeme finanční podporou a individuálními konzultacemi rozjet.

Jak do CSR aktivit zapojujete zaměstnance?

I. P.: Jednou z možností jsou už zmíněné mentoringové programy. Naši zaměstnanci díky tomu získávají novou zajímavou zkušenost s neziskovým sektorem a zároveň od organizace, jíž pomáhají, dostávají strukturovanou zpětnou vazbu, kterou mohou použít v rámci svého ročního hodnocení. Od našich zaměstnanců se také snažíme sbírat tipy, jaké organizace nebo projekty by chtěli podpořit. Každý, kdo má nápad na nějakou dobročinnou akci, se může obrátit na svého CSR koordinátora. To jsou dobrovolníci v jednotlivých odděleních, kteří fungují jako "spojky" pro naše CSR oddělení a nosí nám podněty od zaměstnanců. Naši pracovníci také mají možnost vybrat mezi sebou peníze na dobročinný účel, které KPMG následně zdvojnásobí. Od roku 2009 jim rovněž umožňujeme pravidelně darovat krev přímo v našich prostorách.

K. R.: Pořádáme také dobrovolnické dny, ať už v rámci celé firmy nebo jednotlivých oddělení. Mezi zaměstnanci je to velmi oblíbené, a dobročinné aktivity tak stále více nahrazují různé společenské či sportovní akce. Do dobrovolnictví se přitom často zapojují i celá oddělení.

Kolik procent zaměstnanců má o tyto aktivity zájem?

I. P.: Pravidelně se účastní zhruba 30 procent lidí z firmy.

Měříte nějak dopady společensky odpovědných projektů na vaši firmu?

K. R.: Každé dva roky v KPMG pořádáme celosvětový průzkum spokojenosti zaměstnanců Global People Survey, ze kterého opakovaně vyplývá, že si naši zaměstnanci váží možnosti podílet se na společensky odpovědných aktivitách. Otázka ohledně spokojenosti se zapojením do CSR aktivit bývá pravidelně jednou z nejlépe hodnocených.

I. P.: Lidé v KPMG to často vnímají jako určitou formu benefitu. Takovou třešničkou je pak naše neziskové kino. Každý měsíc promítáme dokumentární film, který se týká nějakého celospolečenského nebo environmentálního problému. Zaměstnanci se sejdou po práci a mohou si přivést i své blízké. Zároveň zveme lidi z neziskového sektoru, kteří jsou odborníky na dané téma, takže zaměstnanci mají možnost doptat se na to, co je zajímá.

Péče o zaměstnance je jedním z pilířů vaší CSR strategie. Jak se o ně staráte?

I. P.: Uvědomujeme si, že to, co prodáváme, mají naši zaměstnanci ve svých hlavách. Abychom ten produkt mohli rozvíjet, musíme o ně dobře pečovat. Potřebujeme, aby s námi naši lidé zůstávali co nejdéle a neustále nabývali nové znalosti, které využijí při práci s klienty. Udržet je ve firmě se snažíme formou široké palety benefitů, od těch klasických, jako je možnost práce z domova či flexibilní pracovní doba, až po méně obvyklé, jako třeba lekce jógy a pilates na pracovišti nebo masáže nevidomými maséry.

K. R.: Snažíme se v maximální možné míře vycházet vstříc například ženám na mateřské dovolené. Často se k nám vracejí po velmi krátké době, v řádech měsíců. Nabízíme jim zkrácené pracovní úvazky, dětský koutek, ale také možnost pracovat třeba jen na jednom projektu po omezenou dobu.

I. P.: S tím souvisí i strategie diverzity v KPMG, kterou loni připravila pracovní skupina zaměstnanců. Vycházeli přitom z průzkumu spokojenosti Global People Survey, který odhalil, že právě na tomto tématu by pracovníci naší firmy chtěli zapracovat.

Co konkrétně jste se rozhodli vylepšit?

I. P.: Pracovní skupina přišla se spoustou možností, jak ulehčit maminkám po mateřské návrat do práce. Zavedli jsme "child-friendly" zóny, kde mohou rodiče pracovat i s dětmi, nebo třeba den volna navíc nad rámec zákona pro novopečené tatínky.

Ivana Pokorná

vedoucí CSR oddělení, KPMG Česká republika

◼ V KPMG má na starosti přípravu, rozvoj a zavádění strategií společenské odpovědnosti.
◼  V minulosti působila v oblasti CSR a komunikace v T-Mobilu, Accenture a IBM.
◼ Vystudovala management a komunikaci na Vysoké škole ekonomické v Praze.

V pozicích partnerů máte zastoupeno 11,5 procenta žen a v řídicím orgánu společnosti 12,5 procenta. Je to podle vás dostatečné?

K. R.: U nás ve firmě neděláme rozdíly mezi ženami a muži. Základním kritériem pro povýšení je, jestli ten člověk je šikovný a odvádí svou práci kvalitně a precizně. Celkově nabíráme větší poměr žen než mužů, ovšem bohužel vzhledem k povaze a náročnosti naší práce, která vyžaduje mimo jiné časté cestování za klienty, to mnohdy nevyhovuje životnímu stylu žen. Jedním z důvodů, proč jich v těch nejvyšších pozicích není tolik, je skutečnost, že si v průběhu kariéry zvolily jiný žebříček hodnot a upřednostnily rodinu.

Vedle toho se angažujete také v boji proti korupci. Jak přispíváte ke zvyšování transparentnosti českého podnikatelského prostředí?

I. P.: Jsme třeba členy Koalice pro transparentní podnikání, jejímž cílem je kultivovat podnikatelské prostředí v Česku, a signatáři Doporučení pro dodavatele veřejných zakázek, které podporuje transparentnější zadávání veřejných zakázek a výběr dodavatele. V této oblasti se ale soustřeďujeme především dovnitř naší firmy. Máme poměrně robustní aparát, kterým vyhodnocujeme, jestli můžeme přijmout danou zakázku, nebo zda nedochází k nějakému konfliktu zájmů. Máme i mezinárodní horkou linku, na kterou může kdokoliv nahlásit, že se setkal s korupcí. Etické a transparentní jednání požadujeme i od našich dodavatelů, kteří musí dodržovat náš dodavatelský kodex.

Karel Růžička

partner odpovědný za CSR, KPMG Česká republika

◼ V KPMG pracuje už od roku 1993, dnes jako partner auditu.
◼ Zahraniční zkušenosti získal v USA, kde rok a půl pracoval v KPMG LLP Seattle.
◼ Vystudoval Podnikatelskou fakultu na Vysokém učení technickém v Brně.

Jaké nároky musí vaši dodavatelé splňovat?

I. P.: Důležité je pro nás hlavně slušné chování k zaměstnancům a šetrnost k životnímu prostředí. Oceňujeme ale samozřejmě, i pokud se daná firma věnuje své komunitě. Do našeho dodavatelského řetězce se proto snažíme zapojit také různé neziskové organizace. Je mezi nimi například sociální podnik Rozlet, který zaměstnává mladé lidi z dětských domovů, nebo třeba Dismas − kavárna bez předsudků, pomáhající lidem s kriminální minulostí začlenit se zpět do společnosti. Naši zaměstnanci si také mohou nechat na zakázku prát a žehlit své oblečení sociální firmou Ironing Ladies, která dává příležitost ženám se znevýhodněním na trhu práce. Vedle toho si každých 14 dní mohou koupit snídani od chráněné pekárny Letohrádek Vendula přímo v KPMG. Navíc ve firmě máme i fair trade automat na kávu.

Jedním z pilířů vaší CSR strategie je "zelené" podnikání. Co to obnáší?

K. R.: Nejsme výrobní firma, a tak naše uhlíková stopa není tak významná. I tak se ji ale snažíme snížit. K největšímu znečištění životního prostředí z naší strany dochází, když zaměstnanci odjedou ke klientům v autech, taxících nebo odletí na nějakou zahraniční cestu. Snažíme se proto využívat taxislužby, které mají alternativní pohon, a motivovat zaměstnance, aby na schůzky jezdili metrem nebo na kole. Máme také elektroauto, které půjčujeme do všech poboček. Zároveň samozřejmě recyklujeme a snažíme se nepoužívat plasty.

Co plánujete v oblasti společenské odpovědnosti pro rok 2017?

K. R.: V rámci projektu Rok společně, krok dopředu bychom se rádi zaměřili spíš na individuální projekty než jen na jednu neziskovou organizaci. Plánujeme také rozšířit vzdělávání k sociálnímu podnikání i na střední a základní školy. Zároveň chceme do našich CSR aktivit zapojit ještě větší množství zaměstnanců. Dělají to ze své vlastní vůle, takže pokud by se nám podařilo zaangažovat třeba 70 procent pracovníků, považoval bych to za obrovský úspěch.

Proč jsou odpovědné firmy úspěšnější

Firmy už dnes stále častěji integrují principy udržitelnosti do svého každodenního chodu. Co ovšem bývá náročné, je najít takový způsob, který by byl prospěšný jak pro firmu, tak pro společnost. Existuje sice celá řada nástrojů, jak dopady udržitelného podnikání měřit, ale není jeden návod, jak udržitelnost či odpovědnost efektivně řídit a směrovat k úspěšnému modelu.

Samozřejmě složitost je také úměrná danému oboru podnikání. Co ale s vyšší integrací odpovědného přístupu do byznysu firmy získávají? V prvé řadě jde o otevření se inovacím, oslovení a získání nových zákazníků či trhů. Odpovědné podnikání také − pokud je aplikováno strategicky − může firmám přinést lepší ekonomické výsledky, zejména v případě efektivních environmentálních opatření a snižování nákladů.

Diverzita 2016

Vodafone: Otvíráme citlivá témata

◼ Vodafone podporuje diverzitu jako…

Firmy už dnes stále častěji integrují principy udržitelnosti do svého každodenního chodu. Co ovšem bývá náročné, je najít takový způsob, který by byl prospěšný jak pro firmu, tak pro společnost. Existuje sice celá řada nástrojů, jak dopady udržitelného podnikání měřit, ale není jeden návod, jak udržitelnost či odpovědnost efektivně řídit a směrovat k úspěšnému modelu.

Samozřejmě složitost je také úměrná danému oboru podnikání. Co ale s vyšší integrací odpovědného přístupu do byznysu firmy získávají? V prvé řadě jde o otevření se inovacím, oslovení a získání nových zákazníků či trhů. Odpovědné podnikání také − pokud je aplikováno strategicky − může firmám přinést lepší ekonomické výsledky, zejména v případě efektivních environmentálních opatření a snižování nákladů.

Diverzita 2016

Vodafone: Otvíráme citlivá témata

◼ Vodafone podporuje diverzitu jako své strategické téma a zaměřuje se na všechny skupiny. Například na téma LGBT. Benefity, které jsou samozřejmé pro heterosexuální zaměstnance, v případě lesbické či gay orientace vždy neplatí.
◼ Právě to se snaží společnost Vodafone změnit. Zavedla volný den na registrované partnerství a pět dnů volna při narození dítěte pro partnerku matky.
◼ Firma také aktivně i finančně pomáhá s organizací Prague Pride. O toto téma se zajímají i zaměstnanci, kteří mezi sebou vybrali peníze na projekt Sbarvouven.cz, jenž pomáhá lidem s "coming outem".

V neposlední řadě jde o předcházení rizik, a to z pohledu provozního, regulativního i reputačního. Průzkum Pure Strategies z roku 2014, který sledoval stovku největších firem v oborech potravinářství, oděvního průmyslu, výroby hraček nebo elektroniky, potvrdil, že u 79 procent z nich vedlo zavedení principů udržitelného a odpovědného přístupu k úsporám, 74 procent z nich vykazuje dlouhodobě lepší zapojení zaměstnanců, 71 procent má zvýšenou důvěru ve značku a 62 procent z nich lépe uspokojuje potřeby zákazníků. Právě míra integrace principů odpovědnosti do podnikání je klíčem k úspěchu. Firmám se stále více daří nemít CSR (corporate social responsibility, společenská odpovědnost firem − pozn. red.) pouze jako přidružené aktivity, ale propojují je s byznys strategiemi, produkty a celkovým směřováním. O tom svědčí i letošní projekty a firmy, které zvítězily v soutěži TOP Odpovědná firma.

Například společnosti jako KPMG nebo Plzeňský Prazdroj plně sblížily své "běžné" podnikání a odpovědnost. Plzeňský Prazdroj tak, že veškerá výroba, logistika, marketing a další úrovně řízení jsou na odpovědném přístupu postavené. KPMG zase staví svůj přístup na propojení služeb a svých lidí s potřebami trhu a společnosti. Mnohé další, jako Skupina ČEZ, učinily v této oblasti za poslední roky velký pokrok.

Přitažlivost pro talenty

Jedním z přínosů odpovědného podnikání je i výhoda na trhu práce. Mnohé už bylo napsáno o tom, jak mohou firmy přilákat a udržet si talenty. Mluví se o společných hodnotách mezi zaměstnancem a firmou, nabídkou flexibility práce či mírou ohodnocení a benefitů. Nedávná studie Vanessy Burbanové z Kolumbijské univerzity však ukázala, že u vysoce kvalifikovaných pozic má na míru zájmu o inzerované pozice i na žádanou výši odměny vliv také skutečnost, zda se firma profiluje jako společensky odpovědná. Ve studii, kterou realizovala, se ukázalo, že inzeráty promující zároveň odpovědnost zaměstnavatele zaznamenaly vyšší zájem těchto uchazečů, a navíc většina z nich si u pohovorů neřekla o maximální výši platu. Naopak byli ochotní pracovat za méně než u pozic ve firmách, které se takto neprofilovaly. To potvrzuje trend, že lidé, kteří mohou zároveň při své práci přispět k něčemu dobrému, jsou spokojenější a mají díky tomu ze sebe lepší pocit.

Pracoviště budoucnosti 2016

O2: Pěstujeme talenty

◼ Ve společnosti O2 Czech Republic pracuje množství lidí s velkými znalostmi, vysokou mírou odbornosti a chutí předávat své zkušenosti dál. Úvaha nad tím, jak tento potenciál využít, vyústila ve vznik programu Experts As Trainers (EasT, expertní trenér), který je založen na principu "zaměstnanci školí zaměstnance". Projekt pomáhá využívat a rozvíjet potenciál všech pracovníků – jak v roli interních lektorů, tak účastníků. ◼ Školení pořádaných v roce 2015 se zúčastnilo 440 zájemců. Letos proběhlo už 50 kurzů pro celkem 500 lidí, kteří jejich kvalitu ohodnotili v průměru známkou 1,3.

Právě práce s talenty a jejich zapojování do CSR aktivit a profilace na poli odpovědnosti jsou dnes stále běžnější i u firem podnikajících v Česku. Nejvíce tento trend vidíme u nevýrobních firem. Tak například advokátní kancelář Allen & Overy, přestože patří mezi menší společnosti, investuje stovky hodin do pro bono práce, angažuje své zaměstnance do CSR aktivit a profiluje se tímto směrem i vůči studentům práv. Podobné je to u poradenských a technologických firem. IBM, letošní vítěz kategorie Nejangažovanější zaměstnanci, má celou škálu témat a projektů, jako je podpora vzdělávacích institucí, do kterých se zaměstnanci zapojují.

Dobrá reputace k nezaplacení

Být odpovědný je základ, je však vhodné kombinovat to, co firma interně zavádí, s tím, co o sobě říká. Americká výzkumná a poradenská společnost Reputation Institute se už téměř 20 let dívá na to, jak zákazníci a veřejnost vnímají velké společnosti a značky. Ve své poslední studii, založené na 240 tisících respondentů v 15 zemích, sledovala také postoj zákazníků vůči odpovědnosti firem. A výsledek překvapil. Ani přední společnosti nekomunikují to, co v této oblasti dělají. Dokonce ty, jež patří mezi odborníky ke špičkám v CSR, se umisťují na nižších pozicích než ty, které umějí dobře propojit komunikaci s tím, co dělají. A přestože budování silné reputace odpovědné firmy může být nákladné a náročné, s ohledem na rostoucí očekávání zákazníků i dalších skupin se to jednoznačně vyplatí.

V čem se firmě vyplatí chovat se ekologicky?


Technologie mohou zlepšit životní prostředí

◼ Adriana Dergam
◼ ředitelka korporátní komunikace a udržitelného podnikání Vodafone Czech Republic

Většinou nepracuji v Ostravě, a už vůbec ne o víkendu. První environmentální hackathon s využitím internetu věcí (IoT) ale za tuto výjimku stál. Akci na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO pořádala na konci září Nadace Vodafone. Sešlo se tam přes padesát lidí, od studentů IT přes aktivisty životního prostředí a představitele ostravského magistrátu až po specialisty na IoT z Vodafonu. Jejich úkolem bylo vymyslet projekty, které by s použitím internetu věcí ulevily nejznečištěnější oblasti republiky − Ostravsku. Ti technologicky zaměření zjistili, jaký dopad na životní prostředí mohou mít jejich IT řešení. Třeba chytré parkování znamená redukci času v hledání volného místa, což snižuje spotřebu paliva a emisí CO₂. A existují…


Technologie mohou zlepšit životní prostředí

◼ Adriana Dergam
◼ ředitelka korporátní komunikace a udržitelného podnikání Vodafone Czech Republic

Většinou nepracuji v Ostravě, a už vůbec ne o víkendu. První environmentální hackathon s využitím internetu věcí (IoT) ale za tuto výjimku stál. Akci na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO pořádala na konci září Nadace Vodafone. Sešlo se tam přes padesát lidí, od studentů IT přes aktivisty životního prostředí a představitele ostravského magistrátu až po specialisty na IoT z Vodafonu. Jejich úkolem bylo vymyslet projekty, které by s použitím internetu věcí ulevily nejznečištěnější oblasti republiky − Ostravsku. Ti technologicky zaměření zjistili, jaký dopad na životní prostředí mohou mít jejich IT řešení. Třeba chytré parkování znamená redukci času v hledání volného místa, což snižuje spotřebu paliva a emisí CO₂. A existují metody, jak tyto bující smart inovace vyčíslit i v penězích. Pro politiky jako ušité. Možná těžší bylo ukázat potenciál technologií environmentalistům skeptickým k podobným trendům. Když ale začali analyzovat své potřeby, zjistili, že IoT jim může pomoci hlídat ohrožené druhy či bít na poplach při blížící se smogové krizi.

Technologie mají dopad na společnost a životní prostředí a mohou významně přispět i k jejich zlepšení. Toho jsou si vědomi nejspíš i naši zákazníci, když do recyklačních boxů v prodejnách odevzdávají svoje staré telefony. Od roku 2004 se jich recyklovalo na 50 tisíc a částka získaná z jejich rozebrání se investovala přes Nadaci Vodafone zpátky do projektů na ochranu životního prostředí. Telekomunikační služby jsou náročné hlavně na energii. Už před pěti lety jsme První zelenou sítí přešli na udržitelnou energii tam, kde to bylo možné. Konvenční zdroje, jež používají naši partneři nebo pronajaté lokace, se od té doby snažíme kompenzovat sázením lesů. Takových stromů je teď už přes půl milionu. Před deseti lety jsme si také slíbili, že do roku 2020 snížíme naše emise CO₂ na polovinu. To se nám v tuzemsku povedlo už po pěti letech.

Ekologické myšlení a chování není ale jen věcí strategie, jež protéká z vyšších pater nebo zahraniční centrály. Musí být zakořeněné v každodenním chování zaměstnanců, v jednoduchých rozhodnutích. Například kolik papíru spotřebuji nebo jestli do práce pojedu autem, MHD či na elektrokole. Formálně (kodexy, legislativou) i neformálně je potom potřeba do ekologicky odpovědného a udržitelného podnikání zapojit i naše partnery, dodavatele a zákazníky.

Základem úspěchu je pragmatický přístup managementu

◼ Libor Brůna
◼ regionální finanční ředitel Raben Logistics Czech

Pro logistickou společnost je klíčové se zaměřit především na efektivitu přepravy a zamezení plýtvání zdrojů, primárně nafty. Její spotřebu ovlivňuje nejen kvalita a stáří vlastního vozového parku a jeho dodavatelů, ale i samotná hustota dopravní sítě. Ta umožňuje efektivitu při svozech zboží, vytíženost linek a efektivitu rozvozů. Pod ekologickým chováním logistické společnosti se zřejmým ekonomickým motivem si lze představit nasazení nových a chytřejších služeb. Příkladem jsou třeba ještě větší přepravní soupravy na páteřní lince mezi Prahou a Brnem. Ty umožňují zvýšení kapacity vozidla až na 102 palet a tím jednoznačně působí na optimalizaci nákladů firmy i snížení počtu vyslaných vozidel. Obojí má pozitivní dopad na redukci emisí i počtu nákladních automobilů na naší nejfrekventovanější dálnici téměř o tisíc kamionů za rok.

Ekologická politika by měla být zakořeněna ve všech úrovních firemní struktury. Každý zaměstnanec by měl přemýšlet nad běžnými věcmi, tedy spotřebou elektrické energie, vody, kancelářského papíru, recyklací odpadu a všemi ostatními způsoby udržitelného využívání zdrojů, jako ve své domácnosti. Pokud chce management v této oblasti dosáhnout úspor, měl by zapomenout na obecné teze a doporučení a raději vytvořit takové prostředí, kde pomocí měření spotřeby, stanovení cílů, motivací k jejich dosažení a vyhodnocení jejich plnění dosáhne hmatatelných výsledků. Snížení těchto ostatních provozních nákladů má přímý dopad na hospodaření firmy.

V řadách zákazníků logistické firmy je mnoho osobností a oficiálních pracovních skupin, které se zajímají o společenskou odpovědnost svých dodavatelů. Spolupráce se zákazníky na společných projektech nad rámec smluvních podmínek posiluje obchodní vztah, který je základem prosperity v dlouhodobém horizontu. Pro nás je příkladem takové aktivity poskytnutí přepravních kapacit ve své existující dopravní síti a dopravení adresné pomoci k lidem, různým neziskovým organizacím, či dokonce zvířatům v útulcích a volně žijícím živočichům v záchranných stanicích, kteří ji potřebují. Podpora dobrovolnictví ve firmě s vhodně zvoleným portfoliem smysluplných akcí má také přímý dopad na zlepšování kvality života ve vybraných regionech a angažovanosti našich zaměstnanců.

Vhodná rekultivace může být vzorem

◼ Karel Köszegi
◼ ředitel strategického plánování společnosti Cemex

Veřejnost a zájmové skupiny je třeba seznámit s tím, že těžební aktivity nemusí mít na krajinu pouze negativní vliv. Například rekultivace štěrkoven může mít pozitivní efekt na hydrologické poměry okolí. Dochází k vytvoření zásobárny vody a obnovení mokřin a vodních ploch. Rekultivace může dokonce pomáhat regulovat možné záplavy. Mnoho studií také dokázalo, že po ukončení těžby mohou štěrkovny či lomy sloužit jako útočiště pro některé vzácné a chráněné rostliny i živočichy, kteří v dnešní, intenzivně obhospodařované kulturní krajině nejsou schopni přežít. Vhodná rekultivace je pak vzorem pro případné povolení další těžební činnosti, a to nejen v očích veřejnosti, ale i pro povolující orgány státní správy.

Také vlastní nastavení a limity, co se týče zásahů do životního prostředí, mohou být přínosem − třeba při zákonném zpřísnění kritérií, jako jsou procenta využití alternativních paliv, emise CO₂ nebo spotřeba vody. Potom vynikneme, že jsme tato zpřísněná pravidla dodržovali dobrovolně už před jejich zavedením; zároveň nám to nezpůsobí žádné potíže ani omezení. Je tedy potřeba mít na paměti i náhled na firmu z řad státní správy, což může usnadnit vzájemnou spolupráci. Zavedení certifikace ISO může mít vliv na účast ve veřejných zakázkách.

Zodpovědné chování a uvědomování si možných zásahů na životní prostředí by mělo být jednou z hlavních zásad každé výrobní firmy. Kromě všech zmíněných přínosů ekologického chování nesmím opomenout ani vliv na ekonomiku výroby (využití alternativních paliv ve výrobě cementu, snižování spotřeby vody aj.). Například při výrobě cementu, která je energeticky vysoce náročná, je možné vyšším využíváním alternativních paliv snižovat celkové emise CO₂ a zároveň řešit otázku odpadového hospodářství. Energetické využívání tříděného komunálního odpadu v cementářských rotačních pecích přináší výhody nejen ve smysluplném využití spalitelných frakcí odpadu, ale i v úsporách neobnovitelných fosilních paliv (zemního plynu, černého uhlí), jejichž zdroje jsou omezené. Protože spalitelná frakce komunálního odpadu obsahuje poměrně značné procento biomasy, která se v systému obchodování s emisními povolenkami považuje za uhlíkově neutrální, využívání tříděného komunálního odpadu přináší i úspory na tomto poli.

Na co myslet při pořádání dobročinných akcí

Oblast charitativních sbírek reguluje právní úprava a nastavuje pravidla jejich pořádání. Takováto regulace je namístě, protože dobročinnost se v případě sbírek neuskutečňuje přímo, ale skrze prostředníka. Hrozba, že vybrané peněžní prostředky budou zneužity a nálepka "charita" bude použita jen jako zástěrka pro vlastní obohacení, je více než reálná. I v případě firemních sbírek je tedy nutné postupovat podle zákona o veřejných sbírkách (č. 117/2001 Sb.). Podle něj je možné veřejnou sbírku pořádat mnoha způsoby: shromažďováním příspěvku na bankovním účtu, pomocí sběracích listin, pomocí pokladniček, prodejem předmětů, prodejem vstupenek na různé kulturní či sportovní akce, pomocí DMS nebo také jiným způsobem, pokud takovýto způsob schválí příslušný krajský úřad (příkladem může být právě tzv. charitativní aukce). Veřejnou sbírku může pořádat pouze právnická osoba.

Pokud se společnost rozhodne uspořádat dobročinnou sbírku, je…

Oblast charitativních sbírek reguluje právní úprava a nastavuje pravidla jejich pořádání. Takováto regulace je namístě, protože dobročinnost se v případě sbírek neuskutečňuje přímo, ale skrze prostředníka. Hrozba, že vybrané peněžní prostředky budou zneužity a nálepka "charita" bude použita jen jako zástěrka pro vlastní obohacení, je více než reálná. I v případě firemních sbírek je tedy nutné postupovat podle zákona o veřejných sbírkách (č. 117/2001 Sb.). Podle něj je možné veřejnou sbírku pořádat mnoha způsoby: shromažďováním příspěvku na bankovním účtu, pomocí sběracích listin, pomocí pokladniček, prodejem předmětů, prodejem vstupenek na různé kulturní či sportovní akce, pomocí DMS nebo také jiným způsobem, pokud takovýto způsob schválí příslušný krajský úřad (příkladem může být právě tzv. charitativní aukce). Veřejnou sbírku může pořádat pouze právnická osoba.

Pokud se společnost rozhodne uspořádat dobročinnou sbírku, je povinna tuto skutečnost písemně oznámit krajskému úřadu, příslušnému podle sídla společnosti. V oznámení je potom povinna uvést své identifikační údaje, údaje o svých statutárních orgánech a dále určit člověka, který bude ve věcech sbírky za společnost jednat. Dále je třeba v oznámení uvést především účel sbírky, místo a čas jejího konání a způsob, jakým bude prováděna, a další skutečnosti (podle toho kde, jak dlouho a jakým způsobem se bude sbírka konat). Spolu s oznámením je třeba předložit mimo jiné čestné prohlášení o tom, že společnost není v likvidaci či insolvenci, nebo potvrzení o daňových a pojistných nedoplatcích.

U všech veřejných sbírek − kromě těch konaných prostřednictvím pokladniček nebo sběracích listin po dobu nejvýše tří měsíců − je třeba zřídit zvláštní bankovní účet, na který bude převeden její hrubý výtěžek.

Aby se sbírka mohla uskutečnit, je zapotřebí, aby krajský úřad vydal společnosti osvědčení − má na to lhůtu 30 dnů. Sbírku je tedy třeba připravovat s větším předstihem. Ve výjimečných případech, například při živelní katastrofě, je ale možné požádat, aby osvědčení bylo vydáno bez zbytečného odkladu, a sbírka se tak mohla konat dříve.

Například v případě firemních sbírek prováděných formou kasiček či prodejem předmětů bude také nutné pověřit někoho, kdo bude sbírku fyzicky provádět. Takového dobrovolníka, jemuž musí být aspoň 15 let, je třeba řádně vybavit: kopií osvědčení vydaného krajským úřadem a plnou mocí s pořadovým číslem, vydanou společností, v níž budou uvedeny jeho základní identifikační údaje, aby se jím mohl na vyzvání prokázat. Na to je dobré pamatovat zvlášť v případě, že se jedná o společnost s větším počtem zaměstnanců, kteří se navzájem příliš neznají.

K zajištění organizace sbírky je možné použít nejvýše pět procent z jejího hrubého výtěžku. Závěrečné vyúčtování sbírky je pak třeba předložit do tří měsíců od jejího skončení krajskému úřadu. Nad dodržováním pravidel pro pořádání veřejné sbírky bdí krajský úřad. V případě porušení zákona může udělit pokutu až do výše 500 tisíc Kč.

Dobročinnost lze samozřejmě provádět i jinými způsoby, třeba uspořádáním brigády, tedy osobním zapojením zaměstnanců. Takováto činnost zvláštní právní regulaci nepodléhá.

Ceny za férové podnikání si odnesly KPMG a chovatel krůt ZOD Brniště. Porota ocenila i Sanofi či Veolii

Desítky nově vysazených stromů a keřů, které nabízejí útočiště ptákům, včelám i domov netopýrům, jsou jednou z věcí, kterou se pyšní firma Veolia a za něž dostala ocenění TOP odpovědné firmy 2016. Uniformní trávníky ve svých areálech mění na květnaté louky, redukuje i množství chemikálií používané k jejich údržbě. Podpora druhové rozmanitosti je součástí strategie společnosti, která si své areály nechává posuzovat od Českého svazu ochránců přírody a přibližuje je krajině.

Za svůj přístup k ekologii si ve středu na slavnostním galavečeru v pražské La Fabrice zástupci Veolie převzali ocenění v kategorii Leader v životním prostředí.

Soutěž TOP Odpovědná firma 2016 pořádá platforma Byznys pro společnost. Letos ve svém 13. ročníku soutěž ocenila nejvýznamnější projekty firem v oblasti trvale udržitelného a odpovědného podnikání.

Titul TOP Odpovědná firma roku za…

Desítky nově vysazených stromů a keřů, které nabízejí útočiště ptákům, včelám i domov netopýrům, jsou jednou z věcí, kterou se pyšní firma Veolia a za něž dostala ocenění TOP odpovědné firmy 2016. Uniformní trávníky ve svých areálech mění na květnaté louky, redukuje i množství chemikálií používané k jejich údržbě. Podpora druhové rozmanitosti je součástí strategie společnosti, která si své areály nechává posuzovat od Českého svazu ochránců přírody a přibližuje je krajině.

Za svůj přístup k ekologii si ve středu na slavnostním galavečeru v pražské La Fabrice zástupci Veolie převzali ocenění v kategorii Leader v životním prostředí.

Soutěž TOP Odpovědná firma 2016 pořádá platforma Byznys pro společnost. Letos ve svém 13. ročníku soutěž ocenila nejvýznamnější projekty firem v oblasti trvale udržitelného a odpovědného podnikání.

Titul TOP Odpovědná firma roku za nejlepší strategii v hlavní kategorii pro velké firmy získala společnost KPMG Česká republika. Nejlepší strategií roku v kategorii TOP Odpovědná malá firma, ceně společnosti Plzeňský Prazdroj, se stalo družstvo ZOD Brniště.

„TOP Odpovědná firma je dnes jediným veřejným ratingem pro odpovědné podnikání a CSR u nás. Umožňuje firmám porovnat své přístupy a dosáhnout zlaté, stříbrné či bronzové úrovně. Ty nejlepší firmy pak získají hodnocení projekt či strategie roku,“ říká Pavlína Kalousová, předsedkyně platformy Byznys pro společnost.

V kategorii Pracoviště budoucnosti 2016, ceně společnosti Microsoft, se stal projektem roku program O2 Czech Republic Expert as trainers, který přináší inovativní recept na vychovávání talentů mezi vlastními pracovníky. V kategorii Nejangažovanější zaměstnanci si ocenění odnesla společnost IBM Česká republika, jejíž snahou je zapojit zaměstnance - experty - do podpory veřejně prospěšného sektoru.

V kategorii Společensky prospěšný projekt 2016 pak byla oceněna společnost Sanofi a její STK pro chlapy. v němž Sanofi vyzvala muže, aby si zašli na preventivní vyšetření. Uznání za společensky prospěšný projekt v oblasti médií obdržela i Česká televize, a to díky adopci oblíbených pořadů, které pomáhají neziskovým organizacím získávat potřebné finance.

Siemens, Janeček nebo Zuckerberg. Firmy i podnikatelé financují soutěže mladých vědců - čtěte ZDE

Cenu společnosti GSK v kategorii Diverzita 2016 získal Vodafone Czech Republic. Odborná porota ocenila, že Vodafone podporuje rozmanitost na pracovišti jako své strategické téma a zaměřuje se na všechny skupiny, včetně LGBT komunity.
 
Cenu pro malou firmu za dlouhodobý přínos CSR v Česku získala společnost Allen & Overy. O speciálních kategoriích TOP Odpovědná firma 2016 – Cena veřejnosti vydavatelství Economia a TOP Odpovědný leader 2016 se rozhodovalo na základě nominací čtenářů iHNed.cz.

Odborná porota poté ocenila společnost Bamboolik a Odpovědným leaderem roku se stal Jan Žůrek, řídící partner KPMG Česká republika v letech 2010-2016. Zlaté ocenění ve speciální kategorii Odpovědný reporting obdrželi KPMG Česká republika a Plzeňský Prazdroj.

Férové podnikání v Česku. O ceny odpovědných firem se letos uchází 70 podniků - čtěte ZDE

Nezávislí porotci letos vybírali z více než 100 strategií a projektů od zhruba 70 přihlášených firem. „Nejlepší strategie mají společné znaky, a to bez ohledu na obor podnikání či velikost společnosti: hodnotový posun a rostoucí zájem zaměstnanců se do podobných aktivit zapojovat. Velice nás těší, že právě veřejná diskuze nad těmito tématy přináší další možnou inspiraci, jakým směrem lze v budoucnu v České republice posouvat hranice CSR aktivit,“ doplňuje Pavlína Kalousová, předsedkyně platformy Byznys pro společnost.

Hotel si topí a svítí z vlastní energie vyrobené chovem prasat. Ta pak končí hostům na talíři

Ve Středočeském kraji v obci Choťovice najdou návštěvníci hotel s farmou, který je jako jeden z mála v tuzemsku skutečně zcela energeticky soběstačný. Hotel Na Farmě je ukázkou firemního provozu, který funguje na bázi uzavřeného koloběhu – veškerou energii, živočišné produkty i odpad dokáže totiž nejen sám produkovat, ale také spotřebovat. Díky tomu získal prestižní ocenění v soutěži E.ON Energy Globe v kategorii Firma.

Vše začíná setím obilí, krmením skotu a prasat, pokračuje zásobováním bioplynové stanice, která vyrábí teplo a elektrickou energii pro celý areál. „A vše končí tady u nás v restauraci, kde si z našeho masa lidé objednají steak,“ říká Ondřej Sulženko, ředitel hotelu.

Steak přitom připraví řezník v místní bourárně masa a kuchař naservíruje v hotelové restauraci. Tímto způsobem si lze představit fungování Hotelu Na Farmě, v jehož areálu najde běžný návštěvník nejen…

Ve Středočeském kraji v obci Choťovice najdou návštěvníci hotel s farmou, který je jako jeden z mála v tuzemsku skutečně zcela energeticky soběstačný. Hotel Na Farmě je ukázkou firemního provozu, který funguje na bázi uzavřeného koloběhu – veškerou energii, živočišné produkty i odpad dokáže totiž nejen sám produkovat, ale také spotřebovat. Díky tomu získal prestižní ocenění v soutěži E.ON Energy Globe v kategorii Firma.

Vše začíná setím obilí, krmením skotu a prasat, pokračuje zásobováním bioplynové stanice, která vyrábí teplo a elektrickou energii pro celý areál. „A vše končí tady u nás v restauraci, kde si z našeho masa lidé objednají steak,“ říká Ondřej Sulženko, ředitel hotelu.

Steak přitom připraví řezník v místní bourárně masa a kuchař naservíruje v hotelové restauraci. Tímto způsobem si lze představit fungování Hotelu Na Farmě, v jehož areálu najde běžný návštěvník nejen dřevostavbu samotného hotelu, ale též bioplynovou stanici, dvě farmy s chovem zvířat a bourárnu s prodejnou masa.

Snaha o ochranu životního prostředí je vedle investice do jednotlivých provozů nejvíce patrná na tom, co každý den dělají sami zaměstnanci a majitelé firmy. V hotelu i na farmě se třídí odpad, zbytky z kuchyně či baru jsou využity ve dvou kompostárnách, které zpracovávají i bio odpad ze sousední vesnice.

Část bio odpadu se rovněž spotřebovává v bioplynové stanici, jež vyrábí elektřinu a teplo pro celý areál. Také chov zvířat na farmě probíhá tak, aby měl co nejmenší dopad na okolní přírodu. Prasata se z velké části chovají na slámě, takže se snižuje produkce čpavku. Separát a hnůj se tu vrací do půdy jako organické hnojivo, což pomáhá zlepšovat kvalitu půdy. Součástí areálu hotelu je také sušárna na separát, kde se vyrábějí peletky na topení.
Řada nápadů navíc na svou realizaci čeká.

Neprodané jídlo ze všech našich prodejen darujeme charitě, zavázalo se Tesco - čtěte ZDE

Majitelé hotelu chtějí v budoucnu investovat do výstavby wellness centra, v němž využijí teplo a elektřinu z bioplynové stanice. V plánu je rovněž vyčištění plynu z této stanice, takže by mohl pohánět osobní automobily a zemědělské stroje. Zbytkové teplo zase najde uplatnění při vytápění skleníků, které v budoucnu poslouží k pěstování vlastní zeleniny a květin.

Jak ředitel hotelu říká, někteří hosté se o ekologickou podstatu hotelu zajímají, někteří ne. „Většinu našich hostů ale zajímá kvalitní gastronomie z masa z vlastního chovu a dobrý servis. Hosté oceňují hlavně rodinný přístup,“ podotýká Sulženko.

Vesnice, která svítí a topí energií z odpadu svých farmářů, vyhrála prestižní ekologickou soutěž - čtěte ZDE

Obsazenost hotelu je zhruba 20 %, v loňském roce se v hotelu konalo 11 svateb, mnoho oslav a 56 konferencí. Provoz hotelu Na Farmě podle majitelů stojí méně, než kolik by to stálo při běžném provozu závislém na sítích.

Letošní 8. ročník soutěže E.ON Energy Globe, která oceňuje nejlepší ekologické projekty, byl slavnostně vyhlášen na začátku října v pražském Hudebním divadle Karlín. Letos se zúčastnilo 307 projektů z celé České republiky. Absolutním vítězem soutěže se stala obec Haňovice na Hané, která realizovala celou řadu projektů směřujících k energetické soběstačnosti.

Neprodané jídlo ze všech našich prodejen darujeme charitě, zavázalo se Tesco

Neprodané jídlo ani z jediného středoevropského Teska už neskončí v odpadu. Na říjnové konferenci No Food to Waste v Budapešti se tento britský řetězec supermarketů zavázal, že do roku 2020 se budou všechny obchody Tesco podílet na darování potravinových přebytků potřebným.

Obchodní řetězec daruje přebytky potravin, které pomáhají lidem v nouzi, prostřednictvím místních potravinových bank. Mnoho jeho prodejen je do systému darování potravin zapojeno už nyní. Do letošního léta Tesco ve střední Evropě darovalo přes 5 tisíc tun potravin, což odpovídá téměř 13 milionům jídel. Z toho 409 tun pochází z Teska v České republice. 

Darování jídla, které se neprodalo, je přitom stále diskutovanější ekologickou i humánní otázkou. Jedna třetina potravinové produkce na světě se totiž vyhodí, ročně celkem 1,3 miliardy tun potravin.

„Takto vysoký rozsah potravinového odpadu je při tom, kolik lidí na celém světě trpí…

Neprodané jídlo ani z jediného středoevropského Teska už neskončí v odpadu. Na říjnové konferenci No Food to Waste v Budapešti se tento britský řetězec supermarketů zavázal, že do roku 2020 se budou všechny obchody Tesco podílet na darování potravinových přebytků potřebným.

Obchodní řetězec daruje přebytky potravin, které pomáhají lidem v nouzi, prostřednictvím místních potravinových bank. Mnoho jeho prodejen je do systému darování potravin zapojeno už nyní. Do letošního léta Tesco ve střední Evropě darovalo přes 5 tisíc tun potravin, což odpovídá téměř 13 milionům jídel. Z toho 409 tun pochází z Teska v České republice. 

Darování jídla, které se neprodalo, je přitom stále diskutovanější ekologickou i humánní otázkou. Jedna třetina potravinové produkce na světě se totiž vyhodí, ročně celkem 1,3 miliardy tun potravin.

„Takto vysoký rozsah potravinového odpadu je při tom, kolik lidí na celém světě trpí potravinovou chudobou, nepřijatelný. Ve spolupráci s místními vládami a charitativními organizacemi se Tesco jako společensky odpovědná firma snaží bojovat proti plýtvání potravinami a hladu. Loni jsme oznámili naši ambici, že žádná potravina, která může být snědena, nepřijde v Tesku nazmar. Nyní se zavazujeme k práci s národními vládami a místními charitativními partnery tak, aby do roku 2020 všechny naše obchody ve střední Evropě nabízely jídlo, které už nemůže být prodáno, ale je stále vhodné ke spotřebě, místním charitám k nasycení lidí v nouzi," řekl Ian Hutchins, ředitel komunikace v Tesku.

Během diskusí u kulatého stolu hovořili přizvaní odborníci o nutnosti pochopení všech faktorů, které vedou k vytváření potravinového odpadu v domácnostech a v dodavatelském řetězci. Zároveň hledali možnosti řešení těchto problémů.

„Strategický závazek s našimi evropskými členy potravinových bank, který nyní Tesco učinilo, je příkladem toho, jak s námi mohou firmy spolupracovat v boji proti plýtvání potravinami a zároveň přinášet skutečné výhody těm nejzranitelnějším," podotýká Patrick Alix, sekretář Generální a Evropské federace potravinových bank.

Šéfkuchař uvaří luxusní jídla z "křivé" zeleniny. Kampaň upozorňuje na vyhazování plodin zvláštních tvarů - čtěte ZDE

V současné chvíli daruje denně potravinové přebytky více než 280 obchodů Teska ve střední Evropě, do konce roku by tento počet obchodů měl stoupnout na 340. „Spolupráce s obchodním řetězcem Tesco v Česku začala již v roce 2013, kdy se do ní zapojilo 25 obchodů. Darovaly se především trvanlivé potraviny, které byly obrovskou pomocí. Po čase jsme začali odebírat i pečivo, ovoce a zeleninu, což je pro naše klienty velmi důležité, protože mohou mít vyvážený jídelníček. Společně s ostatními potravinovými bankami se těšíme na rozšíření spolupráce,“ doplnil Fabrice Martin-Plichta, ředitel České federace potravinových bank.

Mezi další supermarketové řetězce, které s potravinovými bankami spolupracují, patří Makro, Globus a také Ahold či Lidl. 

Potravinářská a zemědělská organizace (FAO) spočítala, že množství jídla, které se vyplýtvá jen v Evropě, by stačilo na nasycení 200 milionů lidí. Kromě toho, že jde o etický problém, mnohé organizace upozorňují na fakt, že vyhozené jídlo končí na skládkách a vede k tvorbě metanu, což je skleníkový plyn, který má negativní dopad na životní prostředí. Navíc sama výroba potravin, včetně pěstování surovin a chovu zvířat, znamená obrovské energetické výdaje.

Vesnice, která svítí a topí energií z odpadu svých farmářů, vyhrála prestižní ekologickou soutěž

Malá obec Haňovice na Hané má jen 460 obyvatel. Díky inovativnímu přístupu starosty a místních zemědělců ale zazářila coby nejlepší ekologický počin v Česku a ve středu večer v zaplněné síni pražského Hudebního divadla Karlín získala prestižní ocenění E.ON Energy Globe.

Na počátku všeho byla bioplynová stanice. Energie vyrobená v bioplynce se využívá nejen pro areál zemědělců, ale zdarma vytápí také kulturní dům, obecní úřad, knihovnu, kadeřnictví a další společenské místnosti. Kromě bioplynky Haňovice vyměňují stará svítidla za úsporné LED žárovky a odstranily ložiska škodlivých látek na bývalé skládce.

Předešly tak velkému znečištění pramenů spodních vod, které slouží k zásobování téměř poloviny Olomoucka. Ovšem největší ekologický projekt v obci, ojedinělý i na poměry celé České republiky, je aktuálně před dokončením. Místní zemědělci staví v Haňovicích pětihektarové skleníky, které budou…

Malá obec Haňovice na Hané má jen 460 obyvatel. Díky inovativnímu přístupu starosty a místních zemědělců ale zazářila coby nejlepší ekologický počin v Česku a ve středu večer v zaplněné síni pražského Hudebního divadla Karlín získala prestižní ocenění E.ON Energy Globe.

Na počátku všeho byla bioplynová stanice. Energie vyrobená v bioplynce se využívá nejen pro areál zemědělců, ale zdarma vytápí také kulturní dům, obecní úřad, knihovnu, kadeřnictví a další společenské místnosti. Kromě bioplynky Haňovice vyměňují stará svítidla za úsporné LED žárovky a odstranily ložiska škodlivých látek na bývalé skládce.

Předešly tak velkému znečištění pramenů spodních vod, které slouží k zásobování téměř poloviny Olomoucka. Ovšem největší ekologický projekt v obci, ojedinělý i na poměry celé České republiky, je aktuálně před dokončením. Místní zemědělci staví v Haňovicích pětihektarové skleníky, které budou sloužit hlavně k pěstování rajčat.

Výroba by měla pokrýt zhruba 2 až 3 % spotřeby tuzemského trhu. Skleníky ovšem poběží na elektřinu a teplo právě z místní bioplynky a zalévat se bude dešťovou vodou svedenou ze střech skleníků a budov.

Díky všem těmto počinům se právě Haňovice staly absolutním vítězem 8. ročníku soutěže E.ON Energy Globe, kterou pořádá energetická společnost E.ON. Letos se zúčastnilo 307 projektů z celé České republiky. Vůbec poprvé přitom mohli autoři projektů soutěžit i v kategorii Stavba, do níž se přihlásilo celkem 50 z nich.

„Rozhodování o vítězích jsme ponechali na široké veřejnosti. Lidé vybírali jak celkového vítěze, tak i nejlepší projekty všech pěti kategorií,“ vysvětluje Vladimíra Gláserová z E.ON Energie. „Díky spolupráci s městem Litovel zabránily Haňovice znečištění spodních vod, které ohrožovalo pitnou vodu pro celý region. A z bioplynové stanice, již provozuje místní družstvo, se zase zdarma vytápí městské objekty,“ vysvětluje Gláserová.

Češi zanevřeli na elektromobily, naopak hybridům vzrostl prodej o dvě třetiny - čtěte ZDE

Při slavnostním vyhlášení byly oceněny i nejlepší projekty ostatních soutěžních kategorií. V kategorii Firma uspěl projekt Hotelu Na Farmě, který je plně energeticky soběstačný a funguje na bázi uzavřeného koloběhu. V nové kategorii Stavba zase veřejnost zaujal unikátní dům nad vodopádem harmonicky umístěný v historickém centru Telče.

Za nejlepší projekt kategorie Mládež pak veřejnost zvolila ekotým žáků ze Zbirohu, který je na české poměry unikátní nejen svými aktivitami na ochranu přírody, ale i tím, že si sám získává finance. V poslední ze soutěžních kategorií, kategorii Kutil, se na první příčce umístil Jaromír März, jenž vlastnoručně vyrábí ekologická vozidla poháněná elektřinou. O své nápady se navíc dělí s ostatními prostřednictvím názorných videonávodů, které publikuje zdarma na internetu. 

Obec Haňovice na Hané získala od společnosti Škoda Auto vůz Škoda Octavia na stlačený zemní plyn a tepelné čerpadlo od společnosti Vaillant. Navíc jako nejlepší projekt kategorie Obec dostaly Haňovice zvláštní cenu ministra zemědělství ve výši 100 000 korun. 

Šéfkuchař uvaří luxusní jídla z "křivé" zeleniny. Kampaň upozorňuje na vyhazování plodin zvláštních tvarů - čtěte ZDE

Autoři ostatních vítězných projektů obdrží od partnerů soutěže například vůz Škoda Citigo na jeden rok, automatickou pračku od Miele nebo plynový kondenzační kotel.

Záznam ze slavnostního vyhlášení z Hudebního divadla Karlín, kde mimo jiné vystoupil zpěvák Václav Noid Bárta nebo David Kraus, odvysílá Česká televize v sobotu 8. října od 22:00 hodin na programu ČT1.

Erste varuje, že ve střední a východní Evropě je 16 milionů lidí ohroženo chudobou. Vytvořila proto "sociální banku"

Až 16 milionů lidí ve střední a východní Evropě je ohroženo chudobou a sociálním vyloučením. Mezi nimi jsou nezaměstnaní, senioři, ale i pracující, kteří pobírají příliš nízkou mzdu. Upozorňuje na analýza, kterou si nechala zpracovat společnost Erste Group ve všech sedmi zemích, kde působí. Bankovní skupina podniká v Rakousku, České republice, Slovensku, Rumunsku, Maďarsku, Srbsku a Chorvatsku.

Toto číslo nemůže žádná firma ani politici ignorovat," říká ředitel sociálního bankovnictví v Erste Group Peter Šúrek. Jedna z největších evropských bank si proto dala za cíl, že pomůže s vytvářením nových pracovních míst, rozšíří finanční vzdělávání a mentoring.

Společnost na to vytvořila "sociální banku", v rámci níž rozvíjí program Krok za krokem. Ten cílí na lidi s nízkými příjmy, kterým hrozí sociální vyloučení, začínající podnikatele a neziskové organizace i podniky se sociálním přesahem.

Švédové bojují proti plýtvání daňovými úlevami. Chtějí snížit DPH na…

Až 16 milionů lidí ve střední a východní Evropě je ohroženo chudobou a sociálním vyloučením. Mezi nimi jsou nezaměstnaní, senioři, ale i pracující, kteří pobírají příliš nízkou mzdu. Upozorňuje na analýza, kterou si nechala zpracovat společnost Erste Group ve všech sedmi zemích, kde působí. Bankovní skupina podniká v Rakousku, České republice, Slovensku, Rumunsku, Maďarsku, Srbsku a Chorvatsku.

Toto číslo nemůže žádná firma ani politici ignorovat," říká ředitel sociálního bankovnictví v Erste Group Peter Šúrek. Jedna z největších evropských bank si proto dala za cíl, že pomůže s vytvářením nových pracovních míst, rozšíří finanční vzdělávání a mentoring.

Společnost na to vytvořila "sociální banku", v rámci níž rozvíjí program Krok za krokem. Ten cílí na lidi s nízkými příjmy, kterým hrozí sociální vyloučení, začínající podnikatele a neziskové organizace i podniky se sociálním přesahem.

Švédové bojují proti plýtvání daňovými úlevami. Chtějí snížit DPH na opravy starých věcí - čtěte ZDE

"Program sociálního bankovnictví nabízí praktická řešení, která mají přímý dopad na zlepšení kvality života lidí, jež stojí na okraji společnosti," uvedl Andreas Treichl, generální ředitel Skupiny Erste. Mezi konkrétní řešení patří například financováním začínajících podnikatelů, kteří mohou vytvářet další pracovní místa, nebo pomoc při sjednání úvěru v bance. 

Skupina Erste plánuje v následujících čtyřech letech vytvořit pět tisíc nových pracovních míst, poskytnout financování 500 neziskovým organizacím a firmám se sociálním přesahem a pomoci tak k finanční stabilitě 25 tisícům lidí ohroženým chudobou. 

Sociální bankovnictví funguje všude, kde působí skupina Erste. V každé zemi ale podle toho, jak daný region potřebuje. Před deseti lety tak vznikla v Rakousku banka Zweite Sparkasse - "Banka pro chudé". Ta pomáhá lidem, kteří například z důvodů velkých dluhů přišli o bankovní účet. V tuzemsku Česká spořitelna sociální bankovnictví rozjela před rokem a zaměřuje se na neziskové organizace a firmy se sociálním přesahem. Za tu dobu poskytla úvěry za 140 milionů korun. 

Mezi její klienty patří třeba Sdružení Neratov, které v Orlických horách obnovuje vysídlenou pohraniční obec a zaměstnává zhruba 150 lidí, z toho 110 s mentálním handicapem. Sdružení nyní buduje minipivovar, na který dostalo investiční úvěr. První pivo bude vařit na jaře.

Řekneme si, jak si chránit PIN. Bankéři učí studenty bezpečnosti on-line financí - čtěte ZDE

Česká spořitelna nyní přemýšlí nad finančním poradenstvím pro lidi, které by nabízela ve spolupráci s firmami. "Je to ale i pomoc pro samotné firmy, které dneska těžko hledají nové zaměstnance. Viděli jsme podobné modely v západní Evropě, kde jsou podniky ochotné za takové projekty bance platit, protože se její zaměstnanci zbaví stresu z dluhů," přibližuje Šúrek. 

Ve střední a východní Evropě nemá podle průzkumu Erste práci přes šest milionů lidí a dalších pět má velmi malé platy. "Příliš velká agresivita podnikání ohrožuje stabilitu společnosti. Sociální přístup není jen dobrá a zodpovědná věc, ale také sebezáchovná," říká ekonom Luděk Niedermayer o projektu Krok za krokem. Podle bývalého člena České bankovní rady, viceguvernéra ČNB a současného evropského poslance by více sociálně měly přemýšlet i jiné firmy. "Otevírá se jim cesta ke spoustě klientů, kteří by k nim nikdy dřív nepřišli," dodává.

Mrkve nerostou v továrnách, ukazuje výstava. Šéfkuchař uvaří luxusní pokrmy z dýní nestandardního vzhledu

Ovoce a zelenina nemusí vždy vyrůst do podoby, na jakou jsou lidé zvyklí z obchodů. Často naopak vzniknou pokřivené kousky roztodivných tvarů, které jsou jedinečné. Upozorňuje na to výstava s názvem Vynikající německého umělce Uliho Westphala.

Výstava velkoformátových fotografií pokřiveného ovoce a zeleniny v pražské galerii Artwall se otevírá v úterý a bude trvat až do 2. prosince. V den začátku výstavy uspořádá Zachraň jídlo, která přehlídku fotek pořádá, happening na náměstí Republiky, kde budou dobrovolníci rozdávat “křivou” zeleninu a pohlednice s fotografiemi Uliho Westphala. Happening se uskuteční mezi 10 a 12 hodinou.

Výstava je součástí kampaně Jsem připraven, která poukazuje na fakt, že jediné, čím se „křivá“ úroda liší, je vzhled plodů. Jinak jsou nutričně stejně hodnotné a nemělo by se jimi plýtvat. Iniciativa Zachraň jídlo začala kampaň letos v červnu, kdy…

Ovoce a zelenina nemusí vždy vyrůst do podoby, na jakou jsou lidé zvyklí z obchodů. Často naopak vzniknou pokřivené kousky roztodivných tvarů, které jsou jedinečné. Upozorňuje na to výstava s názvem Vynikající německého umělce Uliho Westphala.

Výstava velkoformátových fotografií pokřiveného ovoce a zeleniny v pražské galerii Artwall se otevírá v úterý a bude trvat až do 2. prosince. V den začátku výstavy uspořádá Zachraň jídlo, která přehlídku fotek pořádá, happening na náměstí Republiky, kde budou dobrovolníci rozdávat “křivou” zeleninu a pohlednice s fotografiemi Uliho Westphala. Happening se uskuteční mezi 10 a 12 hodinou.

Výstava je součástí kampaně Jsem připraven, která poukazuje na fakt, že jediné, čím se „křivá“ úroda liší, je vzhled plodů. Jinak jsou nutričně stejně hodnotné a nemělo by se jimi plýtvat. Iniciativa Zachraň jídlo začala kampaň letos v červnu, kdy spustila webovou stránku www.jsempripraven.cz. Na ní nasbírala už 10 000 podpůrných podpisů. Další aktivity budou pokračovat v říjnu a listopadu.  Název kampaně Jsem připraven odkazuje na tvrzení zástupců obchodních řetězců, podle kterých zákazníci nejsou na nestandardně vypadající ovoce a zeleninu připraveni, a proto ho do prodeje nezařazují.
 
Kromě výstavy nestandardního ovoce a zeleniny se například bude z vyřazených dýní, jež se nedostanou do prodeje kvůli nevyhovující barvě nebo velikosti, vařit luxusní pokrm. Šéfkuchař Restaurace V Zátiší Igor Chramec bude v období od 17. do 21. října vařit hostům z dýní od zemědělce Vojtěcha Sýkory z rodinného hospodářství Dobrá farma.

V menu se objeví dýňové špagety, pyré, polévka nebo dýňové koláčky. „Chceme ukázat, že jde především o chuť, ne o vzhled potravin, které se na Dobré farmě pěstují dokonce v bio kvalitě a byla by škoda je vyhodit,“ říká Adam Podhola ze Zachraň jídlo.  

Francie zakáže plastové nádobí. Jednorázové příbory budou muset být z rozložitelných materiálů - čtěte ZDE

Vrcholem kampaně Jsem připraven budou listopadové kulaté stoly s odborníky, kteří se pohybují v oblasti zemědělství, logistiky a prodeje. Prostřednictvím metody design thinking se hosté kulatých stolů pokusí formulovat překážky a možnosti řešení, jak využít dnes odmítanou část produkce. Kulaté stoly se budou konat 16. a 25. listopadu ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd a pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky.

Zachraň jídlo se problémem plýtvání v zemědělství zabývá už od roku 2014, kdy během happeningu Tisíc kilo rozdala u Národního divadla 2,5 tuny mrkví, cibulí a brambor, které neprošly výběrem. V roce 2015 uspořádala happening Křivá polévka, kdy se na stejném místě rozdalo 2 000 porcí polévek z nevyhovující zeleniny.

Podle OSN se kvůli nevyhovujícímu vzhledu vyhodí až 20 % produkce plodin. Plýtvání potravinami má negativní vliv na životní prostředí: nezužitkované a vyplýtvané potraviny jsou zodpovědné za 8 % celosvětových emisí.

Cenu Social Impact Award získaly 3D portréty pro nevidomé i ekologické vložky z hyacintů

V soutěži studentských podnikatelských nápadů Social Impact Award zvítězily projekty Touch Memories, který dává nevidomým lidem možnost "dotknout" se svých blízkých pomocí 3D portrétů; Bloudící kavárna VeloBloud, která se zaměřuje na podporu zaměstnávání sociálně vyloučených lidí, a NáZnak, jehož cílem je rozšířit zájem o znakovou řeč a zlepšit integraci neslyšících. Posledně jmenovaný projekt vyhrál i hlasování veřejnosti. Oceněné nápady vzešly z akceleračního programu, který podporuje společensky prospěšné podnikání mladých lidí.

Ze slavnostního vyhlášení, které se uskutečnilo ve čtvrtek večer v prostorách pražského Impact Hubu, si každý z vítězných týmů odnesl 2000 eur (v přepočtu zhruba 54 tisíc korun). Porota je vybrala z devíti projektů, které prošly akceleračním programem pro mladé lidi a studenty, kteří chtějí udržitelně, inovativně a kreativní cestou řešit společenské a ekologické problémy. Hodnotila především pokrok, jaký týmy udělaly, důraz na společenský dopad,…

V soutěži studentských podnikatelských nápadů Social Impact Award zvítězily projekty Touch Memories, který dává nevidomým lidem možnost "dotknout" se svých blízkých pomocí 3D portrétů; Bloudící kavárna VeloBloud, která se zaměřuje na podporu zaměstnávání sociálně vyloučených lidí, a NáZnak, jehož cílem je rozšířit zájem o znakovou řeč a zlepšit integraci neslyšících. Posledně jmenovaný projekt vyhrál i hlasování veřejnosti. Oceněné nápady vzešly z akceleračního programu, který podporuje společensky prospěšné podnikání mladých lidí.

Ze slavnostního vyhlášení, které se uskutečnilo ve čtvrtek večer v prostorách pražského Impact Hubu, si každý z vítězných týmů odnesl 2000 eur (v přepočtu zhruba 54 tisíc korun). Porota je vybrala z devíti projektů, které prošly akceleračním programem pro mladé lidi a studenty, kteří chtějí udržitelně, inovativně a kreativní cestou řešit společenské a ekologické problémy. Hodnotila především pokrok, jaký týmy udělaly, důraz na společenský dopad, finanční udržitelnost projektu a originalitu řešení.

Vedle hlavní ceny soutěžily projekty také o zvláštní ocenění partnerů programu. Cenu Dobro., kterou uděluje internetový obchod s módou Zoot, získal nadnárodní projekt Amani. Ten se zaměřuje na výrobu ekologických vložek z hyacintu vodního, který nekontrolovaně roste na keňském Viktoriině jezeře. "Kromě toho, že přispívá k řešení problematiky přemnožení rostliny, zároveň podporuje socioekonomický rozvoj jednotlivých místních komunit. Příští rok společně s tvůrci projektu budeme vytvářet kolekci, která jim pomůže s propagací jejich nápadu," říká koordinátorka neziskové sekce Dobro. společnosti Zoot Jitka Pánková.

Férové podnikání v Česku. O ceny odpovědných firem se letos uchází 70 podniků - čtěte ZDE

Cenu Asociace společenské odpovědnosti převzala Jana Půlpánová, zástupkyně projektu Zerowastehero, který učí firmy a podniky, jak správně třídit odpad, a zavádí na pracoviště efektivní třídicí systém. "Třídění odpadu a vůbec předcházení jeho vzniku je téma, které rezonuje celou společností. Věřím, že tento projekt společně můžeme zasadit do strategie společenské odpovědnosti nejen firem," podotýká zakladatelka Asociace společenské odpovědnosti Lucie Mádlová.

Akcelerační program Social Impact Award je založený na sérii workshopů, kde se mladí lidé učí principům podnikání. Cílem celého vzdělávacího programu je odhalit případná rizika a nedostatky projektů a pomoct jim s nastartováním podnikatelské kariéry. Na každém setkání jim předávají své znalosti odborníci z oblastí, které jsou důležité pro úspěšný rozjezd start-upů, ať už jde o týmovou spolupráci, prodej, marketing a PR, či finanční a prezentační dovednosti. Součástí programu je i mentoring poradenské společnosti PwC, jejíž lektoři pomáhají studentům se směřováním projektů a radí jim v právní a daňové oblasti.

Studenti se chtějí učit o férovém byznysu i chování - čtěte ZDE

Program Social Impact Award vznikl v roce 2009 ve Vídni a dnes se koná celkem v devíti evropských zemích včetně Česka. V tuzemsku se letos uskutečnil popáté. "Za uplynulých pět let se v něm podařilo nastartovat řadu skvělých projektů, jako je Pragulic, Rekola nebo Czechitas, které získávají řadu ocenění a jsou relevantními partnery jak pro firemní, tak neziskovou sféru," uzavírá Roman Bojko, ředitel coworkingového centra Impact Hub Praha, které Social Impact Award v Česku pořádá.

Švédové bojují proti plýtvání daňovými úlevami. Chtějí snížit DPH na opravy starých věcí

Švédská vláda chce bojovat se zbytečným vyhazováním pomocí daňových úlev u oprav rozbitých věcí. Zároveň hodlá zvýšit daně u těžko recyklovatelného zboží, jako jsou počítače nebo ledničky. Věří, že plánované novinky budou motivovat spotřebitele, aby si místo nákupu nových produktů nechali opravit staré. V Česku se zatím žádné podobné opatření nechystá.

Vládní koalice Sociálních demokratů a Zelených předložila švédskému parlamentu návrh na snížení DPH z 25 na 12 procent na opravy oblečení, bot či kol. Spolu s ním představila i plán, který by Švédům umožnil odečíst si od daně z příjmu až polovinu nákladů na opravy větších spotřebičů, jako jsou ledničky, trouby, myčky či pračky.

"Ze strany švédských občanů vidíme stále větší zájem o udržitelnou spotřebu a touto cestou jim to chceme ulehčit," řekl serveru BBC švédský ministr pro finanční trhy a spotřebitelské otázky Per Bolund. Odhaduje, že nižší DPH by mohlo například u opravy za 400 švédských korun (v přepočtu asi…

Švédská vláda chce bojovat se zbytečným vyhazováním pomocí daňových úlev u oprav rozbitých věcí. Zároveň hodlá zvýšit daně u těžko recyklovatelného zboží, jako jsou počítače nebo ledničky. Věří, že plánované novinky budou motivovat spotřebitele, aby si místo nákupu nových produktů nechali opravit staré. V Česku se zatím žádné podobné opatření nechystá.

Vládní koalice Sociálních demokratů a Zelených předložila švédskému parlamentu návrh na snížení DPH z 25 na 12 procent na opravy oblečení, bot či kol. Spolu s ním představila i plán, který by Švédům umožnil odečíst si od daně z příjmu až polovinu nákladů na opravy větších spotřebičů, jako jsou ledničky, trouby, myčky či pračky.

"Ze strany švédských občanů vidíme stále větší zájem o udržitelnou spotřebu a touto cestou jim to chceme ulehčit," řekl serveru BBC švédský ministr pro finanční trhy a spotřebitelské otázky Per Bolund. Odhaduje, že nižší DPH by mohlo například u opravy za 400 švédských korun (v přepočtu asi 1100 českých korun) snížit cenu o 50 švédských korun (zhruba 140 českých korun).

Uprchlíci jako "hodinoví manželé"

Bolund doufá, že daňové zvýhodnění zároveň přispěje k nastartování opravárenského byznysu a k vytvoření nových pracovních míst, především pro imigranty s nižším vzděláním. "Řada lidí, kteří přichází do Švédska, má ze svých domovin zkušenosti s opravami spotřebičů. Díky tomu by se mohli uplatnit na švédském pracovním trhu, který jinak trpí nedostatkem míst pro méně kvalifikované uchazeče," podotýká Bolund.

Vláda zároveň plánuje zavedení nové "chemické daně" na bílé zboží a počítače ve snaze kompenzovat náklady na zpracování materiálů, které jsou obtížně recyklovatelné. Zmíněné kroky jsou součástí vládní strategie na omezení emisí oxidu uhličitého. Švédsku se sice od roku 1990 podařilo snížit celkovou produkci emisí skleníkových plynů o 23 procent, nicméně emise navázané na produkci spotřebního zboží neustále rostou.

Komunitní web Opravárna otevírá kamenné pobočky. Zaměstná v nich zdravotně postižené - čtěte ZDE

Plánovaná opatření jsou součástí návrhu státního rozpočtu na rok 2017, o kterém bude v prosinci hlasovat švédský parlament. Pokud návrh projde, změny začnou platit na začátku příštího roku. Náklady na snížení DPH se podle odhadů vlády ročně vyšplhají na 270 milionů švédských korun (v přepočtu asi 760 milionů českých korun) a na náhrady výdajů za opravy bílého zboží na 190 milionů švédských korun (zhruba 535 milionů českých korun).

V módě je sdílená ekonomika a "hnutí kutilů"

Podle Bolunda jdou vládní opatření ruku v ruce s mezinárodními trendy v oblasti snižování spotřeby, jako je sdílená ekonomika či takzvané "hnutí kutilů", což je nová obdoba DIY kultury propojená s moderními technologiemi, jako je třeba 3D tisk.

Podobné myšlenky se rozšířily i do Česka. Loni zde například vznikl komunitní web Opravárna, který spojuje ty, kteří mají doma rozbité předměty, s lidmi, kteří jim umí vdechnout nový život. Jeho zakladatelé Pavel Latoň a Jan Charvát tak bojují se spotřební kulturou, která láká zákazníky na levné zboží, které se rychle rozbije a nutí je neustále kupovat nové.

Podle Jakuba Vintrlíka z ministerstva financí je nicméně situace v Česku o něco lepší než ve Švédsku a lidé jsou tady více zvyklí rozbité věci spravovat. "Může to být dáno tím, že české domácnosti jsou oproti těm švédským výrazně chudší a že spotřebiče v Česku mají vyšší průměrný věk oproti těm ve Švédsku a je potřeba je více opravovat, aby se udržely v chodu. Tyto opravy jsou přitom v tuzemsku často součástí šedé ekonomiky," popisuje Vintrlík.

Opravarna.cz slaví rok od svého spuštění. Lidé si navzájem opravili už přes 600 mobilů nebo 400 počítačů - čtěte ZDE

I z toho důvodu se zatím v Česku žádná daňová zvýhodnění na opravy výrobků neplánují, a to i přesto, že evropská směrnice o DPH umožňuje uplatnit nižší sazbu daně u drobných oprav jízdních kol, obuvi a koženého zboží, oděvu a bytového textilu. V Česku by tak mohla být sazba DPH na opravy o šest procent nižší, ale momentálně se tato možnost nevyužívá.

"Vzhledem k dostupnosti nových bot či oděvů na trhu je otázkou, zda sazba nižší o šest procent může vést k tomu, že si lidé budou více nechávat věci spravovat. Oprava může být nákladná a živnostníci nabízející opravy nemusí nutně být ani plátcem DPH, jelikož poptávka po opravě starých věcí není velká. Rozdíl mezi cenou nového zboží a opravou by tak pravděpodobně musel být vyšší, než jakého je možné dosáhnout snížením DPH o šest procent," uzavírá Vintrlík.

Pražírna kávy nebo minipivovar rozjely byznys. Získaly peníze na zaměstnávání lidí s handicapem

Jsou to malé firmy: například minipivovar vyrábějící vlastní druhy piva, bezlepková restaurace a pekárna nebo textilní dílna vyrábějící vlastní designérské kolekce.

Všechny tyto podniky mají jedno společné - vznikly proto, aby daly práci těm, kteří by ji hledali jen těžko. Například zmíněná textilní dílna Metráž zaměstnává ženy bez domova, v minipivovaru Chříč pracují lidé s postižením a bezlepková restaurace a pekárna Férovka zaměstnává maminky na mateřské dovolené.

V letošním roce rozjelo nebo vylepšilo svůj byznys osm sociálních start-upů, a to díky grantu Nadace Via a skupiny UniCredit v programu Lepší byznys. Tyto granty dosáhly výše až 340 tisíc korun a podniky je investovaly do svého rozvoje.
 
Nejúspěšnějším projektem druhého ročníku programu se stal podnik Dobroty s příběhem, který ve středočeské Davli vyrábí nakládané sýry a další pochutiny. Zaměstnává převážně lidi s…

Jsou to malé firmy: například minipivovar vyrábějící vlastní druhy piva, bezlepková restaurace a pekárna nebo textilní dílna vyrábějící vlastní designérské kolekce.

Všechny tyto podniky mají jedno společné - vznikly proto, aby daly práci těm, kteří by ji hledali jen těžko. Například zmíněná textilní dílna Metráž zaměstnává ženy bez domova, v minipivovaru Chříč pracují lidé s postižením a bezlepková restaurace a pekárna Férovka zaměstnává maminky na mateřské dovolené.

V letošním roce rozjelo nebo vylepšilo svůj byznys osm sociálních start-upů, a to díky grantu Nadace Via a skupiny UniCredit v programu Lepší byznys. Tyto granty dosáhly výše až 340 tisíc korun a podniky je investovaly do svého rozvoje.
 
Nejúspěšnějším projektem druhého ročníku programu se stal podnik Dobroty s příběhem, který ve středočeské Davli vyrábí nakládané sýry a další pochutiny. Zaměstnává převážně lidi s mentálním postižením. Odborná komise nominovala tento projekt na vítěze ocenění Nejlepší byznysplánu za největší pokrok, kterého v rámci programu dosáhl.
 
Oceněn byl také podnik Metráž, tedy dílna vyrábějící designová trička, který vybrali zaměstnanci UniCredit Bank. Oba oceněné podniky získaly odměnu v celkové výši 130 000 korun. „Díky programu Lepší byznys máme do budoucna mnohem větší šanci, že si na sebe dokážeme vydělat a že náš byznys bude udržitelný,“ shrnuje Kristýna Ciprová z projektu Metráž, který dává práci ženám bez domova, jež tam vyrábějí šperky a designové předměty.

Francie zakáže plastové nádobí. Jednorázové příbory budou muset být z rozložitelných materiálů - čtěte ZDE

Podpořené podniky v programu Lepší byznys získaly finanční podporu v celkové výši 1,7 milionu a také další, nefinanční podporu. Jejich zakladatelé se zúčastnili seminářů, na kterých se dozvěděli, jak lépe řídit organizaci, jak zlepšit svůj byznysmodel nebo jak projekt lépe zviditelnit.
 
V programu se uskutečnilo šest takovýchto workshopů, během kterých sociální podnikatelé získali celkem 33 hodin tréninku. Pomáhalo jim osm odborných konzultantů a 20 dalších expertů, kteří poskytli podnikatelům celkem 340 hodin asistence a pomoci.
 
A sociální podniky mají ze sebou výrazné úspěchy. Díky podpoře v programu Lepší byznys se počet jejich znevýhodněných zaměstnanců zvýšil o 20 procent, obrat jim vzrostl o 22 procent a zvýšil se i počet jejich zákazníků.

Je měsíc zdravé krve. Češi si mohou zdarma nechat zjistit krevní skupinu nebo krev preventivně vyšetřit - čtěte ZDE

Mezi další podpořené projekty patří například třebíčská pekárna Vrátka, kde pracují lidé s handicapem, anebo malá pražírna kávy v Kostelci nad Labem, která také zaměstnává handicapované. „Podpořili jsme podniky, které zaměstnávají lidi znevýhodněné na pracovním trhu a zároveň rozvíjejí komunitu v místě, kde působí,“ říká projektový manažer Nadace Via Ondřej Šindelář.
 
Program podporují UniCredit Foundation a UniCredit Bank, které rozvoji sociálního podnikání pomáhají i v řadě dalších evropských zemí.
 
„V naší bance si ceníme přístupu lidí, kteří se nebojí společnost obohatit o nové nápady. Inovace posouvají všechny z nás neustále vpřed. Jsme rádi, že jako jeden z předních inovátorů bankovního trhu k tomu můžeme přispět i mimo svět financí,“ vysvětluje Petr Plocek, tiskový mluvčí UniCredit Bank.
 
„Kromě finančních prostředků sdílíme s našimi sociálními podnikateli i naše manažerské zkušenosti, které jsou při rozvoji jakéhokoliv typu podnikání to nejcennější,“ říká Maurizio Carrara, předseda UniCredit Foundation.

Veřejnost i známí návrháři vlastnoručně šijí tašky. Jejich prodej pomáhá najít práci matkám a starým lidem - čtěte ZDE

Počet sociálních podniků v Česku v posledních letech prudce roste. Organizace P3 - People, Planet, Profit, která sdružuje české sociální podniky, registruje ve své databázi 230 podniků. Organizace odhaduje, že reálné číslo je ještě o něco vyšší. Podle ředitelky organizace Petry Francové jejich počet zřejmě přesahuje 300.
 
Dalšími podpořenými projekty je například hrad Hartenberg, který pomáhají opravit dlouhodobě nezaměstnaní, lidé s kriminální minulostí nebo s problémy s alkoholem či drogami. Jinde by práci nesehnali, ale sociální podnik hradu Hartenberg si vybírá právě takové zaměstnance. Snaží se je naučit řemeslům a vrátit do pracovního života. Peníze z grantu, celkem 313 tisíc korun, použili k dalšímu rozvoji podniku, aby mohli zaměstnat další takové pracovníky.

Studenti se chtějí učit o férovém byznysu i chování

Na začátku července uspořádala kolínská automobilka TPCA festival, kde mohly děti, ale i její zaměstnanci vyrábět různé předměty z elektroodpadu nebo si oživit znalosti o třídění a recyklaci odpadků. Ekologický workshop jako tento připravuje známá automobilka každý rok.

Podobné akce pro své zaměstnance organizují firmy z mnoha dalších odvětví, včetně například burzovních makléřů nebo personálních agentur. Moderní designová studia třeba učí designéry, aby promítli udržitelnost do svých konceptů.

Vzdělávání o udržitelnosti, tedy například o ekologii, podpoře komunit či sociálně slabých, se dostává i na základní a střední školy.

Co je odpovědné vzdělávání

Jde o přednášky, workshopy, festivaly a různé další aktivity, kde školy učí děti na všech stupních o ekologii, o pomoci sociálně slabým, nebo jak rozvíjet komunitní život. Stejně tak vzdělávají firmy své zaměstnance.

Na začátku července uspořádala kolínská automobilka TPCA festival, kde mohly děti, ale i její zaměstnanci vyrábět různé předměty z elektroodpadu nebo si oživit znalosti o třídění a recyklaci odpadků. Ekologický workshop jako tento připravuje známá automobilka každý rok.

Podobné akce pro své zaměstnance organizují firmy z mnoha dalších odvětví, včetně například burzovních makléřů nebo personálních agentur. Moderní designová studia třeba učí designéry, aby promítli udržitelnost do svých konceptů.

Vzdělávání o udržitelnosti, tedy například o ekologii, podpoře komunit či sociálně slabých, se dostává i na základní a střední školy.

Co je odpovědné vzdělávání

Jde o přednášky, workshopy, festivaly a různé další aktivity, kde školy učí děti na všech stupních o ekologii, o pomoci sociálně slabým, nebo jak rozvíjet komunitní život. Stejně tak vzdělávají firmy své zaměstnance.

"Školy využívají spoustu zajímavých programů a výukových materiálů, které získávají od organizací činných v ekologické výchově nebo v občanském vzdělávání," říká Jiří Kulich, ředitel Střediska ekologické výchovy Sever. "Stále to však není hlavní proud vzdělávání. Proto je důležité, že třeba Česká školní inspekce se letos poprvé zaměřila i na zjišťování, jak funguje rozvojové a environmentální vzdělávání na školách. A úplně čerstvě má Česko schválen i nový Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty," dodává Jiří Kulich.

Mladí chtějí odpovědný byznys

Vzdělávání k tomu, jak se chovat ke společnosti i planetě odpovědně, je už běžné i ve vysokoškolských posluchárnách. Například na pražské České zemědělské univerzitě funguje už třetím rokem podnikatelský inkubátor Point One, kde na svých projektech pracují začínající podnikatelé.

"Máme v něm nastaven vzdělávací program tak, aby je od samého počátku vedl k odpovědnému podnikání. Mnoho firem pak díky tomu ve svém podnikání přemýšlí, jak celý obchodní model nastavit tak, aby měl nějaký společensky odpovědný rámec a aby jejich práce dávala smysl," vysvětluje manažerka inkubátoru Gabriela Koláčková.

Mladí lidé, kteří inkubátorem projdou a začnou podnikat, odpovědné podnikání promítají také do svého byznysu. Příkladem je třeba projekt Včelárium, který umísťuje včelstva do ovocných sadů a pomáhá tak sadařům s navýšením úrody. Med pak chodí stáčet rodiny s dětmi a mohou si ho odnést domů.

Firma Envirostyl − cesta k Zero Waste má za sebou řadu projektů, v nichž učí lidi nakládat odpovědně s odpadem anebo žádný odpad nevytvářet. "Pozadu nejsou ani IT společnosti. Například firma Mrkev.cz, tvořící webové stránky, za každý dokončený web vysadí vždy jeden strom," doplňuje Koláčková.

Jak se ukazuje, mladí lidé se odpovědnosti v byznysu učit chtějí. Letošní průzkum iniciativy Global Compact, patřící pod OSN, jehož se zúčastnilo 1800 studentů z různých zemí světa, ukázal, že téměř polovina z nich si myslí, že je škola nevzdělává v odpovědnosti dostatečně (viz infografika). Zhruba třetina (28 %) by chtěla, aby je školy učily v této oblasti více, především o tématech etiky a udržitelnosti.

Naprostá většina dotázaných, celých 80 procent, souhlasila s tvrzením, že sociální odpovědnost firmy a její ziskovost se mohou doplňovat; 77 procent pak souhlasilo s tím, že podniky by měly pro společnost a životní prostředí dělat mnohem více.

Když se průzkum dotázal studentů na jejich budoucnost, 92 procent z nich řeklo, že jim záleží na tom, aby pracovali pro sociálně a ekologicky odpovědnou firmu. Dokonce by byli schopni tomu obětovat i výši svého výdělku. Obdobný průzkum dělala tato iniciativa i v letech 2012 a 2014. Z porovnání s tím letošním je zřejmé, že se studenti o témata udržitelnosti zajímají stále více.

Odpovědná škola učí školy učit

Podle Lucie Mádlové, ředitelky Asociace společenské odpovědnosti, férové chování a podnikání do výuky patří. "Protože společensky odpovědným se člověk nerodí, tím se stává. Je velmi obtížné naučit se takovému chování až v dospělosti. Mnohem snazší je, když se to stane běžnou záležitostí už od dětství," upozorňuje Mádlová. Dodává, že vzdělávání k odpovědnosti vždy v historii školám náleželo, z této pozice pak školství poněkud ustoupilo a nyní znovu usiluje o jeho obnovu v celé společnosti.

Asociace proto přišla s projektem Odpovědná škola. Učí mateřské, základní i střední školy komplexnímu pohledu na společensky prospěšné chování. Nenásilnou formou dětem a studentům ukazuje, co všechno mohou ovlivnit a co může pro druhé znamenat jejich zájem. Žáci třeba ve výuce pojmenovávali problémy obce, v níž leží jejich škola.

Stejně tak se totiž díky projektu žáci učí zapojovat do komunitního života v místě, kde žijí. Mohou třeba sami organizovat ankety či besedy o místních tématech nebo realizují veřejně prospěšné projekty. Dozvídají se rovněž o férovém přístupu k zaměstnancům nebo o správné výživě a zdravém životním stylu.

Lék na globální výzvy? Výuka

Ve školách dnes vyrůstá generace, která bude jednoho dne rozhodovat o osudu naší planety. Bude řešit globální výzvy jako boj se změnami klimatu, vymýcení extrémní chudoby či snížení nerovností. "Proto je klíčové vzdělávat v těchto tématech děti už od školky, aby se odpovědné chování stalo automatickým a přirozeným a ovlivňovalo celý náš život, ať už je to třídění odpadu nebo tolerance k odlišnostem," říká manažerka rozvoje Asociace společenské odpovědnosti Markéta Šetinová.

Odpovědné vzdělávání podle ní v řadě škol funguje už dlouho, třeba v podobě ekologické výchovy či šíření povědomí o lidských právech. Výrazněji se ale tato myšlenka rozvinula až v době po světové finanční krizi v roce 2008, která zdůraznila potřebu vychovávat mladé lidi rovněž k ohledu vůči jejich okolí.

HN: Jak by měla vypadat výuka ke společenské odpovědnosti?

Není nutné učit odpovědnost a udržitelnost formou samostatných…

Ve školách dnes vyrůstá generace, která bude jednoho dne rozhodovat o osudu naší planety. Bude řešit globální výzvy jako boj se změnami klimatu, vymýcení extrémní chudoby či snížení nerovností. "Proto je klíčové vzdělávat v těchto tématech děti už od školky, aby se odpovědné chování stalo automatickým a přirozeným a ovlivňovalo celý náš život, ať už je to třídění odpadu nebo tolerance k odlišnostem," říká manažerka rozvoje Asociace společenské odpovědnosti Markéta Šetinová.

Odpovědné vzdělávání podle ní v řadě škol funguje už dlouho, třeba v podobě ekologické výchovy či šíření povědomí o lidských právech. Výrazněji se ale tato myšlenka rozvinula až v době po světové finanční krizi v roce 2008, která zdůraznila potřebu vychovávat mladé lidi rovněž k ohledu vůči jejich okolí.

HN: Jak by měla vypadat výuka ke společenské odpovědnosti?

Není nutné učit odpovědnost a udržitelnost formou samostatných předmětů, ale je důležité toto téma integrovat do školního života. V první řadě by se mělo objevit v látce stávajících předmětů. Třeba v přírodovědě se žáci mohou učit o životním prostředí a v základech společenských věd o nerovném postavení žen. Vedle toho by se ale tyto snahy měly promítnout i do mimoškolních aktivit. Zásadní je přitom praktická výuka, která by se v ideálním případě měla propojit s komunitou, jejíž součástí škola je. Žáci mohou například v rámci obce vymýšlet vlastní projekty, jak zlepšit své okolí nebo jak případně spolupracovat s lokálními firmami a neziskovými organizacemi. Do řady aktivit lze zapojit i nejmenší děti. Ve školce mohou začít třeba s tříděním odpadu. Z naší zkušenosti víme, že to pak často učí také své rodiče. Zároveň by škola měla jít v odpovědnosti příkladem, například dbát na šetrný provoz a dobré pracovní podmínky pro zaměstnance.

Markéta Šetinová (27)

Vystudovala sociologii a byznys na Kingston University v Londýně a následně pokračovala v magisterském studiu sociologie na Oxfordu. V rámci mezinárodního tréninkového programu v Ahold Europe pracovala na strategických projektech v retailu, poté vedla komerční strategii pro on-line supermarket Rohlik.cz. Nyní pracuje v Asociaci společenské odpovědnosti, kde má na starosti rozvoj platformy a kde koordinuje globální CSR projekt United Nations Global Compact v České republice. Zároveň spoluorganizuje letní akademii pro středoškoláky Discover a vede spolek českých absolventů Oxfordu a Cambridge.

HN: Které kompetence a znalosti mohou děti tímto způsobem získat a jak je uplatní ve svém životě?

Kromě faktických znalostí rozvíjí udržitelné vzdělávání i dovednosti, jako je schopnost uvažovat o problematice v širším kontextu a používat kritické myšlení. Dnes má čím dál více firem zájem o zaměstnance právě s těmito schopnostmi. V byznysu navíc nejde už jen o to udělat co nejvíce profitabilní rozhodnutí, ale také pečlivě zvážit dopady na komunitu, ve které daná společnost funguje. Firmy proto v současnosti stále častěji hledají zaměstnance, kteří budou uvažovat tímto způsobem.

HN: Do jaké míry je udržitelné vzdělávání zastoupeno v českém školství?

Česko má dobře našlápnuto a vidíme čím dál větší zájem o toto téma. Základům společenské odpovědnosti se učí už i v některých mateřských školách, na vysokých lze dokonce najít samostatné předměty věnované tomuto tématu. Zatím ale chybí ucelená koncepce a podpora rozvoje této problematiky ze strany státu a zařazení tématu do oficiálních osnov.

HN: Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím? Čím bychom se mohli za hranicemi inspirovat?

Především ve Spojených státech, Velké Británii a severských zemích jsou na vysokých školách celé obory, které komplexně vzdělávají v udržitelnosti. Měla jsem možnost studovat na univerzitách v Londýně a na Oxfordu, kde studenty podporovali v sociálním podnikání napříč obory. Na obou školách navíc měli speciální oddělení dobrovolnictví, které studentům zprostředkovávalo různé možnosti pomoci v rámci komunity. V zahraničí se často na téma udržitelnosti orientuje i akademický výzkum. Navíc je v tomto ohledu mnohem běžnější propojení napříč sektory. Například prestižní francouzská ekonomická vysoká škola ­INSEAD spolupracuje s vládním a neziskovým sektorem na výzkumu environmentálních regulací. Jejich závěry pak ovlivňují směr, kterým se nejen Francie vypořádává s globálním oteplováním.

HN: Jsou v Česku dostupné nějaké metodické návody udržitelného vzdělávání?

Pro vysoké školy je vhodná metodika vzdělávání k udržitelnosti UN PRME, kterou vytvořila největší světová iniciativa společenské odpovědnosti UN Global Compact, fungující pod záštitou Organizace spojených národů. Využívá ji více než 650 institucí v 85 zemích světa a řídí se jí také třetina nejlepších ekonomických škol podle žebříčku listu Financial Times. Pro nižší stupně zatím není v Česku dostupná ucelená metodika, ovšem dílčí témata řeší organizace jako EDUin, Tereza, Člověk v tísni nebo Liga lidských práv. OSN vydává řadu zajímavých materiálů pro různé věkové skupiny, ale bohužel jsou k dispozici jen v angličtině. Asociace společenské odpovědnosti jako hostitelská organizace UN Global Compact se je nyní spolu s dalšími partnery snaží přeložit do češtiny a více lokalizovat. Ve spolupráci s Informačním centrem OSN jsme rovněž vydali příručku věnovanou Cílům udržitelného rozvoje pro děti (Cíle OSN představují program rozvoje v letech 2015−2030 − pozn. red.) a nyní připravujeme metodickou podporu pro výuku těchto cílů na základních a středních školách.

HN: Měli by lekce odpovědného chování dostávat i dospělí? Jak mohou v tomto ohledu firmy rozvíjet své zaměstnance?

Firmy často pořádají tematická školení o společenské odpovědnosti či udržitelném vedení. Mnohem efektivnější než přednášky je ale zapojit zaměstnance do konkrétních aktivit a dát jim prostor pro vlastní nápady. Velkým trendem je teď například firemní dobrovolnictví, kdy zaměstnavatelé vyčleňují svým zaměstnancům během pracovní doby čas na to, aby se mohli zapojit do činnosti neziskové organizace či pomáhat v blízké komunitě. Společenská odpovědnost by měla být tématem, kterým žije celá firma včetně vedení. Důležité je soustředit se na to, kde můžete pomoci nejlépe. Ideální je proto vybrat si aktivity v oblasti, jíž rozumíte. Nejefektivnější je přitom pomáhat ve svém nejbližším okolí.

HN: Jak vůbec hodnotíte současný stav společenské odpovědnosti firem v Česku?

Firmy v tuzemsku často volí jen jednorázové aktivity, nedaří se jim začlenit udržitelný přístup do dlouhodobé strategie. Na druhou stranu zájem o téma stoupá, a to nejen z řad firem, ale i státní správy, neziskových organizací a jednotlivců. Náš nedávný průzkum realizovaný agenturou IPSOS ukázal, že v zájmu zachování udržitelné budoucnosti dnes lidé v Česku nejčastěji šetří energiemi, vyhýbají se plýtvání potravinami, šetří vodou a třídí odpad. Vyplývá z něj také, že čtyři pětiny Čechů si myslí, že by se česká vláda měla zapojovat do plnění nových Cílů udržitelného rozvoje a tři čtvrtiny si to myslí i o soukromém sektoru. Nejvíce tato témata zajímají mladé lidi. Že nejsou sobečtí a začínají myslet ohleduplně, vnímáme jako pozitivní trend a obrovskou příležitost pro zaměstnavatele. Nastupující generace má zájem pracovat pro firmy, které sdílí stejné hodnoty, a společenská odpovědnost zaměstnavatele je pro ni často hlavním kritériem při výběru povolání.

Studium fyziky nemusí být nuda. Žáci sami natáčí fyzikální pokusy

Učit se přírodní zákonitosti a pronikat do tajů fyziky nepatří mezi oblíbené činnosti studentů. Ta přitom jejich život může zásadně ovlivnit. Jenže ve chvíli, kdy jejich automobil dostane v zatáčce smyk, protože kola ztratí přilnavost v důsledku příliš rychlé jízdy, bývá na studium fyzikálních jevů už pozdě.

Každý jev má přitom své logické vysvětlení a dá se názorně předvést pokusem. Toho využívá webový výukový projekt Vím proč, kterým energetická společnost ČEZ podporuje technické vzdělávání a popularizuje výuku fyziky. Žáci základních a středních škol…

Učit se přírodní zákonitosti a pronikat do tajů fyziky nepatří mezi oblíbené činnosti studentů. Ta přitom jejich život může zásadně ovlivnit. Jenže ve chvíli, kdy jejich automobil dostane v zatáčce smyk, protože kola ztratí přilnavost v důsledku příliš rychlé jízdy, bývá na studium fyzikálních jevů už pozdě.

Každý jev má přitom své logické vysvětlení a dá se názorně předvést pokusem. Toho využívá webový výukový projekt Vím proč, kterým energetická společnost ČEZ podporuje technické vzdělávání a popularizuje výuku fyziky. Žáci základních a středních škol vkládají na webové stránky Vím proč vlastnoručně natočená videa s fyzikálními pokusy. Nejlepší nahrávky vybírá ve dvou kategoriích odborná porota i laická veřejnost. Čtvrtý ročník soutěže startuje už doslova za pár dní, 1. října 2016. Během tří ročníků se na webu podařilo shromáždit více než 700 videí, která jsou stále k dispozici.

"Fyzika není mezi žáky příliš populární a to se pokoušíme změnit. Prostřednictvím dětí se snažíme dát příklad ostatním, že se fyziky nemusí bát. Naší vizí bylo vytvoření videotéky fyzikálních pokusů, která bude využívána při výuce," říká Pavel Puff, manažer útvaru strategický nábor Skupiny ČEZ.

Destrukce lahve je populární

Na stránkách Vím proč lze najít opravdu širokou paletu pokusů z různých oblastí fyziky. Mezi nejpopulárnější patří například pokus, při němž žáci přeřezávají zmrzlou lahev s vodou strunou od kytary, či video, na kterém student ukazuje, jak staví jednoduchý elektromotor. Názvy dalších pokusů (Destrukce lahve, Domácí žárovka, Výroba meteorologického balonu) dávají tušit, že se žáci při jejich natáčení rozhodně nenudili. Nejvíce videí se věnuje mechanice kapalin a plynů či vlastnostem látek a těles. Nechybí ale ani pokusy z oblasti astronomie či jaderné fyziky.

Po startu prvního ročníku soutěže se přitom zdálo, že fyzikální pokusy moc lákat nebudou. ČEZ představil projekt učitelům na Veletrhu nápadů učitelů fyziky a požádal je o podporu. Firma nechala natočit tři krátká videa, jež měla podpořit žáky v účasti. Na stránkách projektu si také mohli zájemci přečíst návod, jak videa natáčet, na co se mají děti zaměřit a čeho vyvarovat. "Zpočátku jsme byli trochu nervózní, protože videa nepřicházela. Ale nakonec jsme v prvním ročníku soutěže posbírali 200 fyzikálních pokusů," vzpomíná Puff.

Před začátkem letošního ročníku se firma zeptala učitelů fyziky, zda má smysl pokračovat. O své názory se podělilo téměř 200 pedagogů. "Jejich reakce byly pozitivní. Ocenili především to, že takový projekt vůbec vznikl a že máme snahu něco změnit a pomoci výuce fyziky jako takové. Namotivovali nás k tomu, abychom v této aktivitě i nadále pokračovali," popisuje Pavel Puff.

Učitelé mohou stránky využít jako názornou učební pomůcku, která vysvětlí konkrétní fyzikální jev. Používáním videotéky učitel ušetří při výuce fyziky čas, protože nemusí připravovat celý pokus, ale jen promítnout video. Uživatelé, kteří se na stránkách registrují, si mohou sestavit seznam oblíbených videí přímo pro svou výuku. Výhodou je také velká názornost a srozumitelnost videí. "Probíraný jev je vysvětlený žákům nebo studentům jazykem jejich vrstevníků, protože jsou nejčastějšími autory videí," říká Puff.

Pokusy nesmí ohrozit zdraví

V novém ročníku soutěže platí stejná pravidla jako loni. Video mohou žáci poslat sami nebo v týmu až se dvěma kamarády. Autoři tří nejlepších videí pro základní a tří pro střední školy dostanou tablet. Jedna základní a jedna střední škola, na níž studuje žák s nejlepším videem vybraným odbornou porotou, obdrží grant 200 tisíc korun na vybavení učebny fyziky od Nadace ČEZ.

Na webu Vím proč najdou žáci také rady, jak video správně natočit. Maximální délka nahrávky je stanovena na pět minut, zakladatelé webu ale doporučují vkládat raději jen tříminutová videa. Obsahem videa musí být fyzika, jinak bude neplatné. Žáci by měli také používat jen svoji hudbu, na kterou mají autorská práva. "Samozřejmě neprojde nic, co porušuje české zákony nebo je neslušné. Pokus by také neměl být zdraví nebezpečný," varuje Pavel Puff.

Do budoucna by ČEZ chtěl, aby se zveřejněná videa používala ve velké míře ke studiu fyziky na školách v Česku. "K tomu bude potřeba ještě hodně práce, elánu a financí. Videa bude nutné znovu ohodnotit z pohledu výuky a doplnit je metodickými a pracovními listy. Určitě to nebude jednoduchá práce. Věříme ale, že projekt může u dětí změnit vnímání fyziky a přispět tak k zvýšení atraktivnosti technického vzdělávání v budoucnosti," uzavírá Puff.

Kdo přijme dobrovolnickou práci, stává se zralejším

Pocházím ze Spojených států amerických, kde má dobrovolnická činnost dlouhou tradici. Mnoho lidí pro svou komunitu pracuje bez nároku na odměnu a bere to jako samozřejmost. Možná je to i tím, že jsme kdysi byli země osadníků. A ti si museli mnoho věcí obstarat sami, než v místech, kde se usadili, začal fungovat stát. Každopádně odpovědnost vůči komunitě − nebo šířeji celé společnosti − cítí i firmy. Mnoho z nich, včetně naší mateřské farmaceutické společnosti MSD, podporuje své zaměstnance v dobrovolnické činnosti tím, že ji samy organizují nebo dávají zaměstnancům placené volno.

Firmy chápou, že jejich…

Pocházím ze Spojených států amerických, kde má dobrovolnická činnost dlouhou tradici. Mnoho lidí pro svou komunitu pracuje bez nároku na odměnu a bere to jako samozřejmost. Možná je to i tím, že jsme kdysi byli země osadníků. A ti si museli mnoho věcí obstarat sami, než v místech, kde se usadili, začal fungovat stát. Každopádně odpovědnost vůči komunitě − nebo šířeji celé společnosti − cítí i firmy. Mnoho z nich, včetně naší mateřské farmaceutické společnosti MSD, podporuje své zaměstnance v dobrovolnické činnosti tím, že ji samy organizují nebo dávají zaměstnancům placené volno.

Firmy chápou, že jejich smyslem není jen vykonávání určité činnosti a byznys z toho vyplývající, ale že musí být i společensky odpovědné. Jde o to, aby ukázaly, že jim jde nejen o jejich blaho, ale o blaho všech. Proto zahajují různé programy pro znevýhodněné lidi (MSD například dlouhodobě provozuje program na podporu nastávajících matek v rozvojových zemích). Podpora dobrovolnictví je dalším střípkem této činnosti: když něco vytváříme jako firma, měli bychom k tomu dát příležitost i našim zaměstnancům.

Z dobrovolnické práce plyne překvapivý užitek všem: jak těm, kterým se od zaměstnanců dostane pomoci, tedy klientům neziskových a charitativních organizací či obyvatelům místa, kde firma sídlí, tak samotným zaměstnancům. Všichni máme tendenci uváznout v určité sociální bublině, a když se dlouho věnujeme jen své práci, ztrácíme přehled o světě kolem nás. Troufám si říci, že lidé, kteří přijmou dobrovolnickou práci, se stávají zralejšími. Sám jsem donedávna v rámci dobrovolnických aktivit pracoval v domově pro drogově závislé ženy a dalo mi to širší pohled na svět, než jaký bych měl jen jako člen vedení korporace. Mnohé problémy prostě vidíte jinýma očima, když si je srovnáte s potížemi lidí, kteří jsou nějak handicapováni.

Užitek z dobrovolnických programů má také sama firma, i když jej nelze exaktně změřit. Dnešní mladí lidé, kterých je v IT byznysu opravdu hodně, jsou velice odpovědní. Snaží se žít ekologicky a komunitně, sami mnohdy pomáhají ve svém volném čase. A když jim poskytneme možnost, že 40 hodin této činnosti ročně mohou dělat ve svém pracovním čase a pobírat stále od firmy svůj plat, chápou, že uvažujeme stejně. Navíc si ze svých dobrovolnických aktivit přinášejí nové zkušenosti a sociální dovednosti, které zlepšují vztahy v jejich pracovním kolektivu, učí se trpělivosti či toleranci. Někdy si mohou přinést i znalost, kterou uplatní ve své práci. Například jako IT firma jsme neziskovými organizacemi žádáni, aby jim někdo pomohl s vytvořením webu. A přestože naši zaměstnanci jinak dělají práce odbornějšího charakteru, pomůže jim to lépe pochopit, jak uvažují koncoví uživatelé jejich produktů.

Dobrovolnická činnost ovšem nesmí být nařizována. Je třeba, abychom plně respektovali ty, kteří se nezapojí. Mají k tomu své důvody a nám je nepřísluší zkoumat. Podle mne každý touží konat dobro a nemusí tak činit pouze skrze firmu. Tlak na vykonávání dobrovolnické činnosti by jen sváděl k formálnímu plnění. My přitom chceme, aby od nás ti, kterým pomáháme, získali opravdovou hodnotu. A těm, kteří se zapojí, poskytujeme co nejlepší servis.

Jedna naše kolegyně má, kromě svých dalších povinností, tyto aktivity na starosti a je ve spojení s řadou neziskovek. Za prvé tyto organizace samy vznášejí požadavky, jež nabízíme našim zaměstnancům, a za druhé za ní může kdokoliv přijít, že by chtěl pracovat třeba v oblasti ekologie, a ona se mu pokusí něco najít. Naši zaměstnanci si mohou najít dobrovolnickou aktivitu také individuálně, jen musí informovat, pro koho a co chtějí dělat, a domluvit se s nadřízeným na vhodném termínu. Někteří chtějí pracovat se svým týmem (dobrovolnická činnost ale nemá suplovat teambuilding), jiní samostatně; i to záleží jen na nich.

Dobrovolnická práce nemusí být jen manuální, její podoby se stále vyvíjejí. Někdo dává přednost manuální činnosti, protože si potřebuje "vyčistit hlavu" a funguje to u něj i jako prevence syndromu vyhoření. Mnozí ale chtějí předat něco ze svých znalostí, byť by šlo třeba jen o to, naučit pracovníky neziskovky efektivně pracovat s tabulkami nebo jim předat zkušenosti s vedením projektů. Fakt, že se na nás neziskové organizace už samy obracejí, svědčí o tom, že si s nimi budujeme vztah důvěry, na kterém můžeme stavět a dále jej prohlubovat ve vztahu k celé veřejnosti. A o to by měly stát všechny firmy, které chtějí být opravdu − nikoliv jen formálně − společensky odpovědné.

Handicapovaní na vedoucích postech

Zatímco zdravé děti většinou už během střední školy mají určitou představu, jakou práci by chtěly dělat, jejich handicapovaní vrstevníci si často nedovedou představit, že by je vůbec někdo zaměstnal. Když pak přicházejí na praxe pořádané sociálním podnikem Ergotep a jeho vzdělávacím centrem Ergoeduka, objevují nový svět. Najednou zjišťují, že nejenže mají šanci najít si práci, ale že se navíc mohou uplatnit i na kvalitních pozicích.

"Českému speciálnímu školství chybí právě tato praktická výuka a propojení s chráněným pracovním trhem," říká ředitelka Ergoeduky Jarmila Men…

Zatímco zdravé děti většinou už během střední školy mají určitou představu, jakou práci by chtěly dělat, jejich handicapovaní vrstevníci si často nedovedou představit, že by je vůbec někdo zaměstnal. Když pak přicházejí na praxe pořádané sociálním podnikem Ergotep a jeho vzdělávacím centrem Ergoeduka, objevují nový svět. Najednou zjišťují, že nejenže mají šanci najít si práci, ale že se navíc mohou uplatnit i na kvalitních pozicích.

"Českému speciálnímu školství chybí právě tato praktická výuka a propojení s chráněným pracovním trhem," říká ředitelka Ergoeduky Jarmila Menšíková. Vedle vzdělávacích kurzů, praxí a stáží pro zdravotně postižené proto centrum nabízí i školení pro sociální podnikatele. Učí je mimo jiné, jak správně pracovat s handicapovanými zaměstnanci a jak je rozvíjet.

Ergoeduku založilo v roce 2012 družstvo invalidů Ergotep, které působí od svého vzniku v roce 2003 jako sociální podnik a jež se snaží vytvářet kvalitní pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením. "Vzdělávání je při zaměstnávání handicapovaných klíčové. I díky tomu dnes zaměstnanci, kteří do Ergotepu nastoupili na kompletační práce, pracují ve vedoucích pozicích," podotýká Menšíková.

V současnosti firma zaměstnává 260 lidí, z nichž 85 procent jsou osoby se zdravotním postižením. Většina pracovníků sociálního podniku se přitom věnuje sofistikovaným činnostem v oblasti logistiky, IT služeb a služeb pro bankovní sektor. Firma pro ně prostřednictvím Ergoeduky pravidelně pořádá kurzy věnované informačním technologiím, zbožíznalství, měkkým dovednostem, obchodu i marketingu.

S tímto přístupem je však Ergotep spíše výjimkou. "Více než polovina sociálních firem se zaměřuje na kompletační práce, úklidové a hlídací služby, ve kterých se handicapovaný personál nemá možnost rozvíjet," upozorňuje Menšíková.

Bojovat s tímto negativním trendem a pozvednout kulturu sociálního podnikání se firma snaží předáváním svého know-how dalším − zejména začínajícím podnikatelům a zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci. Kurzy sociálního podnikání ale pořádá také pro neziskové organizace a zástupce státní správy. "Účastníci kurzů se naučí, jak založit, efektivně řídit a provozovat sociální firmu, jak se vyznat v legislativě, která tuto oblast upravuje, jak používat obchodní nástroje i jak vytvořit handicapovaným zaměstnancům vhodné pracovní podmínky," přibližuje Menšíková. Rozsah školení se pohybuje od jednodenních kurzů až po desetidenní Akademii sociálního podnikání, ze které si podnikatelé odnášejí už připravený byznysplán.

Kurzy se konají v Proseči na Chrudimsku, kde sídlí jak Ergoeduka, tak Ergotep. Vedle toho družstvo invalidů nedávno otevřelo také Poradenské centrum sociálního podnikání v Praze. Kurzy věnované sociálnímu podnikání Ergoeduka nabízí i speciálním pedagogům a zástupcům škol. "Snažíme se jim ukázat, jaké jsou aktuální potřeby chráněného trhu práce a jak mohou rozvíjet praktické vyučování prostřednictvím spolupráce se sociálními firmami," vysvětluje Menšíková.

Kvízová hra učí hospodařit i děti z dětských domovů

Kvízová otázka zní: Jak nejlépe spořit? Dávat stranou, co na konci měsíce zbude, dávat bokem stále stejnou částku vždy po výplatě, anebo vůbec nespořit, protože to kvůli inflaci stejně nemá cenu? Správně je druhá možnost. Dotaz, který není jednoduchý často ani pro dospělého, řeší děti na základních školách. Právě žáci a studenti jsou totiž cílovou skupinou vzdělávacího projektu Hravý finančník, který pořádá ING Bank na podporu finanční gramotnosti mladých lidí a s nímž navštěvuje základní školy a dětské domovy.

V uplynulých dvou letech navštívila 50 škol a dětských domovů a potkala se s bezmála 1200 dětí. Projekt Hravý finančník bude pokračovat i letos.

Jde vlastně o klasické finanční vzdělávání o základních pojmech finančního světa: od bankovek přes fungování běžného účtu a daně až například po státní výdaje. Vše probíhá formou hry, například kvízu, kde se dětem obvykle nabízí více možností…

Kvízová otázka zní: Jak nejlépe spořit? Dávat stranou, co na konci měsíce zbude, dávat bokem stále stejnou částku vždy po výplatě, anebo vůbec nespořit, protože to kvůli inflaci stejně nemá cenu? Správně je druhá možnost. Dotaz, který není jednoduchý často ani pro dospělého, řeší děti na základních školách. Právě žáci a studenti jsou totiž cílovou skupinou vzdělávacího projektu Hravý finančník, který pořádá ING Bank na podporu finanční gramotnosti mladých lidí a s nímž navštěvuje základní školy a dětské domovy.

V uplynulých dvou letech navštívila 50 škol a dětských domovů a potkala se s bezmála 1200 dětí. Projekt Hravý finančník bude pokračovat i letos.

Jde vlastně o klasické finanční vzdělávání o základních pojmech finančního světa: od bankovek přes fungování běžného účtu a daně až například po státní výdaje. Vše probíhá formou hry, například kvízu, kde se dětem obvykle nabízí více možností odpovědí. Následně si pak ve třídě zdůvodní, proč je ta která odpověď správná, a tak se děti hravou formou učí.

"Otázky jsou vědomostní, tipovací nebo početní. Hru lze hrát několika způsoby. Buď si děti mohou vytahovat otázky z balíčku karet, nebo otázky vybírá ten, kdo hru vede. Druhá varianta se nám osvědčila více, protože dává prostor o správné odpovědi s dětmi diskutovat a vysvětlit ji," říká Jindra Machačová, předsedkyně ING Bank Fondu Nadace Terezy Maxové.

Účel hry není v tom, aby děti uhodly správnou odpověď, ale aby se nad danou otázkou zamyslely. "Mnohdy bývají obě odpovědi správné a my si vysvětlujeme kdy a proč. Tím, že s dětmi vedeme dialog, jsme schopni flexibilně upravit hru tak, aby odpovídala jejich znalostem," vysvětluje Machačová.

Děti jsou učení se otevřené, ale musí je to bavit

Hru vedou zaměstnanci ING Bank, kteří mají dlouholetou zkušenost z oblasti finančních služeb. Jsou ze všech částí banky, od obchodu přes provoz až po kontrolní útvary.

Lektoři, kteří do škol chodí, tvrdí, že děti jsou nadšené, zejména ty mladší. "Při hře si děláme vlastní průzkum, necháme je vyplnit dotazník pro zpětnou vazbu. Řečeno suchým jazykem statistiky, velmi pozitivně hru přijímá kolem 75 procent účastníků," dodává Machačová.

Jinak hru vnímají děti ze základních škol a jinak děti z dětských domovů, kde jsou velké rozdíly nejen intelektuální, ale také věkové. "V některých domovech jsme zkoušeli pro malé děti pod osm let formu čtení pohádek s finanční tematikou a navazujícími otázkami, které z textu vycházejí. Pak děti měly vysvětlit, co to či ono zvířátko dělá správně v porovnání s jiným. Hru pozitivně přijímají vychovatelé i vyučující," shrnuje Machačová.

Finančník má vizuálně přitažlivou podobu malého kufříku s řadou kvízových otázek. Za správné odpovědi děti získají body nebo repliky peněz.

"Školy často stojí před otázkou, jak vyučovat finanční gramotnost. Děti jsou přitom svým otevřeným přístupem schopné a ochotné vstřebávat informace a rady velmi snadno. Pokud vzdělávání pojmete zábavnou formou, máte z poloviny vyhráno," říká Machačová. "S naší kvízovou hrou děti zažijí během dvou vyučovacích hodin kopu zábavy a přitom vstřebají i nějaké to finanční ponaučení. Navštívili jsme už desítky škol a od dětí i od pedagogů máme skvělé ohlasy," hodnotí Machačová.

ING s Finančníkem zavítala už i do několika dětských domovů. "Ukazuje se, že děti jsou zde často samostatnější a mají o něco větší praktickou zkušenost s penězi. Na druhou stranu budou tyto děti s úderem 18. narozenin vystaveny syrové životní praxi, a tak je pro ně orientace v základních finančních pojmech o to důležitější," upozorňuje Machačová.

Banky chtějí, aby dospělí lidé rozuměli financím

Kromě ING Bank se do finančního vzdělávání české mládeže pustila také řada dalších institucí. Banky i jiné finanční ústavy dobře vědí, že uvědomělý ­klient, který své závazky platí včas, nebo je dokonce schopný si dlouhodobě spořit či investovat, je pro ně mnohem výhodnější a perspektivnější než dlužník.

Například finančně poradenská společnost Partners spustila v září 2011 − v reakci na nízkou finanční vzdělanost Čechů − projekt Den finanční gramotnosti. Tento den spadá na 8. září a projekt míří právě na školy. Od září 2012 lektoři Partners "odškolili" více než tisíc lekcí. Cykly přednášek si mohou objednávat základní i střední školy, děti učí o dobrých a špatných úvěrech nebo o důležitosti tvorby rezerv, tedy šetření si. Delší dobu už funguje rovněž portál Finanční gramotnost do škol. Ten je zaměřen na děti i na pomoc učitelům, jimž nabízí metodiku, jak je také možné o financích učit. Například v soutěži Rozpočti si to! se děti učily principy sestavování domácího rozpočtu.

Vzdělávací projekt Hravý finančník pořádá ING Bank na podporu finanční gramotnosti mladých lidí a navštěvuje s ním základní školy a dětské domovy. Foto: archiv ING Hru vedou zaměstnanci ING Bank, kteří mají dlouholetou zkušenost z oblasti finančních služeb. Foto: archiv ING

Řekneme si, jak si chránit PIN. Bankéři učí studenty bezpečnosti on-line financí

Celkem 21 vrcholových manažerů bank se před dvěma lety vypravilo do stejného počtu středních škol v Čechách a na Moravě. V projektu Bankéři jdou do škol, který organizuje Česká bankovní asociace, si každý z nich připravil speciální vyučovací hodinu. Jejich cílem bylo přiblížit studentům fungování bank a ukázat jim, co je odpovědný vztah k penězům. V říjnu se tento projekt uskuteční už třetím rokem.

Mezi vybranými školami tehdy bylo také Gymná­zium J. A. Komenského v Novém Strašecí ve středních Čechách. Svou hodinu tady odučil Petr Križan, ředitel odboru mezinárodní vztahy a komunikace České exportní banky. Jeho prezentace trvala 90 minut, tedy dvě klasické školní hodiny. "Přiblížil jsem studentům Českou exportní banku i svoji pracovní náplň. Příjemně mě překvapil jejich zájem o bankovnictví i celkový přehled o tomto tématu. Ptali se mě rovněž na konkrétní bankovní produkty, například kontokorentní úvěry, zajímali se o dopady…

Celkem 21 vrcholových manažerů bank se před dvěma lety vypravilo do stejného počtu středních škol v Čechách a na Moravě. V projektu Bankéři jdou do škol, který organizuje Česká bankovní asociace, si každý z nich připravil speciální vyučovací hodinu. Jejich cílem bylo přiblížit studentům fungování bank a ukázat jim, co je odpovědný vztah k penězům. V říjnu se tento projekt uskuteční už třetím rokem.

Mezi vybranými školami tehdy bylo také Gymná­zium J. A. Komenského v Novém Strašecí ve středních Čechách. Svou hodinu tady odučil Petr Križan, ředitel odboru mezinárodní vztahy a komunikace České exportní banky. Jeho prezentace trvala 90 minut, tedy dvě klasické školní hodiny. "Přiblížil jsem studentům Českou exportní banku i svoji pracovní náplň. Příjemně mě překvapil jejich zájem o bankovnictví i celkový přehled o tomto tématu. Ptali se mě rovněž na konkrétní bankovní produkty, například kontokorentní úvěry, zajímali se o dopady krize na Ukrajině. Na závěr skvěle odpověděli na kvízové otázky týkající se České exportní banky nebo exportu," hodnotí svoje školní vystoupení Križan.

Projekt Bankéři jdou do škol má přiblížit mladým lidem zákonitosti světa financí a také je poučit o nástrahách neuváženého zacházení s penězi, například předluženosti. Je postavený na osobních setkáních vrcholových představitelů bank se studenty různých ročníků středních škol. Každý rok akcentoval jednu oblast nakládání s financemi. První ročník to byla finanční gramotnost, druhý téma digitálního bankovnictví. Letos budou mít studenti příležitost diskutovat s bankéři o tom, jak se bezpečně pohybovat v on-line prostředí, jak rozpoznat kybernetický útok a jak jsou na internetu zabezpečeny banky.

20. 10.

se uskuteční další workshop projektu. Bankéři studenty seznámí s nástrahami, které hrozí klientům bank v on-line prostředí.

90

minut trvá jeden workshop. Lekce je rozdělena na dvakrát 45 minut, tedy na dvě standardní vyučovací hodiny. Přednášky i cvičení se konají přímo ve školních učebnách.

75 %

účastníků kurzů, tedy žáků a studentů, přijalo projekt velmi pozitivně. Vyplývá to z průzkumu, který si formou dotazníků bankéři dělají po skončení kurzu.

Někteří studenti dokonce chtějí pracovat v bance

V rámci projektu například loni v září zavítal na pražské Gymnázium Thomase Manna Ewald Höbarth z rakouské banky Sparkasse. Pro žáky ze septimy a oktávy uspořádal ekonomický seminář, seznámil je s historií bankovnictví i s různými produkty. Dozvěděli se, jak vypadá pracovní den vedoucího více než 40 poboček v Rakousku i Česku. "Vyprávění pana Höbartha na nás účastníky udělalo pozitivní dojem, a někteří z nás dokonce začali vidět svoji budoucnost v bankovní sféře," píší na sociálních sítích žáci gymnázia.

Ve druhé části přednášky žáci na základě videa o bezpečnosti internetového bankovnictví diskutovali o budoucnosti internetbankingu. Na závěr dostali tipy, jak se chovat bezpečně na internetu během finančních transakcí. Například měnit si pravidelně hesla a PIN a neotevírat e-maily od neznámých odesílatelů.

"Projekt Bankéři jdou do škol má za cíl přiblížit banky a bankovní sektor studentům středních škol a zároveň je vzdělávat. V letošním roce se v projektu žáci seznámí s možnými útoky hackerů − přes Facebook, kdy je osloví falešný kamarád, přes nevyžádaný e-mail nebo e-mail s informací od banky, pošty a podobně," říká Veronika Němcová, manažerka ING Bank, která projekt podporuje už druhým rokem. V loňském roce její bankovní experti přednášeli na téma digitální prostředí bank a moderní technologie.

"Přednáška byla v minulých letech určena pro třetí a čtvrté ročníky. Z předchozích setkání máme zkušenost, že studenti bankéře vítali a měli o téma zájem. Aby přednáška byla pro studenty zajímavější, je pro ně připravena i soutěž, aby se vyfotili se svým bankéřem a k tomu vytvořili vtipnou hlášku nebo motto na téma kyberbezpečnost," dodává Němcová.

Jde o dobrovolnickou aktivitu pracovníků banky, která byla původně určena k finančnímu vzdělávání pro dětské domovy. "Naši dobrovolníci považovali finanční tematiku pro děti za důležitou. Jednak se u nás systematicky na základních školách nevyučuje, jednak můžeme nabídnout konkrétní pohled z praxe a v neposlední řadě můžeme dětem pomoci vyhnout se některým chybám, jichž by se mohly v dospělosti dopustit," upozorňuje Němcová.

Dvě třetiny Čechů se nechovají ekonomicky

O tom, že finanční vzdělávání do škol patří, svědčí i fakt, že právě v této oblasti dospělí Češi značně pokulhávají. Ministerstvo financí provedlo loni na podzim měření úrovně finanční gramotnosti u dospělých v Česku. Výzkum byl součástí světového měření společně s dalšími desítkami zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Z výsledků vyplývá, že dvě třetiny dospělých Čechů se nechovají ekonomicky odpovědně. Tedy nevyužívají dobře finanční produkty, nevyužívají svá práva a neumí se zodpovědně rozhodovat ve světě financí. Více než polovina domácností si nesestavuje rodinný rozpočet a skoro 40 procent respondentů si nedokáže představit, jak by řešili ztrátu hlavního příjmu své domácnosti. A pokud už hlavní příjem rodiny vypadne, 15 procent českých domácností nepokryje své životní náklady ani po dobu jednoho měsíce.

Chceme studentům ukázat, že lze žít jinak

Tati, proč to tady tak smrdí? zeptal se malý Tomáš svého otce, když šli po Zlíně," představuje Pavel Fiala studentům Karlínské obchodní akademie v Praze osobnost podnikatele Tomáše Bati. "Uvědomoval si, že není člověkem v krabici, ale že je spjatý se svým okolím," vysvětluje kolegyně Taťána Šárovcová (na fotce). Oba se v úvodní hodině aplikované ekonomie skvěle doplňují. Ona, učitelka ekonomických předmětů, mluví o zisku, marketingu nebo vizi. On, učitel humanitních předmětů, na ni naváže přiblížením společenského a historického pozadí příběhu. Téměř třicítku studentů jejich poutavý výklad očividně baví.

Tati, proč to tady tak smrdí? zeptal se malý Tomáš svého otce, když šli po Zlíně," představuje Pavel Fiala studentům Karlínské obchodní akademie v Praze osobnost podnikatele Tomáše Bati. "Uvědomoval si, že není člověkem v krabici, ale že je spjatý se svým okolím," vysvětluje kolegyně Taťána Šárovcová (na fotce). Oba se v úvodní hodině aplikované ekonomie skvěle doplňují. Ona, učitelka ekonomických předmětů, mluví o zisku, marketingu nebo vizi. On, učitel humanitních předmětů, na ni naváže přiblížením společenského a historického pozadí příběhu. Téměř třicítku studentů jejich poutavý výklad očividně baví.

Škola, v níž Šárovcová s Fialou působí, se do svých učebních plánů snaží zahrnout témata odpovědnosti, trvalé udržitelnosti nebo ekologie. "Ovšem ne tak, že se vytvoří jeden předmět. Touhle cestou jít nechceme. Zvolili jsme těžší přístup − dostat odpovědnost do jednotlivých předmětů," vysvětluje mladá kantorka.

Mimochodem, Karlínská obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická jsou zapojeny do projektu Odpovědná škola. Tuto značku uděluje Asociace společenské odpovědnosti mateřským, základním a středním školám, které kromě klasického vzdělávání žáků vnímají kulturní, sociální a vzdělávací potřeby místa, ve kterém působí.

Chceme studentům ukázat, že lze žít jinak

<< první < předchozí | další > poslední >>
V předmětu aplikovaná ekonomie si studenti mohou například vyzkoušet, zda je bude bavit podnikat, nebo spíš být zaměstnancem.
V předmětu aplikovaná ekonomie si studenti mohou například vyzkoušet, zda je bude bavit podnikat, nebo spíš být zaměstnancem.


V předmětu aplikovaná ekonomie si studenti mohou například vyzkoušet, zda je bude bavit podnikat, nebo spíš být zaměstnancem.
Ve třetím ročníku, kdy studenti mají na škole svou vlastní reálnou firmu, si zase během dvou dnů vyzkouší byznys simulaci Start-up.

Výchova ke globální odpovědnosti

Vzdělání je základem rozvoje společnosti, proto patří i k prioritám zahraniční rozvojové spolupráce. Česká rozvojová agentura podporuje vzdělání na všech stupních. Nestavíme školy ani neplatíme provoz a mzdy učitelů, to je odpovědností vlády každé země. Místo toho se zaměřujeme na zlepšení podmínek pro výuku. V Etiopii školíme učitele v moderních pedagogických metodách. V Zambii podporujeme učňovské vzdělání v oborech, které mají pracovní uplatnění, jako je pekař, krejčí nebo elektrikář. Do Kambodže či Mongolska vysíláme české učitele, kteří většinou jeden semestr působí na tamních univerzitách a předávají své zkušenosti.

V roce 2015 OSN přijala na summitu v New Yorku novou sadu Cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Díky globálnímu úsilí má dnes prakticky každý chlapec a dívka přístup k základnímu vzdělání. Kvantita však ještě nezaručuje kvalitu. Děti sice do školy chodí, ale nenaučí se dovednosti potřebné pro život v dnešním světě…

Vzdělání je základem rozvoje společnosti, proto patří i k prioritám zahraniční rozvojové spolupráce. Česká rozvojová agentura podporuje vzdělání na všech stupních. Nestavíme školy ani neplatíme provoz a mzdy učitelů, to je odpovědností vlády každé země. Místo toho se zaměřujeme na zlepšení podmínek pro výuku. V Etiopii školíme učitele v moderních pedagogických metodách. V Zambii podporujeme učňovské vzdělání v oborech, které mají pracovní uplatnění, jako je pekař, krejčí nebo elektrikář. Do Kambodže či Mongolska vysíláme české učitele, kteří většinou jeden semestr působí na tamních univerzitách a předávají své zkušenosti.

V roce 2015 OSN přijala na summitu v New Yorku novou sadu Cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Díky globálnímu úsilí má dnes prakticky každý chlapec a dívka přístup k základnímu vzdělání. Kvantita však ještě nezaručuje kvalitu. Děti sice do školy chodí, ale nenaučí se dovednosti potřebné pro život v dnešním světě. Proto byly nové cíle obohaceny i o řadu kvalitativních záměrů.

Nejde přitom pouze o technické znalosti, ale také o řadu sociálních dovedností. Konkrétně cíl 4.7 hovoří o potřebě do roku 2030 "zajistit, aby všichni studenti získali znalosti a dovednosti potřebné k podpoře udržitelného rozvoje, včetně výchovy k udržitelnému způsobu života, lidským právům, rovnoprávnosti pohlaví, mírovému a nenásilnému soužití, globálnímu občanství a pochopení kulturní různorodosti". Tento cíl se přitom netýká pouze chudých zemí, ale i těch vyspělých, včetně České republiky.

Proto Česko přijalo národní strategii globálního rozvojového vzdělávání. Jejím hlavním cílem je dosáhnout toho, aby se globální témata stala nedílnou součástí všech úrovní formálního vzdělávání, zvýšit význam globálního občanství v oblasti neformálního vzdělávání a podpořit osvětové aktivity určené široké veřejnosti a médiím. Nebojte se, nejde o návrat zideologizované občanské nauky do škol. Konkrétním příkladem projektu je třeba koncept sítě Světová škola. Ten usiluje o zlepšení vnímání globálních témat (změna klimatu, chudoba, odpovědná spotřeba, potravinová bezpečnost, migrace aj.) ze strany pedagogů, studentů a ředitelů škol. Projekt jim nevnucuje jediný správný pohled na svět, nýbrž jim dává metodické a pedagogické pomůcky, jak o těchto tématech ve školách učit.

Výchova ke globální odpovědnosti je třeba nejen na školách, ale ve všech vrstvách společnosti. Proto podporujeme i projekty zaměřené na osvětu a veřejnou debatu, jako je Fair Trade či kampaň Česko proti chudobě. Společným jmenovatelem těchto aktivit je porozumění, že "bohaté" i "chudé" země mají vzájemnou odpovědnost za život na této planetě.

Francie zakáže plastové nádobí. Jednorázové příbory budou muset být z rozložitelných materiálů

Francie se stane první zemí na světě, která zakáže používání jednorázových plastových kelímků, lžiček a nožů. Francouzská vláda odhlasovala zákon, podle něhož bude muset být veškeré jednorázové nádobí z biologicky rozložitelných materiálů, které se dají kompostovat.

Nařízení nabude účinnosti v roce 2020. Jak píše například server Rozhlas.cz, zákaz je reakcí na neúnosnou spotřebu plastových kelímků, talířků a příborů, které po použití skončí v odpadkových koších a pouze mizivá část z nich se dočká recyklace. Jen samotných kelímků se ve Francii ročně vyhodí 4,73 miliardy a pouze necelé procento se použije jako materiál k další výrobě.

Z plastového nádobí, jehož produkce je energeticky velmi náročná, ve výsledku vzniká obrovská masa odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách. Přitom trvá 100 a více let, než se plast v přírodě rozloží. Francouzští zelení, kteří původně přišli s návrhem zákona,…

Francie se stane první zemí na světě, která zakáže používání jednorázových plastových kelímků, lžiček a nožů. Francouzská vláda odhlasovala zákon, podle něhož bude muset být veškeré jednorázové nádobí z biologicky rozložitelných materiálů, které se dají kompostovat.

Nařízení nabude účinnosti v roce 2020. Jak píše například server Rozhlas.cz, zákaz je reakcí na neúnosnou spotřebu plastových kelímků, talířků a příborů, které po použití skončí v odpadkových koších a pouze mizivá část z nich se dočká recyklace. Jen samotných kelímků se ve Francii ročně vyhodí 4,73 miliardy a pouze necelé procento se použije jako materiál k další výrobě.

Z plastového nádobí, jehož produkce je energeticky velmi náročná, ve výsledku vzniká obrovská masa odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách. Přitom trvá 100 a více let, než se plast v přírodě rozloží. Francouzští zelení, kteří původně přišli s návrhem zákona, chtějí tuto nelichotivou bilanci změnit.

Zároveň chtějí přispět k dlouhodobému cíli, kterým je snížení objemu skládkovaného odpadu na polovinu do roku 2025. Smyslem zákona však nemá být ani tak zákaz jednorázového nádobí jako takového, ale spíš pobídnutí výrobců k přechodu na jiné, biologicky rozložitelné materiály. Proto také opatření nabude účinnosti až v roce 2020. Výrobci by tak měli mít dostatek času na změnu technologie. 

Mnoho ekologických organizací zákon vítá, přesto se ozývají i odpůrci, kteří tvrdí, že zákon porušuje právo volného obchodu v Evropské unii. Například organizace Pack2go Europe, jež sídlí v Bruselu a sdružuje výrobce obalů, prohlásila, že bude proti zákonu bojovat.

Argumentuje tím, že lidé nadhodnotí nezávadnost rozložitelných materiálů a budou je nechávat v přírodě. "Zákazu plastů budou lidé rozumět tak, že je v pořádku nechat odpadky v krajině, protože jsou biologicky rozložitelné. Je to nesmysl. Problém s odpadky se tím akorát zhorší," namítá Eamonn Bates, tajemník organizace.

Češi zanevřeli na elektromobily, naopak hybridům vzrostl prodej o dvě třetiny - čtěte ZDE

Zákaz plastových kelímků a nádobí je jedním z více kroků, které Francie v poslední době udělala pro boj s klimatickou změnou a ke snížení produkce odpadu. Už na počátku letošního roku přijala průlomový zákon, který větším supermarketům nařizuje darovat neprodané jídlo charitě namísto toho, aby skončilo v popelnicích.

V červenci pak zákonodárci přišli se zákazem jednorázových nákupních tašek, který se od ledna příštího roku rozšíří i na mikrotenové sáčky. Francie si od toho slibuje omezení používání igelitových tašek, jejichž spotřeba je tam dvacetkrát vyšší než v Dánsku nebo Finsku. Ve srovnání s Českem je na tom Francie ale pořád více než třikrát lépe. Průměrný Francouz za rok spotřebuje 80 tašek, zatímco průměrný Čech 300. 

 

Islandský student vyvinul lahev z mořských řas. Bez vody se sama scvrkne a pomalu mizí - čtěte ZDE

 

Mnoho výrobců a inovativních firem přichází s nápady, čím plasty coby obalové materiály nahradit. Například IKEA experimentuje s houbami, které rostou ve formě a po vysušení jsou z nich zcela biologické obaly na nábytek a další zboží.

S nápadem, jak omezit tuny vyhozených plastových příborů na jedno použití, přišel indický vědec a podnikatel Narayana Peesapaty, který v jihovýchodní Indii založil startupovou firmu Bakeys. Firma začala s masovou výrobou jedlých lžiček z čirokové mouky.

Každý rok Bakeys v Indii vyrobí a prodá 1,5 milionu těchto jedlých příborů. Dvě české studentky zase přišly s nápadem biologicky rozložitelných sáčků, které lze opakovaně používat. Sáčky jsou vyrobeny z bioplastu, respektive polymléčné kyseliny PLA, studentky je vyvinuly ve spolupráci s českými a evropskými dodavateli. Sáčky Frusack už se prodávají na českém trhu.

Češi budou v sobotu uklízet Česko. Odpadky kolem cest i z břehů řek budou sbírat úředníci, skauti i pejskaři

Ve více než 100 zemích světa včetně Česka proběhne tento víkend mezinárodní akce uklízení přírody Clean Up The World (Ukliďme svět). Milióny dobrovolníků se vydají do přírody uklízet černé skládky a pohozené odpadky. V Česku v tento víkend budou vodáci čistit Vltavu, Brňané půjdou uklidit Bílou horu, Pražané zase podzemní prostory Bílého koně. Proběhne také řada dalších akcí.

Pokračuje také uklízecí soutěž Kraj, který prokoukl, ve které v počtech úklidů prozatím vede Středočeský kraj, v závěsu je Jihomoravský se silným Brnem. 

Kampaň Ukliďme svět, ukliďme Česko se masově rozběhla už na jaře, kdy na tradiční úklid vyrazilo více jak 78 tisíc dobrovolníků. Počet přihlášených do podzimního kola je už nyní oproti loňskému podzimu dvojnásobný. Místní úklidy budou pokračovat až do zimy.

Na konci sezóny se vyhodnotí kraj, který nejvíce prokoukl, tedy ve kterém proběhlo nejvíce úklidů. Hlavní partner programu pak vybere…

Ve více než 100 zemích světa včetně Česka proběhne tento víkend mezinárodní akce uklízení přírody Clean Up The World (Ukliďme svět). Milióny dobrovolníků se vydají do přírody uklízet černé skládky a pohozené odpadky. V Česku v tento víkend budou vodáci čistit Vltavu, Brňané půjdou uklidit Bílou horu, Pražané zase podzemní prostory Bílého koně. Proběhne také řada dalších akcí.

Pokračuje také uklízecí soutěž Kraj, který prokoukl, ve které v počtech úklidů prozatím vede Středočeský kraj, v závěsu je Jihomoravský se silným Brnem. 

Kampaň Ukliďme svět, ukliďme Česko se masově rozběhla už na jaře, kdy na tradiční úklid vyrazilo více jak 78 tisíc dobrovolníků. Počet přihlášených do podzimního kola je už nyní oproti loňskému podzimu dvojnásobný. Místní úklidy budou pokračovat až do zimy.

Na konci sezóny se vyhodnotí kraj, který nejvíce prokoukl, tedy ve kterém proběhlo nejvíce úklidů. Hlavní partner programu pak vybere tři organizátory vítězného kraje, které odmění při slavnostním zakončení sezóny. Průběžnou tabulku vedou loňští vítězové, Středočeši, výsledek ale mohou ovlivnit ještě nenahlášené úklidy.

Za českou verzí akce Ukliďme svět, ukliďme Česko, stojí webová a mobilní aplikace Zmapujto.cz, prostřednictvím které mohou lidé informovat úřady o černých skládkách a dalších problémech ve svých městech a obcích.

První verze aplikace vznikla v květnu 2012. Tehdy začali Češi masově hlásit černé skládky. Jenže hlášení přibývala, ale skládek neubývalo. Velmi rychle se totiž ukázalo, že není v silách úřadů uklidit všechny skládky a vyřešit každý nahlášený problém. „A protože jsme nedokázali jen tak sedět v koutě a nečinně přihlížet, řekli jsme si: Pojďme do toho! A tak jsme na jaře 2014 uspořádali první celorepublikovou úklidovou akci s názvem Ukliďme Česko,“ píší o svých začátcích organizátoři akce na svém webu.

Češi zanevřeli na elektromobily, naopak hybridům vzrostl prodej o dvě třetiny - čtěte ZDE

I přes nepřízeň počasí se do úklidu v roce 2014 zapojilo 6 000 dobrovolníků, kteří společnými silami uklidili na 350 tun odpadu. Tento projekt získal také ocenění v prestižní soutěži Energy Globe Award, takzvaného ekologického oskara. V loňském druhém ročníku už uklízelo 31 tisíc dobrovolníků. Zapojují se lidé ze všech koutů České republiky. Uklízejí školáci, politici, úředníci, skauti, děti z dětských domovů, turisté i pejskaři. Uklízecí pomůcky, jako rukavice a pytle na odpadky, dodávají dobrovolníkům partneři akce.

Lidé běhají na Letné v akci Teribear hýbe Prahou. Za každý kilometr získají děti z dětských domovů 50 korun

Na pražské Letné burácí z amplionu hlas moderátora a vyzývá kolemjdoucí ke běhu. Vede tudy vyznačená běžecká trasa a každou chvíli tu proběhnou skupinky nebo jednotliví běžci, většinou v dresu popsaném názvy a logy firem, v nichž pracují. Všude kolem je také k vidění logo červeného medvídka Teribeara, maskota této sportovně-charitativní akce, díky níž mohou lidé podpořit děti z dětských domovů.

Od čtvrtka 8. do soboty 17. září se koná veřejný běh Teribear hýbe Prahou, kde mohou účastníci s čipem umístěným na botě vyběhat pro dětské domovy zajímavé sumy. Princip této sportovně-charitativní akce, která se koná už druhým rokem v pražských Letenských sadech, je jednoduchý: dobrovolníci běhají po vyznačeném okruhu a za každý kilometr, který uběhnou a jejž jim změří speciální čip, získávají dětské domovy 50 korun od partnerů akce.

Běh pořádá Nadace Terezy Maxové dětem a trvá celkem 10 dní. Během nich může kdokoliv, kdo má chuť běhat a současně…

Na pražské Letné burácí z amplionu hlas moderátora a vyzývá kolemjdoucí ke běhu. Vede tudy vyznačená běžecká trasa a každou chvíli tu proběhnou skupinky nebo jednotliví běžci, většinou v dresu popsaném názvy a logy firem, v nichž pracují. Všude kolem je také k vidění logo červeného medvídka Teribeara, maskota této sportovně-charitativní akce, díky níž mohou lidé podpořit děti z dětských domovů.

Od čtvrtka 8. do soboty 17. září se koná veřejný běh Teribear hýbe Prahou, kde mohou účastníci s čipem umístěným na botě vyběhat pro dětské domovy zajímavé sumy. Princip této sportovně-charitativní akce, která se koná už druhým rokem v pražských Letenských sadech, je jednoduchý: dobrovolníci běhají po vyznačeném okruhu a za každý kilometr, který uběhnou a jejž jim změří speciální čip, získávají dětské domovy 50 korun od partnerů akce.

Běh pořádá Nadace Terezy Maxové dětem a trvá celkem 10 dní. Během nich může kdokoliv, kdo má chuť běhat a současně pomáhat dětem, přijít a libovolně rychlým během zdolat kilometry, které pomohou dobré věci. Registrace do běhu i s čipem stojí 100 korun a tato částka bude připojena k výtěžku akce. 

Trasa v parku na Letné je dlouhá 1,3 kilometru a uběhnout ji může každý, i starší lidé nebo děti. „Opravdu nezáleží na věku, nezáleží na vaší kondici, každý kilometr se počítá a jde jen o vaši účast,“ říká patronka nadace Tereza Maxová. Na startovní čáru se letos postavili nejen účastníci, ale i samy děti z dětských domovů.

Loni lidé naběhali dohromady přes 60 tisíc kilometrů a celkový výtěžek z prvního ročníku dosáhl výše 3 800 000 korun. Už nyní je podle aktuálního počítadla jisté, že letošní ročník loňskou částku překoná.  Ve středu počítadlo ukazovalo více než 4,3 milionu. Na stránkách Teribear.cz je možné si přečíst příběhy lidí, kterým nadace díky akci pomáhá.

Veřejnost i známí návrháři vlastnoručně šijí tašky. Jejich prodej pomáhá najít práci matkám a starým lidem - čtěte ZDE

Letošní běh podpoří mnoho známých osobností, mimo patronky nadace Terezy Maxové například i Dara Rolins, Anna Geislerová, Renata Langmannová, Iva Pazderková, Matthew Ruppert, Radka Třeštíková, Radek Štěpánek a skupina Lake Malawi.

„Po úspěšném loňském prvním ročníku bychom letos rádi na Letné přivítali ještě více lidí, kteří chtějí spojit vlastní pohyb  s konkrétní pomocí. Pro návštěvníky jsme letos připravili několik novinek. V registracích přibyly dvě nové, skupinové, kategorie – rodina a týmy, které rozšíří individuální kategorie muži, ženy a děti do 14 let. Věřím, že účastníci také ocení lepší osvětlení trati, čaj či kávu, která bude na trati k dispozici a doprovodný program, který každý den zpestří,“ říká ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem Terezie Sverdlinová. „Doufám, že i letos zažijeme na Letné mimořádnou atmosféru. Snad ji podpoří i fakt, že každý zdolaný kilometr partneři akce podpoří ne deseti korunami, jako tomu bylo loni, ale padesáti korunami,“ dodává Sverdlinová.

Je měsíc zdravé krve. Češi si mohou zdarma nechat zjistit krevní skupinu nebo krev preventivně vyšetřit - čtěte ZDE

K vidění jsou na Letné často i celé týmy zaměstnanců různých firem, kteří účast na akci berou jako firemní dobrovolnictví. „V naší bance je zakořeněná velmi dlouhá tradice podpory společensky prospěšných projektů. Účast tady nám dává dobrou příležitost podpořit děti při jejich přechodu z dětského domova do běžného života,“ říká Isold Heemstra, generální ředitel ING Bank pro Česko, která je jedním z hlavních partnerů akce. Jen z ING se do běhu zapojilo více než 100 zaměstnanců.

Hlavním partnerem je také mladoboleslavská Škoda Auto. „Je nám ctí se již podruhé spojit s Nadací Terezy Maxové dětem a podpořit tento výjimečný projekt na podporu znevýhodněných dětí a mladých lidí, který nemá v Česku obdobu. Již po druhé také přesuneme happening Teribear hýbe Prahou do Mladé Boleslavi, kde 22. září budou moci jak naši zaměstnanci, tak široká veřejnost běhat pro dětský domov v Nymburce,“ říká mluvčí automobilky Zdeněk Štěpánek.

Je měsíc zdravé krve. Češi si mohou zdarma nechat zjistit krevní skupinu nebo krev preventivně vyšetřit

Září je měsíc zdravé krve a pro Čechy se chystají akce, díky nimž mohou svou krev lépe poznat a předejít tak nemocem. Na třech hematologických pracovištích v Praze se uskuteční ojedinělé akce pro veřejnost. Přední hematologové provedou příchozí příběhem krve a zájemci se dozvědí o možnosti dárcovství i o tom, jaká je jejich krevní skupina.

Hematologická onemocnění se často odhalí zcela náhodně, proto je lepší nechat si krev preventivně vyšetřit. Na příchozí čeká řada přednášek, k vidění bude i výběr z uměleckých děl onkologicky nemocných pacientů. Bude možné využít konzultací s předními odborníky i bezplatného vyšetření krve.

Lidé například zjistí, jaká je jejich krevní skupina, jestli je jejich krev zdravá nebo jak rozpoznat, když je s krví něco v nepořádku. Stejně tak se dozvědí podrobnosti o dárcovství krve nebo nahlédnou do systému této tekutiny pomocí mikroskopu v laboratoři. 

Září je měsíc zdravé krve a pro Čechy se chystají akce, díky nimž mohou svou krev lépe poznat a předejít tak nemocem. Na třech hematologických pracovištích v Praze se uskuteční ojedinělé akce pro veřejnost. Přední hematologové provedou příchozí příběhem krve a zájemci se dozvědí o možnosti dárcovství i o tom, jaká je jejich krevní skupina.

Hematologická onemocnění se často odhalí zcela náhodně, proto je lepší nechat si krev preventivně vyšetřit. Na příchozí čeká řada přednášek, k vidění bude i výběr z uměleckých děl onkologicky nemocných pacientů. Bude možné využít konzultací s předními odborníky i bezplatného vyšetření krve.

Lidé například zjistí, jaká je jejich krevní skupina, jestli je jejich krev zdravá nebo jak rozpoznat, když je s krví něco v nepořádku. Stejně tak se dozvědí podrobnosti o dárcovství krve nebo nahlédnou do systému této tekutiny pomocí mikroskopu v laboratoři. 

Už ve středu 14. září se uskuteční Dopoledne o krvi v atriu Ústřední vojenské nemocnice. V atriu pavilonu A budou mít zájemci příležitost diskutovat s hematology o krvi, jejím složení i významu pro lidský organismus. Zároveň bude možné absolvovat vyšetření krevního obrazu. Výsledky se dozvědí na místě a stejně tak, jakou mají krevní skupinu.

Pro ty, kteří uvažují o dárcovství krve či kostní dřeně, je připraveno vysvětlení, jak se stát dárcem nebo jak vstoupit do registru dárců kostní dřeně. Stejně tak bude připomenut význam dárcovství pro záchranu lidských životů. Už půl litru darované krve může totiž zachránit až tři  životy.

V pondělí 19. září následuje beseda na téma Krev je život, ve Fakultní nemocnici v Motole. Lékaři se budou věnovat onemocněním krve u dětí a zodpovědí dotazy k tomuto tématu. Ve čtvrtek 22. září od 10:00 se pak uskuteční Den otevřených dveří v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde lékaři seznámí příchozí s krví jako takovou i s onemocněními, s nimiž se může krev potýkat. Lidé si budou moci nechat udělat krevní obraz, který prozradí zdravotní stav jejich krve. 

"Lidé běžně hematologii nenavštěvují, proto je důležité, aby využívali pravidelných preventivních prohlídek u praktického lékaře, který pečuje o jejich celostní zdraví a v případě podezření může pacienta předat k nám na oddělení," říká Petr Cetkovský, ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. 

Mladá návrhářka zachraňuje z pletáren látky určené k vyhození. Šije z nich originální módní kousky - čtěte ZDE

Česko se řadí k zemím s bezpříspěvkovým dárcovstvím krve, pouze za krevní plazmu se platí. Nemocniční centra evidují 275 tisíc dárců krve, dalších 70 tisíc lidí prodává plazmu plazmaferetickým centrům, která ji vyvážejí. Celkový počet dárců krve v Česku nedosahuje čtyř procent doporučených Světovou zdravotnickou organizací. 

Muži mohou darovat krev pětkrát do roka, ženy čtyřikrát. Při jednom odběru je většinou darováno 450 mililitrů krve. Celosvětově je nejčastější krevní skupina 0, v Česku převažuje skupina A. Naopak nejméně Čechů má skupinu AB. Rh-pozitivní faktor má 80 procent české populace.

Dárcem krve se může stát dospělý od 18 do 65 let, který netrpí vážnější alergií, neprodělal zánět jater, ledvin, infarkt, nemá vysoký tlak či srdeční vadu, není po transplantaci, neměl kapavku, TBC, není HIV pozitivní, promiskuitní a neužíval nitrožilně drogy. Podmínky jsou rámcové, před odběrem každého vyšetří lékař, aby potvrdil, že je darování krve možné.

České výroční zprávy jsou propracovanější než ve světě, ale časy specialistů jsou pryč. Podniky si je vytvářejí samy

Sami se označují za nestory v oblasti výroby výročních zpráv. Manažerka Jaroslava Jalovecká a grafik Pavel Rakušan za dvacet let vytvořili stovky výročních zpráv pro desítky nejvýznamnějších tuzemských společnosti jako je PPF, Česká pojišťovna nebo Česká pošta. Agentura Monolake, kterou vlastní, letos zhotovila zakázky za 4 miliony korun.

Nejprve působili ve společnosti B.I.G. Prague, která se specializovala na výrobu výročních zpráv a byla jejich největším vydavatelem. “Teď už žádná čistě specializovaná agentura v Česku neexistuje, i my navíc vydáváme různé publikace, online prezentace a pořádáme firemní akce,” říká Jalovecká.

Zatímco po sametové revoluci firmy nevěděly, jak má výroční zpráva vypadat, a proto si najímaly profesionální agentury, dnes je situace jiná. “Během několika let se ve firmách vytvořily týmy, které na výročních zprávách pracují,” vysvětluje Jalovecká.

Výroční zprávy se mění. Rozsah se zvyšuje,…

Sami se označují za nestory v oblasti výroby výročních zpráv. Manažerka Jaroslava Jalovecká a grafik Pavel Rakušan za dvacet let vytvořili stovky výročních zpráv pro desítky nejvýznamnějších tuzemských společnosti jako je PPF, Česká pojišťovna nebo Česká pošta. Agentura Monolake, kterou vlastní, letos zhotovila zakázky za 4 miliony korun.

Nejprve působili ve společnosti B.I.G. Prague, která se specializovala na výrobu výročních zpráv a byla jejich největším vydavatelem. “Teď už žádná čistě specializovaná agentura v Česku neexistuje, i my navíc vydáváme různé publikace, online prezentace a pořádáme firemní akce,” říká Jalovecká.

Zatímco po sametové revoluci firmy nevěděly, jak má výroční zpráva vypadat, a proto si najímaly profesionální agentury, dnes je situace jiná. “Během několika let se ve firmách vytvořily týmy, které na výročních zprávách pracují,” vysvětluje Jalovecká.

Výroční zprávy se mění. Rozsah se zvyšuje, kreativita má často méně prostoru

<< první < předchozí | další > poslední >>
Námětem ilustrované výroční zprávy Hypoteční banky za rok 2015 bylo dvacetileté výroční hypoték v Česku.



Námětem ilustrované výroční zprávy Hypoteční banky za rok 2015 bylo dvacetileté výroční hypoték v Česku.
Pražská plynárenská vsadila ve své výroční zprávě za rok 2015 na snímky noční Prahy.
Pro svou výroční zprávu za rok 2015 skupina Komerční banky využila ilustrace dětí svých zaměstnanců a základních škol.
Výroční zpráva České pošty za rok 2012 je doplněna útržky z médií na téma pošta.
Výroční zpráva Skupiny ČEZ za rok 2012.
Skupina PPF má vzhledem ke své velikosti velký vliv na politiku i byznys, čemuž odpovídají i její výroční zprávy.
To však není jediný důvod, proč její zprávy sledovat. Nechybí v nich totiž aktuální fotografie Petra Kellnera, který se jinak objektivům vyhýbá.
Jak se odreagovávají nejvyšší manažeři PPF ukazuje výroční zpráva za rok 2012.
Petr Kellner, zakladatel a většinový vlastník PPF, ve výroční zprávě za rok 2012 jezdí na snowboardu a kiteboardu.
Výroční zpráva PPF za rok 2008 stavěla na velkých portrétech zaměstnanců.
Reportážní fotografie z porady, v hlavní roli Petr Kellner. Výroční zpráva PPF za rok 2011.
Výroční zpráva PPF za rok 2011 ukazovala život v kancelářích, k němuž patří i zamotané kabely.   Celkem nalezeno: 2.
   Zobrazuji: 1 - 1. Další>    Konec>>

Zlatá éra odborníků na tvorbu těchto firemních dokumentů podle Jaroslavy Jalovecké pominula. “Společnosti fúzovaly, měnily vlastníky a akcionáře. Potřeba vytvářet výroční zprávy jako exkluzivní publikace už není taková. Do toho přišla finanční krize, takže se firmy snažily ušetřit,” říká spolumajitelka agentury Monolake. “Stále však existuje mnoho firem, které výroční zprávu považují za nejprestižnější dokument společnosti a její podobě věnují velkou pozornost a péči.” dodává.

“Po revoluci se firmy výročními zprávami prezentovaly, chtěly prostřednictvím nich vyniknout. S konkurenty jsme se předháněli v tom, kdo je více kreativní. Dnes jsme často svázaní jednotným korporátním designem. Česká výroční zpráva například musí vypadat podobně jako zpráva zahraniční mateřské společnosti, ” vysvětluje grafik Rakušan.

Podle ředitele agentury Entre Davida Nováka se více než obsah změnila forma výročních zpráv. “Rychlá doba a informační přetíženost se projevují v záměrech klientů výroční zprávy zpřehlednit a zklidnit. Zvyšuje se tlak na výstižnost, logiku uspořádání informací a na grafické zjednodušování. Přehlednost a zapamatovatelnost informací se často převádí do vhodných forem infografik a schémat,” míní Novák z agentury Entre, která ročně vytvoří zhruba dvě desítky výročních zpráv. Mezi její klienty patří Hypoteční banka, Komerční banka nebo Skupina ČEZ.

Velké společnosti a jejich dodavatelé budou mít od 1. ledna 2017 povinnost zveřejňovat ve výroční zprávě kromě hospodářských údajů také dopady činnosti na společnost a životní prostředí. Nová směrnice Evropské unie vyžaduje také zveřejňování informací o dodržování lidských práv, boji proti korupci, úplatkářství a firemních politikách vůči diverzitě.

Rozsah zpráv se u velkých společností během několika let znásobil. Dříve hlavní témata jako vstřícný přístup k zákazníkům vystřídala ekologie a udržitelný rozvoj. “V devadesátých letech se prezentovalo vlastní zařízení společnosti, její vize, cíle a zaměstnanci, teď jsou to spíše osobnosti, které firmu tvoří, firemní hodnoty a společenská odpovědnost,” míní Jalovecká. “Moderní výroční zprávy by měly kromě údajů daných legislativou vyprávět příběh, který je odrazem úspěchů, image nebo kultury společnosti. Osobitostí a formou zpracování může výroční zpráva efektivně posilovat pouto s akcionáři, investory, zaměstnanci a dalšími lidmi,” říká Novák z agentury Entre.

V módě je jednoduchá elegance

V minulosti se podle manažerky Jalovecké využívaly různé grafické papíry. “Barevné, strukturované či metalické, papíry se speciálními povrchovými úpravami nebo technologiemi jako jsou parciální laky, výseky, ražby nebo samolepky,” jmenuje. Aktuální trend podle ní směřuje k čistotě a eleganci.

“V Česku často věnujeme zprávám víc péče než v mnohých jiných zemích. Samozřejmě to závisí na tom, kolik jsou firmy ochotné investovat,” říká Jalovecká. “Velké nadnárodní firmy pracují s korporátní šablonou a tak úpravu svých výročních zpráv příliš neřeší,” říká kreativec Rakušan. “Stejně jako v reklamní branži české výroční zprávy pokulhávají za světovou špičkou. Českým společnostem chybí především odvaha, málokdy se tu tvoří něco výjimečného, ale i výjimky se najdou,” míní Novák z agentury Entre.

Mladá návrhářka zachraňuje z pletáren látky určené k vyhození. Šije z nich originální módní kousky - čtěte ZDE

Náklady na tvorbu výroční zprávy zahrnují zpracování obsahu, úpravu textů, korektury, překlady cizojazyčných verzí, grafické zpracování, pořízení fotografií a ilustrací, sazba textů, použité materiály a tisk. “Konečná cena se odvíjí také od počtu stran a tiskového nákladu. Cena se pak pohybuje od několika set tisíc až po více než milion korun za velké zprávy skupin, které vedle mateřské společnosti prezentují i další společnosti ve skupině a obvykle bývají velmi reprezentativní,” vysvětluje Jalovecká.

“Řada firem své výroční zprávy publikuje pouze na svých webových stránkách, někdy tisknou brožurku s nejdůležitějšími informacemi doplněnou flash diskem s kompletní zprávou,” říká Jalovecká a dodává, že jí více baví pracovat na tištěných verzích, kde spolu s grafiky mohou vybírat zajímavé materiály a technologie.

Akce Mall.cz: Křetínský a Tkáč budují internetové impérium. Zároveň utužují spolupráci s PPF - čtěte ZDE

Ačkoliv trend elektronických verzí stoupá, oba majitelé jsou vůči budoucnosti tištěných publikací optimističtí. “Už před 15 lety si každý myslel, že s rozvojem internetu do pár let žádné knihy nebudou existovat, naštěstí to tak není,” podotýkají. Některé firmy sází na statické pdf verze, jiné se představují multimediálními prezentacemi.

Mladá návrhářka zachraňuje z pletáren látky určené k vyhození. Šije z nich originální módní kousky

Veronika Hubková šije módní kousky z odpadové metráže, kterou odkupuje z českých pletáren a doplňuje ji o materiály získané z oblečení z druhé ruky. Snaží se tak propagovat udržitelnou módu a upozorňovat na problematiku vzrůstajícího množství textilního odpadu, který každoročně po desítkách milionů tun končí na skládkách po celém světě.

Sedmadvacetiletá návrhářka vystudovala ekonomii, ale nakonec se rozhodla vrhnout do světa módy. Oblečení vyrábí formou takzvané upcyklace, tedy z materiálů určených k vyhození. Využívá k tomu zbytkovou metráž z výroby, odstřižky, konce rolí, kazovou metráž či nespotřebované látky, které leží na skladech ladem.

"Patnáct procent všech vyrobených látek se nikdy nestane produktem a ihned končí jako odpad. Ve chvíli, kdy jsem v pletárnách na vlastní oči viděla to obrovské množství nevyužitých materiálů, nákup nových mi zcela přestal dávat smysl," líčí Hubková.

Móda je svět plný extrémů, říká dánský designér Henrik Vibskov, který…

Veronika Hubková šije módní kousky z odpadové metráže, kterou odkupuje z českých pletáren a doplňuje ji o materiály získané z oblečení z druhé ruky. Snaží se tak propagovat udržitelnou módu a upozorňovat na problematiku vzrůstajícího množství textilního odpadu, který každoročně po desítkách milionů tun končí na skládkách po celém světě.

Sedmadvacetiletá návrhářka vystudovala ekonomii, ale nakonec se rozhodla vrhnout do světa módy. Oblečení vyrábí formou takzvané upcyklace, tedy z materiálů určených k vyhození. Využívá k tomu zbytkovou metráž z výroby, odstřižky, konce rolí, kazovou metráž či nespotřebované látky, které leží na skladech ladem.

"Patnáct procent všech vyrobených látek se nikdy nestane produktem a ihned končí jako odpad. Ve chvíli, kdy jsem v pletárnách na vlastní oči viděla to obrovské množství nevyužitých materiálů, nákup nových mi zcela přestal dávat smysl," líčí Hubková.

Móda je svět plný extrémů, říká dánský designér Henrik Vibskov, který baví a provokuje zároveň - čtěte ZDE

Nyní 80 procent její nabídky tvoří limitované kolekce oděvů umírněných barev a minimalistických střihů šitých z těchto odpadních látek. Zároveň připravuje kolekce sešívaného oblečení, na které používá materiály z již donošených oděvů. Kromě toho také ve spolupráci s pletárnou Janet vyrábí na míru pletené svetry.

Výrobou na objednávku se snaží neprodukovat více, než je potřeba, a nepřispívat tak ke zbytečnému zaplavování trhu. U všech produktů uvádí "rodné listy" s informacemi o původu materiálů i konečné cenotvorbě.

Upcyklace jako cesta k udržitelnější módě

<< první < předchozí | další > poslední >>
Na výpravě za materiálem...



Na výpravě za materiálem...
Na výpravě za materiálem...
Návrhářka Veronika Hubková v jednom ze svým módních kousků.
Návrhářka Veronika Hubková v jednom ze svým módních kousků.
Návrhářka Veronika Hubková v jednom ze svým módních kousků.
Návrhářka Veronika Hubková v jednom ze svým módních kousků.   Celkem nalezeno: 1.
   Zobrazuji: 1 - 1.  

"Transparentnost výrobního procesu považuji za jeden z nejdůležitějších nástrojů udržitelnosti. Tím, že odkryjete karty, ukážete, že nemáte co skrývat," vysvětluje mladá návrhářka, která si teprve postupně buduje síť dodavatelů.

Ti jí prodávají zbytkovou metráž za zvýhodněnou cenu. Hubková tak výrazně ušetří za materiál, na druhou stranu ale musí klást daleko větší důraz na jeho kontrolu. "Přece jen se jedná o odpad a často jsou na látkách fleky, zatržené nitě nebo díry. Je proto potřeba je důkladně prozkoumat, než do nich střihnete. Navíc musíte tvořit z toho, co je zrovna k dispozici. Prvotním vstupem tak není návrh oděvu, ale materiál," přibližuje Hubková.

Upcyklace tak podle ní designérům otevírá dveře k originální a unikátní tvorbě za cenu toho, že přitom musí neustále hledat balanc mezi ekologickou a estetickou stránkou. "Je to určitě časově náročnější než koupit roli nové látky, ale ten hřejivý pocit z toho, že děláte něco pro planetu, šetříte přírodní zdroje a snižujete textilní odpad, za to stojí," uzavírá Hubková.

Veřejnost i známí návrháři vlastnoručně šijí tašky. Jejich prodej pomáhá najít práci matkám a starým lidem

V srpnu odstartoval třetí ročník kampaně na podporu lidí, kteří přesto, že pracovat chtějí, zaměstnání hledají stále velmi těžko. Na vině bývají bariéry a předsudky zaměstnavatelů, obtížné slaďování práce a rodiny, nízké sebevědomí i různá společenská očekávání od žen i mužů.

Akci s názvem Ušij tašku, zaměstnej člověka pořádá liberecké Centrum Kašpar, které se zabývá pomocí lidem s obtížným uplatněním na trhu práce. Vlastnoručně ušité tašky, které Centrum Kašpar od veřejnosti získá, na podzimní benefici zpeněží a použije na aktivity pro zaměstnání lidí, kteří mají malé děti, starších občanů nebo jinak lidí znevýhodněných.

„V listopadu se veřejnost může také zapojit do on-line aukce nejlepších tašek, které do kampaně věnují osobnosti ze světa módy. Lidé si tak mohou skutečně pořídit i designový kousek,“ říká Petra Hottmarová z Centra Kašpar. Benefice se koná 19. listopadu v Oblastní…

V srpnu odstartoval třetí ročník kampaně na podporu lidí, kteří přesto, že pracovat chtějí, zaměstnání hledají stále velmi těžko. Na vině bývají bariéry a předsudky zaměstnavatelů, obtížné slaďování práce a rodiny, nízké sebevědomí i různá společenská očekávání od žen i mužů.

Akci s názvem Ušij tašku, zaměstnej člověka pořádá liberecké Centrum Kašpar, které se zabývá pomocí lidem s obtížným uplatněním na trhu práce. Vlastnoručně ušité tašky, které Centrum Kašpar od veřejnosti získá, na podzimní benefici zpeněží a použije na aktivity pro zaměstnání lidí, kteří mají malé děti, starších občanů nebo jinak lidí znevýhodněných.

„V listopadu se veřejnost může také zapojit do on-line aukce nejlepších tašek, které do kampaně věnují osobnosti ze světa módy. Lidé si tak mohou skutečně pořídit i designový kousek,“ říká Petra Hottmarová z Centra Kašpar. Benefice se koná 19. listopadu v Oblastní galerii v Liberci.

„V loňském roce jsme získali neuvěřitelných 259 originálních tašek. Celkový výtěžek benefice byl skoro 30 tisíc korun. Získané peníze jsme použili pro 40 lidí na aktivity vedoucí k jejich zaměstnání a v tuto chvíli 15 z nich už má novou práci,“ dodává Hottmarová.

Benefici podporují  známé osobnosti ze světa módy, které ušijí designové kousky. K zakoupení tak bude taška od návrhářky Liběny Rochové, od návrháře Lukáše Macháčka, od firmy Dara Bags a dalších návrhářů. „Zapojení do projektu je pro nás srdcovou záležitostí. V dílně máme hned několik maminek, které hledaly práci po mateřské dovolené, a tak problém maminek vracejících se do práce velmi chápeme. Jsme rády, že můžeme přispět, a moc nás těší, že takové projekty vznikají,“ říká majitelka módní značky Black Mountain Lucie Erin Černohorská.  

Benefice pomohla také paní Štěpánce, která se po šesti letech rodičovské vracela do práce. „V původní firmě právě hledali vedoucí. Hodně jsem se bála, ale díky této podpoře jsem do toho nakonec šla. Vedoucí místo jsem nezískala, ale prohra byla výhrou. Na základě pohovoru mi nabídli jiné, pro mě dokonce ještě zajímavější místo s pružnou pracovní dobou,“ popsala paní Štěpánka svoji cestu za prací.

Férové podnikání v Česku. O ceny odpovědných firem se letos uchází 70 podniků - čtěte ZDE

Centrum už vyzvalo lidi z řad veřejnosti, aby ušili tašku na nákup nebo do města a poslali ji do poloviny listopadu na adresu Centra Kašpar a ve stejný měsíce odstartuje jejich aukci. Do Centra Kašpar přicházejí hledat pomoc zejména rodiče malých dětí, kteří obtížně slaďují práci a rodinu. Nebo pak lidé ve věku nad 50 let, které zaměstnavatelé často kvůli vyššímu věku odmítají.

V Praze zkoušejí elektrobus, který sleduje nejmodernější světové trendy

V Dopravním podniku hlavního města Prahy (DPP) pracuje zhruba 2250 řidičů autobusů. Jen šest z nich si ovšem může připadat svým způsobem výjimečně. Když dají klíčky do zapalování a otočí jimi, neuslyší klasické brumlání dieselového motoru, ale spíš jakési tiché bzučení. Řídí totiž elektrobus, který dopravní podnik už téměř rok testuje v ostrém provozu. V pracovní dny jezdí na téměř 22 kilometrů dlouhé lince 213 ze Želivského na Jižní Město a zpět, o víkendech na lince 163 z téhož místa na sídliště Rohožník.

Za prvních osm měsíců denního provozu měl plně bezemisní bateriový elektrobus SOR EBN 11 na tachometru zhruba 48 tisíc kilometrů a dokázal, že je schopen na vybraných linkách nahradit běžné dieselové autobusy. A to i v zimě při teplotách pod bodem mrazu, kdy spotřebovává elektrickou energii nejen na jízdu, ale i na topení. Denně urazí v pražském provozu minimálně 265 kilometrů. Záleží na lince, dni nebo hustotě dopravy.…

V Dopravním podniku hlavního města Prahy (DPP) pracuje zhruba 2250 řidičů autobusů. Jen šest z nich si ovšem může připadat svým způsobem výjimečně. Když dají klíčky do zapalování a otočí jimi, neuslyší klasické brumlání dieselového motoru, ale spíš jakési tiché bzučení. Řídí totiž elektrobus, který dopravní podnik už téměř rok testuje v ostrém provozu. V pracovní dny jezdí na téměř 22 kilometrů dlouhé lince 213 ze Želivského na Jižní Město a zpět, o víkendech na lince 163 z téhož místa na sídliště Rohožník.

Za prvních osm měsíců denního provozu měl plně bezemisní bateriový elektrobus SOR EBN 11 na tachometru zhruba 48 tisíc kilometrů a dokázal, že je schopen na vybraných linkách nahradit běžné dieselové autobusy. A to i v zimě při teplotách pod bodem mrazu, kdy spotřebovává elektrickou energii nejen na jízdu, ale i na topení. Denně urazí v pražském provozu minimálně 265 kilometrů. Záleží na lince, dni nebo hustotě dopravy. Třeba o víkendu zvládne až 350 kilometrů. Elektrobusy ve Vídni, Berlíně, Varšavě nebo Košicích – tedy městech, která možnosti elektromobility rovněž zkoušejí – toho nenajezdí víc.

Šťáva z tramvají

Prostoru před hotelem Don Giovanni na Vinohradské třídě na Žižkově ta barevná budka s oddělovacím transformátorem vlastně celkem sluší. Jedenáct metrů dlouhý elektrobus k ní několikrát za den přijede, aby se před další cestou "občerstvil". Vysune dvoupólový pantograf a ze speciálně vybudované trolejbusové troleje, napájené přes budku z přilehlé tramvajové sítě, doplní elektrickou energii. Když po jedenácté hodině večer dojezdí, postará se o jeho dobití běžná průmyslová zásuvka v hostivařských garážích DPP.

Dopravní podnik se testování elektrobusů věnuje šestým rokem. "Základní motivací projektu je snížení emisí a omezení závislosti na fosilních palivech. Chceme vyzkoušet, co tato technologie umí a zda je možné elektrobus nabíjet z tramvajové napájecí sítě," říká Jan Barchánek, zástupce vedoucího jednotky Provoz Autobusy.

Slovo tramvajové je důležité i proto, že díky tomu má dopravní podnik levnější elektrickou energii z velkoodběru, než kdyby někde vybudoval samostatné nabíjecí místo. Elektrobus kromě toho využívá i část energie, kterou tramvaje vrací do sítě díky rekuperaci. "Levnou energií si můžeme zčásti umořit vyšší pořizovací cenu elektrobusu. Přepočteno na kilometr nás elektrická energie vyjde asi o dvě třetiny levněji než nafta," ukazuje Barchánek jednu z předností elektrobusů.

Elektrobusy nabízejí alternativu bez emisí - čtěte ZDE

Elektrobus firmy SOR Libchavy představuje řešení srovnatelné s nejmodernějšími světovými trendy v oblasti elektromobility. Podorlický výrobce je v Česku průkopníkem ve výrobě elektrických autobusů a v současnosti spolu s plzeňskou Škodou Electric a ostravskou Ecova Electric jedním ze tří jejich domácích výrobců. Dopravní podnik přitom zmiňovaný elektrobus nekoupil, ale má ho v pronájmu, jehož součástí je i servis.

Testovaný autobus, do něhož se vejde 90 cestujících, už ale ukázal i své limity. Když je venku zima a elektrické topení běží naplno, musí se pro nabíjení využívat všechny provozní přestávky. Ve dvou lednových dnech tak kvůli sněžení a následným zácpám přijížděl elektrobus na konečnou Želivského s takovým zpožděním, že zkrácené přestávky neumožnily potřebné nabití baterií. Jeden spoj tak musel být zajištěn zálohovým autobusem. Elektrobus tak jako tak absolvoval v lednu přes 95 procent plánovaných kilometrů, což je v porovnání s dalšími evropskými projekty vynikající číslo.

Jinak v polích než mezi kostely

Hromadná doprava v mnoha evropských městech je často alespoň částečně elektrifikovaná. Stavět další tramvajové nebo trolejbusové linky je celkem složité a finančně nákladné. Elektrobusy jsou naproti tomu flexibilní, a tak se snadno přizpůsobí trase nebo jízdním pruhům. K tomu nabízejí podobné výhody jako trolejbusy, takže jsou schopné bez emisí obsloužit například rozrůstající se města nebo jejich vnitřní části.

Velcí výrobci působící v Česku nabízejí českým městům na zkoušku ekologické autobusy čím dál častěji. Stroje s elektrickou výbavou jezdí kromě Prahy také v Ostravě, Hradci Králové nebo Plzni. Ani jinde v Evropě ovšem nejsou ještě elektrobusy příliš rozšířené. Výjimkou jsou například dvě linky v centru Vídně, které už čtyři roky obsluhují malými elektrobusy. Radnice ale nezůstávají jen u elektřiny. V Hamburku, Berlíně nebo Londýně se testují vodíkové autobusy, v severských zemích se používá i etanol či bioplyn.

Londýn dusí smog z rozvozu oblíbených on-line nákupů - čtěte ZDE

Každé město nebo jeho části si přitom žádají jiné typy elektrobusů. Jiné vozy se hodí na vytížené úseky než na jízdu řídce osídlenými čtvrtěmi. Od toho se odvíjí i kapacita baterií a způsob jejich dobíjení. Jednou z nejrozšířenějších možností je použití baterie s vysokou kapacitou, jež se dobíjí pomalu, zhruba osm hodin. Jinou eventualitou je baterii dobíjet i během dne, nejčastěji v přestávkách na konečné. Další cestu představuje využití technologie velmi rychlého dobíjení, v řádu několika minut. Takový vůz se nabíjí na konečných či zastávkách, kde jsou speciální automatické nabíječe, jejichž typy se v poslední době značně rozrůstají. A jedna z možností je nabíjet pomocí pantografu z trolejí – tak jako v Praze na Želivského. Elektrobus SOR EBN 11 dojede na jedno nabití mezi 80 a 120 kilometry. Za rok zvládne kolem 60 tisíc kilometrů, což je zhruba průměrný nájezd dieselových autobusů v Praze.

Od hromadného nasazení elektrobusů dopravce odrazuje především cena vozidla a nabíjecí infrastruktury. Běžný dieselový autobus stojí podle výbavy a typu zhruba 4,5 až 5,5 milionu korun, kdežto cena elektrického se srovnatelnými parametry se pohybuje okolo 10 až 11 milionů. Výroba je dražší i proto, že je zatím víceméně kusová. Totéž platí pro jednotlivé komponenty elektrického pohonu, především baterie. Jejich cena ovšem v posledních letech klesá a očekává se, že s rostoucí poptávkou se bude snižovat ještě rychleji.

Naopak levnější je nejen provoz, ale i údržba elektrického vozidla. Zvýšenou péči je potřeba věnovat akumulátorům, jejichž životnost hodně závisí na správném zacházení. "Podle dodavatelů by měly aktuálně používané baterie vydržet zhruba šest let. Jednou za životnost elektrobusu, která se počítá na 12 let, by se tedy měly vyměnit," říká Barchánek.

Pokud by se měly elektrobusy výrazněji rozšířit, bez počátečních dotací se zřejmě neobejdou. "Menší dopravní podniky mohou dnes získat dotace na nákup elektrobusů z regionálních operačních programů," vysvětluje Jan Barchánek. "Praha nikoliv, je moc bohatá." Pražský dopravní podnik tedy musí být "opatrnější" a najít řešení, které bude ekonomicky fungovat i bez dotací.

DPP za poslední roky zvažoval i další druhy paliv a technologií, které by mohly částečně nahradit naftu. Z předchozích zkoušek mu ovšem vyšla jako nejzajímavější elektřina. "Poté co se vloni podepsal Pařížský protokol a řada států se zavázala mimo jiné ke snižování emisí CO2, mnohá evropská města mluví o tom, že budou přecházet k elektromobilitě i v autobusové dopravě. V reálu jsou to ale zatím stále pouze jednotky vozidel. Hledá se optimální technologie," říká Barchánek. Načež si posteskne, jaká je škoda, že se ekologie zatím příliš nezohledňuje ve výběrových řízeních na linky nebo v platbách za kilometr, které dopravci dostávají. Přesto dopravní podnik podle něj plánuje, že po roce 2020 bude elektrobusy nakupovat ve větším množství.

Co nesnědí olympionici, putuje na talíř chudým Brazilcům. Vaří jim to špičkoví šéfkuchaři

Skupina šéfkuchařů různých národností se rozhodla, že zbylé jídlo z olympijské vesnice v Riu de Janeiru se nebude vyhazovat. Místo toho se dostane k chudým z předměstí brazilské metropole. 

Italský šéfkuchař Massimo Bottura a brazilský šéfkuchař David Hertz se inspirovali podobnou aktivitou z Itálie. Loni se tam spojilo 65 šéfkuchařů a vařili jídla z potravin, které zbyly z milánského Expa.

Tým šéfkuchaře Bottury teď vaří 5000 porcí denně, a to pouze z přebytků olympijské vesnice, která hostí 11 tisíc soutěžících. "Používáme jen to, co by se jinak vyhodilo. Například nevzhledné ovoce a zeleninu nebo jogurty dva dny před koncem trvanlivosti, které by také přišly nazmar, pokud by je nikdo nekoupil," cituje šéfkuchaře Hertze britský deník The Daily Telegraph.

"Chceme bojovat s hladověním a umožnit přístup lidem k dobrému jídlu," dodává Hertz. Potraviny pro vaření dodává cateringová…

Skupina šéfkuchařů různých národností se rozhodla, že zbylé jídlo z olympijské vesnice v Riu de Janeiru se nebude vyhazovat. Místo toho se dostane k chudým z předměstí brazilské metropole. 

Italský šéfkuchař Massimo Bottura a brazilský šéfkuchař David Hertz se inspirovali podobnou aktivitou z Itálie. Loni se tam spojilo 65 šéfkuchařů a vařili jídla z potravin, které zbyly z milánského Expa.

Tým šéfkuchaře Bottury teď vaří 5000 porcí denně, a to pouze z přebytků olympijské vesnice, která hostí 11 tisíc soutěžících. "Používáme jen to, co by se jinak vyhodilo. Například nevzhledné ovoce a zeleninu nebo jogurty dva dny před koncem trvanlivosti, které by také přišly nazmar, pokud by je nikdo nekoupil," cituje šéfkuchaře Hertze britský deník The Daily Telegraph.

"Chceme bojovat s hladověním a umožnit přístup lidem k dobrému jídlu," dodává Hertz. Potraviny pro vaření dodává cateringová společnost, která je na olympiádě odpovědná za stravu atletů, mediálního centra i olympijského personálu.

Skupina šéfkuchařů bude pokračovat po celou dobu trvání olympijských her a následně i při paralympiádě. Poté bude fungovat jako představitel sociálního byznysu v gastronomii. Šéfkuchaři pak také poskytnou pracovní trénink pro uchazeče o profese v gastronomii jako kuchař, pekař nebo číšník.

Podle dat Potravinové a zemědělské organizace Spojených národů (Food and Agriculture Organization of The United Nations) se jedna třetina světové produkce jídla vyhodí, což představuje zhruba 1,3 miliardy tun vyhozených potravin ročně. Jídlo se zkazí hned po sklizni, během převozu nebo jej vyhodí obchody a restaurace. Ztráta potravin znamená také plýtvání zdroji, především živinami z půdy, vodou a energií. Oproti tomu, rovněž podle dat Spojených národů, 800 milionů lidí na světě hladoví.

V Brazílii, která je známá tím, že jsou zde velké sociální rozdíly a miliony lidí zde žijí v extrémní chudobě, počet hladovějících obyvatel klesl na 5 procent v roce 2015, zatímco v devadesátých letech tu hladovělo 15 procent populace. Pořád to ale znamená, že v 200milionové Brazílii je bez dostatku jídla 10 milionů lidí. Šéfkuchař Hertz prohlásil, že se bude snažit tradici vaření z přebytků pro chudé udržet při všech olympijských hrách v budoucnosti.

I v České republice se jednotlivci, ale i organizace snaží bojovat proti vyhazování potravin. Známé je například sdružení Zachraň jídlo, které z potravin, jež by se jinak vyhodily, vaří pokrmy a pořádá veřejné hostiny.

JCDecaux kampaní připomíná, že k pomoci potřebným někdy stačí málo

Akce proběhne ve dnech 24. a 25. srpna 2016 na zastávkách MHD Dejvická, Luka, Náměstí Míru, Pankrác a Vysočanská, na které budou moci lidé přinést oblečení, obuv a toaletní potřeby. Ty budou darovány Armádě spásy.

"Heslem letošního ročníku je Někdy stačí málo. Chtěli jsme tím lidem připomenout, že k pomoci potřebným lidem stačí opravdu málo, v našem případě staré a nepotřebné oblečení, které máme na dně skříně snad všichni," říká Pavel Slabý, ředitel společnosti JCDecaux.

Sběr opět organizují na zastávkách zaměstnanci JCDecaux, kteří si od lidí dary převezmou a naloží do přistavených dodávek. Následně se vše předá do rukou Armádě spásy. Společnost JCDecaux kromě vkladu v podobě pracovníků, vozů a logistiky podpoří organizaci i finančně. "JCDecaux navíc za každý naplněný vůz daruje Armádě spásy 2 500 Kč. V rámci minulého ročníku darovali Pražané 1,5 tuny oblečení a my jsme tak přispěli…

Akce proběhne ve dnech 24. a 25. srpna 2016 na zastávkách MHD Dejvická, Luka, Náměstí Míru, Pankrác a Vysočanská, na které budou moci lidé přinést oblečení, obuv a toaletní potřeby. Ty budou darovány Armádě spásy.

"Heslem letošního ročníku je Někdy stačí málo. Chtěli jsme tím lidem připomenout, že k pomoci potřebným lidem stačí opravdu málo, v našem případě staré a nepotřebné oblečení, které máme na dně skříně snad všichni," říká Pavel Slabý, ředitel společnosti JCDecaux.

Sběr opět organizují na zastávkách zaměstnanci JCDecaux, kteří si od lidí dary převezmou a naloží do přistavených dodávek. Následně se vše předá do rukou Armádě spásy. Společnost JCDecaux kromě vkladu v podobě pracovníků, vozů a logistiky podpoří organizaci i finančně. "JCDecaux navíc za každý naplněný vůz daruje Armádě spásy 2 500 Kč. V rámci minulého ročníku darovali Pražané 1,5 tuny oblečení a my jsme tak přispěli navíc částkou 40 000 Kč," připomíná loňský ročník Pavel Slabý.

Sběr se i letos týká dámského a pánského oblečení, obuvi, ložního prádla, polštářů a přikrývek, ručníků i kosmetických a toaletních potřeb, jako jsou například mýdla, šampony, dámské hygienické potřeby či pomůcky na holení. 

"Žrout" mění neprodané ovoce a zeleninu na hnojivo

Zdálky ten stroj vypadá jako větší mrazák. Je to metr vysoká podlouhlá ocelová krabice s víkem navrchu. Jen je mnohem hlučnější a line se kolem ní odér zahnívající zeleniny. Ve skutečnosti je to průmyslový kompostér, který díky své technologii dokáže proměnit například ovoce, zeleninu nebo další rostlinný bioodpad v černozem, která pak slouží jako hnojivo pro zemědělce. Kompostér mají v supermarketu Albert v centru Kladna a zatím tu pilotně testují jeho provoz.

"Pozor, ustupte, už se to nese," hlásí jeden ze zdejších zaměstnanců a přináší velkou krabici s ředkvemi, paprikami, okurkami a jablky. Je to neprodané ovoce a zelenina, které v posledních pár dnech zbyly na pultech a nyní je načase je zlikvidovat. Místo aby potraviny putovaly do odpadu, končí v tomto kompostéru a mění se v hutnou černozem, koncentrované hnojivo pro pěstování dalšího ovoce a zeleniny. Ročně se tu na kompost promění několik tun neprodaných plodin.

Zdálky ten stroj vypadá jako větší mrazák. Je to metr vysoká podlouhlá ocelová krabice s víkem navrchu. Jen je mnohem hlučnější a line se kolem ní odér zahnívající zeleniny. Ve skutečnosti je to průmyslový kompostér, který díky své technologii dokáže proměnit například ovoce, zeleninu nebo další rostlinný bioodpad v černozem, která pak slouží jako hnojivo pro zemědělce. Kompostér mají v supermarketu Albert v centru Kladna a zatím tu pilotně testují jeho provoz.

"Pozor, ustupte, už se to nese," hlásí jeden ze zdejších zaměstnanců a přináší velkou krabici s ředkvemi, paprikami, okurkami a jablky. Je to neprodané ovoce a zelenina, které v posledních pár dnech zbyly na pultech a nyní je načase je zlikvidovat. Místo aby potraviny putovaly do odpadu, končí v tomto kompostéru a mění se v hutnou černozem, koncentrované hnojivo pro pěstování dalšího ovoce a zeleniny. Ročně se tu na kompost promění několik tun neprodaných plodin.

"Je to hodně silné hnojivo, musí se ještě namixovat se zeminou, aby v tom mohly růst rostliny," vysvětluje Pavel Huml ze skupiny Ahold, do které patří i supermarkety Albert. Zařízení, které se oficiálně jmenuje GreenGood, zpracuje celou denní produkci bioodpadu přímo v obchodech, aniž by se musela někam převážet. Do kompostéru putuje veškeré ovoce a zelenina, které se neprodají ve slevě, a jsou tudíž vhodné pouze na vyhození. "Uvažovali jsme, jak zefektivnit nakládání s odpady. Jak vrátit zemědělcům to, co si od nich bereme. Hnojivo z kompostéru si sváží místní farmáři. Chtěli jsme ukázat, že není nutné neprodané ovoce a zeleninu vozit kilometry daleko, že se dají zpracovat přímo na místě," vysvětluje Huml, zatímco předvádí kompostér umístěný v přístřešku za supermarketem.

Velmi rychlé zpracování

Kompostér v nákupním centru Central Kladno je jeden z pěti, které už fungují v Albertech po celém Česku. Jsou například v jihočeském Táboře, v pražských Průhonicích nebo Štěrboholech. Kompostér zpracuje nejen rostlinný odpad, ale i maso. "GreenGood je unikátní tím, že dokáže zpracovat také vedlejší živočišné produkty, tedy veškerý gastroodpad. Představuje tak pro své uživatele úplné řešení problematiky gastroodpadů, a to přímo v místě jejich vzniku," říká Michal Jiráň z firmy Dekos R, která tyto kompostéry dováží. Navíc ovoce a zeleninu mění kompostér v černozem do 24 hodin, což je oproti běžnému kompostu nesrovnatelně rychlejší. "Navíc se tímto zpracováním zredukuje objem odpadu o 90 procent," upozorňuje Huml. Princip, na němž kompostér funguje, je jednoduchý. V zařízení jsou mikroorganismy, které ve vysokých teplotách za přísunu vzduchu biohmotu velmi rychle rozkládají. Výsledkem je organické hnojivo a výpary oxidu uhličitého, které se přes filtry odvádějí do ventilace. Kompostér tedy zapáchá jen minimálně, dá se uzavřít do jednoduchého dřevěného přístřešku, aniž by pach kolem něj byl nějak obtěžující.

V Nizozemsku už tlející zeleninou dokonce topí

Skupina Ahold, do které patří i supermarkety Albert, je původem nizozemská firma. Nizozemci jsou známí důrazem na ekologické inovace, a ve své domovské zemi už některé supermarkety dokonce teplem získaným z tlení bioodpadu vytápějí vnitřní prostory obchodů.

Poměrně daleko postoupil v ekologických inovacích i řetězec Tesco. V Jaroměři na Královéhradecku postavil jediný ekologicky šetrný hypermarket v Česku, který funguje z 80 procent na energii z obnovitelných zdrojů, má téměř nulovou uhlíkovou stopu a téměř všechnu spotřebovanou energii si dokáže vyrobit sám. Vyrábí ji kogenerační jednotka, která funguje na řep­kový olej, tedy obnovitelný zdroj. Skoro čtyři tisíce metrů čtverečních prodejní plochy se hřeje, chladí i například osvětluje většinu roku pouze díky energii, kterou si budova sama z řepky vyrobí. V energetických úsporách pomáhají i další vylepšení, jako je například systém hospodaření s přirozeným světlem. Jaroměřské Tesco je ukázkou trendu, kterým se vydává architektura nákupních center posledních let, jde o příklon směrem k ekologii.

Obchody už nemusí platit z darovaného jídla daně

A stejně jako Albert se svým kompostérem i britský řetězec Tesco se snaží využít neprodané potraviny jinak než je jen vyhodit. "Spolupracujeme při zpracování bioodpadu v jednotlivých obchodech s místními organizacemi či sdruženími, které si od nás nevyužité potravinové přebytky pravidelně odebírají. Zároveň od srpna loňského roku běží pilotní projekt na darování čerstvých potravin prostřednictvím potravinových bank. Za dobu této spolupráce jsme takto darovali již desítky tun čerstvých potravin," říká mluvčí Teska Václav Koukolíček.

Supermarkety v Česku se dlouhou dobu zdráhaly prošlé potraviny darovat charitě, protože by musely z tohoto daru platit DPH, což pro ně bylo komplikované a nevýhodné. Od konce roku 2014 platí metodický pokyn Generálního finančního ředitelství, podle kterého už prodejny v tomto případě patnáctiprocentní daň odvádět nemusí. I v Česku už fungují obchody, kde se s výraznou slevou prodávají potraviny s prošlou trvanlivostí. Jde ale převážně o konzervy, těstoviny a další balené výrobky. Čerstvé pečivo, maso, ovoce a zelenina, které supermarkety vyhazují nejčastěji, se zde koupit nedají.

A například v Asii se prosazuje využívání potravinových zbytků ke krmení zvířat. Třeba na Tchaj-wanu farmáři tímto způsobem loni nakrmili 5,5 milionu prasat. Podařilo se jim tak snížit náklady na krmivo až o třetinu a účelně využít 610 tisíc tun zbytků, které by jinak skončily na skládkách. Ve většině západních zemí ale tato praxe není povolená. Velká Británie například zakázala krmit hospodářská zvířata zbytky potravin poté, co v zemi vypukla nemoc šílených krav.

Zařízení GreenGood dokáže proměnit ovoce a zeleninu v černozem během 24 ho­din. Foto: HN – Milan Bureš Jednou za dva týdny se kontejner vyprázdní a pro hnojivo si přijíždějí místní zemědělci z Kladenska. Foto: HN – Milan Bureš

Díky recyklaci vznikl stavební hit. Rodinná firma vyrábí ze skleněného odpadu materiál budoucnosti

Na začátku je odpad, na konci skleněné lahve, papírové sešity, obaly na vajíčka nebo plastové lavičky. Manželé Stanislav a Stanislava Cimburkovi dávají tříděným surovinám druhý život. Jejich rodinná firma Recifa se už 25 let zabývá zpracováním odpadu, který dál prodává sklárnám a firmám, které vyrábějí produkty z recyklovaného plastu či papíru. V roce 2008 se příbramské firmě podařilo uzavřít recyklační koloběh, když ze zbylého skla, které neodebrali skláři, začala vyrábět stavební materiál zvaný pěnové sklo.

K odpadovému hospodářství se dnes sedmašedesátiletá Cimburková a její o rok starší manžel dostali úplnou náhodou. "Před revolucí jsem pracovala v nemocnici a můj muž v uranovém průmyslu. Ke zpracování odpadu nás přivedl náš bývalý společník, který byl zaměstnaný ve sběrných surovinách. Společně jsme v roce 1991 začali na koleně stavět firmu a o dva roky později jsme spustili první linku na úpravu skleněných střepů,"…

Na začátku je odpad, na konci skleněné lahve, papírové sešity, obaly na vajíčka nebo plastové lavičky. Manželé Stanislav a Stanislava Cimburkovi dávají tříděným surovinám druhý život. Jejich rodinná firma Recifa se už 25 let zabývá zpracováním odpadu, který dál prodává sklárnám a firmám, které vyrábějí produkty z recyklovaného plastu či papíru. V roce 2008 se příbramské firmě podařilo uzavřít recyklační koloběh, když ze zbylého skla, které neodebrali skláři, začala vyrábět stavební materiál zvaný pěnové sklo.

K odpadovému hospodářství se dnes sedmašedesátiletá Cimburková a její o rok starší manžel dostali úplnou náhodou. "Před revolucí jsem pracovala v nemocnici a můj muž v uranovém průmyslu. Ke zpracování odpadu nás přivedl náš bývalý společník, který byl zaměstnaný ve sběrných surovinách. Společně jsme v roce 1991 začali na koleně stavět firmu a o dva roky později jsme spustili první linku na úpravu skleněných střepů," vypráví Cimburková. Zatímco v prvním roce firma zpracovala 3,5 tisíce tun střepů, v současnosti upraví ročně 100 tisíc tun střepů. Sklo se přitom postupně zbavuje nečistot, nevhodných příměsí a nežádoucího materiálu. Čištěné sklo se následně drtí na malé kousky požadované velikosti, které se třídí podle barev. "Ze začátku jsme bojovali hlavně s tím, že je sklo neskutečně abrazivní (silně obrušuje, pozn. red.). Dokonce nám probrousilo části technologie na jeho zpracování. Neměli jsme s tím žádné zkušenosti a teprve postupně jsme to museli vypilovat," líčí Cimburková.

V roce 1997 dostala Recifa od tehdejší firmy Avir­union nabídku, aby si pronajala linku v objektu její sklárny v Novém Sedle na Sokolovsku a stala se firemním generálním dodavatelem. Dnes Recifa dodává také pro sklárnu v Dubí na Teplicku, která stejně jako sklárna v Novém Sedle vyrábí skleněné lahve, a pro další menší sklárny, které dělají lékovky, flakony na parfémy a další obaly. "Upravené střepy se přidávají do sklářského kmene proto, že se tím šetří výrobní náklady. Uspoří se tak primární suroviny jako sklářský písek, příměsi i energie na roztavení, protože střepy se taví při nižších teplotách než primární suroviny," vysvětluje Cimburek.

Recifa

Manželé Stanislav a Stanislava Cimburkovi začali podnikat v oblasti odpadového hospodářství v roce 1991. Dnes vedou skupinu Recifa, pod kterou spadá několik dceřiných firem: AMT, která se zabývá tříděním skla, papíru a plastů v Česku, Auto Glass Recycling, jež provozuje linku na zpracování skla na Slovensku, a Refaglass, která vyrábí pěnové sklo.

O plast a papír v Česku není zájem

Kromě Nového Sedla má společnost linku na zpracování skleněných střepů také u Příbrami a v Šelpicích na Slovensku. Vedle toho provozuje rovněž linku na třídění papíru a plastu v Dolních Hbitech a sběrný dvůr v Praze. "Začínali jsme jen se sklem, ale postupem času po nás starostové začali chtít, abychom přibrali i další komodity. V roce 1997 jsme se tedy pustili do sbírání plastů a papíru a o dva roky později jsme postavili linku na jejich třídění," popisuje Cimburková.

Zatímco u skla má Recifa předem nasmlouvané objemy, které musí sklárnám dodat, ostatní komodity prodává podle poptávky. Na základě požadavků odběratele pak třídí papír na lepenku a směsný papír (noviny, časopisy, letáky) a plasty na PET lahve podle barvy, fólie čiré a barevné, obaly od drogerie, automobilové nárazníky, polystyren a případně další druhy. Roztříděné odpady zbavené nežádoucích příměsí se následně lisují do balíků, v nichž putují k finálním zpracovatelům. "Většina jde na export, jelikož v Česku je dnes jen velmi málo firem, které se zabývají zpracováním plastů a papíru," říká Cimburková. Problém je podle ní také v tom, že výrobky z recyklovaných materiálů jsou často paradoxně dražší než z primárních surovin. "Produkty z recyklátů by měly mít nižší DPH než ostatní výrobky, aby byl jejich prodej zajímavý," domnívá se.

1,13 milionu tun

skla zpracovala společnost Recifa během 25 let svého působení. Papíru vytřídila 13 tisíc tun a plastu 11 tisíc tun.

Hlavním byznysem firmy tak zůstává sklo. Jeho recyklaci před osmi lety dotáhli Cimburkovi k dokonalosti, když začali ze zbylých 10 až 15 procent suroviny, kterou neodebraly sklárny, vytvářet stavební materiál zvaný pěnové sklo. Ten slouží jako tepelná izolace základových desek rodinných domů, ale využít se dá i při stavbě silnic, pro zpevnění šikmých svahů, pod bazény, na zelené střechy nebo při rekonstrukcích starých domů či památkových objektů. "Pěnové sklo má úžasné vlastnosti. Nenasáká vodou, nenamrzá, nehoří a je odolné vůči vnějším vlivům, myším i ptákům. Dokonce se k nám přijeli inspirovat Norové, kteří dnes tento materiál vyrábějí a dávají ho do všech silnic mezi fjordy, kde je vysoká hladina spodní vody. Na rozdíl od štěrku totiž pěnové sklo nikam neujíždí a nevzlíná po něm voda," přibližuje Cimburková. Jde podle ní o ekologický materiál budoucnosti. "Používá se všude ve světě, jen v Česku se zatím příliš neuchytil," dodává.

Recifa jej prodává pod obchodním názvem Refaglass, což je zároveň jméno jedné z dceřiných firem skupiny. Kromě ní pod Recifu spadají také firma AMT, která se zabývá tříděním skla, papíru a plastů v Česku, a Auto Glass Recycling (AGR), která provozuje linku na zpracování skla na Slovensku. Slovenská odnož se kromě obalového skla specializuje také na úpravu lepeného skla, autoskla a protipožárního skla. Za 25 let zpracovala celá skupina 1 130 000 tun skla, 13 000 tun papíru a 11 000 tun plastu. Vyrobila 102 000 metrů krychlových pěnového skla a 50 500 tun skelné moučky, která se používá na výrobu pěnového skla a kterou Recifa prodává dalším výrobcům.

Češi třídí víc, ale stále špatně

Za čtvrtstoletí, po které se Cimburkovi věnují odpadovému hospodářství, se podle nich Češi naučili výrazně více třídit, ale stále ještě vyhazují do kontejnerů na třídění odpadu řadu věcí, které tam nepatří. "Největší problém je s plasty. Zhruba polovina sesbíraného obsahu ze žlutých popelnic je odpad. Zpracuje se tak maximálně 50 procent," líčí Cimburek.

Řešením by podle něj mohly být kontejnery, které se vysypávají zespoda a nahoře mají jen malý otvor. "Města si bohužel prosadila na papír a plasty kontejnery, které se vyprazdňují shora a lidé tam tak mohou naházet spoustu dalšího odpadu. U skla už se ale naštěstí využívají nádoby se spodním výsypem. Ty nejenže pomáhají zabránit znečištění, ale sklo se díky tomu při nakládání a převozu nerozbije na tak malé kousky a dají se z něj snáz vytřídit nečistoty jako porcelán nebo keramika," popisuje Cimburek.

Podle Cimburkové by navíc obce měly zajistit větší popelnice na plasty. "Je to lehký a objemný materiál, takže se nádoby velmi rychle naplní a pak se odpad válí všude okolo. Kontejnery na plasty by proto měly mít objem alespoň tři metry krychlové," říká podnikatelka. "Objevily se i nápady na třídění směsného komunálního odpadu. To je ale naprostý nesmysl. Jednotlivé složky jsou znečištěné a nedají se už dál využít," upozorňuje Cimburek.

Nároky skláren se stále zvyšují

Majitelé společnosti Recifa se snaží průběžně investovat do nových technologií, především v oblasti zpracování skla, kde se stále zvyšují nároky skláren. Naposledy přestavovali linky loni. "Snažíme se vylepšovat to, v čem jsme dobří. Další rozšiřování byznysu ale neplánujeme. Švec se má držet svého kopyta," říká Cimburková.

Podnikání přitom Cimburkovy udržuje čilé. "Ani jeden z nás zatím nejsme takoví, že bychom seděli na náměstí v Příbrami, kartáčovali vrabce nebo běhali po akcích v supermarketech. Z rakve se ale firma špatně řídí, takže pomalu přesouváme zodpovědnost na našeho staršího syna, který by časem − pokud o to bude mít zájem − mohl firmu převzít," uzavírá Cimburková.

Za 15 let se v Česku zrecyklovaly obaly o objemu hory Říp, říká šéf firmy Eko-Kom

V třídění a recyklaci obalových odpadů jsou Češi v Evropské unii mezi špičkou, v plastech jsou dokonce z osmadvacítky druzí nejlepší. Velký podíl na tom má i nezisková společnost Eko-Kom, která pro firmy, jež vyrábějí výrobky v obalech, zajišťuje servis: sběr, třídění a další využití. "Kdybychom Čechům třídění nařídili, zkoušeli by najít cesty, jak to obejít. V Česku se daří třídit proto, že to lidé dělají z vlastního přesvědčení," říká Zbyněk Kozel, ředitel Eko-Komu.

HN: Česká republika je na tom v třídění v porovnání s Evropou velmi dobře. V čem konkrétně vynikáme?

Češi zrecyklují skoro 79 procent obalů a jsou na šestém místě ze všech zemí evropské osmadvacítky. V recyklaci plastových obalů jsme dokonce druzí nejlepší. Podle průzkumů aktivně třídí odpad 72 procent obyvatel Česka a dá se říci, že třídění je českým fenoménem. Průměrná vzdálenost od domu k nejbližšímu kontejneru na třídění je méně než 100 metrů, což v Evropě…

V třídění a recyklaci obalových odpadů jsou Češi v Evropské unii mezi špičkou, v plastech jsou dokonce z osmadvacítky druzí nejlepší. Velký podíl na tom má i nezisková společnost Eko-Kom, která pro firmy, jež vyrábějí výrobky v obalech, zajišťuje servis: sběr, třídění a další využití. "Kdybychom Čechům třídění nařídili, zkoušeli by najít cesty, jak to obejít. V Česku se daří třídit proto, že to lidé dělají z vlastního přesvědčení," říká Zbyněk Kozel, ředitel Eko-Komu.

HN: Česká republika je na tom v třídění v porovnání s Evropou velmi dobře. V čem konkrétně vynikáme?

Češi zrecyklují skoro 79 procent obalů a jsou na šestém místě ze všech zemí evropské osmadvacítky. V recyklaci plastových obalů jsme dokonce druzí nejlepší. Podle průzkumů aktivně třídí odpad 72 procent obyvatel Česka a dá se říci, že třídění je českým fenoménem. Průměrná vzdálenost od domu k nejbližšímu kontejneru na třídění je méně než 100 metrů, což v Evropě rozhodně není běžné. Schválně, až pojedete mimo Česko, tak se zkuste dívat po kontejnerech, a zjistíte, že v Německu jsou vidět často, ve Francii už výrazně méně a ve Španělsku skoro vůbec.

Takže Česká republika nejenom že plní všechna nařízení Bruselu, ale jsme také příkladem dobré praxe pro ostatní státy. Trend je tedy jednoznačně pozitivní, velmi nás těší, že jsou Češi v třídění zodpovědní a myslí na přírodu. Za posledních 15 let se v Česku zrecyklovalo přes 8,3 milionu tun obalových odpadů, což je stejný objem, jako má například hora Říp.

Zbyněk Kozel (54)

Pochází z Karlových Varů a vystudoval mimo jiné i London Business School ve Velké Británii. V devadesátých letech pracoval pro Československou námořní paroplavbu nebo pro společnost Coca-Cola Amatil. Od roku 1997 je předsedou představenstva a od roku 1999 generálním ředitelem akciové neziskové společnosti Eko-Kom. Ta pro firmy, jež uvádějí na trh výrobky v obalech, zajišťuje servis spojený s recyklací těchto obalů. Tedy firmy platí Eko-Komu za to, že zajišťuje sběr, třídění a recyklaci obalů. V současnosti je do systému Eko-Kom zapojeno přes dvacet tisíc firem a přes šest tisíc obcí po celém Česku.

HN: Jak byste laikovi popsal byznys s odpadem? Komu odpad patří a kdo komu platí?

Každá firma, která uvádí na trh zboží v obalech − ať už jsou to jogurty v kelímku, nebo televize v krabici − má ze zákona povinnost postarat se o zpětný odběr a využití těchto obalů. Tedy aby se zrecyklovaly. Jenže výrobní firmy samozřejmě nemají vlastní kontejnery, svozové vozy a třídicí linky. Proto vznikla nezisková akciová společnost Eko-Kom, která tenhle servis pro firmy už od roku 1997 dělá. Eko-Kom zajišťuje sběr, svoz, dotřídění a finální využití obalových materiálů ve spolupráci s obcemi a městy a dalšími partnery z odpadové branže.

Firmy vyrábějící balené zboží platí Eko-Komu za to, že se postará o jejich obaly, a Eko-Kom platí obcím za vytříděné množství obalů. Takže je i v zájmu obcí, aby občané třídili co nejvíce, protože čím více odpadů vytřídí, tím více dostanou peněz, které opět využijí na nakládání s odpady v obci.

HN: Kde jsou lidé vůči třídění nejodpovědnější a kde to naopak pokulhává?

Nejlépe je na tom Pardubický kraj a na opačné straně stojí kraj Ústecký. Obecně ale nelze říci, že by nějaký region v Česku výrazně pokulhával za celorepublikovým průměrem. Míra třídění je na vysoké úrovni všude a my si toho velmi vážíme. V průměru každý z nás v minulém roce vytřídil 42 kilo papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. Dohromady s kovy dokonce 54 kilogramů. Ostatní země v našem okolí by nám mohly závidět. Určité rozdíly panují v generačním vnímání třídění − například zejména muži nad 50 let nepatří k nejaktivnějším třídičům.

HN: Co se dál vyrábí z recyklovaného plastu, papíru a skla?

Asi každý z nás využívá výrobky z recyklovaného papíru − toaletní papír, různé lepenkové krabice, sešity, noviny nebo kancelářský papír. Méně známá je například foukaná tepelná izolace ze starého papíru nebo papírové brikety u jinak nezpracovatelného papírového odpadu.

Tříděnému plastu dominují PET lahve, ze kterých se po recyklaci vyrábí technická nebo textilní vlákna na oděvy, koberce nebo části interiérů pro automobilový průmysl. Pro ilustraci na výrobu jedné fleecové mikiny je potřeba zhruba 50 PET lahví. Další plast, jako igelitové sáčky nebo fólie, se zpracuje na granule a pak využívá k výrobě nových fólií. Ze směsných plastů se vyrábějí zahradní ploty, protihlukové zábrany a další stavební prvky. Recyklované sklo se využívá hlavně pro výrobu lahví nebo stavebních materiálů.

HN: Jak přesvědčujete lidi, aby třídili? Jaké děláte kampaně a jak na ně lidé reagují?

K propagaci třídění využíváme různé kanály − od televizní reklamy přes podporu různých osvětových seminářů v obcích, vzdělávacích programů ve školách až po sociální média. Osobně považuji za stěžejní vzdělávat a motivovat k třídění naše nejmenší. Od roku 1997 proto využíváme školní vzdělávací program Tonda Obal, který za dobu své existence oslovil už přes 2,5 milionu dětí. Program učí žáky na základních školách během jedné vyučovací hodiny třídit odpad a hravou formou jim sděluje informace o jeho využití a recyklaci. Děti, které pochopí proces třídění a recyklace, pak fungují jako učitelé svých rodičů a často je přimějí zavést třídění i v jejich domácnosti. My přiznáváme, že děti často fungují jako takové zbraně na rodiče. Když máte doma devítiletou dceru, která chce třídit odpad, tak tomu se nedá dlouhodobě odporovat. I proto je vzdělávání k ochraně životního prostředí součástí osnov.

Pro obce také pravidelně pořádáme odborné semináře podporující třídění, poskytujeme jim zdarma materiály a vhodné nástroje k podpoře třídění. Jen v loňském roce se našich 68 seminářů zúčastnilo celkem 4300 zástupců obcí. Kromě toho se snažíme popularizovat třídění na různých kulturních akcích a festivalech, oblíbená je také putovní expozice Brána recyklace, která upozorňuje na význam třídění a jeho dopad na každodenní život. Stálou expozici pak máme v Národním zemědělském muzeu. Novinky, rady a tipy ze světa třídění odpadu se lidé dozvídají také na našem profilu na Facebooku − Má to smysl, třídím odpad −nebo na internetových stránkách Samosebou.cz nebo Jaktřídit.cz. Pro firmy pravidelně pořádáme školení zaměřené na vzdělávání zaměstnanců v třídění odpadů pod názvem Zodpovědná firma.

HN: Neberou to lidé jako nějaký nátlak ekologů?

Naše cílová skupina je 15+, tedy osm a půl milionu obyvatel udržujeme v přesvědčení, že třídění má smysl, i když z toho nemají žádnou bezprostřední výhodu. A aktuální stav, že se třídění účastní skoro tři čtvrtě národa, je výsledek dlouhodobé činnosti. My Češi máme totiž povahový rys, že ve chvíli, kdy by nám někdo nařídil, že to musíme dělat, a nevycházelo by to z našeho vnitřního přesvědčení, budeme hledat cesty, jak se tomu vyhnout a obejít to. Takže naše společnost jen jemně připomíná, že třídit odpad je dobré kvůli životnímu prostředí, že to děláme pro tuhle zemi a pro naše děti a Češi na to za ta léta sami dobrovolně přistoupili a třídí z vlastního přesvědčení. Snažíme se lidem připomenout, že třídit odpad je úplně standardní činnost, stejně jako si myjete ruce, čistíte zuby nebo zdravíte.

HN: Jak tenhle názor přijímají například starší lidé na vesnicích?

Samozřejmě, jsou tam odpírači, kteří to prostě nebudou dělat z nějakého svého vnitřního přesvědčení. Ale to jsou výjimky. Jinak, budete se divit, i lidé v menších obcích přijímají třídění odpadů velice kladně. Zajímavé je, že v době finanční krize nám během dvou let klesla účast na třídění o pět procent. V novinách se tehdy psalo, že kvůli krizi spadla cena druhotných surovin a že není co dělat s tříděným sběrem, protože tyto suroviny nikdo nechce. A tak si řada lidí řekla, že nemá smysl třídit, nebo dokonce že pomůžou své obci, když třídit nebudou, což samozřejmě nebyla pravda. Zároveň se ukázalo, že je o to důležitější, aby přesvědčení o třídění odpadů nebylo jenom nahodilé, ale pevné a dlouhodobé.

HN: Rozšířená je teze − je to jedno, kam to hodím, stejně to pak sesypou dohromady. Lidé často tvrdí, že viděli popelářské auto, jak sesypalo plasty a papír dohromady. Opravdu se to děje?

Tento mýtus slýcháváme bohužel stále často, ale není to pravda. Vytříděný odpad poté, co se sveze z barevných kontejnerů, se ještě ručně dotřídí na dotřiďovací lince a upraví na druhotnou surovinu. Ta má uplatnění a hodnotu na trhu druhotných surovin. Jednoduše je to cenný materiál. V dnešní době se za každou uloženou tunu odpadů na skládku platí, obce tedy rozhodně nemají zájem sesypávat odpad dohromady a odvážet ho na skládku. Pokud se tak stane, tak proto, že lidé tříděný odpad znehodnotili v kontejneru smícháním se směsným odpadem a je už tolik znečištěný, že ho nelze dotřídit ani naložit do vozu s tříděným odpadem. Typický případ je třeba použitý olej, který v tříděném odpadu nemá co dělat, nebo nůše zkažených jablek třeba v kontejneru s papírem. Pak se skutečně musí s takhle znečištěným odpadem nakládat jako s odpadem směsným. Ale to se děje velmi zřídka.

Další důvod, proč si lidé mohou myslet, že se to smíchá, je při svozu kontejnerů se spodním výsypem. Svozové auto sváží kontejnery za pomoci hydraulické ruky a na korbě má kontejner oddělený příčkami pro jednotlivé tříděné odpady. Příčky ale lidé zespoda nevidí. Vidí jen, že se všechen odpad sype na korbu a z ulice to může vypadat, že se míchá, ale není tomu tak. Třetí případ, kdy se to mohlo zdát, byl v době, kdy odpad svážela auta bez označení. Vypadala všechna stejně, takže to mohlo budit dojem, že se tříděný odpad míchá. Z toho důvodu teď už jezdí svozová auta s cedulemi označujícími jednotlivé druhy odpadů.

HN: Takhle to zní všechno velmi růžově, ale máme v Česku i nějaký problém s tříděním?

Máme, jsou to kovy. V Česku neexistuje sběrná síť na kovy, v podstatě není kam s plechovkou. Problém je, že Češi plechovky moc nepoužívají, ale Evropská unie nám nařizuje kovy sbírat a třídit. Směrnice dokonce chce 70 procent recyklace kovových obalů. Vzniká tak problém, jak je sesbírat, když vlastně nejsou. Když si koupíte karton piva, dáte ho do auta a ve valné většině případů s ním odjedete na dovolenou do zahraničí. Plechovky už se do Česka na vytřídění nikdy nevrátí.

Shodou okolností jsme dělali spotřebitelský průzkum, co se vlastně děje s plechovkami od piva, a vyšlo nám, že tři čtvrtiny lidí si je koupí přesně z toho důvodu, aby si je vzali na dovolenou. České plechovky končí převážně na Jadranu a v Alpách a kovu je prostě v odpadu málo. Náklady na provoz sběrné sítě na kovy by proto převýšily cenu tohoto materiálu na trhu.

V Česku přibývají "zelená" pracoviště. Do deseti let bude mít ekologickou certifikaci až 60 procent kanceláří

V Česku přibývají zelené kanceláře, které jsou stavěny s ohledem na životní prostředí a zdraví lidí, kteří v nich pracují. Zatímco dnes jde podle odhadů realitní poradenské společnosti CBRE zhruba o čtyři procenta kancelářských ploch na pražském a brněnském trhu, během příštích deseti let by mohlo mít ekologickou certifikaci až 60 procent všech komerčně pronajímaných kanceláří. Důvodem je především legislativní tlak a konkurence na realitním trhu.

"Z kancelářských budov postavených v posledních pěti letech získalo environmentální certifikaci 77 procent a do budoucna se budou prakticky všechny nové kanceláře stavět certifikované. Zároveň bude konkurenční tlak nutit i vlastníky starších nemovitostí, aby je rekonstruovali a snažili se dosáhnout obdobných standardů jako u novostaveb," říká šéf provozního oddělení správy budov CBRE Daniel Štys.

V Česku se používá několik certifikačních systémů, které hodnotí budovy na základě kvality lokace stavby, vnitřního prostředí i…

V Česku přibývají zelené kanceláře, které jsou stavěny s ohledem na životní prostředí a zdraví lidí, kteří v nich pracují. Zatímco dnes jde podle odhadů realitní poradenské společnosti CBRE zhruba o čtyři procenta kancelářských ploch na pražském a brněnském trhu, během příštích deseti let by mohlo mít ekologickou certifikaci až 60 procent všech komerčně pronajímaných kanceláří. Důvodem je především legislativní tlak a konkurence na realitním trhu.

"Z kancelářských budov postavených v posledních pěti letech získalo environmentální certifikaci 77 procent a do budoucna se budou prakticky všechny nové kanceláře stavět certifikované. Zároveň bude konkurenční tlak nutit i vlastníky starších nemovitostí, aby je rekonstruovali a snažili se dosáhnout obdobných standardů jako u novostaveb," říká šéf provozního oddělení správy budov CBRE Daniel Štys.

V Česku se používá několik certifikačních systémů, které hodnotí budovy na základě kvality lokace stavby, vnitřního prostředí i materiálů použitých při stavbě. Zaměřují se také na spotřebu energií a zdrojů, úroveň znečištění a odpadové hospodářství. "Zatímco certifikace jsou u nás už běžné, co na tuzemském trhu zatím chybí, je koncept nájemní smlouvy, která bere ohled na prvky udržitelného provozu budovy - takzvaný green lease," uvádí Štys.

Noemova archa v jihomoravském Slavkově: Unikátní budova vrací přírodě, co jí lidé berou - čtěte ZDE

Jde o dokument, ve kterém se nájemník a majitel budovy zavazují, že společně udělají vše pro to, aby budovu provozovali a užívali co nejšetrněji k životnímu prostředí. Smlouva přitom obsahuje obecné principy, které by obě strany měly respektovat. "Můžou se dohodnout například na koncepci úspor energie a snižování odpadu, na dodržování nějakého energetického nebo environmentálního standardu pro zařízení budovy nebo používání recyklovatelných či rozložitelných materiálů a ekologických přípravků," přibližuje Štys.

V tuzemsku se ale podle něj tyto smlouvy využívají jen minimálně. "Překvapivé je, že ani mezinárodní firmy, které v západní Evropě velmi dbají na udržitelnost svého podnikání, u nás tyto politiky nemají zavedené nebo je prosazují jen částečně," podotýká Štys. Stejně tak komerční vlastníci budov jen málokdy usilují o prodloužení životního cyklu budovy. Většina z nich totiž vlastní budovu jen zlomek její efektivní životnosti, a chybí jim tak dlouhodobý strategický náhled, kterého je pro dosažení co nejdelšího životního cyklu potřeba.

"Z tohoto hlediska by měly být kanceláře flexibilní, aby dokázaly absorbovat změny nároků na jejich využití a mít rezervy třeba i v dopravní obslužnosti, která se může v budoucnu měnit. Kancelářská budova by pro zachování co nejdelší životnosti měla být postavena za použití kvalitních materiálů a co nejpokročilejších technologií," upozorňuje Štys.

Zelené kanceláře jsou standardem. Korporace se stěhují do budov, jejichž šetrnost lze doložit - čtěte ZDE

Ostatně právě moderní technologie jsou podle něj alfou a omegou pro udržitelný provoz kanceláří. Systémy pro měření a regulaci řídí pohodu prostředí v budovách, umějí detekovat přítomnost člověka v kancelářích a podle toho například rozsvítit, zapnout vzduchotechniku, nebo naopak šetřit v době, kdy v místnosti nikdo není.

"Nejnovější trendy, jako je například sledování pohybu a aktivity lidí ze statistiky wi-fi a mobilních sítí nebo podle vytvářeného hluku, mohou sloužit pro optimalizaci kancelářského prostředí. Moderní systémy umí vyhodnotit, že některé části kanceláře jsou dlouhodobě nebo opakovaně málo využívány nebo naopak přelidněny, a na základě těchto údajů je možné například změnit jejich dispozici nebo organizaci práce v dané firmě," popisuje Štys.

Zelené kanceláře tak nemají dopad jen na životní prostředí, ale i na zdraví zaměstnanců. Zjistit, jak zdravé je dané pracovní prostředí, přitom umožňují senzory, které dokážou měřit vše od teploty a vlhkosti přes množství oxidu uhličitého a těkavých látek až po prachové částice či intenzitu hluku.

Zdravá kancelář se firmám vyplatí - čtěte ZDE

Kanceláře by zaměstnancům měly zajistit kvalitní ovzduší, tepelný komfort a příznivé světelné klima. "Dostatečné množství kvalitního vzduchu podle studie Světové rady pro šetrné budovy zvyšuje produktivitu až o deset procent. Naopak prudké kolísání teplot výkonnost o deset procent snižuje. Dostatek denního světla v kanceláři zase prodlužuje spánek o 46 minut," přibližuje Michaela Nedorostová, konzultantka CBRE, která se zaměřuje na téma udržitelnosti.

soutěž zasedačka roku

Jsou vaše kanceláře inspirativním a kreativním místem? Přihlašte je do 31. října 2016 do soutěže CBRE Zasedačka roku, která si klade za cíl ukázat nejzajímavější pracovní prostředí firem v České republice. Zaregistrovat se můžete vyplněním formuláře na stránkách www.zasedackaroku.cz

Kromě toho by se podle ní měli architekti zaměřit i na akustiku, ergonomii, uživatelský komfort či zázemí dané lokality. "Dobře řešené akustické prvky zvyšují výkonnost až o 52 procent a správná ergonomie pracovního místa může až o 20 procent snížit počet dnů, které lidé tráví na nemocenské kvůli nemocím pohybového aparátu. Vhodná je také volba přírodních materiálů, které neuvolňují těkavé či jiné jedovaté látky," říká Nedorostová.

To vše podle ní může přispět k tomu, aby byli zaměstnanci zdraví, spokojení a produktivní. "To je základním stavebním kamenem každého úspěšného podnikání. Náklady na zaměstnance včetně mezd a benefitů tvoří obvykle asi 90 procent z celkových provozních nákladů nevýrobní společnosti. Z tohoto pohledu cokoliv, co zvyšuje produktivitu zaměstnance, má velký vliv na hospodářský výsledek firmy," uzavírá Nedorostová.

Likérky i pivovary učí prodejce, aby alkohol neprodávali mladistvým

Kolem stolu v pražském baru El Mágico sedí skupina deseti mladých lidí. Místo piva mají před sebou minerálku nebo kávu a bedlivě poslouchají. Jsou to místní barmani a servírky. Přišli do práce dříve, aby si poslechli školení o tom, jak a především proč nenalévat mladistvým. Netradiční besedu přímo v baru pořádá společnost Jan Becher – Karlovarská Becherovka jako součást kampaně Nezletilým nenalévám!, ve které propaguje odpovědné pití alkoholu. Se svou besedou o nenalévání alkoholu mladistvým navštívila likérka od loňského léta už skoro dva tisíce podniků po celé republice a proškolila okolo 7500 barmanů a členů obsluhy.

„Co uděláte, pokud k vám na bar přijde pro drink člověk, u něhož si nejste jisti věkem?“ ptá se skupiny barmanů Miroslav Benš, obchodní zástupce Karlovarské Becherovky, který školení vede. „Budu po něm chtít občanku,“ nejistě odpovídá jeden z barmanů. „Nebo jakýkoliv doklad…

Kolem stolu v pražském baru El Mágico sedí skupina deseti mladých lidí. Místo piva mají před sebou minerálku nebo kávu a bedlivě poslouchají. Jsou to místní barmani a servírky. Přišli do práce dříve, aby si poslechli školení o tom, jak a především proč nenalévat mladistvým. Netradiční besedu přímo v baru pořádá společnost Jan Becher – Karlovarská Becherovka jako součást kampaně Nezletilým nenalévám!, ve které propaguje odpovědné pití alkoholu. Se svou besedou o nenalévání alkoholu mladistvým navštívila likérka od loňského léta už skoro dva tisíce podniků po celé republice a proškolila okolo 7500 barmanů a členů obsluhy.

„Co uděláte, pokud k vám na bar přijde pro drink člověk, u něhož si nejste jisti věkem?“ ptá se skupiny barmanů Miroslav Benš, obchodní zástupce Karlovarské Becherovky, který školení vede. „Budu po něm chtít občanku,“ nejistě odpovídá jeden z barmanů. „Nebo jakýkoliv doklad totožnosti, například pas. Pokud se neprokáže, jednoduše nenalévejte,“ doplňuje své kurzisty Benš a připomíná, že podniku, který nalije nezletilému, hrozí pokuta až půl milionu korun.

Výrobci lihovin nechtějí nezletilé zákazníky

I když se to zdá na první pohled paradoxní, výrobci alkoholu, ať už pivovary nebo likérky, se sami snaží, aby se jejich výrobky nedostaly k těm, jimž nepatří, tedy k nezletilým, těhotným ženám nebo řidičům. Kampaně za odpovědné pití alkoholu v Česku tedy dost často vedou právě výrobci lihovin. Důvod je prozaický: není v jejich zájmu podporovat porušování zákona nebo ohrožovat zdraví svých zákazníků.

„Alkohol je specifická potravina, která může ovlivnit zdraví dětí a dospívajících. Patříme do skupiny výrobců lihovin a klíčovou hodnotou je pro nás etika. Nesouhlasíme proto s jakýmkoliv zneužíváním alkoholu, což je například jeho nabízení dětem a mladistvým,“ vysvětluje Miroslava Lukáčová, personální ředitelka v Karlovarské Becherovce.
Kampaň se připravovala na začátku roku 2015 a následně v podnicích probíhala od loňského dubna do června. „Není to jednorázová aktivita, naopak je koncipována jako dlouhodobý projekt, který bude mít své pokračováni i v tomto roce,“ upozorňuje Lukáčová.

 

Nezletilým nenalévám! Pod tímto názvem běží kampaň společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka. Do barů a restaurací jezdí zástupci likérky a školí personál v neprodávání alkoholu mladistvým. Pak si podnik může na dveře nalepit samolepku s logem projektu.

Podle loňského průzkumu Fóra Pij s rozumem podceňuje na 32 procent rodičů prevenci rizikového pití alkoholu u svých dětí a pouze 51 procent z nich si je jistých, že jejich děti alkohol pravidelně nepijí. Navíc podle zjištění průzkumu se rodiče s dětmi o nebezpečí zneužití alkoholu nebaví nebo příliš spoléhají na to, že se jejich potomci dozvědí o všech rizicích ve škole.

Dokonce více než třetina rodičů (35 procent) svému dítěti mezi dvanáctým a osmnáctým rokem věku nalila už nějaký alkoholický nápoj. V naprosté většině případů jde o pivo.

Prodavači prošli testem prodeje lihovin nezletilým

Se zajímavou kampaní prevence pití alkoholu nezletilými přišel i Český svaz pivovarů a sladoven. Jeho projekt Člověče, nezlob se upozorňuje na to, jak lehce je alkohol dostupný a jak lehce si ho mohou koupit i lidé pod 18 let. Kampaň proto cílí na prodavače v supermarketech a samoobsluhách, aby mladistvým alkohol neprodávali.

 

Člověče, nezlob se

je kampaň Českého svazu pivovarů a sladoven. Osvěta cílí hlavně na maloobchodní prodejce, například obchody v menších městech nebo supermarkety. Součástí jsou školení a videa pro proškolení prodavačů.

Součástí jsou školení prodavačů s instruktážními videi upozorňujícími na modelové situace, ke kterým při prodeji alkoholických nápojů může dojít, a na to, jak při nich správně postupovat. Zaměstnance a vedoucí jednotlivých obchodů film seznamuje s nástrahami prodeje alkoholických nápojů a ukazuje jim, jak přátelskou, ale důraznou formou odmítnout prodat alkohol lidem pod 18. 

„Pilotní ročník jsme spustili už v roce 2013 ve spolupráci s vybranými regionálními prodejnami Coop, o rok později se zapojil i obchodní řetězec Kaufland. Zároveň oslovujeme a vyzýváme i další řetězce, aby se do projektu aktivně zapojily,“ říká projektová manažerka Martina Ferencová z Českého svazu pivovarů a sladoven.

„Doposud se nám podařilo proškolit přes deset tisíc zaměstnanců partnerských obchodních řetězců napříč celou Českou republikou, a to jak ve velkých, tak i v menších městech, kde obchodní řetězce mají své prodejny,“ dodává Ferencová. A zdá se, že projekt má své výsledky. Svaz si objednal zletilé figuranty, kteří vypadají mladší než 18 let, a nechal je, aby šli k pokladně s lahví alkoholu.

Floridský pivovar vytvořil držák na plechovky, který slouží jako potrava pro ryby - čtěte ZDE

„Kontrolními nákupy, takzvanými mystery shopppingy, v prodejnách Kaufland v loňském roce jsme zjistili, že se zde riziko prodeje alkoholu mladistvým v průběhu proškolování personálu postupně snížilo o 45 procent,“ přibližuje Ferencová.

Prazdroj vzdělává lidi přímo v ulicích Plzně

A s podobnou kampaní přišel i Plzeňský Prazdroj. Už čtvrtým rokem pořádá v Plzni osvětovou kampaň Respektuj 18 také zaměřenou na veřejnost i na prodejce alkoholu. Cílem je změnit postoj veřejnosti, aby netolerovala, když alkohol kupují a pijí nezletilí. Kampaň je hlavně informační a vrcholí Dnem Respektuj 18, který se letos konal 29. června na náměstí Republiky v Plzni. V tento den byl v centru umístěn informační stánek Respektuj 18 a v ulicích pivovar nabízel placky a náramky s logem projektu.

„Ze strany prodejců přichází převážně pozitivní reakce. Řada z nich oceňuje propagační materiály projektu, jako například samolepku na dveře nebo kolečko, které ukazuje rady v problematických situacích,“ podotýká mluvčí Prazdroje Judita Urbánková.

Anketa: Jaké jsou vaše aktuální aktivity a strategie v oblasti společenské odpovědnosti?

Jan Havlis, generální ředitel Stock Plzeň-Božkov
Většinu aktivit realizujeme v rámci fóra Pij s rozumem, jehož jsme zakládajícím členem a které sdružuje hlavní producenty a distributory lihovin v České republice. Považujeme za efektivní, pokud jsou firmy, které jsou jinak konkurenty, schopny spojit síly a společně investovat do osvěty odpovědné konzumace alkoholu.

Jana Vinklářová, manažerka firemních záležitostí Pivovarů Staropramen
Jako jeden ze zakládajících členů Iniciativy zodpovědných pivovarů se účastníme projektů, které zvyšují povědomí o zodpovědné konzumaci. Jde především o projekty Českého svazu pivovarů a sladoven „Řídím, piju nealko pivo“ nebo „Člověče nezlob se!“, který je zaměřený na prevenci prodeje mladistvým.

Miroslava Lukačová, HR manažerka Becherovky
Naše strategie má dva hlavní…

Jan Havlis, generální ředitel Stock Plzeň-Božkov
Většinu aktivit realizujeme v rámci fóra Pij s rozumem, jehož jsme zakládajícím členem a které sdružuje hlavní producenty a distributory lihovin v České republice. Považujeme za efektivní, pokud jsou firmy, které jsou jinak konkurenty, schopny spojit síly a společně investovat do osvěty odpovědné konzumace alkoholu.

Jana Vinklářová, manažerka firemních záležitostí Pivovarů Staropramen
Jako jeden ze zakládajících členů Iniciativy zodpovědných pivovarů se účastníme projektů, které zvyšují povědomí o zodpovědné konzumaci. Jde především o projekty Českého svazu pivovarů a sladoven „Řídím, piju nealko pivo“ nebo „Člověče nezlob se!“, který je zaměřený na prevenci prodeje mladistvým.

Miroslava Lukačová, HR manažerka Becherovky
Naše strategie má dva hlavní pilíře – propagace zodpovědné konzumace a ochrana životního prostředí. Věnujeme se prevenci u nezletilých, studentů, těhotných žen a řidičů. Zároveň si jako výrobní společnost uvědomujeme dopad na životní prostředí, který se neustále snažíme minimalizovat.

Pavel Kadlec, ředitel Granette & Starorežná Destilleries
Prostřednictvím fóra „Pijte s rozumem“ se podílíme na projektech, které směřují k výchově mladých lidí při konzumaci alkoholu. Ročně vynakládáme na neziskové projekty po celé České republice několik milionů korun. Dárcovství směřuje především do Ústí nad Labem, Prostějova a projektů fóra.

Drahomíra Mandíková, ředitelka firemních vztahů a komunikace a členka představenstva Plzeňského Prazdroje
Náš program Prosperita se zaměřuje na pět oblastí: udržitelné získávání surovin, šetrné nakládání s vodou a energiemi, podpora drobného podnikání v dodavatelském řetězci a odpovědná konzumace alkoholu. V jejím rámci jsme organizátory několika projektů, do dalších se aktivně zapojujeme.

Jiří Hauptmann, ředitel oddělení korporátních vztahů skupiny Heineken ČR
Naším cílem je být nejodpovědnějším výrobcem piva na světě. Tomu také přizpůsobujeme naše aktivity na poli environmentálním, komunitním i odpovědnostním. Udržitelnost je proto nedílnou součástí naší společnosti a jde ruku v ruce s naším byznysem.

Opilých dětí je v Česku nejvíc

Celá čtvrtina dětí z devátých tříd přiznává, že pravidelně pije alkohol. Situace s pitím nezletilých je v Česku nejhorší v celé Evropě a rapidně se zhoršila po revoluci. Navíc věková hranice, kdy děti začínají pít alkohol nebo kouřit, se posunula o dva roky níže. "Český národ je hodně skeptický vůči velkým myšlenkám, jako je například společnost bez drog, a tím pádem má tendenci být hodně liberální," říká Jindřich Vobořil, šéf vládního protidrogového odboru.

HN: Pokud zhodnotíte situaci před 10 lety a nyní, jak jsou na tom nezletilí Češi s pitím alkoholu? Lépe,…

Celá čtvrtina dětí z devátých tříd přiznává, že pravidelně pije alkohol. Situace s pitím nezletilých je v Česku nejhorší v celé Evropě a rapidně se zhoršila po revoluci. Navíc věková hranice, kdy děti začínají pít alkohol nebo kouřit, se posunula o dva roky níže. "Český národ je hodně skeptický vůči velkým myšlenkám, jako je například společnost bez drog, a tím pádem má tendenci být hodně liberální," říká Jindřich Vobořil, šéf vládního protidrogového odboru.

HN: Pokud zhodnotíte situaci před 10 lety a nyní, jak jsou na tom nezletilí Češi s pitím alkoholu? Lépe, nebo hůře?

Je to dobře vidět na srovnání s obdobím od roku 1995 do roku 2011. V té době byl v Česku obrovský nárůst pití alkoholu mezi dětmi do 15 let. To je ten nejrizikovější věk, protože tady studie potvrzují, že pokud někdo začne užívat návykové látky před 15. rokem věku, a to včetně těch legálních jako tabák nebo alkohol, riziko, že se u něj rozvine závislost, je až sedmkrát vyšší. Ale pozor, to se bavíme o pravidelných uživatelích. Takže v téhle skupině se nám počty dětí, které pravidelně užívají alkohol, ale i tabák, zvedly o 100 procent. Podle studie ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách, pozn. redakce) celkem 25 procent dětí v deváté třídě tehdy říkalo, že má pravidelnou zkušenost s excesivním pitím alespoň jednou za týden. Nyní budeme mít nová data o situaci po roce 2011 a zatím se podle předběžných odhadů zdá, že jsme snad překonali vrchol a že po roce 2014 už to jde mírně dolů; tento trend je v celé Evropě. Pro Českou republiku jsou ale ta čísla ve srovnání se zbytkem unie úplně nejhorší.

HN: Co se stalo, že v 90. letech začal počet dětí, které pijí, tak výrazně stoupat?

V této oblasti se dlouhodobě nedělalo nic. Ano, byly preventivní programy u nelegálních drog, ale ne u alkoholu a tabáku. Nikdo to tu moc neřešil. Moje soukromá hypotéza je, že český národ je hodně skeptický vůči velkým myšlenkám, jako je například společnost bez drog, a tím pádem má tendenci být hodně liberální. Ale stejné je to s tabákem. Podle průzkumů 11 procent dětí v deváté třídě základní školy kouří každý den. Věková hranice těchto zkušeností se posunula o dva roky níže, dříve to bylo ve druhém ročníku gymnázia nebo střední školy.

HN: Čím to je, že země jako Slovensko nebo Polsko, které jsou známé náklonností k alkoholu, na tom nejsou s pitím mladistvých tak špatně jako Česko?

Jejich kultura a mentalita jsou mnohem konzervativnější vzhledem k tomu, že jsou to katolické národy a ty mívají vždy u mladistvých trochu lepší čísla. Na druhé straně Česko je známé tím, že máme lepší monitorovací techniky než východní země, takže i to může mít vliv. Ale jsme na tom hůř než v Moldavsku nebo Rusku. Podle mě to hodně souvisí s náboženstvím a s tím, že Česko je ateistická země. Ta tabu tady nejsou zase tak nepřekročitelná jako v zemích, které jsou silně katolické.

HN: V Česku jsou ceny alkoholu v porovnání s Evropou extrémně nízké. Jak velký to má vliv na pití mladistvých?

Jedním z nejúčinnějších nástrojů k omezení rizikového pití je cenotvorba, to bezesporu. Na druhou stranu mnozí ekonomové upozorňují, že extrémně vysoká cena alkoholu tvoří černý trh, který má zase jiná rizika. Jenže v České republice je pivo mnohde levnější než voda.

Nízká cena je ale jen jedním z důvodů, dalším je naprosté nerespektování zákonů. Prodejci alkoholu, jako restaurace a bary, v tomto absolutně selhávají a říkají, že si to má zkontrolovat rodič. Ale to není pravda, musíme to kontrolovat všichni. Prodejci se chovají, jako by neměli zodpovědnost, ale oni přece obchodují s docela nebezpečnou drogou. Nemohou proto říct, že je to zodpovědnost rodičů, prodejci musí vědět, komu prodávají. Ne že prodají patnáctiletému dítěti alkohol a prodavač se mu ještě natáhne do regálu pro cigarety, jako se to běžně děje při mystery shoppingu (kontrolní nákupy, pozn. redakce). A s tím je spojená i problematika peněz. Děti dnes u sebe mívají poměrně hodně peněz. Je úplně běžné, že dvanáctiletá děcka mají po kapsách pět set a více korun. To je něco, co dříve nebývalo.

HN: Výrobci alkoholu sami v poslední době přicházejí s kampaněmi na podporu odpovědného pití i s osvětou mezi prodejci. Učí například barmany a číšníky, aby nenalévali mladistvým. Je to podle vás k něčemu?

Každý výrobce a prodejce je zodpovědný za to, aby si udržel etiku svého podnikání. Takže pokud takové kampaně dělají, je to dobře. Nemyslím si ale, že by to mělo ležet na nich, že by prevence byla primárně na těchto firmách. Mají si ale pohlídat, komu prodávají alkohol, a kampaní dělat co nejvíc.

HN: A dělají to podle vás dostatečně? Sám jste říkal, že mladiství běžně v obchodě alkohol koupí.

Ty programy teprve začínají, jsou tu teprve posledních pár let. Třeba v obchodních řetězcích už jsou vzdělávací akce rozběhnuté. Pozvali jsme si zástupce supermarketových řetězců k nám na odbor, aby řekli, co dělají pro prevenci. Všechny řetězce vzdělávají své zaměstnance, aby neprodávali alkohol lidem pod 18 let a jak by se měli zachovat v situaci, kdy někdo vyžaduje prodej, přestože se neprokáže občankou. V jednom řetězci − konkrétně v Lidlu − bylo důsledné kontrolování nařízeno osobním příkazem ředitele a nejužšího vedení. A tak by to mělo vypadat. Musí to být zájem vedení obchodu. Protože ve chvíli, kdy vedení jde hlavně o to, nemít fronty u pokladen, a pokladní jsou za fronty penalizováni, samozřejmě budou pouštět, co mohou, a nebudou se zdržovat kontrolováním občanky. Vedení by mělo svým lidem jasně říct: Nevadí nám, že se v prodejích zdržíte, ale prodej alkoholu a cigaret kontrolujte, za prodej nezletilým by měly hrozit prodavačům sankce. Samy řetězce by si také měly dělat kontrolní nákupy.

HN: Co děláte pro prevenci nezákonného prodeje vy jako vládní odbor protidrogové politiky?

Od léta až do zimy jsme loni pořádali velkou akci společně s policií, s Českou obchodní inspekcí a živnostenskými úřady a šli jsme na kontroly nalévání nezletilým v barech a restauracích. Při srovnání se stejnou akcí v roce 2011 byly výsledky o trochu lepší.

Druhá část jsou legislativní změny. Teď je ve sněmovně zákon, který jsme předložili my a který dává České obchodní inspekci více pravomocí, aby mohla bar nebo restauraci okamžitě zavřít až na dva dny, pokud v nich bude více podnapilých nezletilých najednou. Dosud tuhle pravomoc má policie, ale musí složitě dokazovat, že dotyčný koupil alkohol právě v daném baru. Přitom z výzkumů víme, že polovina mladistvých se excesivně opije v restauraci nebo baru, ne venku. Také samozřejmě rozdělujeme peníze na preventivní akce. Mohou je získat například školy nebo neziskovky. Prevence je hodně důležitá. Například v zahraničí jedno procento ze spotřební daně z prodaného alkoholu jde na preventivní programy.

Od pití odrazují invalidní vozíky v barech i vzkazy mrtvých

Šokující plakáty a videa nejsou zdaleka jediným způsobem, jakým lze přesvědčit řidiče, aby nesedali za volant pod vlivem alkoholu. V zahraničí užívají vlády, neziskové organizace i firmy proti řízení v opilosti různé kreativní nápady.

Duchové z rádia

Představte si, že jedete v autě a posloucháte rádio. Ve chvíli, kdy zastavíte na křižovatce, se přeruší signál a z reproduktoru se ozve cizí hlas: "Ahoj, já jsem Milena, nebo spíš byla jsem. Tam, kde stojíš, jsem stála taky. Čekala jsem na přechodu, když mě srazil opilý řidič. Ten kříž vedle silnice je můj."

Podobné vzkazy…

Šokující plakáty a videa nejsou zdaleka jediným způsobem, jakým lze přesvědčit řidiče, aby nesedali za volant pod vlivem alkoholu. V zahraničí užívají vlády, neziskové organizace i firmy proti řízení v opilosti různé kreativní nápady.

Duchové z rádia

Představte si, že jedete v autě a posloucháte rádio. Ve chvíli, kdy zastavíte na křižovatce, se přeruší signál a z reproduktoru se ozve cizí hlas: "Ahoj, já jsem Milena, nebo spíš byla jsem. Tam, kde stojíš, jsem stála taky. Čekala jsem na přechodu, když mě srazil opilý řidič. Ten kříž vedle silnice je můj."

Podobné vzkazy od obětí dopravních nehod způsobených alkoholem mohli slyšet řidiči v Hamburku v rámci kampaně nazvané Duchové z rádia, kterou v roce 2012 spustil řád johanitů. Na místech neštěstí umístili tvůrci projektu kříže, do kterých zabudovali rádiové stanice. Ty byly schopné přerušit signál populárních stanic pro mladé a přehrát varovnou zprávu "ze záhrobí".

Nehoda v zrcadle

Po pár skleničkách jdete na toalety v baru, myjete si ruce, když v tom se ozve šílená rána. Zrcadlo před vámi se roztříští, stéká po něm krev a vy se vyděšeně díváte do očí dívce, která prolétla sklem. Video, na kterém překvapení muži zažívají simulovanou srážku auta s chodcem, se stalo virálním hitem internetu.

"Tohle se vám může stát, pokud budete řídit podnapilí z hospody domů," hlásá odstrašující spot britského ministerstva dopravy z roku 2013. Ačkoliv záběry vypadají, jako by byly pořízené skrytou kamerou, aktéři ve skutečnosti nejsou náhodní návštěvníci baru, ale profesionální herci a dívka v zrcadle figurína. Video nicméně vypadá tak reálně, že se okamžitě začalo šířit po internetu a na serveru YouTube má přes 13,5 milionu zhlédnutí.

Nesmazatelné tetování

Ráno stojíte v koupelně u zrcadla, promnete si oči a podíváte se na sebe. Na prsou máte tetování s obličeji lidí, které jste zabili při jízdě autem, a datum tragické události. Plakáty, na kterých jsou lidé s těmito tetováními a nápisem "Následky ponesete už navždy. Pokud pijete alkohol, nesedejte za volant", zveřejnila kanadská pobočka jihokorejské automobilky Kia v roce 2011.

Podobně drsnou kampaň představila i německá automobilka BMW. Vytvořila plakát s fotografií nohou, z nichž jedna je protéza. Snímek doplňuje komentář: "Náhradní díly pro lidi nejsou tak dokonalé jako ty pro auta. Neřiďte, pokud pijete alkohol."

Vozíky v baru místo židlí

Přijdete do restaurace, chcete se posadit, ale místo židlí tu najdete jen samé vozíky pro handicapované. Australská charita Paraquad takto v předvánočním čase roku 2009 varovala návštěvníky barů ve městě Adelaide před možnými následky řízení pod vlivem. Podobný nápad, jak využít k prevenci restaurační nábytek, měli i kreativci z francouzské agentury Lowe. Vytvořili stolek, na který natiskli nohy na vozíku spolu s odstrašujícími nápisy.

Parkovací místo v řece

Vjíždíte na parkoviště, když v tom zahlédnete místo pro vozíčkáře s nápisem: "Každých 48 vteřin oprávní opilý řidič jednoho člověka, aby tady mohl parkovat." Tato sdělení se loni objevila u středních škol v Seattlu. Americká organizace Matky proti řízení pod vlivem alkoholu si pro kampaň vybrala období plesů, kdy řada teenagerů řídí z večírků v podnapilém stavu.

V Thajsku zase Nadace proti řízení pod vlivem alkoholu vytvořila fiktivní parkovací místa, která simulovala místa nehody. Bílou čarou tak například obkroužila kus chodníku a strom a doplnila nápisem "Rezervováno pro opilé řidiče". Stejné sdělení umístila na tabuli uprostřed řeky hned vedle parkovacího místa z plovoucích bójek.

Auto s dechovou zkouškou

Sednete si za volant a vaše auto vám za méně než sekundu změří množství alkoholu v krvi. Pokud dojde k závěru, že už máte "hladinku", jednoduše vám zabrání v řízení tím, že nenastartuje. První generaci bezpečnostního zařízení DADSS představil loni v červnu americký Úřad pro dopravní bezpečnost. K měření slouží dechový senzor u volantu a dotykové čidlo na startovacím tlačítku. Obě metody využívají analýzy světelného spektra. Pokud se ukáže, že řidič překročil povolené množství alkoholu, což je ve Spojených státech 0,8 promile, zablokují se elektronické systémy a auto se ani nehne. Před uvedením do provozu ale zařízení čeká ještě důkladné testování, které může trvat i roky.

Návštěvníci festivalů zkoušejí v "opilých brýlích" chodit rovně i otvírat dveře

Přemýšleli jste někdy o tom, jak by se asi cítil střízlivý člověk v těle opilého? Na pivních slavnostech a hudebních festivalech si to můžete vyzkoušet. Nepotřebujete k tomu Arabelin kouzelný prsten ani žádné další magické pomůcky, postačí speciální "opilé brýle", které simulují stav po požití alkoholu. Za střízliva si tak otestujete, jak zvládáte běžné úkony při sníženém zrakovém vnímání.

Návštěvníci festivalů mají za úkol přejít v opilých brýlích po rovné čáře, trefit se klíčem do zámku ve dveřích a vyře…

Přemýšleli jste někdy o tom, jak by se asi cítil střízlivý člověk v těle opilého? Na pivních slavnostech a hudebních festivalech si to můžete vyzkoušet. Nepotřebujete k tomu Arabelin kouzelný prsten ani žádné další magické pomůcky, postačí speciální "opilé brýle", které simulují stav po požití alkoholu. Za střízliva si tak otestujete, jak zvládáte běžné úkony při sníženém zrakovém vnímání.

Návštěvníci festivalů mají za úkol přejít v opilých brýlích po rovné čáře, trefit se klíčem do zámku ve dveřích a vyřešit logickou hru. "Plně si tak uvědomí změny svých reakcí, jako je pocit ztráty koordinace a ztíženého rozhodování, které v opilém stavu nedokážou vyhodnotit. To prokazatelně vede k intenzivnějšímu a delšímu uchování této informace, a tedy i k vyšší míře odpovědnosti," vysvětluje projektová manažerka Martina Ferencová z Českého svazu pivovarů a sladoven.

Cílem zážitkové osvěty je upozornit na neslučitelnost pití alkoholu s řízením auta či motocyklu. Jako dárek za absolvování připravených disciplín řidiči obdrží nealkoholické pivo a alkohol tester. Opilé brýle jsou součástí preventivní kampaně Řídím, piju nealko pivo, kterou pořádá Český svaz pivovarů a sladoven ve spolupráci s policií a oddělením ministerstva dopravy Besip, které se zabývá bezpečností na silnicích. Letos se projekt na festivaly po celé České republice vrací již pošesté. Tváří kampaně pro rok 2016 je Jakub Kornfeil, motocyklový závodník seriálu MotoGP.

Na festivalovou prevenci se zaměřuje také pivovar Plzeňský Prazdroj. Ve spolupráci s neziskovou organizací Sananim, která působí v oblasti drogových závislostí, zajišťuje na letních akcích odpočinkovou a relaxační zónu s názvem K-lee-deck (anglicky vyslovený název zní klídek). "Náš modrý stan slouží k tomu, aby lidé po skončení akce usedali za volant, až když to pro ně bude bezpečné," říká mluvčí Prazdroje Judita Urbánková. Řidiči tady mohou nabrat síly před odjezdem, zároveň si mohou nechat změřit orientační množství alkoholu v krvi a dozvědět se, za jak dlouho budou moci řídit.

Dechovou zkoušku nabízí na festivalech i stánek PromileInfo, který je dalším projektem Prazdroje a Sananimu. Návštěvníky seznamuje mimo jiné s aplikací PromileInfo, která je zdarma ke stažení pro chytré telefony a pomocí dotazníku pomáhá zjistit, kdy můžete usednout po konzumaci alkoholu za volant. Stan K-lee-deck nebo stánek PromileInfo mohou lidé letos potkat na dvou desítkách akcí, jako například Colours of Ostrava, Pilsner Fest, Radegast Den, Den Kozla nebo České a Moravské hrady.

Dýchnutí zdarma poskytují na festivalech i další výrobci alkoholu, například společnost Jack Daniels. Ta je partnerem festivalu Rock for People, který se konal na začátku července. "Ráno po konci festivalu si mohli návštěvníci před odjezdem z kempu zkontrolovat, jestli můžou bezpečně sednout za volant," uvádí Jakub Štěpán, který zastupuje značku Jack Daniels.

V celém festivalovém areálu byla také k dispozici pítka, kde si lidé mohli zdarma natočit pitnou vodu. Pořadatelé se tím snažili mimo jiné předejít neblahým následkům nadměrné konzumace alkoholu. Organizátoři festivalu letos spustili také preventivní akci Junior RFP, v jejímž rámci se zaměřili na nové návštěvníky ve věku od 14 do 17 let. "Jejich identifikace prostřednictvím speciální pásky přímo znemožnila podávání alkoholických nápojů v areálu. Tyto nováčky jsme se snažili oslovit sportem a různými kreativními aktivitami," popisuje mluvčí Rock for People Jiří Hlinka.

Letní slavnosti a festivaly jsou díky masové návštěvnosti a vysoké konzumaci alkoholu ideálním místem pro preventivní kampaně na podporu odpovědného pití. V rámci kampaně Řídím, piju nealko pivo se v minulých pěti letech podařilo oslovit více než 43 tisíc lidí z řad řidičů, cyklistů a účastníků hudebních festivalů. Do festivalových aktivit K-lee-deck a PromileInfo se v uplynulých letech zapojilo více než 19,5 tisíce lidí. Z toho přes 8400 návštěvníků si nechalo dobrovolně udělat dechovou zkoušku, aby si ověřili, zda se po skončení festivalu mohou bezpečně vrátit domů za volantem.

Když život ztrácí barvy, pomůže Modrý kříž

Organizace Modrý kříž pomáhá lidem řešit závislost na alkoholu, ale také na drogách nebo hazardu. V Česku působí od roku 2005, v současnosti pouze v Moravskoslezském kraji. Jen za poslední rok se ve čtyřech jejích poradnách vystřídalo přes čtyři stovky klientů.

Pětkrát v týdnu čtyři piva nebo čtyři dvojky vína, případně čtyři štamprlata tvrdého alkoholu je pro muže maximální dávka, při níž balancuje na hranici, kdy se pro něj může stát alkohol vážným nebezpečím. Tolerance u žen je ještě o jeden nápoj menší. Při tomto množství už je nejvyšší čas vyhledat odbornou radu nebo pomoc. Poskytnout ji…

Organizace Modrý kříž pomáhá lidem řešit závislost na alkoholu, ale také na drogách nebo hazardu. V Česku působí od roku 2005, v současnosti pouze v Moravskoslezském kraji. Jen za poslední rok se ve čtyřech jejích poradnách vystřídalo přes čtyři stovky klientů.

Pětkrát v týdnu čtyři piva nebo čtyři dvojky vína, případně čtyři štamprlata tvrdého alkoholu je pro muže maximální dávka, při níž balancuje na hranici, kdy se pro něj může stát alkohol vážným nebezpečím. Tolerance u žen je ještě o jeden nápoj menší. Při tomto množství už je nejvyšší čas vyhledat odbornou radu nebo pomoc. Poskytnout ji může například některá z poboček Modrého kříže.

Modrý kříž v Ostravě má velmi nenápadný vchod. Hledá se stěží. Má to ale i své výhody. Příchozích si nikdo nevšimne, přestože se sídlo nachází v samotném centru města. Organizace, která pomáhá lidem se závislostí na alkoholu, ale také na drogách nebo hazardu, funguje v Ostravě od roku 2011. Moravskoslezská metropole je jedním ze čtyř měst kraje, kde Modrý kříž působí. K dispozici je také v Českém Těšíně, Frýdku-Místku a nejdéle v Karviné.

Modrý kříž působí ve 42 zemích

Mezinárodní nezávislou nevládní neziskovou organizaci International Blue Cross založil v roce 1877 ve Švýcarsku pastor Louis-Lucien Rochat. Postupně se rozšířila i do dalších zemí. Modrý kříž dnes zaštiťuje 42 národních organizací po celém světě. Působí ve všech německy mluvících zemích, ve Skandinávii, Belgii, Polsku, Portugalsku, rozšířil se i do zemí Jižní Ameriky a Asie. Na 40 tisíc členů Modrého kříže na celém světě poskytuje pomoc bližním, kteří jsou ovlivněni škodlivým užíváním alkoholu a jiných návykových látek, i jejich rodinám.

"Registraci v České republice máme od roku 2003, první poradna v Karviné začala poskytovat své služby v roce 2005," říká zástupkyně ředitele, sociální pracovnice a adiktoložka Jana Kupková. Adiktoložek je v Modrém kříži více, mladý obor se dá studovat na Karlově univerzitě od roku 2005.

Modrý kříž v České republice založil jeho ředitel Jan Czudek. Už dříve pracoval v sociálních službách na pomoc lidem bez domova. V současnosti působí Modrý kříž v Česku pouze v Moravskoslezském kraji. "Jsme závislí na příspěvcích z krajských a obecních rozpočtů. Moravskoslezský kraj vnímá naše služby jako potřebné, takže je dlouhodobě podporuje," objasňuje Kupková.

Poradny Modrého kříže fungovaly z peněz poskytnutých ze zahraničí pět let i ve Zlínském kraji a byl o ně poměrně velký zájem. Jenže zahraniční zdroj byl časově omezený a krajský úřad poté financování nepřevzal, takže se pobočky ve Vsetíně a Valašském Meziříčí musely uzavřít.

Dlouhá cesta do poradny

Cesta od úvodního setkání s klientem až k práci ve skupině je ale v poradnách Modrého kříže poměrně dlouhá. "Stává se, že klient prostě přijde a zazvoní u dveří. Nejčastěji si nás ale najde na internetu a nejprve zatelefonuje nebo napíše e-mail. Mnohdy nás oslovují také příbuzní, partneři, nebo dokonce nadřízení," vypočítává Jana Kupková. Na první schůzce se pracovnice klientovi představí a informuje ho o tom, co Modrý kříž dělá a jak mu může pomoci. Součástí úvodního pohovoru je dotazník s deseti otázkami. Klienti odpovídají, jak často konzumují alkoholické nápoje a v jakém množství, zda se jim stává, že kvůli alkoholu nesplní své povinnosti, zda měli v poslední době poalkoholové okno, jestli jim někdo jejich pití vyčítá. Výsledkem je bodové ohodnocení, které odpovídá na otázku, jak na tom klient s pitím vlastně je. Dostane-li se do příjemného rozmezí od 0 do 7 bodů, pak nevyžaduje žádnou intervenci, jeho konzumace alkoholu je zcela bez rizika. Při osmi až patnácti bodech jde o nebezpečné pití s případnými sklony k závislosti, více bodů pak už znamená škodlivé pití, doprovázené celou řadou problémů, až závislost.

"Pro mnoho lidí jsou jejich výsledky překvapením. Vesměs si vůbec neuvědomují nebo nejsou ochotni připustit si svůj skutečný stav," říká terapeutka Kateřina Haasová. Česká společnost je podle jejího názoru k pití příliš benevolentní. "Často slyším − vždyť já piju jen pivo, to jenom manželka má pořad nějaký problém. Jenže pět kousků skoro každý večer už může být opravdu škodlivé pití, nebo závislost," upozorňuje Haasová. I ona vyvrací domněnku, že by alkohol byl hlavně problémem nízkopříjmových skupin. V poradnách Modrého kříže už se vystřídali sportovci, učitelé, manažeři, velmi často umělci, a dokonce i policista. "Pracovala jsem s lékařem, kterému trvalo velmi dlouho, než si svůj problém přiznal − právě proto, že problematice rozuměl, znal ji, ale u sebe příznaky odmítal vidět," poznamenává Kupková.

Problémy s alkoholem mají muži i ženy, prý je to tak 50 na 50. Jen ženy častěji pijí skrytě, k jejich posedávání v hospodách přece jen není taková společenská tolerance. Není ani pravidlem, že by ženy své potíže s alkoholem řešily s odborníky ochotněji či dříve než muži. "To platilo kdysi. Dnes už si o pomoc umí říct i muži. Ovšem podle naší zkušenosti se bohužel snižuje věková hranice, dříve se do závislosti na alkoholu nejčastěji dostávali lidé kolem padesátého roku věku, dnes to bývají čtyřicátníci i třicátníci," konstatuje Kupková.

Co funguje u jednoho, u druhého nemusí

Informace z prvního kontaktu klienta se sociálním pracovníkem nebo terapeutem jsou rozhodující pro další postup. Někdy jedna schůzka stačí, zejména pokud se přicházejí poradit příbuzní. Setkání pak bývá výrazně edukační, pracovnice Modrého kříže mají pro tyto účely k dispozici spousty materiálů. Jindy odstartuje střednědobá nebo i dlouhodobá spolupráce. Jejím cílem vesměs bývá nastavení abstinence. Při rizikovém pití ale mnohdy stačí jen omezit konzumaci alkoholu.

Terapeutky s klienty mapují jejich vztahy, hodnoty, bydlení, zjišťují tzv. kariéru závislosti, tedy proces, který předcházel aktuálnímu stavu. "Měla jsem klienta, který se opil vesměs po sporu s manželkou. Rozhodl se to řešit odchodem do posilovny, místo do hospody. Ale co funguje Jardovi, to nefunguje Pepovi, každý je individualita. Navíc klientovi nemůžeme nic diktovat, v rozhovoru si na své řešení musí přijít sám," objasňuje sociální pracovnice a adiktoložka Monika Kovalčíková, vedoucí ostravské poradny. Kupková zase pracovala s paní, která svou chuť na alkohol občas zaháněla sprchováním hlavy. Hlavní zásadou je nemít žádný alkohol doma, aby cesta ke skleničce nebyla úplně jednoduchá. Klient se také musí naučit alkohol odmítat a vštípit si, že normální je nepít.

Nejlépe se podle pracovnic Modrého kříže pracuje s lidmi, kteří se sami rozhodnou řešit svůj problém. Ale ani ti, kteří se nechají k návštěvě dotlačit okolím, nejsou bez šance. Napoprvé třeba nevydrží, ale už vědí, jak Modrý kříž funguje, že je tam nikdo neodsuzuje, takže přijdou znova třeba za rok, za dva, když sami zhodnotí, že jejich pití je přes čáru. Podle pracovnic už dnes převažují klienti, kteří vydrží.

Projevy závislosti jsou podobné

Jen za poslední rok se ve čtyřech poradnách vystřídaly více než čtyři stovky klientů. "Loni jsme měli jen v Ostravě 184 klientů, kteří využili odborné poradenství, a 54 klientů v následné péči," doplňuje Kovalčíková. "Projevy závislosti jsou u alkoholiků i hazardních hráčů obdobné. Ovšem zatímco alkohol více ničí tělo, hazard lidi připravuje ve větší míře o finance. O to větší to bývá zátěž pro okolí závislého," mapuje Kateřina Haasová.

Dlouhodobé pití má celou řadu nepříznivých důsledků pro tělo. V pokročilejším stadiu zhoršuje funkci jater a celého zažívacího systému, způsobuje kožní potíže, neuropatii, může vyvolávat epileptické záchvaty i úzkostné a depresivní stavy, potíže se spánkem a také známé delirium tremens. Abstinenci je pak už nutné zahájit pod dohledem lékařů, protože pacient se může dostat do stavů ohrožujících život.

"Život člověka, který padá do závislosti na alkoholu, postupně ztrácí barvy. Scvrkne se do otázek, kde a kdy se napije, jestli nadýchá, kde si sežene flašku a kam ji schová," vypočítává Kupková. Těm, kteří mají pocit, že už neumí žít s alkoholem, ale nezvládají to ani bez něj, umí v Modrém kříži pomoci.

Dvě piva a dost, radí u stánků kartonový Míra v životní velikosti

Tuzemci jsou národem pivařů. Ke každé letní zahrádce, sportovnímu zápasu nebo nedělnímu obědu orosený půllitr zkrátka patří. Umíme ale pít umírněně a odpovědně? "Obecně je česká společnost tolerantní vůči alkoholu, nevnímá jeho nadměrnou konzumaci jako problém. Tolerance k opilosti je u nás větší než jinde ve světě. Tam je to společensky neúnosné, ale u nás bohužel často přijatelné − a ještě se o opilých lidech říká, že jsou veselí a vzorně si užívají," říká ředitel oddělení korporátních vztahů skupiny Heineken ČR Jiří Hauptmann.

Kampaň Pijte s Mírou se tento postoj k alkoholu snaží měnit. Heineken chce skrze ni naučit českou společnost konzumovat alkohol odpovědně. Zábavnou osvětou nabádá k obezřetnosti vůči alkoholickým nápojům. Vedle stánku s pivem vás tak může čekat překvapení v podobě kartonového Míry v životní velikosti, který vám položí jednoduchou otázku: "Nemáš už více než dvě?" Někteří odborníci totiž tvrdí, že…

Tuzemci jsou národem pivařů. Ke každé letní zahrádce, sportovnímu zápasu nebo nedělnímu obědu orosený půllitr zkrátka patří. Umíme ale pít umírněně a odpovědně? "Obecně je česká společnost tolerantní vůči alkoholu, nevnímá jeho nadměrnou konzumaci jako problém. Tolerance k opilosti je u nás větší než jinde ve světě. Tam je to společensky neúnosné, ale u nás bohužel často přijatelné − a ještě se o opilých lidech říká, že jsou veselí a vzorně si užívají," říká ředitel oddělení korporátních vztahů skupiny Heineken ČR Jiří Hauptmann.

Kampaň Pijte s Mírou se tento postoj k alkoholu snaží měnit. Heineken chce skrze ni naučit českou společnost konzumovat alkohol odpovědně. Zábavnou osvětou nabádá k obezřetnosti vůči alkoholickým nápojům. Vedle stánku s pivem vás tak může čekat překvapení v podobě kartonového Míry v životní velikosti, který vám položí jednoduchou otázku: "Nemáš už více než dvě?" Někteří odborníci totiž tvrdí, že něco mezi deseti a dvaceti gramy alkoholu denně je pro zdravého člověka bezpečná dávka. A právě dvě piva takovému množství odpovídají. Konkrétně tedy dvě malá piva u ženy a dvě velká u muže.

Od komiksu k reálné předloze

Každý den dvě si dopřává i Míra. Proč by také nemohl, když není tak úplně smyšlený. Za virtuální tváří stojí reálná osoba. Předlohou vzorného milovníka piva je Jan Krátký, který projekt také vede. "Byla to náhoda. Když jsme měnili Mírovu tvář, tak jsem mu stále říkal, že on by byl vlastně ideální. Fotogenický typ, ctí zdravý životní styl, a ještě navíc reprezentuje naše hodnoty, tak ať je tváří. Svým způsobem jsem ho do toho dotlačil," vypráví s úsměvem Hauptmann. A dodává: "Když může, tak i objíždí festivaly. Pak nastává legrační situace, když najednou stojí vedle figuríny opravdový Míra z masa a kostí."

Z masa a kostí Míra ovšem vždycky nebyl. Původně měl podobu komiksové postavičky. To ale nebyl úplně nejlepší krok. Heineken se snaží dbát také na odpovědnost v rámci marketingové komunikace. Reklama by tedy neměla obsahovat žádná lákadla pro děti, kvůli kterým by k alkoholu snáze inklinovaly. Žádné hračky ani kreslené postavičky, které by evokovaly ty pohádkové. Komiksový Míra sice k odpovědné konzumaci nabádal a nevypadal, jako kdyby zrovna vypadl z večerníčku, přesto ale společnost vnímala určitý rozpor. A proto zodpovědného hrdinu předělala. Komiksový nádech sice zůstal, základem jsou ale mírně retušované fotografie ambasadora Jana Krátkého.

Udržitelný byznys

Projekt Pijte s Mírou odstartoval v roce 2010. Od té doby je výzva k odpovědné konzumaci alkoholu na každé etiketě výrobků společnosti a také na všech komerčních materiálech. "Myšlenka je jednoduchá. Heineken je firma, která dbá na udržitelnost. Dělat byznys udržitelně je u nás důležité i v ohledu odpovědného pití. Zákazníci ale mnohdy nedokážou pochopit, proč chceme, aby lidi vypili jenom dvě piva. My se jim pokoušíme vysvětlit, že si tím bráníme vlastní byznys. Když bude národ nezřízeně pít, tak to bude znamenat problém nejen pro nás, ale v konečném důsledku i pro ně," uvádí Hauptmann.

Výrobci alkoholu v tomto ohledu podle Hauptmanna do jisté míry suplují roli státu. "Jen tři procenta peněz ze státního rozpočtu jdou na prevenci a 90 procent na léčbu závislosti. Nechci říkat, že by to mělo být naopak, ale vyvážený přístup to rozhodně není. Bez prevence to je, jako kdyby si lidi nečistili zuby a rovnou chodili k zubařům," tvrdí ředitel oddělení korporátních vztahů.

Lidé Míru znají

Míra zpočátku fungoval na webových stránkách, postupně přidal i sociální sítě a má i Facebook, který si oblíbilo téměř čtyři tisíce uživatelů. Kampaň ale nejvíce sází na osobní kontakt. Kromě internetu se tedy s Mírou můžete potkat také na festivalech. Tam nejezdí jen figuríny, ale také celý tým, který se věnuje aktivnímu šíření odpovědné konzumace. Zájemci si tak mohou vyzkoušet přejít po čáře, hodit šipkami či otestovat své znalosti o odpovědném pití. Zároveň si mohou změřit, kolik už mají v krvi promile.

Projekt cílí na všechny spotřebitele piva. Obecně by se dalo říci, že spíše na jejich mladší část. Proto také Heineken pro propagaci osvěty zvolil internetová média. Jaká skupina je skutečně nejvíce zasažena a jak moc, společnost ale neví. "Nemáme zdroje na to, abychom mohli detailně měřit, jakou má kampaň efektivitu. Bereme to zkrátka jako krok dobrým směrem. Hlavně proto, že si lidé uvědomují, že kampaň existuje. Proto taky za největší úspěch považuji to, jak se kampaň dostala do povědomí lidí. Když se jich zeptáte na Míru, vědí, o co jde," říká Hauptmann.

Bezpečné kluby

Heineken se snaží odpovědnou konzumaci alkoholu podporovat i v jiných projektech. Hlavním odborným partnerem společnosti je nezisková organizace Podané ruce, která se vzdělávání veřejnosti dlouhodobě věnuje. Loni například Heineken podpořil projekt organizace, který se věnuje takzvanému safer clubbingu. Hlavním cílem této aktivity jsou bezpečnější kluby, kde se budou jasně dodržovat stanovená pravidla. K těm patří kvalitně vyškolený personál, který bude vědět, jak reagovat na nenadálé situace, zřízení klidové zóny, dobře vyřešený odvoz zákazníků taxíky nebo třeba také nesmí chybět automaty na kondomy. "Ono to zní úsměvně, ale to všechno k bezpečnému klubu patří. Personál musí vědět, co dělat, když někdo zkolabuje. Musí vědět, proč a jak to dělat. To musí vědět i ochranka, která by také měla umět poznat lidi, kteří jsou pod vlivem návykové látky," vysvětluje Hauptmann.

Na zdraví?

Ke specifickým problémům České republiky patří vyšší konzumace alkoholu u mladistvých. "I když ak­tuální čísla říkají, že dochází k průběžnému zlepšování, nebereme tuto otázku na lehkou váhu," říká ředitel korporátních vztahů společnosti. Proto Heineken s organizací Podané ruce spolupracuje na dlouhodobém projektu prevence alkoholismu u mladistvých. Projekt s názvem Na zdraví? se zaměřuje na děti od 11 do 15 let, kterým formou aktivního divadla ukazuje, jak dopadají situace, kdy se pije, i když se nemá. Modelové příklady nezvládnutého pití končí vždycky špatně, aby děti i s takovou situací počítaly a byly schopné se v ní adekvátně chovat. Proto se také malí diváci do představení aktivně zapojují.

Projektem už prošlo deset tisíc dětí. Zatím funguje na vyšším stupni základních škol a plánuje se jeho rozšíření i na mladší žáky od první třídy. Přesné procento dětí, které by program od pití odlákal, nelze určit. Podle Hauptmanna se ale dá vypozorovat rostoucí pozitivní trend. Ten ukazuje, že pokud mají mladiství zkušenost z tohoto divadelního simulátoru, jsou následně vůči lákavým svodům pití odolnější.

Alkohol za volantem: nehody ubývají, promile však rostou

Každý desátý člověk, který zemře při dopravní nehodě na českých silnicích, přijde o život kvůli alkoholu. V Česku loni nezodpovědné pití způsobilo 4,5 tisíce nehod a zavinilo smrt 62 lidí. Ačkoliv se každoročně snižuje počet těchto neštěstí, přibývá kolizí způsobených řidiči s vysokou hladinou alkoholu v krvi.

Podle policejních statistik se množství dopravních nehod zaviněných alkoholem za volantem snížilo mezi lety 2010 a 2015 téměř o 10 procent. Počet úmrtí při těchto nehodách pak za stejné období klesl o 40 procent.

"Řidiči si na základě osvětových kampaní a cílené kontroly ze strany policie více uvědomují svou odpovědnost a ve větší míře dbají na vlastní bezpečnost. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že klesá množství dopravních nehod, jejichž viník měl v krvi alkohol v nižších hladinách promile. To jsou případy, kdy si řidič uvědomuje případné následky svého chování. Narůstá ale počet…

Každý desátý člověk, který zemře při dopravní nehodě na českých silnicích, přijde o život kvůli alkoholu. V Česku loni nezodpovědné pití způsobilo 4,5 tisíce nehod a zavinilo smrt 62 lidí. Ačkoliv se každoročně snižuje počet těchto neštěstí, přibývá kolizí způsobených řidiči s vysokou hladinou alkoholu v krvi.

Podle policejních statistik se množství dopravních nehod zaviněných alkoholem za volantem snížilo mezi lety 2010 a 2015 téměř o 10 procent. Počet úmrtí při těchto nehodách pak za stejné období klesl o 40 procent.

"Řidiči si na základě osvětových kampaní a cílené kontroly ze strany policie více uvědomují svou odpovědnost a ve větší míře dbají na vlastní bezpečnost. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že klesá množství dopravních nehod, jejichž viník měl v krvi alkohol v nižších hladinách promile. To jsou případy, kdy si řidič uvědomuje případné následky svého chování. Narůstá ale počet dopravních nehod zaviněných řidiči pod výrazným vlivem alkoholu, tedy vyšším než jedno promile," upozorňuje Zuzana Pidrmanová, republiková koordinátorka prevence kriminality Policejního prezidia České republiky.

Loni tuto hladinu překročilo 76 procent viníků nehod, ve kterých hrál roli alkohol. U 62 procent dokonce alkohol v krvi přesáhl 1,5 promile. V takovém stavu je přitom míra rizika za volantem 22krát vyšší než u střízlivé osoby. Se zvyšující se "hladinkou" navíc roste i závažnost nehod. V roce 2015 měly přes polovinu úmrtí při nehodách pod vlivem alkoholu na svědomí osoby s více než 1,5 promile v krvi.

Opici nechte doma

Ve snaze odradit řidiče od neodpovědného pití využívá policie kromě silničních kontrol také zážitkovou osvětu. Například krajské ředitelství v Moravskoslezském kraji spustilo program Řídím bez opice, v rámci kterého si řidiči v Centru bezpečné jízdy Ostrava mohou vyzkoušet jízdu "pod vlivem". Slouží jim k tomu speciální "alkobrýle" a "drogobrýle", které simulují vidění opilého řidiče a účinky marihuany.

"Úkolem je objet kužely jednoduchou osmičkou. Za střízliva jízda obvykle nedělá nikomu problém. V brýlích je ale najednou manipulace s autem pro řidiče mnohem náročnější. V tu chvíli si uvědomují možná rizika, která mohou nastat na silnici v opilosti nebo pod vlivem drog," uvádí Kateřina Špoková z moravskoslezské policie.

Na preventivních projektech se ale kromě policie podílejí i sami výrobci alkoholu. Společně například vedou kampaň Řídím, piju nealko pivo, do které se kromě Policie ČR zapojil také Český svaz pivovarů a sladoven a oddělení ministerstva dopravy Besip, které se zabývá bezpečností silničního provozu.

"Na české silnice se projekt letos vrací již pošesté. Akce probíhají ve všech krajích a tradičně začaly v období Velikonoc, které patří mezi rizikové dny. Zodpovědní řidiči, kteří na kontrolních stanovištích projdou dechovou zkouškou a prokážou tak, že před jízdou nepožili alkohol, dostávají jako odměnu jednorázový alkohol tester a nealkoholické pivo," přibližuje projektová manažerka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

Projekt v průběhu roku pokračuje o prázdninách, mimo jiné osvětovými akcemi zaměřenými na cyklisty a preventivními kampaněmi na festivalech. Od roku 2011 se do projektu zapojilo přes 43 tisíc lidí z řad řidičů, cyklistů a účastníků festivalů. Samotných řidičů oslovila kampaň přes 26 tisíc.

Spočtěte si promile

"Na stránkách projektu je k dispozici také Alkulačka, díky které si může řidič informativně zjistit, kdy bude moci po vypití alkoholu pokračovat v jízdě," doplňuje Ivo Helikar z Besipu. K výpočtu postačí vyplnění krátkého dotazníku.

Podobnou funkci nabízí i aplikace PromileInfo, kterou vytvořila nezisková organizace Sananim za podpory Plzeňského Prazdroje. Společnost Pernod Ricard, která v Česku vlastní Karlovarskou Becherovku, zase přišla s aplikací Wise Drinking. Najdete ji mimo jiné na stránkách platformy Pij s rozumem, za kterou stojí Unie výrobců a dovozců lihovin.

"Na začátku roku jsme rozšířili náš web o kapitolu věnovanou řidičům. Její součástí je i aplikace pro chytré telefony, která umožní získat nejen orientační přehled o době, kdy můžete po konzumaci alkoholu usednout za volant, ale také telefonní čísla na taxislužbu, která vás bezpečně dopraví domů," líčí viceprezident Unie výrobců a dovozců lihovin Vladimír Darebník.

Podle Josefa Šedivého z Drogového informačního centra Sananim je třeba s preventivní osvětou začít již u dětí. "Češi nepovažují alkohol za cokoliv nebezpečného či zvláštního. Důkazem je i to, že jsme se dosud nenaučili respektovat hranici 18 let. Stejně tak tolerujeme skleničku před jízdou autem, i když v tomto ohledu už je to o mnoho lepší. Vztah k pití přitom u každého budují rodiče, kteří mají zásadní vliv na to, jak dospívající vnímají alkohol a jak moc si uvědomují, že jde o drogu," říká Šedivý.

Proto je podle něj nutné zaměřit se na komunikaci s rodiči, kteří mohou svou výchovou rozhodnout o tom, jestli jejich potomek v budoucnu způsobí pod vlivem alkoholu smrtelnou nehodu, nebo jestli bude pít zodpovědně a respektovat fakt, že alkohol za volant nepatří.

Český Forrest Gump přeběhl sedm nejvyšších pohoří v tuzemsku. Rekordem podpořil vozíčkáře

Přezdívají mu český Forrest Gump. Ultramaratonec René Kujan propadl vášni pro běh na dlouhé vzdálenosti a nezvdal se jí ani po vážné autonehodě, při které málem zemřel. Dobu rekonvalescence prožil na vozíčku a nevěděl, zda ještě někdy bude chodit. Přestože nemá trvalé následky, na vozíčkáře nezapomněl a dlouhodobě prošlapává cestu na vrchol těm, kteří běhat nemohou. Naposledy se rozhodl běžeckým rekordem podpořit tréninkové pracoviště Hvězdný bazar, které pomáhá vozíčkářům postavit se na vlastní nohy. Za 22 dní zdolal nejvyšší vrcholy sedmi nejvyšších tuzemských pohoří a uběhl skoro tisíc kilometrů.

S denním průměrem téměř 45 kilometrů zvládl každý den vzdálenost delší než maraton. Jeho cesta vedla přes Plechý, Klínovec, Sněžku, Kralický sněžník, Smrk, Praděd a Lysou horu. Potýkal se přitom s vážnými zdravotními problémy i s nepřízní počasí. "Byly chvíle, kdy jsem pochyboval, že to zvládnu. Kdybych neběžel pro vozíčkáře, možná bych to v době, kdy jsem byl nemocný, vzdal.…

Přezdívají mu český Forrest Gump. Ultramaratonec René Kujan propadl vášni pro běh na dlouhé vzdálenosti a nezvdal se jí ani po vážné autonehodě, při které málem zemřel. Dobu rekonvalescence prožil na vozíčku a nevěděl, zda ještě někdy bude chodit. Přestože nemá trvalé následky, na vozíčkáře nezapomněl a dlouhodobě prošlapává cestu na vrchol těm, kteří běhat nemohou. Naposledy se rozhodl běžeckým rekordem podpořit tréninkové pracoviště Hvězdný bazar, které pomáhá vozíčkářům postavit se na vlastní nohy. Za 22 dní zdolal nejvyšší vrcholy sedmi nejvyšších tuzemských pohoří a uběhl skoro tisíc kilometrů.

S denním průměrem téměř 45 kilometrů zvládl každý den vzdálenost delší než maraton. Jeho cesta vedla přes Plechý, Klínovec, Sněžku, Kralický sněžník, Smrk, Praděd a Lysou horu. Potýkal se přitom s vážnými zdravotními problémy i s nepřízní počasí. "Byly chvíle, kdy jsem pochyboval, že to zvládnu. Kdybych neběžel pro vozíčkáře, možná bych to v době, kdy jsem byl nemocný, vzdal. Ale vždy jsem si vzpomněl, co všechno je možné díky vybraným penězům změnit, a zase jsem se rozběhl," líčí Kujan.

Svým výkonem se zapsal do České knihy rekordů, kde už jeho jméno figuruje několikrát. V minulosti pokořil hned tři rekordy na Islandu, kterými se stejně jako nyní snažil podpořit vozíčkáře. V roce 2012 jako první na světě oběhl celý ostrov v rámci projektu "1 muž - 30 dnů - 30 maratonů". Roku 2013 jako první přeběhl Island z nejsevernějšího na nejjižnější bod a o rok později z nejvýchodnějšího na nejzápadnější bod.

Foto: Archiv projektu Cesty na vrchol

Stejně jako na Islandu si i tentokráte prožil to, co filmový Forrest Gump, když se k němu při běhu přidávali další lidé. Aktuálním rekordem chtěl upozornit na sbírku Cesty na vrchol, jejímž cílem je získat peníze na roční provoz tréninkového pracoviště pro vozíčkáře Hvězdný bazar. Dárci mohou přispět na portále Darujsprávně.cz do 31. července. Cílovou částkou je 300 tisíc korun, které následně hlavní partner projektu - banka ČSOB - zdvojnásobí.

Hvězdný bazar je bezbariérový charitativní second hand, ve kterém prodávají vozíčkáři. S pomocí pracovního terapeuta se učí dovednostem a znalostem, které zaměstnavatelé poptávají, a připravují se na práci v běžném pracovním prostředí. Místa prodejců jsou určena mladým lidem, kteří v důsledku úrazu nedokončili vzdělání, nemají pracovní zkušenosti nebo nemohou vykonávat svou původní profesi.

Pečou židovské cukroví i žitný chléb a mají úspěch. Hluchá podnikatelka zaměstnává 40 postižených - čtěte ZDE

"Lidé, kteří sbírku podpoří, pomohou vozíčkářům s poraněním míchy získat stabilní zaměstnání a postavit se na vlastní nohy. Hvězdný bazar je jediné pracoviště v Česku, které připravuje vozíčkáře na práci s lidmi, například ve službách. To, že se zdravá veřejnost potkává s lidmi s handikepem v tak běžné situaci, jakou je nakupování, odbourává nejistotu, zábrany a ostych na straně obou skupin," přibližuje Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků, která Hvězdný bazar provozuje.

Dlouhodobě bez zaměstnání je více než polovina z 8000 vozíčkářů s poraněním míchy, kteří v Česku žijí. Většina těch, kteří mají zaměstnaní, pracuje z domova nebo v uzavřených provozech. Prohlubuje se tak jejich vyčlenění. "Vozíčkáři jako jednu z největších bariér, se kterými se potýkají, označují bariéru komunikační. Po úraze se těžko přizpůsobují nové pozici a mají ostych z jednání s lidmi. Veřejnost zase neví, jak se k vozíčkářům chovat a raději se kontaktu vyhýbá. I s cílem bourat tyto bariéry jsme Hvězdný bazar otevřeli," říká Jančíková.

Mobil naviguje vozíčkáře a čte knihy nevidomým - čtěte ZDE

Najít si zaměstnání na běžném trhu práce pomohla zkušenost s prací v charitativním bazaru i čtyřiadvacetiletému Robinovi Beránkovi. "V šestnácti letech jsem žil fotbalem. Studoval jsem obchodní akademii, ale veškerý čas jsem trávil na trénincích a zápasech. Pak bylo najednou všechno jinak. Náledí, smyk a náraz auta do stromu," vypráví Beránek. Od lékařů se dozvěděl, že má poraněnou míchu a už nikdy nebude chodit. Dlouho tomu nemohl uvěřit, vůbec nechodil mezi lidi, bál se a styděl se.

"Měl jsem pocit, že nemůžu nic dokázat sám, že jsem závislý na druhých. Práce ve Hvězdném bazaru mě hrozně posunula. Včas vstát, dojet do práce, mít svoje úkoly, učit se nové věci, to vše mi pomohlo překonat tuny obav. Začal jsem si věřit a tím se změnilo úplně všechno. Osamostatnil jsem se a přestěhoval od rodičů do vlastního bytu. Po roce a půl v bazaru mi České asociace paraplegiků zprostředkovala práci ve velké úspěšné firmě v běžném týmu bez nějaké zvláštní podpory. Už se nebojím toho, co bude. Dám to i na vozíku," uzavírá Beránek.

Česká spořitelna představuje fanouškovskou kampaň pro OH v Riu: #Držíme palečky

Česká spořitelna se jako partner Českého olympijského týmu rozhodla podpořit spojení mezi fanoušky a sportovci formou projektu Držíme palečky. "Pro sportovce je olympiáda jedním z vrcholů jejich kariéry. Mají za sebou čtyři roky příprav, tvrdého tréninku, odříkání a překonávání překážek. To vše kvůli jedinému závodu. Nechtějí se pouze účastnit, chtějí být úspěšní. V těch nejdůležitějších chvílích je pro ně podpora fanoušků největší pomocí," říká Lenka Bogrová, manažerka sponzoringu České spořitelny. V černobílém spotu s atlety a ambasadory projektu, Zuzanou Hejnovou, Barborou Špotákovu, Mirknou Knapkovou, Jaroslavem Kulhavým a Jiřím Prskavcem figuruje logo České spořitelny velmi nenápadně, což ocenil před novináři předseda ČOV Jiří Kejval. "Česká spořitelna uchopila svůj projekt v rovině CSR než produktové propagace, což vítáme a podporujeme," říká Kejval. Na projektu spolupracovala s bankou…

Česká spořitelna se jako partner Českého olympijského týmu rozhodla podpořit spojení mezi fanoušky a sportovci formou projektu Držíme palečky. "Pro sportovce je olympiáda jedním z vrcholů jejich kariéry. Mají za sebou čtyři roky příprav, tvrdého tréninku, odříkání a překonávání překážek. To vše kvůli jedinému závodu. Nechtějí se pouze účastnit, chtějí být úspěšní. V těch nejdůležitějších chvílích je pro ně podpora fanoušků největší pomocí," říká Lenka Bogrová, manažerka sponzoringu České spořitelny. V černobílém spotu s atlety a ambasadory projektu, Zuzanou Hejnovou, Barborou Špotákovu, Mirknou Knapkovou, Jaroslavem Kulhavým a Jiřím Prskavcem figuruje logo České spořitelny velmi nenápadně, což ocenil před novináři předseda ČOV Jiří Kejval. "Česká spořitelna uchopila svůj projekt v rovině CSR než produktové propagace, což vítáme a podporujeme," říká Kejval. Na projektu spolupracovala s bankou agentura ConceptOne, sportovce v emotivně laděném videu režíroval Martin Holub.

Projekt Držíme palečky odstartoval 14. července tzv. Výzvou připomínající vynaložené úsilí olympinioniků v rámci přípravy na hry. Fandit mohou lidé během léta hlavně v digitálním prostředí - na facebooku či webové stránce www.drzimepalecky.cz. Fanoušci se na webu dozví více o sportovcích, přečtou si horké novinky z Ria, stejně tak osobní vzkazy sportovců - společným jmenovatelem bude fandění a podpora v olympijském období. "Nechceme, aby si lidé jen četli informace, ale aby se mohli zapojit a fandit. Proto například fotografie a videa s hashtagem #drzimepalecky nasdílíme na obou profilech, v našich pobočkách, v českém domě v Riu a olympijském parku Rio Lipno. Mohou si také stáhnout jedinečnou aplikaci, v které najdou emotikony s Palečkovou rodinou či olympioniky," říká Lukáš Burda, manažer digitální komunikace České spořitelny. V aplikaci, která je ke stažení pro iOS i Android, si mohou fanoušci také vytvořit vlastní fandící fotografii a sdílet ji s přáteli. S projektem Držíme palečky se fanoušci potkají i v olympijském parku Rio Lipno, kde bude mít Česká spořitelna připravenou fanzónu, opět s motivem rodiny Palečkových.

V prostorách Fan Zone Czech Team v pražském obchodním centru Quadrio navíc poprvé proběhlo veřejné fasování olympijské kolekce. Jako první si zazájmu médií i veřejnosti přišli pro oblečení šéf české výpravy Martin Doktor a moderní pětibojař Jan Kuf.